Reklama

Respektování hranic druhých lidí

Je třeba, aby děti od malička uměly přijímat hranice svých rodičů, sourozenců a kamarádů. Potřebují vědět, že druzí si s nimi nechtějí vždy hrát, že druzí se nemusí chtít dívat na stejný televizní pořad jako ony a že mohou chtít obědvat v jiné restauraci, než by chtěly ony. Potřebují vědět, že svět se netočí kolem nich.

To je důležité z několika důvodů. Za prvé, schopnost přijímat meze nás učí přijímat zodpovědnost za sebe. Když víme, že druzí nám nejsou vždy k službám, pomáhá nám to řídit se zevnitř, místo abychom se nechali vléci zvenčí. Pomáhá nám to nést svůj vlastní batoh.

Už jste někdy byli s dítětem, které neslyší "ne", které kňourá, žadoní, vzteká se nebo trucuje, dokud nedosáhne svého? Potíž je v tom, že čím déle se budeme s nelibostí vzpírat hranicím druhých, tím závislejší budeme na ostatních. Očekáváme, že se o nás budou starat druzí, místo abychom se o sebe jednoduše postarali sami.

Dříve či později nám někdo řekne "ne", které nebudeme moci ignorovat. Je to vetkáno do přediva života. Podívejme se, jak se vyvíjí "ne" v životě člověka, který vzdoruje hranicím druhých:
 

1. "ne" rodičů

2. "ne" sourozenců

3. "ne" učitelů ve škole 

4. "ne" přátel ve škole 

5. "ne" nadřízených

6. "ne" manželského partnera

7. "ne" zdravotních problémů z přejídání, alkoholismu či nezodpovědného životního stylu

8. "ne" policie, soudů nebo dokonce vězení
 

Někteří lidé se ve svém životě učí přijímat hranice brzy, někdy již v prvním uvedeném stadiu. Jiní lidé však musí dojít až k číslu 8, než získají představu o tom, že musíme přijímat hranice druhých. Mnozí adolescenti, jimž chybí sebeovládání, dozrávají až někdy po třicítce, kdy je začne unavovat, že nemají stálou práci a domov. Musí ve svých financích narazit na dno a někdy dokonce musí žít nějaký čas na ulici. Časem se přidrží jednoho pracovního místa, něco si našetří a začnou růst. Postupně začnou přijímat meze života.

Nehledě na to, za jak přísné se považujeme, vždycky se najde ještě někdo přísnější. Pokud své děti nenaučíme přijímat "ne", může se tohoto úkolu chopit někdo, kdo je miluje mnohem méně než my. Někdo tvrdší. Někdo silnější. A většina rodičů by své děti před takovýmto utrpením mnohem raději uchránila. Čím dříve jim vštípíme meze, tím lépe.

Druhým, ještě významnějším důvodem, proč je pro děti důležité, aby přijímaly hranice druhých, je toto: Dodržování hranic druhých dětem pomáhá milovat. Myšlenka respektování hranic druhých je ve své podstatě základem pro vcítit se a milovat druhé tak, jako bychom si sami přáli být milováni. Děti potřebují, aby se jim dostávalo úcty k jejich "ne", a zároveň je třeba, aby se učily tuto laskavost prokazovat druhým.


Zdroj: Dr. Henry Cloud, Dr. John Townsend - Hranice

Reklama
Reklama

Komentáře

JANA (Čt, 20. 7. 2006 - 12:07)
každý útok je voláním o pomoc a když děti zlobí a útočí na naše hranice potom jsme tu my dospělí od toho abychom jim porozuměli,ani bití ,ani křik nepomůže , možná mám štěstí že moje děti mají vcítění jak do sebe tak do druhých
Návštěvník (Pá, 22. 5. 2009 - 08:05)
Co je to za debilní téma??
Hanka (Čt, 8. 7. 2010 - 07:07)
Tak tento článek mi zcela naboural můj několika hodinový průzkum o tom co je správné v chování k dítěti. Článků na toto téma je tu spousty, ale vše jen obecné ukazují různé možnosti. Jen málo kdy je praktický příklad či ukázka s jasným popisem jak je to správně. V kolika učit dítě že je ,,ne" ? a jak? Já s manželem jsme na to teď narazili u našeho 9ti měsíčního syna který odmítá se nechat položit na zadá a v klidu přebalit. Fyzický odpor už odporuje mé představě o normálu nemluvě o hysterické pláči v podstatě bezdůvodnému. Všechny články a že jich zde bylo co jsem přečetla píší o laskavém, lásky plném přístupu což mě přesvědčilo, že přebalit se dá i při lezení za hračkou a vynucování ležení na zádech na přebalovacím stole je špatné a zbytečně traumatizující. Nebo ne? Osobně si myslím, že každý pláč je zbytečný a mou snahou po celý den je malého Honzíka, ho ušetřit jak to jen půjde. Avšak najde se takový to článek o "ne" a už se mi v hlavě honí myšlenka jestli se nemýlím nehledě na spousty rádoby rad od přátel okolo, že nás taky rodiče řezali a co z něj bude za chvíli když už teď absolutně odmítá chvilku poslušnosti.? Snad najdeme správné řešení a nebudeme litovat, že jsme neřezali a nenutili ....
Karel pochcal padlo (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
docela v poho tato stranka ale sem s navstevníkem (anonym) xD
pavlík 123 (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
hezky Karle
Zdislav Uzdichcal (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
jake bylo to padlo karle
Karel pochcal padlo (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
kokot ten vlasta xD

franta skočdopole (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
taki souhlsým z karlem ja jsem z prahi a mam stejní nazor jako on asi budeme spolu farmažit
Karel pochcal padlo (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
kokot ten vlasta xD

franta skočdopole (Čt, 4. 4. 2019 - 11:04)
taki souhlsým z karlem ja jsem z prahi a mam stejní nazor jako on asi budeme spolu farmažit
Reklama