maniodepresivita

Ahoj Elo, Tvůj příspěvek...souhlasím

...opožděné díky za......ten dík byl pro Martina ;)...

Kate: ano, není to obvyklé,......opožděné díky za odpověď. Manžel stále srší energií, vtípky, nosí výrazně barevné oblečení ( v depresi jsem na něm neviděla jinou barvu než šedou ), tlačí na rozvod, s milenkou plánuje úžasnou budoucnost, kupování baráčku ( my s dětma v panelákovém bytě, který mu musím splácet a zadlužit se na cca 20 let), frčí do noci na počítačových hrách, nakupuje akcie, s milenkou telefonují dětem....a to vše po antidepresivech trvá již cca tři čtvrtě roku. Vím, že deprese musí přijít, ale někdy mám pocit, že to má už navždy :(....

Včera jsem byla u...Petro, tvé příznaky - halucinace (hlasy, vidiny, dotykové halucinace) a bludy (pocit, že po tobě jdou) - odpovídají paranoidní schizofrenii. Co je ti na tom nejasného?

Včera jsem byla u psychiatričky a ta mi zvíšila zyprexu na 10 mg 2 krát denně.Nechtěla mi říct na co.Když dala mý papíry co se mnou sepsala asistence na stůl,tak jsem si přečetla,že mám maniodepresy se schizofreními příznaky a v závorce bylo paranoidní schizofrenie.Nevím co si otom mám myslet.Jen mi řekla,že mě ta léčebbna nejspíš stejně čeká a chtěla mi napsat neschopenku,ale tu jsem si nevzala.Jsem z toho zmatená

Tak jsem zmněnila...Petro, i kdybys nakrásně měla nadpřirozené schopnosti, k čemu by ti byly, pokud ti život ztěžují a znepříjemňují? Z tohoto důvodu se psychiatři snaží duševně nemocné jejich "nadpřirozených schopností" zbavit.
Také jsem věřila, celá léta, že mám nadpřirozené schopnosti, až jsem pod vlivem hlasů začala vyvádět takové věci, že na mě sousedé volali policajty. Nenech to dojít tak daleko, za tu ostudu to nestojí. Čím dřív si uvědomíš, že ty hlasy jsou výplodem tvého vlastního mozku, tím lépe pro tebe, to mi věř.

Tak jsem zmněnila psychiatra,místo chlapa jsem zvolila ženskou a ve strědu k ní pudu.Slíbila mi,že mě nebude nutit jít do léčebny,tak jsem zvědavá.V pondělí doberu zyprexu a já mám i tak deprese a stavy.Prej by byla vhodná kombinace léků,ale když nepomůžou tak mě tam prej stejně pošle.Taky mi nechce věřit,že mám nadpřirozené schopnosti a nejsou to halu¨cinace a bludy jak říká ona.

Petra: nemáš za co. Vůbec tě nechci do ničeho nutit, jsi dospělá a svůj život si už řídíš ty. Život ale máme jenom jeden a ani jednu hodinu už nevrátíme zpět. A i kdyby to třeba nedopadlo úplně na 100%, tak si s tím aspoň zkusila něco udělat. A to za to určitě stojí...!

Moc děkuju.

Petra: no vidíš - a já byl v Jihlavě. Myslím si, že jsou to celkem podobné léčebny, možná ta jihlavská je trochu větší.

Mohla bych vědět kde jsi byl?Já bych měla jít do Havlíčkova Brodu

Petra: pokud budeš aspoň trochu fit, tak dostaneš nějakou službu (nádobí, káva...)

5) Po nějaké době (která může být překvapivě krátká) zjistíš, že "hlasy" a jiné zajímavé příznaky zmizely. To bude asi dost velké překvapení, ale rozhodně ti nebudou chybět.
6) V této době tě také patrně přemístí na tzv. "Otevřené oddělení". Zde již bude pevnější režim a mnohem více aktivit. Budeš chodit na keramiku, malovat, cvičit, jezdit na koni... Patrně budete někdy v kroužku diskutovat, jaké měl kdo dříve zážitky a jak se teď cítí. Budou vás vzdělávat, jakou máte nemoc a jak je třeba se jí bránit. Odpoledne již budeš chodit na vycházky do areálu a každý druhý víkend tě pustí domů.

Nechci hádat, jak dlouho pobudeš na prvním a na druhém oddělení. Věřím ale, že pobytu v PL nebudeš litovat a naopak budeš litovat předchozích let, kdy jsi byla mimo realitu (promiň, že to píšu tak natvrdo). Ovšem, potom bude následovat zřejmě doživotní braní léků - v opačném případě rychlý návrat do předchozí říše snů...

Takže asi tak. Zajímá tě něco konkrétně?

děkuju

Petra: takže, v PL by to asi vypadalo takto. Vycházím ovšem z důležitého předpokladu, že bys tam šla dobrovolně - a ne až tě někdy seberou na ulici nebo zabarikádovanou doma. Nedobrovolný pobyt v PL bych absolvovat nechtěl...

1) Sbalíš si zavazadlo asi jako na běžný výlet ke kamarádce. Číme méně, tím lépe - stejně ti skoro všechno vezmou do úschovy.
2) Dorazíš do PL a ohlásíš se na Příjmu. Zde absolvuješ vstupní pohovor, který může trvat i hodinku. Pohovoříš o svých dosavadních potížích, o situaci v rodině ad. Nikdo tě nebude přesvědčovat, že nemáš v něčem pravdu. Lékaře budou samozřejmě zajímat tvé "hlasy" a jiné prožitky, ale bude se ptát i na spoustu jiných zdánlivě zbytečných věcí.
3) Dorazí sestra a přemístí se na tzv. "Příjmové oddělení". Ubytují tě v pokoji a nechají ti pouze základní (hygienické) potřeby, knihy a pod.
4) Tímto okamžikem nastane úvodní fáze pobytu, která je asi nejhorší. Člověk je v neznámém prostředí, a to je vždy nepříjemné. Brzy si ale zvykneš na pravidelný denní režim a prakticky okamžitě začneš komunikovat s dalšími pacientkami.
Jenom pro zajímavost, jak to bylo v naší PL (přibližně):
6:30 - budíček, hygiena
7:00 - rozvička
7:30 - snídaně
8:00 - léky
dopolední program - lehké manuální práce
dvakrát týdně vizita, tedy pohovor s lékaři
12:00 oběd
odpolední program - klid, sledování televize, pohovory s lékaři
16:30 - společný program (kvízi, hádanky..)
17:00 - večeře
18:00 - léky
večer - klid, sledování televize...
21:30 - večerka
...pokračuji dál...

Petra: ale jistě, chvíli počkej, ještě jdu učit.

Martine mohl bys mi prosím něco napsat o svých zkušenostech z léčebny?Moc by mi to pomohlo

Kolemjdoucí: no, pracuji - na 75%. O ID jsem také uvažoval, ale zatím jsem přiliš "zdravý" a na ID nedosáhnu.
Jinak je jaro a nálada a s tím spojená psychika je nestabilní. Třeba v těchto dnech se jako obvykle domnívám, že mně nic není a nikdy nic nebylo a že je to pouze osobní "nevyrovnanost". To je samozřejmě v rozporu s nedávnými zkušenostmi, takže je z toho v hlavě zajímavý guláš. Léky ovšem beru a letos nehodlám provádět žádné experimenty.
Jinak teď opravdu moc nepíšu. Donedávna sem moc návštěvníků nechodilo a současná diskuze o psychotických potížích jde tak trochu mimo mě. Jistě, mám zajímavé zkušenosti z PL, ale obávám se, že kdo se nechce léčit, tak tomu nikdo nepomůže...

Martine, jak je? Moc nepíšeš..... můžeš pracovat, nebo je to na invaliďák?
Tvé psaní a rady hodně lidem pomáhali....

Kate: ano, není to obvyklé, ale neléčená mánie může trvat i rok. Každopádně se nevyhnutelně blíží deprese, která bude zřejmě stejně hluboká a dlouhá jako současná mánie. Manžela čekají nelehké časy...

Petro, když jsem onemocněl stejnou nemocí jako Ty, taky jsem si myslel, že mám nadpřirozené schopnosti a zažívám paranormální jevy. Zažíval jsem pocity spojení s Bohem, zvláštní náhody, nakonec jsem se začal dorozumívat s ptákama a myslel si, že ovládám počasí a že jsem dostal Nobelovu cenu za psychologii. Ono skutečně je možné, že si všímáš věcí, kteří jiní nevidí, ale za určitým prahem už jde o nemoc. Pro lidi trpící psychózou je typické, že jsou velmi citliví a vnímaví, jsou to často nadaní lidé, kteří slyší trávu růst. Takže můžou mít i svým způsobem zvláštní schopnosti, ale pokud začnou slyšet hlasy a mít halucinace, tam už jde jasně o nemoc. Pro fungování v naší společnosti není možné, aby člověk žil odtžen od reality, respektive v jiné realitě nebo dimenzi. To možná šlo u přírodních národů, kde různí šamani se těšili velké úctě a byly jim přiznávány mimořádné schopnosti, třebaže u nás bychom je diagnostikovali jako schizofreniky. Myslím, že v této společnosti je nutné žít v té "naší" realitě. Když se začneš léčit, nakonec budeš schopna normálně fungovat a dost možná se úplně uzdravíš jako třeba já a přitom neztratíš svou vnímavost a citlivost, ale budeš stát nohama na zemi. Snad jsem to napsal jakž takž srozumitelně.