Těhotenství a příprava na porod v období starověku

Ačkoliv se různé přírodní národy liší zvyky i způsobem života, lze v přístupu k početí a zrození člověka najít některé společné rysy. Čím méně přírodní národy věděly o lidském těle a jeho biologických a fyziologických funkcích, tím hojnější jsou ceremonie a kouzla, která provázejí toto důležité období lidského života. Pověry a obyčeje spojené s těhotenstvím jsou tedy velmi četné a rozmanité - ceremonie děkovací a žehnací, kouzla jako obrana proti zlým duchům a démonům.

Početí v představách přírodních a starověkých národů původně nemělo souvislost se souloží, názory na početí souvisely s prvními představami o duši a jejím opětném převtělování. Nejranější představy o početí tedy bývaly takové, že duch některého předka vešel do matky bez jakékoli účasti otce, a tento děj si naši předkové představovali velmi materiálně, tj. že například tento duch je podoben zrnku písku, který vchází do ženy a v jejím nitru pak vyroste v dítě. Také rostliny byly považovány za sídla dětských zárodků. V dalším vývoji lidé pochopili, že pohlavní styk je nutný k početí dítěte, ale ještě považovali soulož pouze za jeden z předpokladů početí, ne nejdůležitější. Účelem soulože mělo být například připravení porodních cest pro odchod dítěte, ale hlavní zůstávalo působení duchů. Stopy tohoto pojetí lze nalézt v různých pohádkách a pověstech přírodních národů. U starověkých kulturních národů byla již souvislost pohlavního styku s početím známa, ale podíl otce a matky na vzniku nového života byl stále předmětem dohadů a těch nejfantastičtějších představ. Hippokratův názor byl, že v ženě vzniká semeno právě tak jako v muži. Zárodek vzniká setkáním mužského a ženského semene, a podobnost dítěte s rodiči je dána tím, že semeno dodávané všemi částmi těla představuje jeho reprezentativní výtažek. Aristoteles s touto teorií nesouhlasil a domníval se, že sameček dává popud k formě a samička k látce. Plození srovnával se sražením mléka syřidlem, při němž mléko dodává látku, ale syřidlo formu sražení. Arabští lékaři, například Averroes, souhlasili spíše s názory Aristotelovými než Hippokratovými. Co se týká doby početí, je zajímavé, že starověké národy - Indové, Egypťané, ale i Řekové a Římané měli poměrně dobré znalosti o plodných a neplodných dnech ženy, takže správně doporučovali, zvláště neplodným ženám, soulož několik dnů po ukončení menstruace. Například Sušruta ve starověké Indii doporučoval jako nejvhodnější den pro početí dvanáctý den od začátku menstruace, což odpovídá i moderním poznatkům o nejpravděpodobnější době ovulace.

Již odedávna byly hledány všemožné prostředky, jak co nejdříve určit, případně ovlivnit pohlaví dítěte. Prvotní představa přírodních národů byla patrně taková, že je možné různými kouzly a nápoji působit na vznik určitého pohlaví po celou dobu těhotenství až do doby porodu. Staroindičtí lékaři se snažili pomoci ovlivnit pohlaví plodu různými pokyny, jež se týkaly hlavně způsobu stravování budoucích rodičů a jejich hygieny. Také talmudští lékaři se domnívali, že muž může podle chuti plodit mužské nebo ženské potomky. "Vydá-li muž napřed semeno, porodí ženskou bytost, vydá-li semeno napřed žena, porodí mužskou bytost. Je-li při souloži žena vášnivěji účastna než muž, bude plod rodu mužského, v opačném případě narodí se děvče" (in Neumann, 1931). Čínští lékaři také zastávali názor, že pohlaví dítěte závisí na muži, nikoli na ženě. Ačkoliv tento přístup znali i lékaři antičtí a středověcí a dokonce se s ním často ztotožňovali, v praxi byla dávána prakticky vždy vina ženě, neporodila-li syna.

Těhotenství bylo u přírodních národů rozpoznáváno především podle vnějších známek, jako je tloustnutí, vzrůst prsů, častější močení a ranní nevolnost. Zástava menstruace se nepovažovala za známku těhotenství, protože u těchto národů nebyla ještě známa její souvislost s otěhotněním. Indové, Egypťané, Řekové a Římané tuto souvislost již znali. Egypťané používali zajímavou metodu pro určení těhotenství. Žena měla močit na dva pytlíky pšenice a ječmene; pokud vyklíčí, je žena těhotná. Vycházelo se z analogického myšlení - nosí-li žena v sobě zárodek života, její moč obsahuje tvořivý princip, který umožňuje růst rostlin. Tato metoda byla používána i k určování pohlaví nenarozeného dítěte; vyklíčil-li pouze ječmen, byl plod ženského pohlaví, vyklíčila-li pšenice (v jazyce Egypťanů mužského rodu ), narodí se chlapec.V antickém období byly popsány i případy pseudocyézy, neboli nepravého těhotenství. Tato známá psychosomatická nemoc je v moderní době velmi vzácná, ale dříve k těmto případům docházelo poměrně často. V etiologii této choroby se uplatňuje jak přání otěhotnět, tak i obavy z těhotenství. Vyskytuje se nejčastěji brzy po svatbě nebo na počátku klimakteria (Baštecký 1993). Hippokrates líčí tento stav takto:" U těch, u nichž děloha spadne na bok, vyschne tu na boku, nevrátí-li se na své místo. Ústí dělohy je pak ovšem odvráceno a více nahoře, je-li však odvráceno, je uzavřeno, následkem tohoto odvrácení a uzavření ztvrdne ústí dělohy, zavře se a naběhne. Vysílá zastavené měsíčky vzhůru k prsům, a prsy klesají pod jejich tíhou. Spodní část těla otéká, a ženy v této věci nezkušené se domnívají, že jsou těhotné, neboť mají podobné nesnáze jako těhotné do sedmého nebo osmého měsíce, tělo totiž poměrně s dobou vzrůstá, prsy kynou a zdá se, že se v nich tvoří mléko. Jakmile však tato doba byla překročena, smrsknou se prsy a stanou se menšími, totéž děje se s tělem, mléko zmizí beze stopy, a objem břicha zmizí v onen čas, kdy by byl nadešel porod, jejž očekávala, a břicho se smrskne. Když se to stalo, stáhne se zakrátko děloha velmi silně a je nemožno najíti ústí dělohy, tak je všecko staženo a vysušeno"(in Neumann, 1931).

Postavení těhotné ženy bývalo u všech přírodních národů patrně dobré; souviselo to jak se samotným sociálním postavením ženy, tak i s hodnocením očekávaného dítěte. Žena většinou vykonávala běžné práce až do doby porodu, byla však předmětem zvýšené ochrany a pomoci celého společenství. I ve starověku bývalo postavení těhotných žen dobré, nesměly být například odsouzeny, dokud neporodily. Řekové odkládali soudní řízení i v případě, že bylo jen podezření, že je žena těhotná. Byla-li žena již dříve odsouzena, trest byl vykonán až po porodu. Bohužel toto pravidlo někdy neplatilo, zvláště u starogermánských kmenů, v případě obvinění z čarodějnictví.

Pohlavní styk s těhotnou ženou byl u většiny přírodních národů zakázán a u starověkých civilizací přinejmenším nedoporučován. Často se musel muž od své ženy odstěhovat, někdy mu byla dána náhradní partnerka po dobu manželčina těhotenství a k pohlavnímu styku mohlo dojít až po určité stanovené době po porodu. Výjimečně byl zakázán pohlavní styk i v době kojení. S tím souvisí i považování těhotné ženy za nečistou. K tomu docházelo sice jen u některých kmenů (Nová Kaledonie), ale v určité formě tento postoj přetrvával i u starověkých národů.

Péče o zdraví těhotné ženy byla součástí starostlivosti o budoucí matku již v dávných dobách. Nejprve spočívala ve zvláštních hygienických předpisech a ve speciální dietě. Co se týče těchto opatření, bylo v nich mnoho pověrečného a magického. Některá doporučení však odpovídala i moderním požadavkům péče o těhotné, například lehká strava, mírné cvičení, zákaz nošení těžkých břemen.Ve staroindických pramenech uvádí Sušruta, že žena má být od prvního dne těhotenství veselá, nosit skvělé šperky a bílé šaty, má dbát o klidnou mysl a šťastné věci, nemá se dotýkat špinavých a znetvořených těles. Má se také vyhýbat nepříjemným pachům, hněvu, strachu, břemenům, hlasité řeči a všemu co by mohlo mít špatný vliv na plod. Její lůžko má mít měkké přikrývky, nemá být příliš vysoké, ale zato prostorné. Pokud jde o stravu, radil Sušruta, aby žena jedla především chutná, hlavně tekutá jídla, připravená pro podporu dobrého trávení. Na každý měsíc doporučoval zvláštní zeleninu a plody. Také staří Číňané považovali mírný pohyb a klidnou mysl za nejdůležitější předpoklad zdárného vývoje plodu (in Schott,1994). Římští lékaři dělili podle Sórána těhotenství na tři období. V první době šlo především o udržení plodu, v druhé o zmírnění nepříjemných jevů souvisejících s těhotenstvím a ve třetím o přípravu na lehký porod. V prvním období bylo nutné, aby se žena vystříhala všeho tělesného a duševního rozčilení (náhlá radost, úlek, kašel, kýchání, padání, zvracení atd.). K jídlu byla doporučována lehká jídla, vystříhání se příliš tučného, zakázáno bylo také koření a příliš ostré pokrmy. Po uplynutí tohoto období nebylo již třeba takové opatrnosti a spíše se dbalo na to, aby byl přísun potravy dostatečný pro výživu dítěte. Také zákaz alkoholu v této době neplatil. Ve třetím období, což znamená asi od sedmého měsíce těhotenství, bylo opět potřeba větší opatrnosti, jak z hlediska jídla, tak pohybu. Žena měla více ležet, méně chodit a měla zakázány studené koupele. Naopak bylo doporučováno plavání v teplé vodě, aby se její tělo stalo pružné pro nadcházející porod (in Neumann,1931). Z těchto doporučení je možno usuzovat, že moderní psychohygienická a další opatření v době těhotenství mají svůj původ v dávné minulosti.

Zvláštní chutě těhotné ženy byly také známy již ve starověku a jsou v literárních pramenech často zmiňovány. Podle toho, na co měla těhotná žena chuť, se dokonce usuzovalo na budoucí podobu a vlastnosti nenarozeného dítěte (například má-li žena chuť na maso divokého kance, porodí syna, který bude statečný, dobrý chodec a bude se často zdržovat v lese). Většinou platil názor, že zvláštní chutě těhotných žen mají být uspokojeny, i když to vyžaduje velké úsilí. Muž těhotné ženy často neváhal zdolat velké vzdálenosti, aby sehnal právě ten druh ovoce, na který má ona chuť. Indové se domnívali, že žena, která nemohla ukojit svou chuť, rodí hrbaté, chromé nebo jinak postižené dítě. Také Židé zastávali názor, že život a zdraví ženy i plodu jsou ohroženy, nevyhoví-li žena svým chutím; v nutném případě tedy bylo povoleno znesvětit sobotu nebo překročit zákony o jídle.

Zhlídnutí je jednou z pověr, které mají původ v dávné minulosti, ale které se v určité míře udržují až dodnes. Zhlídnutí znamená, že nenarozené dítě může utrpět škodu na svém zevnějšku, lekne-li se jeho matka něčeho ošklivého nebo znetvořeného. Dnes již je jasné, že při nadměrné psychické zátěži nebo silném stresu může tato situace mít vliv na nenarozené dítě, ale v jiném směru než na jeho fyzický vzhled. U přírodních národů, ve starověku i středověku byla však víra ve zhlídnutí velmi silná. Proto bylo těhotným ženám doporučováno obklopit se hezkými věcmi a vyhýbat se setkáním se vším, co by mohlo špatně ovlivnit vyvíjející se plod.

Autor: Mgr. Alice Mlynářová , Školní nám. 56, 53701 Chrudim


Zdroj: www.gyne.cz