Reklama

Je česká veřejnost tolerantní k nočnímu pomočování dětí?

Některá témata související se zdravotní problematikou jsou pro většinu naší společnosti stále ještě určitým tabu. Řadí se mezi ně i potíže spojené s neschopností udržet moč – pomočováním. Právě na otázky spojené s nočním pomočováním dětí byl zaměřen reprezentativní výzkum veřejného mínění, který proběhl v lednu 2009. Průzkumu se zúčastnilo 1048 osob starších 15 let, z toho 332 rodičů, jejichž dětí jsou mladší 18 let.

Cílem projektu, který navazoval na obdobný reprezentativní výzkum realizovaný společností STEM/MARK v lednu 2008, bylo zmapovat veřejné mínění a informovanost laiků o příčinách
a vhodných řešeních tohoto onemocnění. Výsledky studie poukázaly na určitý posun ve vnímání daného tématu v rámci populace, zejména rodičů s dětmi. Některé změny veřejného mínění mohly být podpořeny edukační kampaní věnovanou tomuto častému onemocnění.

Průběh výzkumu
Účastníci výzkumu se měli vžít do role rodiče dítěte, které se ještě v šesti letech několikrát do týdne v noci pomočí, zaujmout postoj k této situaci a vyjádřit své názory na noční pomočování dětí. Na začátku bylo řečeno, že pomočování jejich hypotetického dítěte se vyskytuje průměrně 4x týdně
a trvá od novorozeneckého věku až do současnosti. Pro porovnání byly sledovány zvlášť dvě skupiny osob: rodiče dětí mladších 18 let (dále ?rodiče?) a ostatní osoby pojmenované ?nerodiče?.

Zase jsi se počural!
Jak by se respondenti zachovali, kdyby ráno našli zase mokrou postýlku a museli by ji převléknout? Více než dvě pětiny rodičů (44 %) by se zachovaly tolerantně - na dítě by se nezlobily, snažily by se jej uklidnit a naopak by jej chválily za každou noc bez mokré postýlky (nerodiče 43 %, celkem 43 %). Pětina rodičů (22 %), především muži, by dítěti vysvětlila, že je už dost staré na čůrání do postele. Menší část dotázaných (13 %) by preventivně dala na noc dítěti plenu, 12 % respondentů by potomkovi řeklo, že nemá být líné jít se v noci na záchod. Pouze 6 % oslovených by v této souvislosti hledalo pomoc u lékaře.

Jak dlouho to ještě potrvá?
Všichni zúčastnění byli dotázáni na věk dítěte, do kterého je vhodné tolerovat noční pomočování bez odborné pomoci. Pětina respondentů považuje za tuto hranici věk dvou let. Více než dvě pětiny ostatních  (42 %) se kloní ke 3 rokům věku dítěte, čtvrtina dalších toleruje pomočování až do 4 let.  Pouze 8 % respondentů by nechalo dítě bez odborné pomoci do věku 5 let. Rodiče i nerodiče zastávají v tomto ohledu obdobný názor.

Reklama

Proč se vlastně počuráváš?
Mezi účastníky průzkumu převládal názor, že nejčastější příčinou dlouhodobého a častého nočního pomočování jsou psychické problémy dítěte, jako je strach a stres (44 % rodičů, 42 % nerodičů). Téměř čtvrtina respondentů  (22 % rodičů, 24 % nerodičů) shledává podstatu problému v onemocnění ledvin či nachlazení. Dalším možným vysvětlením se pro osminu osob jeví nechuť a lenost dítěte jít v noci na toaletu. Pouze 14 % respondentů zmínilo skutečně nejčastější příčinu primární noční enurézy, a to nedozrálost systému pro regulaci tvorby, množství a hustoty moči. 

To se mám za tebe stydět?
Třetina dotázaných připustila, že by jako rodič dítěte, které se pravidelně v noci pomočuje, jeho chováním trpěla a styděla se za něj. Naopak téměř polovina všech dotázaných, častěji z řad starších
a vzdělanějších osob, tento pocit nesdílí. Relativně početná je i skupina oslovených, kteří nemají v tomto případě vyhraněný názor. Jedná se častěji o bezdětné respondenty.

Co s tím uděláme?
Problém nočního pomočování svého šestiletého dítěte by většina (82 %) respondentů řešila s lékařem nebo jiným odborníkem. Zachovalo by se tak 85 % rodičů a 80 % nerodičů, častěji by se k tomuto řešení přikláněly osoby vzdělanější. Při rozhodování, se kterým lékařem konzultovat noční pomočování svého dítěte, by se většina dotázaných obrátila na dětského lékaře (83 %), méně častěji již na psychologa (10 %). Přímo na specialistu-urologa by se obrátilo pouze 5 % dotázaných. Zbývajících 18 % respondentů, kteří neuvažovali o vyhledání odborné pomoci, by o tomto problému dokázalo otevřeně hovořit především v kruhu svých příbuzných a známých.

Je to i náš problém?
Sdílením problémů mezi rodiči (především matkami) nedospělých dětí se dá pravděpodobně vysvětlit fakt, že vlastní nebo zprostředkované zkušenosti (z rodiny nebo blízkého okolí) s nočním pomočováním dětí má mnohem více rodičů než nerodičů. Dvě třetiny rodičů (68 % vs. 76 % nerodičů) nemají s nočním pomočováním dětí žádné zkušenosti z rodiny ani z blízkého okolí. Osmina respondentů uvedla, že tímto problémem trpí nebo trpěly děti jejich známých. Zkušenosti s nočním pomočováním v okruhu dětí svých příbuzných má 7 % dospělých, osobní zkušenost s vlastním pomočujícím se potomkem poté uvedlo 11 % dotázaných rodičů.

Kde hledat informace?
Lidé by nejčastěji hledali informace o problematice nočního pomočování na internetu (48 % rodiče,  32 % nerodiče), v odborné literatuře (38 % rodiče, 35 % nerodiče) či v lékárně (32 % rodiče, 31 % nerodiče). Pro zbývající respondenty se jako další možné zdroje informací jeví konzultace s lékařem (21 %) nebo časopisy (20 %).

Odezva edukační kampaně
Jakoukoliv informaci o nočním pomočování dětí zaznamenalo v minulém roce 14 % dotázaných          (16 % rodičů, 13 % nerodičů). Většina populace se s touto problematikou loni v médiích ani u odborné veřejnosti nesetkala. Pokud již lidé informaci získali, tak nejčastěji prostřednictvím lékaře (6 %), tisku (4 %), televize (3 %), internetu (2 %) či rozhlasu (2 %).

Řešení existuje!
Téměř všichni respondenti zastávají názor, že problém nočního pomočování dětí se dá nějakým způsobem řešit. Nejčastěji zmiňovanými alternativami jsou úprava pitného režimu (57 % rodiče, 52 % nerodiče), psychoterapie (45 % rodiče, 42 % nerodiče) a léčba pomocí léků (39 % rodiče, 38 % nerodiče).

Zkušenost zvyšuje toleranci
Odpovědi rodičů, kteří mají s pomočováním dětí zkušenost (vlastní nebo zprostředkovanou), se od odpovědí ostatních respondentů v některých ohledech lišily. Z výzkumu vyplynulo, že výrazné rozdíly v případě nižšího studu rodičů jsou jednoznačně dány jejich zkušeností s pomočováním, nikoliv rodičovstvím jako takovým. Rodič, který s pomočováním nepřišel do styku, se chová v podstatě stejně jako nerodič, kromě toho, že nerodič častěji neví, jak by se zachoval. Rodiče se zkušenostmi
s pomočováním by dítě častěji uklidňovali a chválili za každou suchou noc a také by začali pomočování řešit v průměru o rok později než ostatní (nejčastěji ve věku 3-5 let vs. 2-4 u ostatních). Tito ?zkušení? rodiče také vzhledem ke své možné větší senzitivitě vůči danému tématu častěji v minulém roce zaznamenali cílené informace týkající se dané problematiky v médiích i u lékařů

Autor: RNDr. Barbora Večerková - Client Service Manager STEM/MARK, a. s.

 

Reklama

Komentáře

Luboš (Út, 15. 9. 2009 - 10:09)
Syn se pomočoval do +ř-ti let.Navštěvovali jsme psychologa,lékaře.Nic nepomáhalo Dokonce jsem s klukem jezdilke specialistovi-psychlogovi,ale bohužel ani to nemělo žádný učinek.Byli jsme z toho s manželkou zoufalí.Spříchodem patnáctého roku to bylo čím dál mín až to nakonec ustoupilo samo.Byli to krušné chvíle,ale s trpělivostí a houževnatostí,klidem jsme to společně dokázali.
Reklama