Na rozdíl od vývoje sociálního a řečového probíhá velká část pohybového vývoje malého dítěte spontánně. Pokud mu poskytneme vhodné podmínky a pohyb mu umožníme,
nepotřebuje se ho nijak učit; jeho osvojení je do značné míry vrozené.
Dává to smysl i vývojově. I velmi primitivní živočichové ovládají nějakou
formu pohybu, je to dovednost vývojově podstatně jednodušší (i starší)
než vývoj řeči a socializace.

Novorozenec má vrozené některé pohybové reflexy spojené s krmením,
úlekovou reakcí a snahou reflexně se přidržovat svého pečovatele. Není však schopen samostatného pohybu a ještě dlouhou dobu
nebude. V živočišné říši je osmnáct měsíců obvykle nutných k osvojení
bezpečné chůze naprostou raritou. Ke konci devátého měsíce se většina
dětí již bravurně pohybuje po zemi plazením nebo lezením, umí
si podat hračku i rohlík, ovládá jemnou mimiku obličeje, napodobuje
pohyb dospělých.

A jak dítěti přiměřený motorický rozvoj umožnit?
Často ho chovejme a houpejme, musí přitom namáhat svaly, které
v postýlce nevyužije.
Nosme ho v šátku, později v klokance nebo v nosidle na zádech. Dítě,
které je jakýmkoli způsobem nošeno, musí neustále zapojovat svůj
smysl pro rovnováhu, vyrovnávat pohyb dospělého, a posiluje tak
celé své tělo.

Poskytujme podporu pro hlavičku, pouze dokud ji dítě neudrží ani na
chvilku samo. Pak postupně oporu přestávejme poskytovat, samozřejmě
přiměřeně tomu, jak se zpevňují svaly dítěte.

Přizpůsobujme způsob držení a nošení dítěte jeho vývoji, nezůstávejme
za jeho vývojem pozadu.
Nenosme však dítě v poloze, pro kterou ještě není zralé. Novorozeně
ještě hlavičku nedrží, a proto ji několik prvních týdnů podpíráme. Při
svislém
držení máme jednu ruku pod zadečkem dítěte, druhou nejprve
přidržujeme hlavičku, později hrudní páteř a za několik měsíců
můžeme dítě posadit obkročmo na svůj bok a druhou ruku už máme
volnou.

Byla jsem pozvána na posouzení psychomotorického vývoje čtyřměsíčníholčičky, jejíž rodiče měli neurčitý pocit, že ?něco není v pořádku?.Na první pohled jsem na dítěti nenašla žádné známky odlišného vývoje,ale přesto něco bylo jinak. Až asi po půl hodině jsem si uvědomila, že jeto ve způsobu, jak rodiče dcerku drželi v náručí. Snažili se o dokonalou podporu zad i hlavičky, drželi ji strnule a neadekvátně jejímu věku. Dítě hlavičku drželo už zcela samostatně a mohlo být nošeno převážně vesvislé poloze s hlavičkou přes rameno dospělého. V tomto věku mu také
tento způsob nošení poskytuje mnohem více zrakových podnětů.

Někdy se ze správného držení miminka dělá hotová věda, přitom rodiče
ve většině případů intuitivně dobře vědí, jakým způsobem dítě chovat.
Ale o jedné důležité zásadě je třeba se zmínit. Nikdy nedávejme dítě do
polohy, do které se samo ještě neumí dostat. Tedy neposazujme ho,
když se samo neumí posadit, ani ho nestavme, pokud se do stoje nedostane
samo.

Motorický vývoj každého kojence jde svým vlastním tempem,
které odpovídá vývojové úrovni jeho svalové a nervové soustavy,
a není proto vhodné toto tempo předbíhat.

Zavěšujme nad dítě různé hrazdičky a hračky, které se rozpohybují
při náhodném mávnutí ručičky. Z náhodného máchnutí se za několik
týdnů stane cílený pohyb.
Stejně můžeme trénovat cílený pohyb nožiček chrastítky, která se
rozezní, když do nich dítě kopne.

Dávejme bdělé dítě na bříško a motivujme ho v této poloze ke zvedání
hlavičky a k uchopování hraček.

Měňme novorozenci alespoň trochu polohu při spaní, střídejme polohu
hlavičky u dětí, které ji ještě neotočí samy.

Používejme lehátko, ve kterém dítě lépe vidí okolí a snáze otáčí hlavičkou.

Jakmile se dítě snaží uchopit hračku do ruky, nabízejme různá chrastítka
a hrkátka a vsouvejme mu je do dlaně.

Ve chvíli, kdy se kojenec začne cíleně přetáčet na bříško, může začít
trávit větší část bdělého stavu na velké dece na zemi. Podstatně se
tím zvětší jeho akční rádius a prostor pro výzkumy.

Jakmile to počasí
dovolí, pokládejme dítě i venku na trávu, je to smyslově fascinující
zkušenost.

Buďme nápadití při koupání miminka, hledejme různé ?plavací polohy?,
učme ho cákat a kopat nožičkama ve vodě. Máme-li chuť a peníze,
choďme na kojenecké plavání.
Dnes je velice populární s miminky ?plavat?, zprvu doma ve vaně, později
v bazénu pod dohledem instruktorky kojeneckého plavání. Aktivity
to jsou bezvadné, ale pokud na ně rodičům nestačí peněženka, mohou
směle plavat doma a později i v bazénu sami, stejně jako to dělala generace
jejich rodičů. Samozřejmě je přitom třeba opatrnosti, citlivosti
k projevům
dítěte a určitě neškodí si o kojeneckém plavání i něco přečíst.
Při prvních několika návštěvách bazénu postupně prodlužujeme
pobyt dítěte ve vodě. Nikdy ho do plavání nenuťme, kontakt s vodou
mu tím můžeme na dlouhou dobu zošklivit. Máme-li doma uplakánka,
který od narození vodu ?nemusí?, smiřme se s tím, koupejme ho i doma
s maximální obezřetností a výuku plavání nechme až na předškolní
nebo mladší školní věk.

Zdroj: Pohodoví rodiče ? pohodové děti (Portál)