Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!

Puberta dvojčat

V pubertě dochází k největším snahám dvojčat stejného pohlaví (a nemusí jít jen o jednovaječná dvojčata) o vlastní identitu. Začnou se rozdílně oblékat, často si změní účes, snaží se jedno od druhého za každou cenu odlišit. Čím dál tím víc jim vadí, jsou-li brána jako "ta dvojčata", ať už ze strany rodičů, příbuzných a učitelů, nebo ze strany spolužáků a kamarádů. Toto období trvá u různých dvojčat různě dlouho. Zajímavé však je, že po určité době se k sobě dvojčata opět vracejí a začínají své stejnosti využívat.

Petr: "S bráchou, jednovaječným dvojčetem, jsme spolu chodili do základní školy i na gymnázium, hráli jsme spolu volejbal. Ale na gymnáziu se naše cesty rozešly. Martinovi nešla tolik matika, přešel tedy na učební obor s maturitou a dodělal si pak i průmyslovku v rodném městě a já jsem pokračoval ve studiu na gymnáziu, ale odešel jsem do Českých Budějovic (na třetí a čtvrtý ročník), kde jsem se profesionálně věnoval sportu. Tohle odloučení bylo dost těžké. V té době jsme se dostali do let, kdy jsme spolu přestali bojovat a rvát si vlasy, nenávistně se na sebe dívat a závidět si každou hračku (vzpomínám si, že v těch ,jalových letech' jsme byli děsní rivalové a rváči). A v momentě, kdy jsme začali cítit to pravé bratrství, vyvinulo se všechno tak, že jsme se museli rozdělit. Především brácha to těžce snášel, já jsem měl totiž v Budějovicích docela nabitý program, hrál jsem volejbal, kde jsem měl výbornou partu a kamarády. Ale i mně se strašně stýskalo.

Protože jsme si s bráchou k nerozeznání podobní, často si nás lidé pletli. V období kolem patnácti let to bylo úplně zoufalé. Dostávalo nás to ve většině případů do nepříjemných situací. Docházelo k tomu tak často, dnes a denně, byli to kamarádi a kamarádky, rodiče kamarádů - všichni si nás pletli a motali to dohromady. Třeba potkali mě a mysleli si, že jsem brácha, takže se mnou začali mluvit jako s ním - bylo to fakt zoufalé. Na druhou stranu jsme se s bráchou ještě na gymplu dost ,měnili', a bylo to pro nás výhodné. Když jsme měli nezávaznou známost, taky jsme se zkusili vyměnit a ta holka neměla šanci něco poznat!"

Dvojčata se musí s bojem o vlastní identitu nějak vyrovnat. U děvčat dochází k prudkým hádkám o oblečení. Nechtějí nosit stejné šaty, ale přesto si stejné oblečení koupí. Pak se jedná o to, kdo si které oblečení ten den vezme. Občas si povzdechnou, že je to strašné, že "vona" má stejný vkus. Obě si myslí, že ona je ta první, komu se něco začalo líbit, a tak podobně se hádají i o hudební skupiny nebo zpěváky. Dlouho trvá, než si konečně řeknou, že se nedá nic dělat s faktem, že jsem se narodila jako dvojče a že i když si vezmu jiné oblečení, nic na tom nezměním.

Chlapec a děvče

Vztah dvojvaječných dvojčat odlišného pohlaví se začíná v pubertě měnit. Dřívější "mateřský" a ochranitelský přístup holčiček k bráškovi-dvojčeti se pomalu mění a přechází k opačnému pólu. Chlapci začínají svou sestru-dvojče chránit, začínají se za ni cítit zodpovědní.

Dvojí podoba dospívání

Z pohledu rodičů může mít průběh dospívání u dvojčat dvojí podobu. Buď se jistá revolta a vzepření autoritám nebo řádu (jeden z rysů dospívání) projeví ve vztahu jednoho dvojčete ke druhému, nebo (pro rodiče horší varianta) obě dvojčata budou trápit rodiče společně. První varianta - snaha o určité "oddělení" - vypadá tak, že jedno dvojče (zpravidla to ve vztahu silnější) začne to druhé odmítat, radikálně změní účes, šatník a urputně se snaží zviditelnit svou jedinečnost. "Slabší" dvojče to někdy může těžce nést, ale jejich vztahu to (podle zkušeností dospělých dvojčat) nikterak neuškodí. Po bouřlivých rozchodech se vždycky dají po čase dohromady, najdou společnou řeč. Někdy jsou jejich spory velmi ostré, dokonce tak, že i kamarádi se snaží do nich zasáhnout a rivaly zklidnit. V tu chvíli však dvojčata obdivuhodně z role rivalů vypadnou a semknou se proti tomu, kdo si dovolil jedno z nich (lhostejno které) kritizovat!


Martin: "Od gymnázia se spolužáci dělili na ty, kteří nás poznali bezpečně, a na ty, kteří to nepovažovali za důležité. Třeba něco začali vyprávět mně a dokončili to bratrovi

Komentáře (5)

  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Já mám čtyřletá dvojčata kluky,djojvaječná.Dost na sobě lpí i když se občas řežou kvůli blbinám.Mám problém s tím,že jedno dítě se zatím jeví,že nebude připravené na školu/není to v inteligenci,spíš v určité specifické povaze/.Nerad chodí do školky,chce se mu malovat modrá tráva,schválně spojuje dohromady nesmyslné obrázky/jemu se to tak líbí/.Nevím jestli by u po psychické stránce neuškodilo,že brácha by šel do školy už dříve.Snad by bylo lepší dát je do školy stejně,ale každého do paralelní třídy.Každý odborník,kterého jsem se ptala měl jiné řešení.Potřebovala jsem se poradit spíše s někým,kdo toto řešil v praxi.Pokud můžete,pište na e-mail rene.karvai"tiscali.cz.Za každou radu budu vděčná a pokud bude v mých silách dám své rady ze života.Jana

    Črv 10, 2002
  • Obrázek uživatele Liliana Netáhlíková
    Liliana Netáhlíková (anonym)

    Bude mě letos 70 let a jsem z jednovaječných dvojčat.Obě jsem se dožily tak vysokého věku.Chci říci, že od útlého dětství u nás trvá rivalita a závist.Máme období, kdy spolu nemluvíme i dva roky,a když spolu mluvíme, tak si já musím dávat na jazyk pozor abych nedej bože se sestry něčím nedotkla,jinak by zase na mne přestala mluvit,a ve všem mě dávala vinu,Nevím jak je tomožné, že úplně stejné sestry se tak nesnášejí,prožili jsme koncentrák, výchovu jednoho z rodičů-otce- matka krátce po válce zemřela.Těžko jsem se probíjely bez matky.Studovaly jsme zdravotní školu,já s velmi dobrým prospěchem a sestra s průměrným.Jakmile jsem ten den dostala výbornou,sestra se mnou přestala mluvit a poštvala na mne skoro celou třídu,měla jsem s ní těžký život,i když za mládí jsme bez sebe nemohly být.Trochu se to zlepšilo ve stáří, ale ta řevnivost je tu stále.Jsem těžce nemocná, a ani to sestru neusmíří a ne přijde mě dodat trochu odvahy jen se vychloubá u známých jaká je ona fit a já jsem takový chcípák.Je mě hanba, že to musí vědět všichni okolo jak to mezi námi je.Slyšela jsem, že dvojčata nikdy nemají klid a jsou mezi nimi sváry a žřevnivost celý život.

    Bře 26, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    sras 11.009

    Srp 21, 2006
  • Obrázek uživatele Martina
    Martina (anonym)

    Mám dvojčata pělité holky, škola nás čeká v záři 08, ale už teď přemýšlím, co bude pro ně nejlepší. Myslím, že jedna třída a každá v jiné lavici... Jaké jsou Vaše zkušenosti?

    Feb 12, 2007
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Jako nezávislá pozorovatelka... myslím, že pro dvojčata je nejlepší, aby chodila přinejmenším do různé třídy, ne - li školy. Aby mělo každé vlastní identitu, názory atd...

    Feb 12, 2007

Přidat komentář

Reklama

Reklama