Reklama

Proč se děti bojí tmy?

Dítě, které se bojí tmy, se možná nesnaží upoutat na sebe pozornost, což si myslí mnozí rodiče, ale spíš nevidí za noci ve tmě. Vědci tvrdí, že takovýchto případů není mnoho a jejich diagnostikování je komplikované.

Oči většiny lidí se pro vidění ve tmě přizpůsobí v dost krátkém čase. Některé děti, které za světla nemají žádné problémy se zrakem, nicméně mohou mít obtíže s viděním ve tmě i poté, co doba přizpůsobování očí již uplynula.

Lékaři z Gartnavel General Hospital ve skotském městě Glasgow podrobně popsali v posledním vydání odborného časopisu British Medical Journal dva případy trvalé a vrozené slepoty dítěte za noční tmy.

Jedno tříleté děvčátko přivedli k lékařům rodiče poté, co si toto dítě stále stěžovalo, že ve tmě vůbec nevidí. Děvčátko špatně usínalo a v noci nechtělo vycházet ze svého pokoje, přestože se ze tmy chtělo dostat na světlo.

Druhé děvčátko, kterému byly dva roky, často padalo, vráželo do věcí a také nevidělo ve tmě. V noci se s pláčem budilo, do ložnice rodičů však nepřišlo. Rovněž bylo lekavé a bálo se stínů.

Reklama

Lékaři dospěli k závěru, že v jeho rodině jsou problémy se zrakem, a to včetně slepoty ve tmě.

Když děvčátko dostalo baterku, s níž bylo s to chodit v noci, a do jeho pokoje začalo svítilo světlo, obtíže ustaly.

Vedoucí vědeckého glasgowského vědeckého týmu Gordon Dutton tvrdí, že je třeba dozvědět se všechny podrobnosti, jestliže se dítě bojí tmy, zejména tehdy, jestliže někdo z rodiny má problémy se zrakem.

Zdroj: ČTK

Reklama

Komentáře

Radka (Út, 28. 1. 2003 - 08:01)
Děkuji za toto téma mám syna,který má problém ve tmě usínat má strach,který neumí popsat,když jse ho zeptám čeho se bojí říka že neví a tak usíná má otevřené dveře a svítí se mu na chodbě a když jde v noci na záchod tak mě zbudí a musím jít s ním.Z těchto důvodů spíme spolu,budil se mi děsem a bylo hrozné ho vidět jak sedí vyděšený v postely v pokoji od té doby co se svítí a spíme spolu tak je vše v pořádku a nemá ani strach jít na záchod stalo se že se i v noci počůral.Synovi je 7 let a od té doby je vše v pořádku,ale běda jak se zhasne.S pozdravem Radka
amanda (Ne, 2. 7. 2006 - 14:07)
pekna píčovina
j. (Ne, 2. 7. 2006 - 21:07)
Tak tohle je teda pekna volovina. Spousta lidi trpi tim, cemu se rika seroslepost, tedy neschopnost oka prizpusobit se tme. Jenze tohle neni ten pripad. Deti se casto boji tmy ne proto, ze by v ni nevideli, ale zkratka maji dojem, ze ve tme se jim muze neco stat. Je to holt takovy iracionalni strach. Sama jsem ho jako dite zazivala, ve tme vidim docela dobre a stejne se dodnes bojim.
Radko, to co tu pises - je sice pekne, zes to takhle zaridila se svym synem, jenze timhle zpusobem to nevyresis. On se musi naucit ten strach prekonat, jinak se s tim nikdy nevyrovna. Ver mi, znam to. Sama jsem ten strach zazivala jako mala, pak byl nekolik let vcelku pokoj a pak se mi to po jiste udalosti vratilo. Dodnes se bojim, ale zlepsilo se to potom, co jsem s tim zacala bojovat a jediny zpusob, jak bojovat, je postavit se tomu. Vim, ze u maleho ditete se to resi hur, ale tim, ze budes spat s nim, tim ten problem jen odsouvas.
Michaela (So, 29. 3. 2008 - 18:03)
A co kdyz dite touto poruchou nevidi?A vidi uplne dobre i ve tme?Co pomaha potom?Prece si jen tak nebude porad rozvicet svetlo....nebo snad ano?Strachu by se melo predchazet a divat se mu do oci a timhle,ze budeme tedy porad svitit svetlem,no moc si asi nepomuzeme..
Alena (Út, 1. 4. 2008 - 10:04)
Mám 11letou dceru,která má každou noc strach ze tmy.Začalo se to projevovat už před rokem,vždy před spaním musíme svítit na chodbě; když zhasnu,protože již spí,vzápětí se vzbudí,klepe se,někdy i pláče a musím opět rozsvítit. Někdy ale ani to nepomůže a musí si lehnout ke mě do postele.Pak teprve klidně spí až do rána.Vím,že se musí naučit překonávat strach,ale všechno to chce čas a hlavně klid - i já jsem si zpočátku myslela,že to dělá jen proto,že chce u mě spát
K (Út, 1. 4. 2008 - 10:04)
No já teda nevím, ale je to přece jeden ze základních a instinktivních strachů člověka - to že se dítě bojí stínů asi nebude tím, že špatně vidí.
A nejen děti se bojí tmy, bojí se i dospělí a nezávisle na tom, jak dobře vidí. Naopak vidět takové neostré obrysy, tušit pootevřené dveře můžou být mnohem děsivější než nevidět nic.
Spíš bych to spojovala s fantazií, ne se zrakem.
Dnes je to iracionální strach, ale vychází z minulosti, kdy pro člověka bylo výhodné se tmě vyhýbat, protože ve tmě byl bezbranný.
Moje domněnka.
qwyx (Út, 1. 4. 2008 - 13:04)
Aleno, já v tom věku zažívala úplně totéž, a byly to horory zlášť proto, že mi nikdo nechtěl věřit. Samozřejmě, že za vším je fanzazie a "noční můry", které při tmě okamžitě ožívají i v bdělosti... Hodně pomůže nechat odtažené okno, aby dovnitř pronikalo světlo z ulice, jinak pokud takové dítě spí v naprosté tmě, je zralé tak na psychinu... Já tam sice neskončila, ale byly to šílené zážitky!
boban (St, 2. 4. 2008 - 10:04)
Milá K, přesně to popisuje -Psycho- od Hitchcocka. Ne potoky krve, jako v dnešních rádoby hororech, ale náznaky. Ty jsou mnohdy děsivější.
jana (St, 2. 4. 2008 - 12:04)
no my máme doma taky 11letého kluka a taky někdy v noci nemůže usnout bez světla a taky se občas stane,že se v noci počůrá,tak si z toho nic nedělej a nechej mu prostě v noci rozsvíceno a pokud bude chtít zhasnout tak si zhasne sám,nebo potom jak usne tak potom zhasnu já.
René (Čt, 2. 4. 2009 - 21:04)
Tak já se třeba bojím tmy doteď a to je mi už 19.Nikde se s tím nechlubím,ale odmala jsem se tmy hrozně děsila.Měla jsem pocit,že buď nejsem sama,nebo naopak je kolem podivné vzduchoprázdno.Nic jsem si nepředstavovala,ale prostě mě děsila představa,že mám omezené schopnosti a můžu vidět věci,co ve skutečnosti nejsou.Například v noci vypadá obyčejný věšák úplně jinak,než ve dne a děti se ho mohou bát.Já se bála a bála jsem se strachu.Přesněji pocitu strachu.Nikomu jsem to samozřejmě nevysvětlila a dál žila s tím,že "jednou z toho vyrostu".No,ještě se nestalo.Dodnes mám všude v bytě rozsvíceno,když jdu spát a postupně zhasínám,abych následně rychle skočila do postele a oddychla si.Podle mě,má hodně co dělat s dětským strachem ze tmy i fakt,že se cítí ohroženější a zvyknou si na ten pocit,tudíž pak tma začne znamenat spouštěč strachu,kterého se pak děti obávají.
šarlota (Út, 21. 7. 2009 - 17:07)
Bude mi 20 a poslední dva roky, jsem se začala ve tmě hrozně bát. Jako malá jsem se bála a postupem času to bylo naprosto v pořádku. Potom js měla ráda tmu, protože mě docela i uklidňovala. A teď když už se začne stmívat, tak na mě padá strach, chci aby bylo stále světlo. V noci neusnu bez světla. I to někdy moc nepomáhá, jeden čas to bylo tak akutní, že js v noci vůbec nespala a přes den js musela do školy a ted do práce, takže to nešlo spát, ale nedá se to dlouho zvládat, takže js z toho zkolabovala. A bohužel se k tomu přidal i další strach. Být sama v celém domě mě nedělal žádný problém a teď s příchodem tmy to je pro mě horor. Nevím co se mi stalo, protože js s tím neměla problém a teď mi to dost komplikuje život. Nikomu js to neřekla, myslím si že by se mi jen vysmáli, že to je kravina. Ale já sama sebe se děsím, proč to je pro mě takovej problém, myslím že js relativně normální člověk a rodinu mám v pohodě. Snažím se s tím bojovat, ale nevidím vysledky. Chci v životě něco zažít a něčeho dosáhnout jako většina, ale tyhle problémy mi to dost komplikují
šarlota (Út, 21. 7. 2009 - 17:07)
Bude mi 20 a poslední dva roky, jsem se začala ve tmě hrozně bát. Jako malá jsem se bála a postupem času to bylo naprosto v pořádku. Potom js měla ráda tmu, protože mě docela i uklidňovala. A teď když už se začne stmívat, tak na mě padá strach, chci aby bylo stále světlo. V noci neusnu bez světla. I to někdy moc nepomáhá, jeden čas to bylo tak akutní, že js v noci vůbec nespala a přes den js musela do školy a ted do práce, takže to nešlo spát, ale nedá se to dlouho zvládat, takže js z toho zkolabovala. A bohužel se k tomu přidal i další strach. Být sama v celém domě mě nedělal žádný problém a teď s příchodem tmy to je pro mě horor. Nevím co se mi stalo, protože js s tím neměla problém a teď mi to dost komplikuje život. Nikomu js to neřekla, myslím si že by se mi jen vysmáli, že to je kravina. Ale já sama sebe se děsím, proč to je pro mě takovej problém, myslím že js relativně normální člověk a rodinu mám v pohodě. Snažím se s tím bojovat, ale nevidím vysledky. Chci v životě něco zažít a něčeho dosáhnout jako většina, ale tyhle problémy mi to dost komplikují
Veronika (St, 25. 2. 2015 - 11:02)
Naše Verunka se také bála tmy. Pořídili jsme krásné noční světýlko s motivem Sovičky. Světlo má příjemnou, tlumenou barvu a za denního světla se samo zhasíná. Hezký motiv, který nám zároveň posloužil jako dekorace do pokojíčku. Koupili jsme na www.darkyprovas.cz
Veronika (Čt, 26. 2. 2015 - 14:02)
Děkuji za toto téma mám...Ahoj. My jsme pořídili noční světýlko a vše je OK. Koukněte na www.darkyprovas.cz Mají tam krásná noční světla s motivy zvířátek.
Tamara (St, 23. 9. 2015 - 12:09)
Tak tohle je teda pekna...Ahojky maminky, já osobně jsem tento problém teď řešila u 3letého syna a nechápu teda potřebu to tady komentovat někoho, kdo se něčím takovým nesetkal!!! Myslím si ale taky to, že dítě musí strach překonat, obzvlášť pokud je už 7letý. Malý měl taky problém když se vnoci vzbudil a měl jít na záchot tak na mě začal volat dokud jsem k němu nepřišla. Nakonec to manžel vyřešil chlapácky. Dal synovi svoji Nitecore čelovku co má na ryby a vysvětlil malému, že když bude potřebovat rosbítí si ji, dá si ji na čelo, což kupodivu zvládl hned naporvé a bylo po problému!!!
hm (St, 23. 9. 2015 - 12:09)
Ahojky maminky, já osobně...No, mně je 36 a bojím se tmy doteď. Děti podpořit, nesmát se jim, doprovodit je třeba na ten záchod, pro pití, nejlépe dát ještě lampičku k posteli. U mně ten strach cca v 6 letech vyvolala "Pohádka živé vody", kde byla nějaká loutka v podobě smrtky a sahala po nějaké babičce. Do té doby jsem se ve tmě nebála. Vy jste to vyřešili dobře, ale někteří rodiče (včetně těch mých) se mi jen smáli a nadávali. Co takhle vím z okolí, tak to lidé moc nechápou.
Jarka (St, 23. 9. 2015 - 13:09)
Možná existuje něco mezi nebem a zemí, na co jsou děti citlivější. Mně se nyní stává, že se vždy v noci vzbudím tak 5 minut před tím, než v noci začne dcerka brečet a říkat, že se jí zdál zlý sen.
Lenka (St, 11. 11. 2015 - 14:11)
To s tou čelovkou mě nenapadlo, ale je to dobrý nápad! Malý má sice u postele lampičku, ale když chce jít večer na záchod tak se stejně bojí z pokojíku vyjít, takhle je to super, určitě vyzkoušíme:) Nitecore jsme kupovali když jsme jeli pod stan, od té doby jen leží v šuplíku, myslím že to pro děcka může být i zábavnější, určitě bych se mu teda nikdy nesmála nebo ho neshazovala a nechápu jak to někteří rodiče mohou udělat vlastním dětem!!
lukas a olga (St, 13. 1. 2016 - 22:01)
Ahoj mame skoro 3 leteho syna a kdyz ma jit spat porad ukazuje na lustr a do rohu tady tady bubu rikal to i u babicky na chalupe nevime co mame delat svetlo nepomaha naopak.clovek si fakt mysli ze v byte je neco necisteho.obcas hruzou nadskoci na nas.:(
Jíra (Čt, 14. 1. 2016 - 02:01)
No, mně je 36 a bojím se...U mě byl ten strach také živený různými pověstmi a tajemnými příběhy. Ve třetí třídě nám učitel četl z knížky Maternice; už si vůbec nepamatuji autora ani obsah, ale vyskytovaly se tam malinké strašidelné bytosti, které se objevovaly v noci za oknem a pohybovaly se po venkovním parapetu. Nesmírně jsem se bál pohlédnout v noci na okno i se jen otočit v posteli; když jsem se uprostřed noci probudil (podotýkám, že v ložnici nebyla nikdy úplná tma), přeběhl jsem rychle k rodičům, kde jsem pak v klidu dospal do rána.

Stejný vliv měla i moje vlastní četba - uměl jsem číst už před pátým rokem, takže mě děsil třeba i takový vodník z Podskalí, který podle pověsti chodil v noci po ulicích a se svým šklebivým úsměvem a vytřeštěnýma očima se rád díval lidem do oken; kam se podíval, tam vždycky někdo umřel... (O bludičkách a vodnících, autor neznámý.)

Na záchod bych za tmy také nikdy sám nešel - ačkoliv jsme bydleli v hezkém prostorném domě, záchod byl na jeho severním okraji u půdy, kam se muselo projít tmavou chodbičkou, kde už nebyly byty, ale jen pavlač a neosvětlený dvůr. "Tam, kde penězoměnci provozovali své nečisté řemeslo, objevuje se občas duch jednoho z nich nebo je možno slyšet jakési tajemné kovové zvuky, zvláště v severním křídle domu." (Julius Košnář: Staropražské pověsti a legendy.)

Ve vedlejší, neobývané místnosti jen s malým oknem, stála prastará mahagonová skříň, vůbec nevím co v ní bylo; tam bych nešel ani s baterkou. "Když na hradě Rabí velká, černá skříň z ničeho nic počala se otřásati, když temný hluk z ní vycházel, tu zajisté brzy zemřel někdo z rodu..." (Alois Jirásek: Staré pověsti české.)

Nesmějte se dětem, ta hrůza je čirá a těžko překonatelná.

(Viz též diskusní fórum "Nyktofobie - strach ze tmy" rovněž tady na Doktorce.)
hmhm (Čt, 14. 1. 2016 - 12:01)
Tmy se nebojí jen děti, ale i dospělí.
TerezkaDruhá (So, 24. 12. 2016 - 09:12)
No nevím jestli se bojí jen děti, ale jak zde již někdo píše i dospělý se bojí tmy. Osobně se snažím nechávat syna spát bez světla, ale je pravda, že kdykoliv se ozve nebo jen zachruje hned běžím za ním. Někdo by si myslel, že to tak dělat nemám, ale já jsem pak klidnější. Je pravda, že nemám žádné velké světlo k postýlce, ale používám tuto baterku http://www.nitecore.eu/nitecore-tm06s-outdoor-svitilna-led-4xcree-xm-l2-4000lm-359m, kterou si manžel pořídil na běhání. Vždy jí však musím položit do peřin. A co se týče toho jak na děti které se bojí? Dejte jim to co potřebují. Když chtějí světlo, dejme jim světlo. Třeba v podobě lampičky. Jsou děti kterým třeba pomůžou nasvícené předměty na zdi.
KATKA (Čt, 23. 3. 2017 - 10:03)
Ahojda, já jsem zastáncem tzv. bludiček. Mám syna, kterému jsou tři roky. Nemá rád usínat ve tmě. Přemýšlela jsem tedy dlouho, jak situaci vyřešit. Je jasné, že led žárovky nežerou moc energie, ovšem je zbytečné je nechat svítit celou noc. Mám malou baterku od nitecore, která má 12 cm, tu mám připravenou u postele na nočním stolku, kdyby náhodou vypli proud, telefon ve kterém mám aplikaci baterka - moc světla neudělá. Prcka jsem naučila usnínat právě s bludičkami, to jsou ty světélka, která se zasunou do zásuvky a pak osvětlí jemným světlem určitou část. Jednu má tedy hned u postele, druhá je, když otevře dveře na chodbu, aby si nemusel hned svítit vypínačem, a další je ještě u dveří u toalety na chodbě. Takže 3 bludičky. Na wc si pak musí už cvaknout aby čural kam měl. Musím říct, že takto nám to skvěle funguje. Nechtěla bych, aby se mi v noci budil a brečel jako předtím, protože křičel "tma"....
*** (Pá, 24. 3. 2017 - 09:03)
když byla dcera malá měla na stropě nalepeny fluoreskující hvězdičky
:-( (Pá, 24. 3. 2017 - 09:03)
Já se bojím doteď a to je mi skoro 40 let. Není to jen problém dětí.
! (So, 25. 3. 2017 - 09:03)
Nedivte se! Devět měsíců byli stále ve tmě a tak mají podvědomě strach aby jste je tam zase nestrčili spátky! Chichi
Pepe (So, 25. 3. 2017 - 09:03)
Jééé to by bylo príma! Pěkně stálé teplíčko, nic nemuset dělat, žádné starosti, akorát by se mě nelíbilo aby do mě někdo stále něčim šťouchal a plival po mě, asi bych ho kousnul!
--- (So, 25. 3. 2017 - 09:03)
Nedivte se! Devět měsíců...Tak někdo "tam" je tak jako tak permanentně celý život, žejo... a nebo ještě také z druhé strany. Ehm.
(_._) (So, 25. 3. 2017 - 13:03)
Máš pravdu tam už jsme stejně všichni v (__.__) !
Děti se bojí tmy, (So, 25. 3. 2017 - 14:03)
jako se muži bojí smrti.
varle (So, 25. 3. 2017 - 19:03)
já se smrti nebojí ale seru v síni když je tma
Reklama