Co dělat, když dítě nesnáší sport

1. Jděte dětem příkladem - sportujte společně

„Každý žijeme v jiném prostředí, máme jiné časové i finanční možnosti. Ať již ve městě nebo na vesnici, v rodinném domě nebo v paneláku, každý pohyb se dnes počítá. A pozor: je nutné jít dětem příkladem, protože bez nás rodičů to nepůjde,“ říká Kristýna Přibylová, autorka speciálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym, kde děti cvičí zábavnou formou podle svého správného psychomotorického vývoje.

Ideální je podle ní zvolit sport, který mohou vykonávat všichni členové rodiny. „Budete tak se svými dětmi trávit více času a snadněji je pak povedete k pohybu. Najděte proto aktivitu, která baví i vás. Nejlepší totiž je, když pohyb, který dítě provozuje, baví i jeho rodiče. Pokud nesnášíte fotbalové zápasy, jen těžko na nich budete chtít trávit každý víkend,“ dodává odbornice.

Její názor sdílí i Jana Boučková, autorka úspěšného celorepublikového projektu Děti na startu: „Není nad to, když rodina sportuje společně - může se jednat o vycházky, badminton, plavání, kolo nebo třeba hru na stopování. Nemusí se jednat o nic složitého a náročného. Důležité je vychovávat děti k tomu, že pohyb je nejen zdravý, ale hlavně přirozený. A právě rodič určuje program společného času. Proto i chuť k pohybu v dětech nejvíce vyvoláme vlastním příkladem.“

2. Svěřte děti do rukou profesionálů

Pokud sami nemáte ke sportu vztah, je nejlepší vyhledat odborníky, kteří dají dětem správnou pohybovou průpravu. „Možností se nabízí nepřeberně a sport už dnes dávno neznamená jen soutěžení, ale především radost, hru a zábavu. U menších dětí je ideální začít s všeobecnou pohybovou průpravou, bez které to v dalších sportech prostě nejde a vše je s ní mnohem jednodušší. Kotoul, hod míčem, běh, skok - to vše by mělo dítě umět ještě dřív, než se začne intenzivněji věnovat nějakému konkrétnímu sportu,“ upozorňuje Kristýna Přibylová s tím, že pak je vhodné podporovat dítě v tom, co mu jde.

„Každé dítě je jinak pohybově nadané a samozřejmě bude raději dělat sport, v němž se cítí dobře a sebejistě. Není důležité, co z něj chcete mít vy. Hlavní je, aby mu vybraný sport „sedl“, protože se pak k němu bude mnohem ovhotněji vracet.“

Ovšem myslete i na to, jaký vztah ke sportovnímu kroužku od počátku sami v dětech budujete. „Je nutno spolupracovat s trenéry a neřešit některé situace kriticky a nahlas formou - zase musím odvést Kubu na trénink, nemám na to čas, už mě to štve... Rodiče to tak často ani nemyslí, ale děti to může zasáhnout, lehce vznikne blok a dítě si pak může myslet, že ono samo a jeho sportovní aktivita jsou příčinou nespokojenosti rodiče,“ varuje Jana Boučková.

3. Připravte se na občasný odpor

Pravidelnost je základ, proto je nutné vytrvat i ve chvíli, kdy se dítku na trénink nechce. A takové chvíle samozřejmě nastanou. Pak je důležité mít pevnou vůli a nepolevit.

„V tomto případě má demokracie jisté meze. Pokud chceme dítě správně vychovávat (a to nejen v lásce ke sportu), je nutné stanovit jistá pravidla a meze. Záleží však na nás - a potažmo také na trenérech - zda dokážeme děti k pohybu a ke sportu správně motivovat. Především u dětí, které jsou introvertní nebo tak trochu antisportovci, hraje důležitou roli pochvala a povzbuzení. Já na kurzech Dětí na startu slavím v komunikaci s těmito cvičenci každý jejich sebemenší úspěch. U trenérů by také mělo být zásadou nedávat najevo, kdo je ten oblíbený, a komu jsme schopni něco odpustit. Trenér se musí vždy chovat ke všem stejně, nedělat mezi dětmi žádné rozdíly,“ vysvětluje Jana Boučková.

4. Nepřepalte začátek

„Myslíme okamžik, kdy dítě přivedete k vybranému sportu. Děti mohou lyžovat nebo jezdit na kole ve třech letech, pokud je to baví a jde jim to. Jestliže však (i starší) dítě po prvních sportovních pokusech nejeví nadšení a nechce se učit, nenuťte jej! Počkejte, až bude zralejší, a vyzkoušejte zatím jinou disciplínu. V opačném případě mu totiž daný sport znechutíte a v pozdějších letech se k němu bude jen těžko vracet,“ upozorňuje Kristýna Přibylová.

5. Objevte les a zapomeňte na výtah i špatné počasí

„Každá pohybová aktivita se počítá a v lese je tolik příležitostí ke hrám - hod šiškou na strom, slalom mezi stromy, skok přes pařezy a na závěr oblíbené stavění domečků pro skřítky. Uvidíte, že se zabaví celá rodina, a ušlé kilometry vám ani nepřijdou,“ má vyzkoušeno Kristýna Přibylová s tím, že zábavou se může stát i vyšlápnutí schodů v paneláku: „Skvělou motivací je soutěž, kdo bude první nahoře. Vzhledem k rychlosti výtahu budou děti často vyhrávat, což pro ně bude o to větší zábava.“

A co když prší? Déšť nebo sníh vadí většinou jen nám dospělým. V holínkách a pláštěnce se přece dá nasbírat tolik nových zážitků!