Tak jako se v kojeneckém věku jednalo o neklid v podobě neutěšitelného pláče a probdělých noci, v batolecím věku se neklid transformuje více do pohybových aktivit. Dítě se většinou pohybuje
rychle, jakoby bez rozmyslu, často na základě momentálního impulzu, v jeho vývoji chybí rozvoj dětské samomluvy, dítě nejprve koná a až potom přemýšlí. U některých neklidných dětí v předškolním věku si také můžeme všimnout výrazné dovednosti v jedné oblasti a stejně výrazné indispozice v oblasti jiné. Jeho vývoj může probíhat takzvaně disharmonicky. Neklid je stále průvodním rysem dítěte (a často i rodiny, v níž dítě žije).

Dítě s vývojem k hyperaktivnímu chování ve školním věku
Dítě školního věku s nástupem do školy většinou narazí. Zatímco v domácím prostředí se s jeho zvláštnostmi už nějak naučili žít, mnoho věcí tolerují, i ty, které by neměli, škola najednou takto přijímat dítě odmítá. Dítě nevyhovuje školním nárokům, dochází k takzvané maladaptaci. Někdy rodina, někdy dítě či učitel a někdy všichni zúčastnění jsou frustrováni. V této chvíli většinou na popud třídního učitele rodina vyhledá psychologické poradenství a dítěti může být stanovena již zmiňovaná diagnóza.

Zdroj: Lenka Lacinová, Petra Škrdlíková - Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny (nakladatelství Portál 2008)