Prevence poruch příjmu potravy II

Můžeme své děti nějak ochránit před mentální anorexií a bulímií? Lze poruchám příjmu potravy nějak předcházet? Tentokrát o problému kontroly a sebekontroly.

Dalším ústředním problémem poruch příjmu potravy je podle mě přílišná kontrola a sebekontrola. Kontrolou zde mám na mysli zvýšenou vnímavost pro chování (názory, uvažování, hodnoty) druhých lidí. Pečlivé sledování okolí má za účel jednak mít dobrý přehled o tom, co je "in" - mít ty správné vzory, ideály a také držet krok se světem, nezůstat pozadu.

Do jisté míry toto dělá skoro každý - všem nám alespoň trochu záleží na tom, co se kolem nás děje, co zajímá druhé lidi, jak se druzí chovají. Můžeme si pak vybrat, co přijmeme za své a proti čemu se vyhraníme. Příliš velká kontrola okolí je však dlouhodobě celkem vysilující, jsme tak neustále pod tlakem otázek: "Nejsem v něčem pozadu? Jak se na mě dívají druzí, co si o mě myslí?"

A tak prostě raději věříme tomu, že ti druzí (alespoň ti, na nichž nám záleží) nás berou i s našimi nedostatky, že nás mají rádi takové, jací jsme a že po nás neustále nechtějí, abychom se přizpůsobovali jejich mínění. Dostáváme se tak k důležitému bodu. Přílišné sledování okolí a neustálé srovnávání se s ním je důsledkem nedostatečné víry v to, že jsme okolím přijímáni takoví, jací jsme.

Sebekontrola je schopnost ovládat své chování a k životu je naprosto nutná. Sebekontrola spojená s odepíráním si nějakých požitků (také jídla) byla v historii vysoce hodnocena jako způsob stát se lepším člověkem.

Nadměrná sebekontrola je důsledkem velké snahy změnit se k lepšímu, být blíže k ideálu, který považujeme za obecně přijímaný kulturou, v níž žijeme. Přílišná kontrola okolního světa i sebe sama má společný motiv - být dost dobrý, abych mohl v tomto světě co nejlépe obstát, abych byl světem dostatečně oceněn.

Takové úsilí jde ruku v ruce s obrovským potlačováním základních pudových potřeb (pud obživy, sexuální pud, pud sebezáchovy) ve prospěch potřeby být přijímán okolím a něco v životě dokázat - realizovat se. Jakoby bylo nutné proto, aby mě měli druzí rádi a abych něco znamenal, přehlížet vlastní potřeby - potlačovat sám sebe ve prospěch potřeb okolí.

Co by z toho mohlo vyplývat pro prevenci?

- Měli bychom se snažit všímat si potřeb svých dětí. Ty nemusí být vždy splněny tak, jak si dítě představuje, ale mělo by vědět, že víme o tom, že něco potřebuje. Jde o to, aby dítě vědělo, že má nárok na vlastní potřeby a že nežije jen pro potřeby ostatních.

- Dítě by od mala nemělo být často vystavováno situacím, kdy by mělo pocit, že ho budou mít ostatní rádi pouze za určitých podmínek: "Když budeš zlobit (špatně se oblékat atd), nebude tě mít nikdo rád." V literatuře se mluví o bezpodmínečné lásce, o přijímání dítěte bez podmínek, takového, jaké je. Vychovávat ano, ale nepředělávat.

Příště budeme v tématu prevence PPP pokračovat a povíme si něco o problematickém vztahu k sobě samým. Jsem také otevřený pro diskusi nad myšlenkami v tomto článku, můžete se ptát nebo sdělovat vlastní názor či zkušenost.


Jan Kulhánek

Komentáře (2)

  • Obrázek uživatele Petra Verzichová
    Petra Verzichová (anonym)

    Pro TV pořad Trní hledáme hlavní hosty - partnerský pár na téma "Překonali jsme bulimii/anorexii", dále uvítáme i jednotlivce - ženy i muže, kteří mají s touto nemocí jakoukoli zkušenost. Zájemci o bližší informace a nezávaznou schůzku se mohou přihlásit do 1.1. 2004 na tel. 603 858 776, nebo napsat na petruchka"centrum.cz Děkuji a přeji hezký den, Petra Verzichová

    Pro 19, 2003
  • Obrázek uživatele yassi
    yassi (anonym)

    myslim si, ze si ctou ty to clanky vetsinou lidi co se jich to tyka a.... tak prosim o pomct toho kdo by mi mohl poradit jak se konecne po sedmi letech kolobehu dostat ven...diky Y.

    Bře 06, 2003

Přidat komentář

Reklama

Reklama