Reklama

Kampaň proti tělesným trestům

Kampaň Stop násilí na dětech, kterou na příští rok chystá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ), má pomoct rodičům s výchovou dětí.

Podle Stehlíkové naprostá většina českých rodičů nechce bít své děti, ale nezná jiné efektivní prostředky výchovy. Kampaň by měla stát deset milionů korun. Za ně se vyrobí televizní spoty a plakáty, vydají publikace a letáky a uspořádají debaty. Kampaň podpoří i některé mediálně známé tváře z kulturního života, ministryně ale zatím nechce prozradit, o koho půjde.

Lidé z kultury budou v televizních spotech vyprávět příběhy ze svých životů. Třeba o tom, jak je poznamenala výchova jejich rodičů nebo jaké zásady ve výchově používají ke svým dětem.


"Ta kampaň by měla být především celospolečenskou debatou o tom, jak děti vychovávat, proč se nám to nedaří; myslím, že čeští rodiče na tu debatu čekají," řekla Stehlíková. Podle Stehlíkové se všechny osobnosti zřekly honoráře. Peníze prý nebude požadovat ani televize za odvysílání spotů.


Z výzkumu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze z roku 2004 vyplývá, že pouze 13,6 procenta dětí nikdy nebylo tělesně potrestáno. Čtvrtina trestaných dětí je přitom trestána způsobem, který naplňuje definici týrání.


Podle letošního průzkum veřejnosti jsou tři pětiny Čechů proti zákazu tělesných trestů. Tři čtvrtiny lidí v průzkumu přiznaly, že je rodiče v dětství bili. Čtvrtina rodičů tělesné tresty při výchově občas nebo pravidelně používá. Stehlíková chce docílit toho, aby její záměr zakázat tělesné tresty dosáhl alespoň nadpoloviční podpory veřejnosti.


Zákaz tělesných trestů nemá být součástí trestního řádu a nebudou žádné sankce za to, že rodič dá pohlavek svému dítěti. Jde spíše o symbolické vyjádření toho, že fyzické tresty dětí jsou nepřijatelné.


V sousedním Německu podobné ustanovení schválili před osmi lety. Před kampaní, která trvala dva roky, nadpoloviční většina Němců přiznávala, že používá tělesné tresty ve výchově. Po kampani ale více než 80 procent rodičů podporovalo nenásilnou výchovu. Podle ředitele Německé ligy pro dítě Jörga Maywalda se za celých osm let, kdy platí zákaz trestů dětí, nestalo, že by byl někdo popotahován za pohlavkování potomka.


Podle Světové zdravotnické organizace denně v Evropě umírají tři děti kvůli týrání. Počet dětí, které jsou zneužívany psychicky nebo fyzicky, je ještě mnohem vyšší. V České republice zažívá týrání a zneužívání podle některých odborníků až 40.000 dětí ročně.
Podle Evy Vaníčkové ze 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze přesná data chybějí. Dá se vycházet jen z kusých údajů jednotlivých úřadů. Například v roce 2007 policie evidovala 5435 trestných činů spáchaných na dětech, konkrétně 938 znásilnění a pohlavních zneužití. Sociální pracovníci zaznamenali loni 1884 týraných a zneužívaných dětí. Každé dvousté dítě navíc vyrůstá v ústavní výchově.


Leona Heczková - ČTK

Reklama
Reklama

Komentáře

Mjr. Magor (Út, 4. 11. 2008 - 12:11)
Když už ne " Pulitzerovu cenu " za tento článek, tak minimálně mé osobní ocenění za dokonalý altruismus a naprostou empatii do dětské( i romské ) křehké duše, především námi dospělými, zcela nepochopené. Díky a třikrát BRAVO! AVE Autor, který psal dětskou myslí a Džamila " matka Romulátek a Čechulátek "

Při čtení tohoto článku mě několikrát polilo horko( pravděpodobně z přetopené místnosti, nebo ze studu )a tlak mi stoupl až na 220, ale to bude tou inverzí ve VČ a mím způsobem života, který vedu.
Ano, STOP NÁSILÍ na nevinných dětech.
Není divu, že Džamila soucítí s " týranými " dětmi, především Romulátkama. Sama je jednou z nich, které zažili mnoho tvrdých ran od rodičů a pravděpodobně spíše od matky.
Ano, přestaňme trestat a vinit naše děti za své problémy.
Džamila ovšem opomněla podstatnou věc, je v Česku ne v Kazachstánu! Samozřejmě lokality v kterých Džamila působí, působila, ji mohou připomínat kočovnou mentalitu své rodné země, která se naprosto odráží v jejich vlastních genech.
Chápu její obavu o naše děti, ale bát se opravdu nemusí, GENY máme naštěstí jiné. Nebojte, nejsme jako VY, Džamilo!
Návštěvník (Út, 4. 11. 2008 - 14:11)
Je přece rozdíl mezi výchovným pohlavkem v pravou chvíli a mlácením a nebo dokonce týráním.
vrut (Út, 4. 11. 2008 - 15:11)
Plně s vámi souhlasím.
Návštěvník (Út, 4. 11. 2008 - 16:11)
Pani Dzamila at se vrati zpet do Blablachstanu kde deti zerou, jako malej sem dostal na prdel kdyz sem zlobil a myslim, ze to na me nezanechalo nasledky, krom toho, ze mam vstipenou aspon elementarni slusnost. TO co dnes s detmi dela, volna vychova, domlouvani atd. z toho se mi chce blit! Budou tu hordy neomalenejch nevychovanejch a hnusnejch parchantu!
Mjr. Magor (Út, 4. 11. 2008 - 19:11)
Ono Anonyme nejde jen o nevychovanost a neomalenost našich budoucích nástupců příští generace. Je to daleko děsivější, než si obyčejný smrtelník umí představit. Hudba budoucnosti, dle vize paní Džamily, (snad z pouhé nevědomosti) zakotví kdesi v propasti Džungarů a s nimi pohřbí úctu k rodině, vyrve naprosto její kořeny a místo toho nás čeká strach ze svých vlastních dětí! Pravděpodobně podle Džamily nefunguje rodičovská výchova, proto navrhuje, aby děti začaly vychovávat své vlastní rodiče.
Holt nová doba a ta si přeci žádá radikální změny, tak z toho je mi opravdu ouzko.
NEdžáma (Út, 4. 11. 2008 - 20:11)
.Zásadně nedávám pohlavky to by mohlo skončit dost špatně.Když tak přes zadek.Tam to neublíží.Do ledvin se netrefím.
Jinak je lepší dát jednu výchovnou proto že ta upozorní dítě na to že něcp udělalo co nemělo.Domlouvat dvouletému,čtyřletému či osmiletému se míjí účinkem.
Blanka (Ne, 7. 12. 2008 - 23:12)
Vážení, je mi opravdu smutno, když čtu posledních pět příspěvků. Další raději otevírat nebudu. Copak nechápete, co děláte? Ono je jednodušší dítěti vrazit pár výchovných pohlavků, nezabere to tolik času, který můžete strávit pohodlněji u televizní obrazovky nebo honěním kariéry, než ztrácet čas s dítětem a vysvětlovat mu důsledky jeho chování. Nedej bože vzpomínat na nějaký příklad, který by mohl dítě vyprovokovat k lepšímu chování. Uvedu příklad: Nedávno moje dcera natloukla vnučce vařečkou, že si nechtěla uklidit céčka, která rozházela v obýváku po zemi. Bití předcházel křik, během něhož se dítě "zaseklo" a pak přišlo na řadu bití. Přitom stačilo vzít dítě na klín, v klidu mu říct: podívej, po těch hračkách můžeš uklouznout a natlouct si kolínka stejně jako předevčírem. A protože si dítě pamatuje na tu bolest, okamžitě sedne na zem a hračky uklidí. Čeho dosáhnete tím, že dítě zmlátíte? Maximálně toho, že si na něm vylijete vztek, zchladíte žáhu, taky do toho vložíte vztek na partnera, který vás obviňuje, že jste dítěti koupila nevhodný dárek. Jaký má takové bití výchovný účinek? Maximálně takový, že vás přestane bezvýhradně milovat. Taky jsem byla dítě, které dostalo občas výchovný pohlavek, někdy na zadek rukou nebo vařečkou. Výsledek byl takový, že stres, který jsem jako dítě prožívala, se mi na trvalo usadil v tkáních a i když jsem po letech psychicky v pořádku, moje tkáně neustále vytvářejí stres, který se projevuje vnitřním chvěním a psychickou labilitou ve vypjatějších situacích, poruchami srdečního rytmu a nízkým sebevědomím. Kromě toho hrubší fyzické tresty poznamenaly moji bederní páteř, takže trpím dost často bolestmi v této části těla. Vždyť považte, taková obrovská síla proti drobnému křehkému tělíčku...! A co jeho dušička? Vezmete si na svědomí, že vaše dítě v sedmnácti letech uteče z domova, jako jsem to udělala já, protože jsem měla ze svých rodičů strach? Naštěstí si naši tenkrát uvědomili, že udělali něco špatně a já se vrátila. Dnes bych určitě skončila v nějakém doupěti a snažila se na všechno zapomenout pomocí drog. Tohle opravdu chcete? Já měla štěstí, že jsem měla báječnou babičku, která bydlela s námi v domě a já se uchýlila k ní. Dnes svoje rodiče respektuji, k tomu jsem se dostala po letech práce na sobě, vím, že oni chtěli jen mé dobro, jen se jim to "trochu" vymklo z ruky. Ale nemiluji je, nedokážu jim dát svoji lásku, protože ji ve mně zabili. Pamatujte si, kolik lásky dáte svému dítěti, když je malé, tolik se vám jí vrátí zpátky, až budete staří a nemohoucí. Víte, mně není líto lidí, kteří ve stáří žijí osamoceně a děti jim jednou za čas přinesou nějaký dáreček, ale svoji lásku jim nedají. Oni to své děti nenaučili, tak co očekávají? Ještě jim může syn nebo dcera dát vařečkou, do ledvin se určitě netrefí. A svoji lásku k nim pak může demonstrovat nějakým dárkem, tak jak se to dnes dětem dělá.
Víte, ono tady nejde jen o pár výchovných pohlavků, ono jde spíš o to, co to provede s psychikou dítěte. Mám pár kamarádek a zákaznic, které byly doma takto vychovávány. A víte, co se stalo? Připadaly si méněcenné a chytly se prvního muže, který jim nabídnul odchod z obávaného domova. A jak dopadly? Samozřejmě, že jejich pocit méněcennosti jim přitáhl muže, kteří je týraly nejen psychicky, ale i fyzicky. Jenže ty ženy na to byly zvyklé z domova, tak si myslely, že takhle to má být!!! A jak to skončilo? Psychickou labilitou, ponižováním se, depresemi, trvalým poškozením nervové soustavy a doživotními bolestmi. A začalo to výchovným pohlavkem... Že zas až tak suroví nejste a tohle se vašemu dítěti nemůže stát? Jak to můžete vědět? Copak do jeho nervové soustavy vidíte?
Takže milí rodičové, pokud se chcete na dětech takto podepsat, neváhejte a klidně je bijte. Vždyť jste si je pořídili pro radost, a ne pro starost, že?
Blanka
JSEM (Ne, 7. 12. 2008 - 23:12)
Pro trestání dětí! Čím brutálněji, tím lépe!!
!
Návštěvník (Po, 8. 12. 2008 - 10:12)
Děti se musí trestat a někdy nezabírá nic jiného než fyzický trest. Nejsem pro surové mlácení, ale zakázat tělesné tresty, to je to nejhorší, co můžete udělat. Rodiče se tak stanou otroky vlastních dětí, i na veřejnost budou mít lidi z dětí strach. První facku by si zasloužila sama Stehlíková....
Zajímavost (Po, 8. 12. 2008 - 13:12)
Mimochodem, možná vás bude zajímat, že Dr. Spock, psychiatr, který vymyslel tu teorii o tom, že fyzické tresty jsou prý špatné, ji později odvolal. Poté, co jeho dospělý syn, který nikdy nedostal facku, spáchal sebevraždu.
Bee (Po, 8. 12. 2008 - 14:12)
Pochybuju, že syn spáchal sebevraždu proto, že ho dr. Spock fyzicky netrestal. Dispozice (citlivost) je prostě vrozená nehledě na výchovu.
Piere (Út, 6. 1. 2009 - 10:01)
Sama Džamila by potřebovala na prdel. Parchanti nám přerůstají kvůli naší měkkosti přes hlavu, neznají respekt a pravdou je, že za to může okolní svět - karierismus, bezohlednost lidí k sobě navzájem, projevy frustrací formou sebezvýrazňování na úkor ostatních, atd.
Tohle všechno děti vidí a pouze napodobují.

Jsem pro občasné potrestání ( nesnáším rozmazlené fracky řvoucí v obchodech apod. ), ale ne za cenu potlačení jejich křehkých dušiček. Všeho s mírou.
Piere
Karel (Pá, 9. 1. 2009 - 21:01)
Džamila asi spadla z višně. V záp. Evropě se otevřeně mluví o tom, že benevolence u výchovy dětí se míjí účinkem. Lidé i odborníci by chtěli přitvrdit. Jenže politici to ještě nepochopili ( jako všude).
U nás už jsou naprosto běžné situace, že učitelky ve škole brečí, protože si na ně troufnou puberťáci různými urážkami a ony s tím nemohou nic dělat. Resp. mohou, ale nějaké poznámky , či napomínání jsou k ničemu.
Klingon (So, 10. 1. 2009 - 05:01)
Ta samá Džamila, díky jejíž snaze bylo oddáleno zprovoznění uzavřeného oddělení pro nemocné s multirezistentní tuberkulózou, protože byla práva nemocných těžce pošlapána tím, že pro ně nebyla připravena kuřárna a tak raději prskaly své téměř nezničitelné mrchy na okresních nemocnicích, má tu drzost někoho poučovat?

Ostatně jedna rána v pravý čas dokáže zázraky, vštípení nevhodnosti chování je téměř zaručené; zejména pokud jde o zříkdavý jev. Ještě že té bláznivé "vědkyni" nedošlo, že i vysvětlování nevhodnosti chování dítěti je také formou trestu; a někdy dokonce horšího než výprask (asi nikdy nebyla psychiatr...). Zakáže se snad i domluva? Domácí vězení? Snížení kapesného? Proč mi to jen připomíná populizmus bláznivé bezdětné pro jiné bláznivé bezdětné?
Zdeňka Stočesová (Čt, 15. 1. 2009 - 17:01)
Jen tak mimochodem, děti jsou rozmazlené ne proto, že by nedostávaly na zadek (nebo na jinou část těla), ale protože jim rodiče včas nestanovili hranice, jejichž dodržování, musí pevně vyžadovat. Vychovávat tělesnými tresty umí každý (dát facku dítěti pro dospělého není přece jenom problém), ale umět DOBŘE vychovat dítě bez pohlavků, to už evidentně umí málo kdo!
Zdavím všechny zastánce tělesných trestů na dětech.
jsem učitel na ZŠ (Čt, 15. 1. 2009 - 17:01)
... a děkuji za příspěvky ...
V době falešného pseudohumanismu tyto příspěvky jsou jako pohlazení. Děkuji.
Anna (Čt, 15. 1. 2009 - 18:01)
Zdenko,jak vysvětlíš douletému dítěti,že nemá např.vylejvat svojí sestře jogurt na hlavu?
30x nenene nezabírá.V případě mých dvojčat je to 60x .A to jsme teprve u snídaně.
Přijd nám vytyčit hranice bez plácnutí,protože já nevím jak na to.
*M (Pá, 30. 1. 2009 - 14:01)
jsem proti jakémukoliv ubližování,ale myslím,že je lepší občas dítě plácnout, než mu dlouho domlouvat že něco nesmí.(a rozhodně tím nemyslím zmlátit dítě tak že má modřiny a že neví čí je.)Mimochodem, co se dá udělat, když se dítě vzteká a začne třeba mlátit rodiče?Nechat ho?A navíc to dítě na výprask za chvíli zapomene. Drtivá většina rodičů (ostatní jsou smutné výjimky)své dítě miluje a neublížila by mu. Nemyslím si že plácnutí přes zadek ubližuje-spíš naopak, ve vhodné situaci pomáhá.
Návštěvník (Pá, 30. 1. 2009 - 17:01)
Škoda rány, která padne vedle!!!! Stoletíma osvědčenéj recept a zatím s nejlepšími výsledky! Pohlavek a nebo proutek v pravej čas dokáže divy!!!!A žádná bláznivá Džamila nic lepšího nevykoumá!!!
Karel (Ne, 8. 1. 2012 - 15:01)
Svléknout donaha a důtkami přes celé tělo, jak jsem to v mládí zažíval já
alenka (Po, 9. 1. 2012 - 13:01)
Přesně jak píše Zdena. Já teda nemám dvojčata, ale dvě děti 2,5 a jeden rok. Starší ví, že nesmí setru mlátit, že si neubližujeme, dá se s ním domluvit, vysvětlit, všechno v pohodě. Ovšem ročnímu dítěti principy soucitu vysvětlíte těžko. Když má ze zvyšování hlasu nabo důrazného NE srandu, tak jí mám nechat, aby šikanovala sorozence nebo psa?? ( A navíc u psa to může být i nebezoečné, je to dobrák, ale jednou už se ožene a bude...) tak prostě dostává přes ruku. Lehce, málo, jen aby pochopila, že to se nesmí. Plácnutí přes ruku nebo třepnutí přes zadek (lehké, aby to dítě cítilo, nemusí to vysloveně bolet) je prostě komunikační prostředek, když ostatní selžou.
alenka (Po, 9. 1. 2012 - 13:01)
Tedy pardon, ne zdena, ale Anna
filmtt (So, 5. 5. 2012 - 11:05)
Studio dokumentárních filmů připravuje sociologický dokument o roli tělesných trestů ve výchově a mezilidských vztazích.
Pro tento nekomerčni projekt hledáme lidi, kteří se nebojí podělit o své zážitky ať v roli trestaného, či trestajícího. Více informací nezávazně na: [email protected]
Reklama