Reklama

Bití a tělesné tresty

Už se stmívá a dálnice je plná aut - všichni se na noc vracejí domů. Po chodníku spěchají lidé a začalo drobně pršet. Vtom mě upoutá křik malého dítěte - v automatu před obchodem telefonuje mladá matka a zároveň se snaží zvládnout svoje batole. Dítě si chce jít hrát k obrubníku, kde bublá a šplouchá dešťová voda. Auta ale jezdí nebezpečně blízko. Přímo cítíte, jak je matka zoufalá - chvíli se s někým rozzlobeně dohaduje po telefonu a chvíli pokřikuje na dítě, že mu "ukáže, jak se má chovat". Dítě fňuká a snaží se jí vytrhnout. Pak je toho najednou na matku příliš. Pustí sluchátko, chytne dítě za límec větrovky a udeří ho přes obličej, až se mu hlava otočí.

Postoje se mění
Před čtyřiceti padesáti lety jste se běžně mohli setkat s tím, že dospělí děti bili. Dělo se to na veřejnosti a skoro nikdo ani nemrkl. Názory na tělesné tresty dětí se změnily, stejně jako se změnily názory na bití žen. Dnes je dítě s modřinou záležitost pro policii. Osmdesát procent rodičů však přiznává, že své děti občas plácnou, i když by se raději bez toho obešli.

Stále je mnoho lidí (hlavně mužů), kteří sem tam nějaký ten pohlavek schvalují, protože prý přináší rychlejší výsledky. Můžeme se rozhodnout, co se bude s našimi dětmi dít - zvláště máme-li k dispozici lepší způsoby výchovy. Věříme, že kdyby rodiče věděli o nějaké lepší výchovné metodě, už by své děti nikdy neuhodili.

Je nějaký rozdíl mezi bitím a plácnutím? Není plácnutí ve výchově také trochu potřeba? Často po přednášce o výchově za mnou někdo přijde a řekne: "Když jsem byl malý, byl jsem bit mnohokrát, ale nikdy mi to nevadilo!" Zdá se mi - soudě podle toho, s jakou vervou to říká - že mu to však vadilo a vadí dodnes. Tvářit se, že mi to nevadí, je pro dítě nejčastější obranou před pocitem ponížení. Avšak hněv, který v sobě takto zadržuje, se později projevuje mnoha způsoby.

Je třeba, abychom o celé věci začali mluvit otevřeněji. Děti se plácnutí bojí a ponižuje je. Riskantní je taky pro rodiče. Riskantní proto, že nelze přesně rozlišit, kdy plácnutí přechází v bití a bití je jen hněvivým uvolněním rodičovské frustrace. Jak můžeme poznat správnou míru? Opravdu víme, kdy dítě plácneme pro jeho "dobro" a kdy proto, abychom se cítili lépe? Nebo snad proto, abychom se mu pomstili? Můžeme upřímně říct, že jsme rozzlobení jen na dítě, a ne na mnoho dalších věcí, které na nás působí?

Reklama

Z hlediska účinku musíme říct, že tělesné tresty nepomáhají nám ani dítěti, snad jen velmi krátkodobě. Ničí však vzájemnou lásku a důvěru - a děti jsou pak ještě svéhlavější. Setkal jsem se s mnoha dětmi, které ze vzdoru tvrdily: "Mě to nebolí! Je mi to jedno!" Naučily se být vůči bití imunní. Rodiče, kteří svým dětem na ulici nebo v supermarketu klidně nařežou, nad nimi vliv nezískávají, ale naopak ho ztrácejí.

Proč rodiče děti bijí?
Jsme-li k sobě upřímní, víme, že děti bijeme kvůli svým vlastním potřebám. Bojíme se, že nad nimi ztratíme vliv. Jindy, nejčastěji u menších dětí, nám připadá, že už nemáme sílu o ně pečovat. Cítíme se vyčerpaní, nevyspalí, nemáme ani chvilku pro sebe. Pohlavkem to dítěti jen jaksi vnitřně oplácíme a ohrazujeme se: "Já mám taky potřeby." Může to být taky instinkt sebeobrany - dítě vás například štouchlo do oka, když jste ho usazovali do autosedačky, nebo vás kleplo lžicí, když jste mu upravovali slintáček.

V tomto věku děti nerozumějí našim slovům ani pocitům. Přesto chceme mít nějaký vliv, nějak na jejich chování působit. Proto se přirozeně snažíme získat si pozornost i plácnutím. Tomuto nutkání budeme čelit lépe, když zlepšíme svou schopnost navazovat s dětmi kontakt a připoutávat jejich pozornost.

Někteří ze zastánců tělesných trestů říkají, že mají s dětmi soucit a že jim jde o jejich dobro. Často argumentují takto: neusměrní-li rodič dítě lehkým plácnutím hned na začátku, začne dítě zlobit ještě víc a nakonec rodič ztratí trpělivost a opravdu mu nařeže. Vycházejí z úvahy, že malá rána uchrání dítě před větší. Z vlastní zkušenosti však vím, že rodiče, kteří bijí děti málo, je bijí také hodně - protože malé tresty brzy nepomáhají. Děti jsou pak vzdorovité, bijí své sourozence nebo se obrátí proti rodičům. Je důležité stanovit si hranici - a její místo je úplně na začátku. Jestliže se rozhodneme, že své děti bít nebudeme - stejně jako jsem to udělal já a mnoho lidí, které znám - jsme odhodláni hledat nějaké lepší řešení.

Kázeň bez bití
Vést děti ke kázni je nutné. A slova sama na nejmenší děti nestačí. Někdy jim musíme zabránit v určitém chování, a tak jim pomoci, aby se zklidnily a chovaly správně. Toho však můžeme dosáhnout bez násilí.

Mnoho rodičů s úspěchem používá metodu "stůj a přemýšlej", která děti učí dobrému chování průběžně. Občas se sice vyskytnou okamžiky, kdy je nepoužitelná, například v dešti na ulici - "stůj a přemýšlej" můžeme jednoduše změnit na "zvedni ho a odnes". Důležitý je smysl pro humor. Naštěstí jsou batolata malá a dají se proto dobře nosit.

Ani v dospívání bychom ve výchově neměli používat metodu obav a zastrašování. Když dítě uteče z domova nebo násilně projevuje svůj vzdor, takřka vždycky je příčina buď v selhání komunikace v rodině, ke kterému došlo již před lety, nebo v preferenci agresivity, na kterou rodiče při výchově spoléhají víc než na spojení lásky a prosazování.

Mnoho lidí potlačuje své vzpomínky na bolest, kterou v dětství zažili - a chová se tak i ke svým dětem. Díky své poradenské praxi vím, o jakou bolest jde. Tolik lidí mi vyprávělo - se slzami v očích - o tom, jaký měli strach a jak se cítili ponížení, když se jejich rodiče přestali ovládat. Moji pacienti mi ukazují poraněné žíly na nohách z toho, jak je rodiče v dětství "plácli". Kadeřnice mi říkají, kolik jejich zákazníků má pod vlasy škrábance, holá místa a jizvy z toho, jak byli jako děti biti po hlavě. Uvnitř je to však zranilo víc - jestliže se dítě necítí jisté před vlastními rodiči, jak se pak může cítit jisté ve světě?

Existuje ještě další důvod, proč nemáme děti bít. Přibývá stále víc důkazů o tom, že děti, které se cítí u svých rodičů v bezpečí, se jim svěří, když se jim přihodí něco špatného - například když je někdo sexuálně napadne. Když rodiče běžně používají k vynucování kázně strach a pocity studu, děti se bojí svěřit se jim s věcmi, ve kterých padá vina na ně. Děti, které se rodičů nebojí a jimž rodiče neubližují, budou vždy ve svých rodičích vidět především ochránce. Budou připravenější říci druhému: "Ne - já to řeknu!" a nebezpečí se tak vyhnou.

Rozhodnout se
Domníváme se, že přišel čas, kdy bychom se jako rodiče měli vzdát bití jako výchovného prostředku. První krok k tomu je jednoduchý. Sami sobě slíbíte, že už své dítě nikdy neuhodíte. To vás automaticky povede k hledání jiných účinných a nenásilných metod. Takové metody existují a je možné naučit se je používat.

Když jsme sami vychovávali naše první dítě, zjistili jsme, že za určité chování ho trestáme jemným plácnutím - např. když se dotklo sporáku. Protože však má náš syn silnou vůli, moc velký účinek to na něj nemělo a zvykl si špatné chování opakovat. Zjistili jsme, že se cítíme špatně, když ho rozpláčeme, a že ho nic nenaučíme. A tak jsme začali hledat nějaké jiné metody. Přišli jsme na to, že někteří rodiče své děti nebijí nikdy a že existují země, kde jsou tělesné tresty dětí zakázány zákonem. Poznali jsme také principy přísné a zásadové výchovy a začali jsme je sami uplatňovat; vysvětlujeme je ve své knížce a používá je mnoho rodičů. Byli jsme rádi, že jsme objevili lepší řešení.

Všichni toužíme po tom, aby ve světě byl mír - aby konflikty bylo možné řešit nenásilnou cestou. Jestliže to nedokážeme ve vlastní rodině, nedokážeme to ani na Středním východě.

Zjistíte-li, že s tímto názorem souhlasíte, můžete tento závazek učinit také. Vaše dítě bude vědět, že ho máma ani táta nikdy, v žádném případě neuhodí. A že se doma může cítit v bezpečí. To se pak žije krásně!

Závěr
Používáte-li metodu přísné lásky, získáte dvě výhody. Můžete upustit od tělesných trestů a od manipulace pomocí pocitů viny, tedy od toho, co stejně nemáte rádi. A přesto mohou u vás v rodině vládnout dospělí a děti budou dělat to, co se jim řekne, je-li to nutné. Vaše děti budou dál normální - se dvouletými budete mít hodně práce, se čtrnáctiletými budete procházet bouřlivým obdobím. Ale protože budete vědět, jak máte na nejrůznější těžkosti reagovat, vyrovnáte se s těmito obdobími s důvěrou a lehkostí a užijete si radostných a příjemných stránek rodinného života.

Pamatujte si - vždy dělejte jen to, co se vám osvědčí nejlépe. Metoda "stůj a přemýšlej" a dohoda jsou jen dvě z mnoha tětiv, které můžete na svůj luk napnout.

Zdroj: Tajemství výchovy šťastných dětí, vydalo nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

logika :-( (Čt, 17. 9. 2015 - 11:09)
To je právě ten problém:...děcko donese dvě pětky rodiče řeknou to bude dobrý to se opraví a pohladí ho po vlasech dítě ví že to je dobrýtak začne nosit další pětky a rodiče budou v klidu přece ho nebudou trestat to se přece nedělá, když dítě nosí pětky evidentně je opožděný strčíme ho do zvláštní at se tam o něj starají .
Žaneta (So, 19. 9. 2015 - 20:09)
Už je mi skoro 50, takže je to dávno. Já doma musela poslouchat. ještě asi rok po tom, co jsem se vyučila a začala pracovat, jsem doma občas dostala výprask. To jsme šly vždy s mamkou do mého pokoje a zavřely dveře. Já si musela stáhnout kalhotky a hodně se ohnout. Pak jsem dostala od mamky dřevěným pravítkem na holý zadek. Máma byla jinak hodná, ale v tělesném trestu viděla smysl.
Monča (Čt, 1. 10. 2015 - 14:10)
Taky dávná vzpomínka. U kamaráda doma v jeho pokoji ležela na poličce rákoska. Říkal, že s ní dostává od mámy za trest výprasky. Přišlo mi to spíše jako legrace, ale když mi jednou ukázal svůj zadek plný znatelných, ale už mizejících pruhů, tak jsem se mu musela omluvit. Z počátku jsem mu totiž moc nevěřila, už nám bylo 18 let.
Marcela J. (Ne, 4. 10. 2015 - 23:10)
Taky jsem byla v dětství bitá.Měli jsme doma rákosku a já i sestra jsme s ní sem tam oněch českých (nebo spíše rakousko uherských) dostaly.Ale že by se to na nás nějak negativně podepsalo se říct opravdu nedá.Pokud člověk dítě trestá s mírou,nevidím v tom problém.
David (St, 14. 10. 2015 - 17:10)
Mám 20 a žiju s rodiči. Jsou trochu přísnější, tak ještě občas dostanu od nich na zadek vařečkou. Ne na holou, ale přes kalhoty ano.
Jíťa (Pá, 16. 10. 2015 - 12:10)
Mám 20 a žiju s rodiči....A co provádíš tak strašného, že ještě ve 20 dostáváš?
David (Pá, 16. 10. 2015 - 15:10)
A co provádíš tak...Pozdní příchod domů (např. ve dvě ráno), lhaní, odmlouvání atd.
Martin (So, 17. 10. 2015 - 14:10)
Ahoj Davide kde bydlíš já mám 24 let a to je samý výprask od strýce v garáži s řemenem za pozdní příchody domů jseš z jakého města Davide dostávám s řemenem na holou a to bolí štípe dá na zaderk bundu aby to nebolelo a to jsou rány vždycky ze sebou škubu a nemůžu už to vydržet výprask je výprask musíme si na to zvyknout taky dostávám s řemenem výprasky.
:-) (So, 17. 10. 2015 - 17:10)
Ahoj Davide kde bydlíš já...bud rád že tě strýc netrestá v garáži jinak když máš vystrčenou prcku a čekáš na řemen :-)
Josef (So, 17. 10. 2015 - 19:10)
taky bych chtěl dostat na zadek s řemenem je mi 18 let a nevím jaké je to s řemenem je někdo ochotný prosím napište.
tom.hanusak@se… (Út, 28. 12. 2021 - 11:12)
Rád Ti vyhovím, ozvi se na mail, pokud je Ti skutečně 18 let.
Josef (Ne, 18. 10. 2015 - 11:10)
Ahoj Gabrieli já chci dostat od tebe výprask s páskem je mi 18 let a kde bydlíš přijedu za tebou a dáš mi výprask s páskem prosím už se na to moc těším já chci moc si to přeji výprask s páskem.
Pepo (Ne, 18. 10. 2015 - 11:10)
Ahoj Gabrieli já chci dostat...co kdyby jsi mu napsal na emile ?
David (Ne, 18. 10. 2015 - 16:10)
Ahoj Davide kde bydlíš já...Jsem z Moravy. U nás se vždycky dá do prostřed pokoje malý stolek, táta si na něj dá nohu a přehne mně přes koleno. Pak dostanu nasekáno velkou vařechou. Když jsem drzý na mámu, tak dostávám na holou.
Josef (Ne, 18. 10. 2015 - 16:10)
to já chci dostat s páskem.
Josef (Ne, 18. 10. 2015 - 16:10)
já nemám email.
pepík (Po, 26. 10. 2015 - 07:10)
Jsem z Moravy. U nás se...Před trestem bití musim donaha lehnout na bricho na postel a mamka ze sestrou mi drží ruce a nohy a táta mě mlátí řemenem od lopatek po stehna asi čtvrt hodiny
:: :-) (Po, 26. 10. 2015 - 11:10)
Před trestem bití musim...A ještě pěkně přes šulina bys měl dostat
Josef (Po, 26. 10. 2015 - 22:10)
Ahoj Pepíku kde bydlíš napiš tam adresu já chci taky dostat s řemenem ještě jsem nikdy nedostal chci vědět jaké to je a aby to svištělo po prdeli a tvůj tatka mi zmaluje prdel budu odvážný.
stačí.... (Út, 27. 10. 2015 - 13:10)
Ahoj Pepíku kde bydlíš...když si dojdeš na prvoligovej fotbalovej stadion a budeš to mít stereo
:: :-) (Út, 27. 10. 2015 - 14:10)
Ahoj Pepíku kde bydlíš...když nebudeš odvážný tak máš stejně smůlu, nejdřív tě totiž přiváže abys neutekl po první ráně a aby jsi se necukal :-)
Josef (Út, 27. 10. 2015 - 22:10)
to je hračka to bych zvládl já bych po první ráně neutekl já bych se ani necukal ale klidně mě může přivázat tvůj tatka já to zvládnu ten velký váprask napiš adresu já přijedu tvůj tatka Pepíku udělá bum bum bum, švih, švih, švih s páskem a je to zvládnu to tak už se moc na to těším už se nemůžu dočkat těším se pa těším se moc se těším těším se.
Josef (Čt, 19. 11. 2015 - 17:11)
tak co je někdo ochotný mi dát s řemenem já jsem odvážný.
Pavel (So, 21. 11. 2015 - 16:11)
Najde se zde mladý (tak cca do 25 let) a hlavně štíhlý klučina, co by chtěl dostat na prdel, protože buďto nikdy doma nedostal, ačkoliv by i chtěl anebo naopak doma dostával často a chtěl by si to zopakovat? No tak napiš!
Josef (So, 21. 11. 2015 - 22:11)
Pavle já jsem doma ještě nikdy nedostal s řemenem a chci vědět jaké je to s řemenem tak mi naplácáš s řemenem a uděláš bum bum bum švih švih švih a je to prosím dej mi s řemenem moc tě prosím napiš adresu já za tebou přijedu.
Josef (Čt, 26. 11. 2015 - 18:11)
tak co je někdo ochotný mi dát s řemenem já jsem odvážný kluk.
Josef (Pá, 27. 11. 2015 - 17:11)
chci být pořádně zbitý s řemenem.
Josef (Pá, 27. 11. 2015 - 17:11)
mám 18 let chci dostat s řemenem jsem odvážný kluk jako buk kluk odvážný klučina odvážný kluk.
M (So, 28. 11. 2015 - 09:11)
mám 18 let chci dostat s...Napiš svůj e-mail a můžeš dostat.
Josef (So, 28. 11. 2015 - 15:11)
můj e-mail je [email protected] už se moc těším na ten výprask s řemenem jsem nikdy nedostal moc se těším těším se.
Josef (Čt, 3. 12. 2015 - 19:12)
no napsal jsem můj e-mail je někdo ochotný mi dát výprask s řemenem prosím napište mi na e-mail a domluvíme se těším se na ten výprask.
Pavel (Pá, 18. 12. 2015 - 02:12)
no napsal jsem můj e-mail je...Ahoj Josefe, poslal jsem ti e-mail. Sorry za to delší zpoždění. Pavel
Josef (Pá, 18. 12. 2015 - 16:12)
děkuji za e-mail.
Monika (Ne, 7. 2. 2016 - 17:02)
Mám 25 a bydlím jen s mámou. Když něco provedu, tak od ní za trest dostávám páskem na holou.
Ondřej (Út, 9. 2. 2016 - 07:02)
Je mi 12 a jsem tátou bit za každý sebemenší přestupek a musím být vždy vysvlečen do naha. Loni jen ve slipech sem ho poprosil jestli bych si slipy mohl nechat protože jsem začal obrůstat chloupky. Jako odpověd jsem dostal takovou facku až se mi zatmělo před ocima.
Martina (Út, 9. 2. 2016 - 09:02)
Mám 25 a bydlím jen s...A to som si myslela, že som jediná dospelá dcéra, ktorá stále ešte dostáva na zadok od svojej matky. Hoci už mám 24 a študujem na vysokej škole, moja mama si stále myslí, že by som ju mala poslúchať, ako keď som mala dvanásť. Síce nedostávam na holý zadok ako keď som bola malá, ale keď to mamu chytí, tak mi vyhrnie sukňu a poriadne ma vyplieska rukou alebo pravítkom.
Monika (Út, 9. 2. 2016 - 15:02)
A to som si myslela, že som...Když ti vyhrne sukni, tak to dostáváš přes kalhotky. Já si je musím stáhnout. Já pracuju jako asistentka a někdy se mi v práci špatně sedí, když má z večera minulého dne na zadku šlehance od pátku. Stejně jako ty i já musím poslouchat.
Patty (Út, 9. 2. 2016 - 15:02)
Moniko, Martino, a co provádíte tak hrozného, že ještě ve svém věku dostáváte doma na zadek? To musí být nějaká hodně vážná provinění. Anebo se vám to líbí?
Monika (Út, 9. 2. 2016 - 18:02)
Moniko, Martino, a co...Když odmlouvám, jsem drzá nebo přijdu pozdě v noci domů.
Martin (Út, 9. 2. 2016 - 21:02)
Ondřeji a můžu dostat taky od tvojeho tatky já chci prosím.
Martin (Út, 9. 2. 2016 - 21:02)
a kde bydlíš Ondřeji.
Patty (St, 10. 2. 2016 - 11:02)
Když odmlouvám, jsem drzá...A ví o tom třeba tvůj přítel, kamarádky apod., že máš takhle nastavený domácí režim?
Ondřej (Čt, 11. 2. 2016 - 08:02)
Taky musím před výpraskem jit s mamkou do koupelny a dá mi klistír abych se při bitím nepodělal. Moje sestra má 18 a bývá taky bitá řemenem
Martina (Čt, 11. 2. 2016 - 13:02)
Moniko, Martino, a co...Najčastejšie je to kvôli škole, keď neurobím skúšku alebo sa podľa mamy málo venujem učeniu. A potom, keď prídem niekedy v noci neskoro domov z nejakej párty a niečo som popila. A ešte keď si myslí, že jej málo pomáham s domácimi prácami. Viem, je to dosť trápne v mojom veku no nejako veľmi to už neriešim.
Martina (Čt, 11. 2. 2016 - 13:02)
Když ti vyhrne sukni, tak to...U mňa to nie je ani tak o bolesti, ako skôr o hanbe. Ale potom, keď som na prednáškach alebo s kamoškami na káve, často premýšľam, či to náhodou na mne nie je nejako vidieť, že tam sedím s čerstvo naplieskaným zadkom...
Patty (Čt, 11. 2. 2016 - 13:02)
Patty: To je rodičema ... s...V 24 letech jsou to už dospělé slečny, byť jsou na rodičích ještě finančně, bydlením apod. závislé. Měly by mít odvahu říct, že už nejsou malé holky a dospělým dcerám se na zadek nedává.
Pepa (Čt, 11. 2. 2016 - 17:02)
Obvzlášť tresty za to co dostává Monika tak za takový prohřešky se trestají nezletilé a ne dávno dospělou dceru která si má už zakládat vlastní rodinu!Jedině se od ní odstěhovat jinak to jen tak neskončí.
Josef (Čt, 11. 2. 2016 - 19:02)
Ahoj Ondřeji já mám 18 let ještě jsem nikdy nedostal s řemenem prosím tě nemohl by mi dát tvůj tatka pořádný výprask 125 ran s řemenem já bych to vydržel jsem odvážný kluk napíšu můj e-mail [email protected]
Josef (Čt, 11. 2. 2016 - 20:02)
a když se rozbrečím tak mi budeš ze segrou utírat slzy Ondřeji.
Josef (Pá, 12. 2. 2016 - 15:02)
a když se rozbrečím tak mi budeš ze segrou utírat slzy Ondřeji.
Reklama