Nový přístroj na léčbu deformovaného zápěstí u dětí

19 Červen, 2017

Pro léčbu deformovaného zápěstí u dětí použili jako první v republice lékaři ve Vysokém nad Jizerou speciální přístroj. Napomůže tomu, aby zápěstí bylo funkční. Desetiletému chlapci takzvaný voperovali zevní distrakční aparát úspěšně. Další léčba potrvá ještě minimálně dva roky, řekla novinářům primářka Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie Alena Schmoranzová.

Desetiletý Josef trpí vzácnou vývojovou vadou, kdy je vřetení kost předloktí zkrácená nebo úplně chybí. Postižená ruka je zakřivená a v oblasti zápěstí vykloubená. Pacient, který má takto vážně úhlově deformované zápěstí a k tomu často i chybějící palec, má výrazně sníženou funkci ruky. Nedokáže s ní uchopit, sevřít ji, nemá sílu do pěsti, neotočí ruku dlaní nahoru. Má problém, aby se sám najedl a provedl hygienu. “Aby mohl ruku vůbec používat, potřebuje ji prodloužit, zápěstí srovnat a stabilizovat. A také vytvořit dobrý palec. To bude cíl dalších let,“ uvedla primářka.

Dosud se tato vrozená vada léčila od časného kojeneckého věku především dlahováním a prováděly se chirurgické korekce spočívající v napřímení ruky a stabilizaci zápěstí. Nový aparát je vhodnější pro starší děti, zhruba od tří do 15 let. Josef ho bude mít na levé ruce až půl roku. “Musíme dostat zápěstí co nejdál nad konec loketní kosti, abychom mohli zreponovat zápěstí a teprve pak ho začít operovat a stabilizovat,“ uvedla Schmoranzová. Právě tomu má aparát napomoci, obsluhovat ho budou rodiče. “Každý den za pomoci zvláštních šroubů budou oddalovat od sebe součásti aparátu. Tím bude docházet k vyrovnání zápěstí,“ řekla. Zároveň se při tom napínají měkké tkáně, cévy a nervy, což může být i bolestivé. “Emočně je to pro rodiče nesmírně náročné,“ uvedla primářka.

Speciální aparát byl vyvinut ve spolupráci s německým specialistou na chirurgii ruky Rolfem Habenichem z kliniky v Hamburku. “Přístroj jsme si chtěli pořídit už dříve, neměli jsme ale na něj peníze,“ řekla Schmoranzová. Čtvrt milionu korun za něj zaplatila Nadace Preciosa, ústav ho tak získal darem. Vymyslet aparát nebylo nic jednoduchého. “Musí být robustní, aby vydržel tah tkaní. Současně musí být lehký, aby dítě aparát uneslo,“ dodala primářka. V ČR je to novinka, v západní Evropě se už ale běžně používá.

Četnost této vrozené vady není vysoká, v České republice jsou to jeden až tři případy ročně. Vzhledem k závažnosti vady však mohou znamenat i těžkou invaliditu. “Z hlediska nás rodičů chceme pro dítě to nejlepší, aby do budoucna mohl ruku používat a fungovat lépe jak v zaměstnání, tak i osobním životě,“ řekl dnes novinářům otec Josefa. Primářka zmínila i jiný konkrétní příklad chlapce, který po skončení léčby obou rukou začal lézt po skalách.