Reklama

Tajemství císařova lékaře

Císař Rudolf lI. měl v oblibě nejen alchymisty, ale také lékaře, od nichž se dozvídal mnohé o lidském těle i duši. Zájem o nemoci z něj v pohledu mnoha lidí postupem času udělal chronického hypochondra. Nutno však popravdě dodat, že císař se nakonec hypochondrem skutečně stal. Zasloužili se o to především všelijací šarlatáni, kteří na Rudolfu II. objevovali neustále nové choroby, jen aby si co nejdéle uchovali tučné honoráře a pohodlné živobytí u štědrého dvora.

Ani to však není přesné vysvětlení celého stavu. Věc je složitější. Císař totiž nade všechny pochybnosti trpěl psychickým onemocněním, které umocňovaly jeho časté pocity marnosti a deprese.

 

Patrně nejpozoruhodnější postavou a také nejschopnějším císařovým osobním lékařem byl doktor filozofie a lékařství Michael Maier (1568-1622), původem z Holštýnska, představitel mysticizujících směrů v alchymii a autor knih o spirituální alchymii, z nichž nejznámější je patrně Atlanta Fuginesz roku 1618. Patřil mezi císařovy oblíbence. Rudolf lI. mu dokonce udělil šlechtický titul. Navíc jej nepodezřívejme, že se císařovým oblíbencem stal snad podlézáním a lichotkami, jak se o to snažili všelijací šarlatáni, jimiž se pražský dvůr za Rudolfa II. doslova hemžil. Císař a Maier totiž našli společné myšlení, společné názory a představy o světě a jeho uspořádání.

 

Michael Maier se hlásil k rosenkruciánské filozofii. I to jej do značné míry spojovalo s císařem, který podporoval svobodný rozvoj lidského ducha, což prezentoval podporou vzdělanců své doby. V letech 1618 až 1622 prý Maier dokonce zastával funkci řádového velmistra.

 

Bratři růže a kříže či Růžoví křižáci nebo Bratrstvo Růžového kříže bývají považováni za přímé předchůdce svobodných zednářů. Jejich původ zůstává dodnes zahalen tajemstvím. Prvními písemnými dokumenty, považovanými za jakési "programové prohlášení" pozoruhodného bratrstva, byly dva manifesty, vydané v letech 1614 a 1615 v Německu. Za legendárního zakladatele bratrstva byl označen tajemný bratr C. R. C, roku 1616 identifikovaný jako Christian Rosenkreuz. Odhalení učinil Johann Valentin Andreae v díle Chymická svatba Christiana Rosenkreuze, některými autory považovaný také za tvůrce obou předchozích manifestů. Andreae však sám později tvrdil, že šlo o jakýsi "žert mládí", který sepsal roku 1605, kdy mu bylo pouhých devatenáct let.

 

Reklama

Rosenkruciáni byli v toku dějin nenáviděni mnoha mocnými a také krutě pronásledováni. Už třeba jen proto, že jejich hlavním cílem byl lepší svět a nepodřizovali se žádným vírám ani ideologiím. Byl to hlavní důvod - nikoli to, že uznával Apollónia z Tyany za zakladatele magie - proč měl Maier v podstatě po celý život problémy s katolickou církví, které s papežským nunciem často osobně řešil sám císař RudolflI.

 

Závoj tajemství vždy přivolává různé až záhadné příběhy. Jeden takový neminul ani lékaře Maiera.


Dne 16. září 1598 vyrazila z Pražského hradu do brdských lesů císařova početná lovecká družina. Početná byla proto, že se přidali zástupci diplomatického sboru snad všech evropských dvorů, zastoupených v Praze. Nešlo jim ani tak o loveckou vášeň, jíž ve svém tehdejším věku císař ještě holdoval, ale důvody jejich účasti v loveckém doprovodu byly většinou velice prozaické. Nebylo totiž snadné dostat se k Rudolfu II. na osobní slyšení. Je známo, že Benátčané tehdy čekali už třetí rok marně, až budou císařem přijati, aby mu mohli přednést svou žádost. A protože návrat do Prahy z loveckého dobrodružství byl naplánován nejdříve na 21. září, věřili zástupci diplomatického sboru, že se jim v oněch pěti dnech podaří získat slyšení u císaře snadněji než v Praze. Při loveckých vyjížďkách totiž Rudolf II. prožíval spokojené okamžiky, zvláště ve chvílích loveckého štěstí, takže byl ochoten do jisté míry porušit jinak přísně dodržované zásady španělské dvorské etikety.


Na lovu však málem došlo tragické události. Po pádu z koně si zlomila ošklivě ruku Lucy Warrennová, jedenadvacetiletá neteř sira Thomase Smithe, vyslance britského království a důvěrníka královny Alžběty I. Císař celou událost těžce nesl. Jednak si pohlednou baronku Lucy oblíbil - lidé z jeho nejbližšího okolí dokonce tvrdili, že se do ní až bláznivě zamiloval - a jednak ji sám přemluvil, aby se před rozedněním přestrojila za bohyni lovu Dianu, on sám si prý na sebe vezme kostým Satyra, načež se oba s lukem, šípy a kopím časně ráno sami, bez doprovodu, vydají na hon jelena. Vyrazili skutečně sami. Mladá baronka však po necelé čtvrthodině divoké jízdy spadla a zlomila si ruku. Podle dochovaných svědectví prý šlo o velice nebezpečnou otevřenou zlomeninu. Teprve po šesti hodinách se mladá baronka dostala do péče doktora Maiera, který ji nejprve uvedl do "změněného stavu vědomí" připomínajícího spánek s otevřenýma očima (hypnóza?), pak teprve srovnal kost a ošetřil ránu. Následoval prý učiněný zázrak. Působením léčebné energie ze svých prstů prý Maier dokázal, že se rána velice rychle zhojila. Byl viditelně vysílený a musel hodinu odpočívat. Lucy zůstala duchem nepřítomná. Lékař se k ní vratil a znovu působil rozpaženými dlaněmi svou duchovní silou na postižené místo. Pak opět musel odpočívat. Procedura se opakovala prý celkem šestkrát, a teprve potom lékař Maier probudil Lucy z jejího hlubokého spánku. Když jí nařídil, aby pohnula vážně zraněnou paží, hraběnka tak učinila s úsměvem a bez jediného projevu bolesti. Ještě téhož dne večer pak seděla u večeře a pohybovala paží, jako by se jí vůbec nic nestalo, zacházela s nožem a sklenicemi bez nejmenšího problému.
Podrobnou zprávu o události podal barončin strýc sir Thomas Smith v osobním listu zaslaném královně Alžbětě.


Dnes už bohužel těžko zjistíme, co je na celé historce pravdivého a co jí dodala fantazie, podpořená tajemnými legendami, jež byly s doktorem Maierem nepochybně spojovány. Možná vše způsobila jen nezměrná vděčnost ctihodného britského vyslance, který chtěl ocenit úspěšnost jinak nejspíš běžné léčby, kterou provedl zručný císařův lékař. Tvrzení o úspěšnosti léčení tak vážné a navíc ještě otevřené zlomeniny vypadá jako typická legenda s tajemstvím, protože popis ošetření nebezpečného zranění, jak jej údajně provedl doktor Maier, je v příkrém rozporu s tím, jak se léčily podobné těžké úrazy - amputací příslušné končetiny. Kdo však ví? Je pravděpodobné, že diagnóza byla nadsazená, aby se následně podařilo vytvořit pověst o zázračných schopnostech lékaře Maiera.


Zdroj: Pavel Toufar - Záhadné - tajemnou českou krajinou - Sedlčansko, nakladatelství Start

Reklama

Komentáře

Reklama