Novorozenec a první měsíc života

Lidé si často představují, že děti po příchodu na svět jen spí, jí nebo pláčou. Pozorujeme-li však dobře jejich chování, poznáme, že se u nich vyskytují mimo spánku, jídla a pláče také chvilky bdění, v kterých klidně leží s otevřenýma očima.

Co novorozené děťátko vidí?

Zdravé miminko je schopné vnímat zrakem okolní svět hned po narození, i když ne v plné míře jako dospělý. Nejlépe se mu daří zrakově vnímat před­měty a osoby, které se vyskytují od jeho očí ve vzdálenosti asi 25-30 cm. Soudí se, že ostrost zraku novorozence je zhruba o polovinu nižší než u dospělého a jeho zorné poleje omezeno jen asi na 20° do stran od pozo­rovaného předmětu nebo osoby. Omezený pohled do stran je částečně způ­soben nezralostí pohybového systému - děťátko není schopné řídit přesně pohyby hlavičky a očí. Své blízké okolí však zrakově vnímá. Na obrázku 1 vidíme, jak pěkně novorozené děťátko zaměřilo svůj zrak na babičku, když ho drží v optimální vzdálenosti od svého obličeje a usmívá se na něj.

Vnímání ostatními smysly 

Dítě vnímá okolní svět od narození také ostatními smysly tj. sluchem, hmatem, čichem i chutí. Pokud může vnímat určitou věc více smysly současně, zejména zrakem a sluchem, jako je tomu například u chras- trtka, snadněji ho taková věc zaujme. Zajímavé je, že novorozenec dává Pn vnímání svého okolí přednost lidským podnětům, hlavně obličeji dospělého, jeho hlasu a dotykům. Při krmení děťátka je vnímání obličeje  

maminky spojováno s vnímáním chuti při sání mléka, vnímáním dotyků maminky, její tělesné vůně i jejího hlasu. Tak již v prvních dnech života dochází k upřednostňování matky před jinými dospělými.

Pohybové možnosti na zádíčkách

Po narození a v 1. měsíci života leží miminko nejčastěji na zádíčkách a neu­mí se samo otočit na bok nebo na bříško. Někdy se stane, že se trochu na bok natočí, ale takovéto natočení není úmyslné. Jedná se o neúmyslný pohyb, který je způsoben tím, že ani poloha na zádíčkách není zatím příliš vyzrálá a děťátko v ní není stabilní, pevné.

V leže na zádíčkách neudrží ještě hlavičku ve střední poloze a má ji oto­čenou k jedné straně. Dítě by si nemělo oblíbit jen jednu stranu, aby pak nemělo hlavičku na této straně zploštěnou a nedošlo k asymetrickému vývoji tělíčka a držení končetin, které s tím souvisí. Nejmenší děti se rády dívají za světlem nebo kde se něco děje, něco se pohybuje. Je dobré dbát na to, aby „zajímavé“ podněty nepřicházely k dítěti stále ze stejné strany, ale postupně z obou stran, aby se tak děťátko snažilo samo si hlavičku přetáčet k jedné i druhé straně.

Pohybové možnosti na bříšku

Nejmenší miminka se na bříšku obvykle schoulí do klubíčka a hlavičku si položí opět na jednu či druhou stranu. Nožičky mají skrčené pod bříškem a ručky pod hrudníčkem. Když jim nožky natáhneme, snaží se vykonávat plazivé pohyby a mírně zvedat hlavičku. Brzy je to však unaví. Dobré je, když si miminko zvyká na polohu na bříšku od samého začátku. Musí to však být vždy v době bdění, když jsme u děťátka. Nejlépe je k tomu využít dobu při přebalování, kdyje děťátko nahaté a má volné nožky. Děti, které si na polohu na bříšku nezvykají od svého narození, mohou mít později potíže při přetáčení na bříško, protože se jim tato poloha nelíbí. Mohou se pak opožďovat i v následném lezení v pozdějším věku, což je velká škoda, protože lezení je pro zdravý vývoj dítěte velmi důležité. Proto by rodiče neměli opomíjet tuto první „pohybovou hru“ se svým nejmenším, kterou však je nutné provádět jen v když je děťátko bdělé a nepláče. Za první pohybové pokusy v poloze na bříšku naše maličké hodně pochválíme a dáme mu najevo naši radost z jeho výkonu.

Komunikace a emoční reakce nejmenších dětí

Hlavním komunikačním prostředkem pro nejmenší děti je pláč, kterým nám dávají najevo, že se necítí dobře, že by něco potřebovaly. Když plá­čou, nemusí to hned znamenat, že je něco bolí. Mohou plakat třeba proto, že je jim zima, nebo naopak horko, nebo by rády změnily svou polohu a ještě to samy nezvládnou. Mohou také plakat, že se cítí osamělé, nebo naopak z únavy, když je jejich okolí nenechá chvíli v klidu. Rodiče se jistě časem naučí být dobrými pozorovateli chování svého miminka a záhy poznají, co chce jejich maličké pláčem asi říct.

Pláčem děťátko vyjadřuje tedy určitou nelibost. Jak nám dá ale najevo, že je naopak spokojené? Asi se dá předpokládat, že je spokojené za spánku, který není příliš přerušovaný. Spokojené je však také za bdění, kdy klidně leží a má oči široce rozevřené. Takové rozpoložení děťátka přímo vybízí, abychom si s ním radostně povídali. Nedovede se na nás ještě úmyslně usmát. Odmění nás zatím pozorným sledováním naší tváře, jak si o tom povíme dále.

Můžeme si hrát s dětmi již od narození?

Svět, do kterého se děťátko narodí, se významně liší od prostředí, v kte­rém žilo před narozením, a proto je pro novorozence značně náročné se novému a velice odlišnému prostředí přizpůsobit. V důsledku toho někteří soudí, že dítě na počátku novorozeneckého období je plně zau­jato zvládáním fyziologických procesů adaptace na nové prostředí (jako je dýchání, řízení teploty atd.) a uspokojováním svých tělesných potřeb (jako je potřeba potravy, spánku atd.). Proto nemůže mít zájem o hru. K tomu lze však namítnout, že již novorozenec je schopen vnímat své nejbližší okolí, že upřednostňuje lidský obličej i hlas a zaměřuje na ně pozornost, takže není úplně zaujat jen uspokojováním svých biologic­kých potřeb. V prvních dnech života však na pokusy rodičů upoutat pozornost dítěte na dospělého nebo na hračky reaguje málo. Přesto jsou však pokusy rodičů o upoutání pozornosti děťátka důležité, protože různé studie ukázaly, že čím více má dítě příležitostí pozorovat obličej dospělého, tím více poroste jeho zájem o okolní svět.

Pokud hru chápeme jako činnost, která má významné vývojové účinky (jak píšeme v předcházející kapitole), pak se můžeme domnívat, že se hra vyskytuje u našich nejmenších od samého narození. Je jen třeba, abychom využívali pro hru vhodných chvilek, tj. krátkých časových úseků, kdy je děťátko klidné, bdělé, s široce otevřenýma očima.

Obličej dospělého jako první „hračka“

Na základě výzkumných prací bylo prokázáno, že novorozenec nejen dává přednost pozorování lidského obličeje před ostatními věcmi, ale že je schopen i napodobovat některé jeho mimické reakce. Když se nad děťátko dospělý nakloní a provádí některé pohyby ústy jako například otevírání úst, špulení rtů, může se dočkat toho, že se miminko pokusí provést stejný pohyb jako vidí u dospělého. Je to zvláštní druh nápodoby, který se vyskytuje v tomto nejranějším věku.

Zdroj: Hra ve vývoji dětí v prvním roce života, nakladatelství Grada

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama