Reklama

Terapeutické pohádky pomáhají nejenom nemocným a předčasně narozeným dětem

Pohádky mohou mít hřejivý a uklidňující dopad nejenom na psychiku dětí, ale i rodičů . V neosobním nemocničním prostředí nebývá jednoduché překonat ostych a promlouvat ke svým nemocným dětem. Čtení pohádek může pomoci tyto bariéry překonat. Navíc i ta nejmenší miminka potřebují slyšet rodičovský hlas, který je pro ně známý a ochraňující.

Přečtěte si některou z pohádek, které vznikly přímo pro sbírku pohádek Nedoklubka anebo byly původně vytvořeny rodiči pro vlastní děti. http://pohadky.nedoklubko.cz/
Sedm Duhových pohádek Edithy Holé s ilustracemi I. Novotné a E. Lipinové jsou vymýšleny s drobnými relaxačními cvičeními tak,  aby pomáhaly příznivě ovlivňovat psychiku rodičů hospitalizovaných dětí.

Pokud byste se chtěli přidat a věnovali byste rádi i Vy pohádku, básničku či říkanku, budeme upřímně rádi !

Sedmá duhově léčivá pohádka pro kulíšky - fialově zlatavá


Andělíček Barvička učí kulíšky barevnému lentilkovému kouzlu, které je bude pomáhat celý život léčit a chránit. Andělíček různými kouzly a radami pomáhá maminkám u svých dětí na JIPce. Všechny rady a úkoly jsou použitelné v každodenním životě...

Reklama

Andělíček Barvička si přisedl ke kulíškům Kubovi a Matějovi. Dojatě se díval na jejich duhové čepičky. Maminky je pletly tajně. Dnes je svým dětem uvázaly na hlavičku. Barvička byl spokojený. Jeho sedmidenní barevné poslání bylo u konce. Rozhovory duší s Bohem v trojúhelnících byly nádherné až éterické. Nemohl z obrázků spustit oči. Vtahovaly ho dovnitř. Vzpamatoval se a zvesela promluvil na kulíšky.

“Děti, dnes nemám pro vás úkol.“, odmlčel se. Kubko posmutněl. Andělíček to zaregistroval a rychle dodal. “Ale mám pro vás duhový dárek.“

“Dárek, dárek“ křičely děti a nejradši by sáhly Barvičkovi do jeho veliké duhové kapsy na bříšku, v níž schovával všechny výtvarné potřeby.

Andělíček se rozesmál. “Ne né, je to kouzlo, které vám bude pomáhat celý život, kdykoliv si na něj vzpomenete.“ Z kapsy vylovil dvě maličké baterky. Rozsvítil je a opatrně je přiložil kulíškům nad kořen nosu. “Sluníčková radost přichází do vašeho srdíčka i těla. Představte si, že se nad vámi roztrhne pytel plný barevných lentilek. Všechny barevné lentilky se sypou na vaši hlavu a pronikají do těla.“

“Jů, modrá, zlatá, oranžová, žlutá“, zvolal rozradostněně Matýsek.

“Juchůůů, červená a zase žlutá. Hele modrá“, bláznivě křičel na svého brášku Kuba. “Letí další“, křičel Matěj. Kluci byli nadšení. Andělíček jim nepozorovaně odtáhl svítilnu od čelíčka.

Kulíšci ještě pořád svýma rozzářenýma očkama chytali lentilky a jejich tělo duhově zářilo. Ale to viděl jen andělíček Barvička. Byl moc spokojený a potichoučku vymizel. Za chvíli se malinkatá miminka do dlaně lapáním lentilek tak unavila, až se jim začínaly klížit oči. Rukou si začala třít ouško, až usnula. Kulíšci spali sladce a byli obklopeni duhovým léčivým a ochranným obalem, které kolem jejich těla vytvořilo lentilkové kouzlo. Ve spánku si slíbili, že všechna kouzla, co je naučil andělíček Barvička, musí naučit maminku a tatínka, až se dostanou domů. Mají na to celý život ...

Klára Csirková
NEDOKLUBKO os
http://pohadky.nedoklubko.cz/

Reklama

Komentáře

Dan (Čt, 11. 8. 2011 - 12:08)
Kdysi za hluboké totality mělo naše 8-měsíční dítě vysoké horečky, tak jsme s ním zašli do té části nemocnice, kde jsou děti. Doktor ho prohlédl, teplota 40C, pak odpověděl: Víte, ale my jsme dost plní, atd., prostě čekal úplatek. Nic jsem mu nedal a důrazně ho požádal, ať těžce nemocné dítě přijme. Návštěvy dětí nebyly povol.eny, dítě tam leželo měsíc a my nevěděli nic, pouze - prý má další virózy a komplikace. Tak jsem tam zezadu nahlédl skleněnou stěnou zvenku a poznal malého - stál v postýlce a plakal. Vždy, když jsem tam byl, viděl jsem ho ubrečeného. Nikdo si ho nevšímal. Když jsme ho převzali, byl netečný 3 měsíce, než začal vztahovat ručičky, na všechno jen nešťastný pláč a nepřítomný pohled. Mělo to nesporně vliv na jeho další život. Toto bylo socialistické zdravotnictví na malém městě. Dítě rodiče potřebuje, pokud možno co nejčastěji, i týden je pro ně dlouhá doba.
Reklama