Reklama

Duše potřebuje mýty

Přestože poznatky psychoanalytiků začaly vynášet pravdu o této situaci již před sedmdesáti lety, pořád jsme si jenom matně vědomi jejích plných implikací. Taktéž literatura přelomu století začala sugerovat přítomnost mytologického v každodenním životě. Od Dostojevského "ličneho čelavěka" k Joyceovu Odysseovi jsme si postupně začali být vědomi obrazu hrdiny: nejenom obrazu, jaký podávají staré mýty, nýbrž obrazu, jaký dnes skutečně funguje ve vědomí průměrného občana.

Není tomu tak dávno, co nám jiný druh experimentování s psyché ukázal všudypřítomnost mytologického v psychologickém. Psychedelické drogy, v prostoru pouhého desetiletí, totiž objevily opravdový roh hojnosti mytických forem pro kolektivní utváření mysli. Dnes je království mýtu a pohádky dostupné v podstatě každému. Umění a hudba vyslovující epifanii vznikly doslova přes noc.

Knihy a LP obaly, plakáty na zdech zvoucí nás k návštěvě Tolkienovy Středozemě, ty všechny zvěstují znovuvynoření se živé krajiny tam uvnitř. Hippie mesiáši, guruové, pěvci, kouzelníci, ti všichni se tu objevili ráz naráz, aby se stali našimi průvodci na této cestě.

Neboť, jak poukázal Andrew Weil, ve fázi následující bezprostředně po psychedelickém "otevření se" mytickému království je tím nejpřirozenějším sklonem chopit se duchovní či mystické praxe, ať už je jí astrologie, učení I Ching, jóga nebo čarodějnictví. Psychedelika nám ukázala, že království mýtu je přítomno i v tomto světě, a co se po nás chce, je pouze to, abychom změnili svůj dosavadní stav vědomí - abychom je vyladili pro tuto druhou dimenzi, která je jen na chlup daleko.

Dnes tedy máme co dělat se stavem kolektivního vědomí v člověku, který je kvalitativně nový. Mýtus, stažený ze své projekce do obecného vnějšího prostředí a již déle nevázán na kulturně preferované formy, má být rozpoznán jakožto součást vědomí. Takto se stává, možná že vůbec poprvé v historii, zodpovědností každého jednotlivce.

Reklama

Vypadá to tedy tak, že je-li mytická obrazotvornost tříbena, stává se vyživující tvořivou doménou nejvyššího a nejlepšího lidského úsilí, inspirací těch nejušlechtilejších květů naší kultury. Na druhou stranu je-li zanedbávána, je-li jí upírána vědomá kultivace, je právě tak s to stát se plevelem zadušenou a neprostupnou zahradou. Místo aby rodila užitečné a krásné, moudré a vznešené, může táž tvořivá síla produkovat obry, netvory a pitvorná stvoření. Tajemství pak živoří na těch nejprimitivnějších rovinách, majíce podobu uloženého trestu: podobu vulgárních fantasmagorií National Enquirer či televizní "Soumračné zóny".

Stephen Larsen - Dveře Šamanů, nakladatelství Volvox Globator

Reklama

Komentáře

Reklama