Jsou děti zlé?

Mikuláši a čerti mají v našich krajích dlouhou tradici. Již staletí se na Mikuláše těší jak děti, tak i dospělí. Děti napjatě očekávají, že jim Mikuláš něco nadělí a dospělí se těší na všechnu tu zábavu kolem - jak se převlečou za Mikuláše, anděly nebo čerty, jak děti postraší a ty se budou bát a jaká legrace tohle všechno bude.

Zvládnou-li dospělí udržet zábavu a "strašení" dětí v mezích normálu a slušnosti, může být Mikuláš příjemným zpestřením začátku předvánoční doby.
V naší době doznala Mikulášská tradice jistých změn, daných vývojem a stavem naší společnosti. Již není nutné, aby se čerti malovali uhlím, protože potřebné masky lze za pár korun půjčit nebo koupit na každém kroku. Mikulášové již dětem nenosí pouze oříšky nebo sušené ovoce, vystřídaly je tropické ovoce a různé čokolády, perníky a jiné pamlsky. Na ulicích pak lze potkat dokonce celé skupinky Mikulášů prodávajících mobilní telefony nebo jiné zboží. Taky pojmenování Mikuláše se často zaměňuje americkým "Santa Claus". Tohle je ale všechno odrazem doby a prostředí, ve kterém žijeme a které si sami vytváříme. Tudíž nelze proti tomu cokoliv namítat. Každý máme ostatně volbu přijmout pouze to, co přijmout chceme a k ostatnímu zaujmout neutrální postoj.

A tak se děti setkávají s Mikulášem nejen doma, ale i ve školce nebo škole. Je to úplně v pořádku. Vnáší to do jejích poznávání a vnímání nový rozměr, ve společnosti kamarádů a učitelů prožívají všechny tyto situace úplně jinak, než doma se svými rodiči a sourozenci.

Mikuláš tedy vchází spolu s čertem do třídy, postaví se před děti, pozdraví je a vytáhne z kapsy sešit, ve kterém má zapsané všechny "zlé a neposlušné" děti. Ty pak musí před Mikuláše předstoupit a slíbit mu, že budou už hodné a nebudou zlobit, aby je čert neodnesl do pekla. Dárečky nakonec dostanou všichni a zdánlivě všechno proběhlo dobře a hladce. Děti jsou spokojené, učitelé a rodiče taky.

Zamysleli jsme se ale v okamžiku posuzování děti nad tím, co to znamená "zlé a neposlušné dítě"? Jsou to děti, které cíleně a vědomě někomu ubližují? Jsou to děti, které mají dostatek lásky a radosti a z rozmaru "vystrkují růžky"? Nebo jsou to naopak děti, které si právě tímto svým "zlým a neposlušným" chováním říkají o naší pozornost? Kdy vlastně děti zlobí?

Když si děti hrají, nezlobí. Když jsou zabrány do nějaké činnosti, která je zajímá, taky nezlobí. Když si s nimi dospělí povídají, čtou nebo vykládají jim pohádky, objasňují jim věci a svět kolem, když je jim někdo nablízku, hraje nebo mazlí se s nimi, taky nezlobí.

Problémy s dětmi nastávají tehdy, když my, dospělí, se chceme věnovat sami sobě bez dětí, když děti svobodně nepřipustíme ke svým aktivitám a své práci, aby nám pomohly, když se jim přestaneme věnovat a ony sami si právě nedovedou najít aktivitu, která by je zaujala. Tehdy si obvykle vymyslí něco, co se nám moc nelíbí a co považujeme za "zlé", tehdy obvykle tady neposlechnou budeme-li na ně sebevíc křičet. Svým zlobením spíš situaci zkomplikujeme a zhoršíme. Rovněž když začnou cítit, že pro ně nemáme čas a pochopení, často se zlobí, vším kolem třískají nebo jinak vyvádějí, případně se snaží s námi navázat kontakty proti naši vůli - a opět máme dojem, že zlobí.

A tak docházíme k poznání, že hodnocením dětí a jejich tříděním na "dobré" a "zlé" vlastně hodnotíme sami sebe. Ne děti jsou "zlé" a "zlobivé", ale my jsme neudělali všechno proto, aby byly dobré a šťastné. My, jejich rodiče, učitelé nebo náhodní známí jsme jim odmítli dát to, o co si svým chováním tak naléhavě a nekompromisně říkají. My se chlubíme a jsme hrdí na to, jak všemu rozumíme a přitom často nechápeme vlastní děti.

Zkusme se proto někdy, když máme dojem, že nás naše děti zlobí, zastavit ve své činnosti, vzít si je na kolena a promluvit s nimi. Vysvětlit jim naši situaci a najít kompromis, mezi svými požadavky a problémy a zájmy dítěte. I když je malé a máme dojem, že nám nemůže rozumět, zkusme mu všechno říct přímo tak, jak to je a jak to cítíme a dohodnout se s nim. Věřím, že se na obou stranách mnohé vyjasní, situace se pročistí, dítě nebude mít proč dále zlobit a všichni budete spokojeni. Ve školce nebo škole je situace komplikovanější. "Zlé a nepošlušné" jsou zejména děti, kterým se už doma nedostává dostatek porozumění a lásky. Situace učitele je komplikována i tím, že má na starost více dětí a všem se musí věnovat. Je to ale zároveň pro něho obrovská výzva a možnost někomu a něčemu prospět. Vím, že si to spousta učitelů uvědomuje a velice si vážím jejich práce. Moc jim přeji, ať jejich práce není komplikována "zlými a neposlušnými" dětmi.

Všichni jsme v jádru dobří, v každém lze najít spoustu dobrého. Věřím, že láskou a porozuměním to v každém člověku objevíme. Musíme se ale ještě hodně učit. Začněme tím, že přestaneme posuzovat druhé a budeme se spíš snažit je pochopit. Společně to jistě dokážeme.

Autor: Ingrid Nagyová

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (57)

  • Obrázek uživatele hm
    hm (anonym)

    Pane jo, to musí bejt...tak tohle už je samozřejmě extrém, jinak ale souhlasím, že děti JSOU sobecké a často i kruté a zlé. Ta sobeckost je asi normální, dítě je zvyklé, že všichni kolem něj skáčou a vše se točí kolem něj, ono zkouší, co vše mu ještě projde a rodiče ho musí usměrnit a vychovat, no někdy se to nepodaří. A s tou zlobou - pamatuji si spolužáky, co trápili zvířata, to nebylo nic neobvyklého, taky u nás ve třídě i ve vsi byla běžná šikana - nejhůř na tom byly silnější nebo nehezké děti, z dnešního pohledu mi to, co se dělo přijde úplně příšerné. Tenkrát jsem šla s davem a posmívala se taky, tupě, bezcitně. Dospělí o tom samozřejmě nevěděli. Nebo jsme schválně vytáčeli jednu starou vzteklou paní různými naschvály a měli pak hroznou srandu, když se vztekala a nadávala. Prostě normální spratci. Výchovu jsem přitom měla hodně přísnou a vyrostla jsem v přecitlivělou introvertku se sklonem k sebepodceňování.

    Říj 03, 2013
  • Obrázek uživatele pbch
    pbch (anonym)

    za uplne vse mohou jen a jen rodice ! Dite bude takove jak si ho kdo vychova. A ti co deti 'vyrabeji z urcitych duvodu' a nevychovavaji je by meli byt prisne trestani !

    Říj 03, 2013
  • Obrázek uživatele hm
    hm (anonym)

    za uplne vse mohou jen a jen...ty jsi ale neuvěřitelně naivní. Kdyby to bylo, jak píšeš, děti stejných rodičů by měly být tedy ... stejné, ne? Jak to, že nejsou? Proč jeden skončí na vysoké škole a druhý třeba v kriminále? Jedna sestra má šťastnou rodinu a tři děti a druhá se upíjí k smrti, třeba. Stejná výchova, stejné podmínky, stejné prostředí. Výchova totiž(dle diskuzí ohledně adopcí) údajně ovlivní člověka tak z 30, 40 procent. A to se ještě navíc u nás čím dál více propaguje výchova "po americku", takže z dětí jsou rozmazlený bezohlední parchanti

    Říj 04, 2013
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    já myslím,pokud má dítě rodiče feťáky,jak tu bylo psáno dříve,a zlomilo již někomu ruku,že to je případ pro sociálku,protože jde vidět,že se zřejmě nemá moc dobře v tomto prostředí,a bylo by mu lépe ve výchově mezi vrstevníky v klokánku,nebo v dětském domově,mám kamarádku,co pracuje v kojeňáku,říkala,že 80%dětí tam rodiče má,ale přijdou tam většinou těžce vystresované,popletené s názory a během pár měsíců jsou vyrovnané a šťastné...to by doma v životě v napjatém prostředí nezažili..děti nejsou zlé,a když vyrostou v normální rodině s důsledným,i když přísným přístupem,jsou z nich zpravidla normální lidé.Když vyrostou mezi feťáky,nebudou normální nikdy,budou si odmala tak dlouho křivit osobnost,až ji už nikdy nespraví..

    Říj 06, 2013
  • Obrázek uživatele Karel
    Karel (anonym)

    Autorka asi zná všechny lidi na světě ... kromě sebe. Jinak by takovou p.čovinu nenapsala.

    Pro 30, 2014
  • Obrázek uživatele #
    # (anonym)

    Rekl bych, ze to je tak pul na pul. Neco je zdedena povaha a neco je dáno vychovou. Semnou chodila do tridy na ZŠ dvojcata, ktera mela v podstatě volnou ruku, mohli si delat co chteli a jejich matka je vychovavala max, kdyz donesli petku, to udajne dostali vyprask. Na me si tehda zasedli a strhli k tomu takrka celou tridu. Vzpominam,jakjsme dostali rychlo test v matice a jednomu znich odmit poradit a on dostal petku. Následující hodinu jsme meli pracovky a kdyz jsem se prevlikal, respektive uz jsem si jen nazoual druhou holinku na lavici na satne. Tak se na me sesypali i s ostatnimi, stimze poznam jaky to je. Kdyz on dostane vyprask za tu petku, kdyz sem mu neporadil, tak ja taky. Byly tam jen kluci na satne, holky se prevlekaly jinde. Povalili me oblicejem na lavici, stahli ze me teplaky a trenky, a uz mi jen po zatku kmitalo pravitko jednoho znich, co mel připravené. Viděl jsem kolem sebe jen houf nohou a cekal az skonci. Ale kdyz skoncili, tak ze me svlekli mikinu,triko, zuli mi holiny svlekli i teplaky a spodary a vyhodili me pred satnu,zavreli a zamzahodilikli dvere od satny. A jelikoz jsme meli posledni satnu na chodbě, tak sem musel projit kolem vsech saten, venkem a hlavnim vchodem zpět do budovy a po schodech dolu do šaten úplně nahy. Cestou zpet sem na chodbe pred satnami sbiral rozhazene oblečení. Holinky sem nasel dokonce vyhozene v kosi. Si myslim, ze kdyby se knim doma chovali jinak, tak nemeli potrebu to delat i druhým.

    Říj 22, 2018
  • Obrázek uživatele A.
    A. (anonym)

    Děti jsou v zásadě zlé, to je vědecky dokázáno. Teprve správnou výchovou se z nich stává dobrý člověk. No a když ta správná výchova chybí tak z nich vyrostou zlí dospělí.

    Říj 22, 2018

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama