Reklama

Poruchy dětského růstu

Porucha růstu dítěte může mít různé příčiny. Některé jsou přechodné a mohou se samovolně upravit, jiné se snažíme příznivě ovlivnit léčbou.

Mezi ně patří určité genetické poruchy, nedostatek růstového hormonu, důsledky nitroděložního opoždění růstu plodu, celková onemocnění (nemoci ledvin nebo srdce, nutriční problémy aj.) nebo pozdní následky léčení jistých nádorů. V některých případech může být dítě zdravé a malé bez patrného důvodu (idiopatická malá postava). Jednou z důležitých příčin poruchy růstu je absence růstového hormonu, který růst kontroluje.  

Růstový hormon má důležité účinky na růst celého těla, podporuje růst kostí do délky, pomáhá budovat svalstvo, ukládat minerální látky do kostí, a tím zvyšovat jejich pevnost, snižovat obsah tělesného tuku a přeměňovat ho na energii. Produkci růstového hormonu mají na starosti dvě žlázy na spodině mozku, které spolupracují. Podvěsek mozkový (hypofýza) produkuje růstový hormon, k jehož tvorbě a výdeji do krve dostává signály z hypotalamu. Během dne tělo produkuje proměnlivá množství růstového hormonu, k jeho největšímu uvolňování dochází v noci během nejhlubší fáze spánku, když se tělo zotavuje z celodenní únavy. Proto se léčba růstovým hormonem aplikuje večer, těsně před ulehnutím.

Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt ?z lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický biosyntetický růstový hormon, který je možné vyrábět v množství podle skutečné potřeby, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo ?v České republice léčeno růstovým hormonem 2058 dětí a dospívajících. Denní aplikaci růstového hormonu může velmi usnadnit moderní elektronický, inteligentní aplikátor, přesně monitorující léčbu k dosažení ještě lepších výsledků. Vývoj také směřuje ke vzniku molekuly s pomalým vstřebáváním a optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení.

prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., FCMA
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha

Reklama

Reklama

Komentáře

Reklama