Malý vztekloun

Období vzdoru u většiny dětí kolem druhého roku a po něm svým způsobem vrcholí a má více ráz jakýchsi "záchvatů" než dříve. Však to známe, některé děti se pěkně vztekají už div ne od půl roku. Ale teď teprve dovedou při tom mrsknout sebou na zem, kopat kolem dokola nebo lapat po dechu a pěkně zmodrat.

Také to neznamená, že by rázem třetího roku tohle najednou přešlo. Spíše to jaksi pozvolna ustává, četnost "záchvatů" se snižuje a už nejsou tak "divoké" jako dříve. V předškolním věku přetrvávají už jen u některých dětí a ve školním věku jsou naštěstí pouhou vzácností.

"Období vzdoru" má ve vývojové psychologii skoro takové místo jako později puberta. Přichází totiž skoro s touž pravidelností a jen málokterá rodina může říct, že nic takového u svého dítěte nepozorovala.


Roztomilý klučina a najednou ho vidíte, jak sebou zmítá před hračkářským krámem. Chce, aby mu maminka koupila právě "támhleto autíčko". Holčička jako andílek a najednou sedí na zemi a kope kolem dokola, protože chtěla, aby maminka přišla učesat její barbí a mámě se právě dovářela polévka. Někdy je z toho rozruch doma, někdy na ulici.

Co tedy dělat?

Předně je dobře vzít na vědomí, že jde o vývojové období, do něhož dítě svým způsobem "dozrálo". Není to ani defekt, ani špatný charakter, ba velkou většinou ani vada ve výchově, nýbrž prostý důsledek pokroků ve vývoji osobnosti. Je to období, kdy vývoj v oblasti nervové, intelektové i povahové rychle postupuje, ale současně se jeden s druhým poněkud rozcházejí.


Za druhéú musíme uvědomit, že dítě se nevzteká a nevzdoruje pro to, že by mu to dělalo nějaké zvláštní potěšení, ale pro to, že nezvládlo "konfliktovou" situaci. Vyrovnat se s překážkami, utlumit nějakou svou rozběhnutou aktivitu ve prospěch aktivity jiné, rozumět požadavkům svých vychovatelů a "poslouchat" je, to jsou tak náročné věci, že dítě nemá k tomu právě v tomto období ještě dost předpokladů. Jednotlivé složky jeho osobnosti (ještě nezralé a nevyspělé) se totiž právě teď ve svém vývoji více "rozcházejí" než kdy dříve. (Osobnost dítěte je tzv. "nevyrovnaná" - podobně, jako tomu bude jednou později v pubertě.) Chce něco - a je tu překážka, kterou nelze překročit. Něco dychtivě očekávalo - a zklamalo se. Něco zajímavého právě teď dělá nebo chce dělat - a musí toho nechat. Jeho zlostný "záchvat" je jakýmsi zkratkovitým jednáním. Nepatřičným, neúčinným z hlediska žádoucího cíle, kterého by mělo být dosaženo. Dobrý pozorovatel může postřehnout, že je to něco jakoby mimo vůli dítěte - proti jeho lepšímu "já". A to je pak také východiskem k nápravě.


Za třetí, rodiče mívají někdy obavu "aby mu to nezůstalo" a vidí v tomto vztekání nepřátelský postoj vůči své vychovatelské autoritě, anebo předzvěst nějakého zlého charakteru dítěte. Nic takového - dívejme se na to spíše jako na určitou přechodnou nervovou slabost. Ten malý vztekloun, když záchvat odezněl, bude stejně roztomilým andílkem jako před tím. Pro utváření jeho povahy v pozdějším věku z toho prakticky plyne snad jen to, že má dost energie a že ji dovede do svých přání náležitě investovat. Teď jsou všechna ta přání ještě velice jednoduchá a srozumitelná, jak se však budou později vyvíjet a jaká budou jednou v dospělosti, o tom rozhodne další život a výchova v rodině.

Kde hledat pomoc?

Je-li to možno, pak je samozřejmě jen dobře, můžeme-li oněm situacím (pro dítě) neřešitelných konfliktů a srážek předcházet.
To však rozhodně neznamená uvolnit výchovu do krajnosti a povolit, kdykoliv si dítě něco vymáhá. Je však třeba omezit ty konflikty, které jsou zbytečné. Tak např. nepřerušujeme dítěti hru náhle, ale dáme mu několik minut času, aby si dohrálo. ("Tak ještě chvilku si můžeš hrát, ale za tři minuty přijdu - a jde se k obědu!") Když se mají hračky uklízet, nabídneme mu pomoc. ("Tak a jdeme na to spolu.") Když jdeme do města, dovolíme mu, aby si vzalo své autíčko s sebou do kapsy. Má-li jedno auto v ruce, není tolik důvodů vzrušovat se před hračkářským krámem.


K tomu si ale připomeňme, že nejméně polovina dětských zlostných záchvatů je vyprovokována tím, že my dospělí příliš spěcháme a že nemáme "čas se s dítětem bavit". Že křičíme, místo abychom mluvili s klidnou rozhodností. Příznačné je, že příliš úzkostní rodiče nebo babičky vyvolávají reakce vzdoru u dětí nejčastěji. Zbytečně je totiž ochraňují a hlídají a tím je i ruší v jejich vlastních objevech a výpravách za poznáním, které jsou jim jedinečným zdrojem tzv. intelektuální radosti.

Nemá také mnoho výchovného smyslu dítě za takové chování trestat (hledat vařečku, dávat dítě pod vodu apod.). Stejně tak nemá mnoho smyslu mu ustupovat. Řekli jsme, že je to svým způsobem "záchvat", a tak se tedy na něj tak dívejme. Jako na přírodní jev, který je nezávislý na naší vůli, stejně jako na našem vychování. Berme jej tedy s nadhledem!


Velice však pomáhá, můžeme-li pokud možno naráz a úplně změnit situaci. Buď dítě, které se zmítá ve zlostném "záchvatu", rázně vezmeme a šoupneme někam, kde je ticho a kde zůstane chvíli samo - anebo ještě lépe, sami vyklidíme pole a rychle odejdeme z místnosti. Zlostný výbuch má jít kamsi do prázdna, nemá být posilován žádnou odezvou. Pamatujme, prosím, že trest je také odezva-zvláště ten tělesný, neboť to jsme s dítětem přímo v tělesném kontaktu.

Dojde-li ovšem k takovémuto "záchvatu" v pražském metru či v jiném dopravním prostředku, anebo v supermarketu apod., těžko můžeme situaci naráz změnit. Tady pomůže nejspíše trpělivost. Ale přece jen účinnější než kdovíjaké přemlouvání, chlácholení dítěte a odvádění jeho pozornosti jinam je, když je pevně vezmeme do náruče (máme-li na to dost síly), přitiskneme je k sobě, podržíme a klidně na ně mluvíme. (Připomeňme si, prosím, terapii pevným objetím paní doktorky Jiřiny Prekopové.)


Bez odezvy v okolí zlost a vzdor a podobná hnutí mysli ztrácejí rychle smysl. To však je teprve první bod programu. Pak ale musíme dítěti umožnit cestu ze záchvatu ven a spořádaný čestný ústup. Jakmile tedy záchvat odezní, zase je přijmeme bez výhrad a bez výčitek a ujistíme je svou přízní. Připomeneme, že "to" na ně "přišlo", že "to" s ním třeba cloumalo a lomcovalo a že jsme mu tedy museli pomoci právě tak, jak jsme to udělali. Teď je dobře, že už je to zase pryč.


Dáváme dítěti na vědomí, že ono trucovité nebo zlostné chování není zlé, nýbrž zbytečné a jeho nedůstojné, takže se musí snažit se toho zbavit. A my mu samozřejmě budeme pomáhat. To je pak i odrazový můstek pro další spořádaný vývoj jeho osobnosti.


Zdroj: Zdeněk Matějček - Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, nakladatelství Grada

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (23)

  • Obrázek uživatele nr
    nr (anonym)

    Presne tyto priznaky jsem mel jako male dite. Ma lekarka tehdy poradila rodicum, aby me placli pres zadek, abych se lekl a tim se zbranilo memu uduseni pri modrani. Jako leky mi predepsala uzivat Hysteps a Eudan.Potom jsem mel promlemy s trvym spankem a v souvisloti s tim s pomocovanim. Ve veku skolni dochazky jsem mel problemy se soustredenim se ve skole, ale i najokukoliv jimou cinnost. Leky jsem uzival az do patnacti let. Pri zmene lekarky (dorost, vsechny problemy odeznely. Nikomu nepreji zazit to ponizovani o pomocovani a o nesoustredenosti-jak doma, tak ve skole.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Nr,nejsi ,nebo spíše jsi nebyl sám.Moje dcera se vztekala až se nám dusila taky.Také mi doktorka poradila plácnout po zadku a tak jsem ji vždy donutila k nedechnutí.I když léky nebrala.To pomočování mohlo mít více příčin.Těžko se píše o něčem o čem vím jen,že jsi se pomočoval.Sestra se pomočovala do jedenácti let pravidelně,pak ji provedli plastickou operaci močového měchýře a sice se ještě párkrát počůrala,ale ve čtrnácti byl klid.Ona to měla ale psychického rázu.Díky našemu tyranskému fotrovi.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele máma
    máma (anonym)

    Netrestat,uklidnit. Mazlit,mazlit,mazlit.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele prý
    prý (anonym)

    nejlepším řešením.vyhodit ho za dveře, do jiného pokoje. amok by měl přestat do 3- 5 min. pak by mohlo pomoc plácnout mokrým hadrem. známá to tak udělala a byl klid. ok

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele mamě ====
    mamě ==== (anonym)

    mazlit , mazlit, mazlit a rozmazlit to není dobré řešení !!!!!!!!!!!

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele máma
    máma (anonym)

    Rozmazlit? Ne jen aby cítili,že tu jsme,že je chráníme,že se nemusí bát. Vychovat dobrého člověka neznamená nemazlit a být přísný. Ale vědět ,kdy být důsledný a kdy povolit.Dát pocit bezpečí a jistoty.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele máma
    máma (anonym)

    Prý,to mluvíš o psu?

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele mamě ====
    mamě ==== (anonym)

    když se vzteká a neví o sobě. tak to mazlit nemůžu . to potřebuje výchovný pohlavek nebo za dveře.až ho to přejde prosim můžeme se mazlit.zaleží taky kolik dětí ta máma má ,že ..

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele máma
    máma (anonym)

    Jo,máš pravdu,tvůj způsob bude mít stejný účinek jako můj,jen tvoje dítě bude vycvičený a stresovaný protože ono neví co se děje,a moje bude klidný a pohodový. To tvoje to už neudělá ze strachu a to moje z klidu a pohody. Mám dvě,a tento problém jsme řešili.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Mámo,chtěla bych tě vidět kdy ti díte leží v náruči modré a bez dechu jak by jsi ho mazlila.To teda vůbec nepomáhalo.Naopak pomáhalo to plácnutí.Nejsem si jistá,že víš o čem je řeč.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele mamě ====
    mamě ==== (anonym)

    taky mám 2 a i vnuka a syn je rndr. dcera má obch. akademii .nic jsem myslím špatně nedělala,i když bez chyby nejni nikdo \\\\\

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Z jednoho léčivého plácnutí po zadku paní máma udělala trestání.Tohle už doporučovaly naše babičky,ale ty to dělaly proutkem.A nikomu to neuškodilo.Dítě se leklo a nadechlo se.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele gg
    gg (anonym)

    děti nám vše vrátí .at třepneme nebo ne .

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele Alena (15)
    Alena (15) (anonym)

    Proč se vlastně tihle špuntíci tak vztekají? Z článku jsem to úplně nepochopila.

    Dub 02, 2009
  • Obrázek uživatele asi
    asi (anonym)

    od 3 let si začínají uvědomovat svoje já . prosazují se ,

    Dub 03, 2009
  • Obrázek uživatele olina
    olina (anonym)

    Škoda rány , která padne vedle. Podívejte se do škol ,jak máme agresivní mládež A UČITELÉ JSOU BEZMOCNÍ !! rodiče je v tom nechají a mají z toho ještě legraci . dříve byl učitel, doktor a kněz v úctě a nikdo by si nedovolil , to co dneska . Až začnou děti střílet i Vás rodiče nebo jen Vás nechají na pospas tak jim poděkujte !!!!!!!!!!!!!

    Dub 03, 2009
  • Obrázek uživatele michaol
    michaol (anonym)

    vyliskat a spat to plati jak to delali naši otcove a matky a babičky žadnou chemii. děti maji všeho přehršle kde jakou cipovinu z reklamy

    Dub 05, 2009
  • Obrázek uživatele Kop.
    Kop. (anonym)

    Teda já osobně Olinko souhlasím s jedním lupnutím po zadku...ale určitě ne s rozdáváním ran malým dětem...sednout si s dítětem když je už větší a vše s ním probrat v klidu a ne hned řezat do něho jak do pytle.....Moje dcerka byla novorozeně a do půl rok sevztekala až omdlévala a byla bez dechu.nechtěla jsem ji cpát žádnéma dryákama...doktorka poradila...šlehnout po zadečku...a světe div se..naše princezna se vždy lekla a zalapala po vzduchu...nadechla se...a pak postupem času tychle záchvaty odezněly...ale nejsem zastáncem řezání dětí...můj otec tak tělesně trestal..až mi pokaždé tekla krev...z nosu...z pusy...i z ucha...jelita po celém těle se ani nestačila zabarvit do žluta a už byla nová...tohle není řešení...za tohle bych zavírala...a jak ráda bych svého otce zavřela do cely s takovým tyranem co byl on...víte kam vedly jeho tresty?K mé nenávisti k němu.. Zkusme děti vnímat a mluvit s nimi...ne je jen bít..

    Dub 05, 2009
  • Obrázek uživatele olina
    olina (anonym)

    já psal o pubertákách a ne o půl ročních dětech !!!ani aby jim tekla krev aj těm pubertákům, ale rozumný potrestání i tělesný. když už nic jiného nepomůže .ok_?

    Dub 05, 2009
  • Obrázek uživatele Kop.
    Kop. (anonym)

    :)))já vím:-))to nebylo osobní...to jsem psala všeobecně pro ty co si myslí,že se děti musí řezat..tebe jsem oslovila s tím lupnutím po zadku:-)

    Dub 05, 2009
  • Obrázek uživatele romca
    romca (anonym)

    deti potrebuji vas cas.ani kupovani drahych darku nefunguje ani rozcilovani laskyplny, ale presto pevny rad venovat se vysvetlovat a nepovolit. kazde dite je jine nekdo potrebuje jen klid a vysvetleni , jiny uz tu rakosku , ale musi vedet proc dostalo. a jak ho usmernuju chtelo by to rozume ne do modra a v soukromi, nikomu neni prijemne dostavat a byt ocumovan ostatnimi.a neustale vysvetlovat od malicka ....tak do 6 let je to pro rodice rehole ale vyplati se.pak se nestane ze by se decka rozutekli , delaly sceny

    Zář 06, 2016
  • Obrázek uživatele Martina
    Martina (anonym)

    deti potrebuji vas cas.ani...Souhlasim. I s tim, ze co plati na jedno dite, nemusi platit na druhe. Nekterym detem se da opravdu vse vysvetlit a je vhodne je netrestat, nektricet na ne. Jine deti neslysi, i kdyz usi maji v poradku - tam bohuzel musi prijit nejaky lehky fyzicky trest, placnuti pres ruce- zadek, zakaz necoho...

    Zář 07, 2016
  • Obrázek uživatele Mgr. Alena Janáková
    Mgr. Alena Janáková (anonym)

    Doporučuji dva články díky kterým byste mohla pochopit proč to dítě dělá a můžete se inspirovat v řešení. Na diskuzním forů nikdy nemůžete dostat návod ani storpocentní odpověď přímo pro vás. Potřebujete nalézt individuální řešení přesně pro vás a na to příjdete jedině sama. ČLÁNKY: http://kouzelnavychova.cz/maly-tyran-aneb-pravidla-musi-byt http://kouzelnavychova.cz/agresivita-u-deti-je-volani-o-pomoc-porozumeni

    Zář 07, 2016

Přidat komentář

Reklama

Reklama