Děti by měly být prvního půl roku plně kojeny

Chtěla bych se s vámi podělit o moje zkušenosti. Při prvním dítěti (1987) jako zcela nezkušená matka jsem bez větších problémů začala plně kojit již v porodnici(asi 5.den). Vydrželo to asi 2,5 měsíce a na "dobré" rady babiček a ostatních poradců, že dítě brečí hladem jsem jednou! dokrmila Sunarem a tím okamžikem jsme skončili s kojením. Dcera již ani jednou nechtěla z prsu. U druhého dítěte (1989) jsem těsně před porodem onemocněla zánětem dutin a po porodu mi nasadili antibiotika u kterých se kojit nesmělo. Až se mi začalo tvořit mléko, tak jsem každé 3 hodiny i v noci odstříkávala a mléko vylívala ve víře, že se laktaci podaří rozběhnout a udržet. Mezi tím jsenm dceru krmila z lahve. Po dobrání antibiotik a nutné pauze jsem začala kojit a všechno proběhlo bez problémů. V tehdejší době toho moc v porodnici ohledně kojení neporadili a sami se tomu podivovali. Za to, že se to povedlo vděčím mé kamarádce, která mi poradila. Nakonec jsem kojila 9 měsíců. Od 5. měsíce s postupným přidáváním kašiček a dále příkrmů. U třetího dítěte (1991) jsem všechno praktikovala podle svých předchozích zkušeností. Kojila jsem 9 měsíců. U čtvrtého dítěte (1996) to byla již rutina a všechno šlo až na pozdější nástup laktace (5. den) zase až do 9. měsíce výborně. Všechny děti báječně přibíraly a ani paní doktorka nevěřila, že jsou kojené. Velmi brzo po návratu z porodnice spaly celou noc. Po všech těchto zkušenostech jsem si myslela, že mohu skutečně poradit každému a že už mě nemůže nic překvapit. Ale tento můj velký omyl se dokázal v letošním roce. V lednu 2006 se mi narodil syn - cisařským řezem. Pět dní po porodu jsem odcházela z porodnice a o mléku se mi mohlo jenom zdát (porodní váhu měl 4,450 g). Bylo psychicky náročné vidět, že ostatní matky také po porodu císařským řezem v pohodě kojí. V době, kdy syn vyžadoval k nakrmení 50 ml jsem nakojila 5 ml. Prvních 14 dnů doma to byla hrůza. Dokrmovala jsem jenom málo, aby se laktace rozběhla, ale výsledek byl, že syn hubnul a mléka byla tak desítka. Stále při každém kojení jsem ho vážila. Nakoupila jsem příručky, tam jsem se ale dozvídala jenom to co jsen již věděla. Byla jsem na nervy. Už jsem nevěděla co vymyslet. Po této době jsem dala na radu dětské sestry, že mám přikrmovat a přestat se stresovat. S vědomím rizika odstavení od prsu při použití lahve a dudlíku jsem to riskla. Dokrmovala jsem Nutrilonem. Laktace se sice velmi pomalu, ale postupně rozbíhala. Půl roku jsem každé kojení vážila a po kojení dokrmila z lahve.Tyto praktiky pro mě zcela neznámé a taky náročné na čas a při nějakém cestování. Nakojila jsem asi 2/3 z celkové dávky. Sama jsem tomu nevěřila, že se syn ještě neodstavil a každý den jsem si myslela, že už je to ten poslední kdy ještě kojím. Po půl roce už jsem vážení vynechala a zařadila příkrmy a nyní je synovi 9 měsíců a kojím stále - ráno když se probudí a večer než usne. Přes den má ještě mléko z láhve. Zatím nejeví známky toho, že by se měl odstavit.
Myslím si tedy, že dnešní poradenství ohledně kojení je na vynikající úrovni, oproti mým zkušenostem před 19 a 17 roky, ale neplatí ve 100% případů. Nejdůležitější je silná vůle kojit a k tomu využít všechny dobré rady. A když to nejde, tak se nehroutit a být vděčná za každý den a každou trochu co se podaří.

Reaguji na váš článek, protože i moje zkušenosti s kojením jsou jiné než jsem prozatím slyšela od ostatních maminek, nebo vyčetla v knihách.
Dcerka se narodila předčasně a na více než měsíc byla umístěna do inkubátoru. Od začátku jsem ale chtěla, aby byla krmena mým mlékem,ale bohužel jsem s ní nemohla zpočátku v nemocnici zůstávat.A tak jsem mléko odstříkávala do sterilních lahví a každodenně jí ho nosila.Sestřičky jí krmily za pomocí velké injekční stříkačky - prý je to pro miminka přibližně stejně namáhavé jako sát z prsu. Asi po 2 týdnech již byla natolik silná, že mohla na chvilku z inkubátoru ven, zkusila jsem ji přiložit a ona, k naší ohromné radosti se přisála a vypila dost, aby se nasytila. A jako kojící matka už jsem s ní mohla v nemocnici zůstávat a pravidelně ji kojit. Šlo to bez problémů i po návratu domů, když asi ve 2,5 měsících začala odmítat prs. Plakala, i když se mléko samo uvolňovalo a pít nechtěla. Tak to trvalo asi týden, pila jen občas a málo, už i přestala přibývat na váze, až jsem to nevydžela a přikrmila jí z lahve Sunarem - hltala, byla úplně vyhladovělá, a od té doby pije jen z lahve. Pak jsem si uvědomila, že to bude zřejmě způsobené tím, že léky a vitamíny, která jsem jí měla každy den dávat a které jsem jí přimíchávala do odsátého mléka, jsem podávala z lahve. Bylo toho jen na jeden, max. dva hlty, ale i ty způsobily, že nechtěla sát z prsu. Teď je dcerce půl roku, mléko jí odsávám do lahvičky, a jsem moc ráda, že se mi udržela laktace a mohu ji krmit svým mlékem, i když tímto způsobem. Čemu ovšem nerozumím je, že to odmítání pití z prsu je jen ve dne, ale v noci pije přímo ode mne. Snad že je tak rozespalá a reflexy jsou silnější než rozmary :) nevím, ale je to takhle už skoro 4 měsíce, bez výjimky, přes den pije jen z lahvičky, v noci ještě prs neodmítla, ať byla v jakékoliv náladě.
No jsem zvědavá a už se těším, jaké bude další děťátko, co si na mně vymíní..
Přeji hodně zdaru a kuráže, nejen při kojení :)

Ja mam deti 17 mesicu po sobe a oba cisarskym rezem. Prvniho kluka jsem kojila 7 mesicu bez prikrmu. Kojila jsem az do druheho porodu. Holcicka se prisala hned po prvnim pokusu a na kojeni mi ji prvni noc nosily sestricky...mleko jsem neztratila. Dnes koncime 7. mesic a stale kojim bez prikrmu. Uz pomalu zacnu, ale male to evidentne staci. Kojeni je desne pohodlne a krasne. Chlapecka jeste kojim rano...jsou mu 2 roky.

Samé vzorné maminky :-))