Děti potřebují lásku

Dítě se učí mít samo sebe rádo, jestliže mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milováno prostě proto, že je. Když se matka dívá na své dítě, mají její oči zvláštní lesk, který je neklamným znakem libosti a hluboké radosti z jeho existence. V této atmosféře se u dítěte dostavuje blažený pocit a roste jeho jistota, že je na tomto světě chtěné a vítané.

Tímto způsobem může matčina láska jasně zaujmout místo v osobnosti dítěte. Může se spojit s nejvnitřnějším jádrem osobnosti tohoto člověka a splynout s ním v jednotě. Lidé, kteří takovou lásku zakusili, jsou schopni také lásku nenuceně dát najevo jako přirozenou a samozřejmou součást své osoby.

Mít zkušenost bezpodmínečné lásky tedy není jen předpokladem pro to, aby člověk sám sebe měl rád, nýbrž i předpokladem, který umožňuje, aby člověk byl schopen milovat ostatní lidi. Mateřská láska je proto požehnáním, které, a je to tragické, není všem lidem v dostatečné míře dopřáno.

Již dítě rostoucí v těle matky reaguje na náklonnost nebo odmítání. Nechtění kojenci mají častěji podváhu a častěji jsou nemocné než chtěné děti, protože jejich imunitní systém je zjevně slabší.

Láska matky v raném dětství ale nerozhoduje jen o zdraví a nemoci, vtiskuje také určujícím způsobem sebecit. Tělo, zvláště oblast břicha, je místem cítění. Matčinu lásku cítí dítě na svém těle, zvláště ve formě laskání, hlazení a chování. To vede k blaženosti a pocitu bezpečí a jistoty. Láskyplný kontakt s pokožkou a vůbec kontakt s tělem dítěte je tedy rozhodující pro to, zda se jeho sebecit vyvine pozitivní a silný. Milovat se v nemalé míře učíme přes kůži!

Důležité také je, aby matčino poselství bylo jednoznačné. To, co dělá, by se mělo shodovat s tím, co pociťuje. Dítě se cítí opuštěné, jestliže se mu dostává mechanické péče, protože matka je v myšlenkách zaměstnána svými problémy.

Malé děti samy sebe prožívají jako všemocné, vševědoucí a grandiózní a vrůstají teprve postupně do vnější skutečnosti. Jestliže děti nejsou ve svých potřebách dostatečně uspokojovány, stahují se do vnitřního fantazijního světa. To je normální proces, neboť tak mají možnost chránit se před šedivým světem, který někdy budí strach nebo je tvrdý. Izolují se a takříkajíc přenášejí zranitelné vnitřní jádro do bezpečí. Jestliže k tomu dojde na pozadí lehkého příkoří a je-li tento proces přechodné povahy, může se dítě brzy zase otevřít a cítit se volné a svobodné ve svém pravém Selbst. Hluboká příkoří nebo trvalé zátěže však poškozují rozvoj jeho osobnosti.

Jestliže nejsou dostatečně uspokojeny základní potřeby pozornosti, potvrzení, náklonnosti a zabezpečení, dítě se stále více stahuje do splendid isolation, nádherné nadřazené izolace, na základě motta: "Nikoho nepotřebuji, jsem mnohem lepší než osoba, od které bych měl očekávat lásku, jsem sám svým ideálem." To, co odmítnutí způsobilo, je znehodnoceno nebo zničeno: "Nenávidím tě za to, že mi nedáváš to, co mi přísluší, ale neukážu ti, že něco potřebuji."

Malé dítě si nedokáže samo dát oprávnění ke své existenci, je závislé na pozitivním zrcadlení od svých rodičů. Rodiče, kteří sami sebe nemají rádi, jsou schopni své dítě zrcadlit jen nedostatečně, jen nedostatečně umějí dát najevo, že je vítané a dobré takové, jaké je. V takových případech je dítě nuceno k tomu, aby svůj pocit vlastní hodnoty budovalo výše popsaným chorobným způsobem.


Zdroj: H-P Rohr: Narcismus - vnitřní žalář, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (22)

  • Obrázek uživatele Eduard Nud
    Eduard Nud (anonym)

    Každý potřebuje lásku. A něhu.

    Pro 01, 2009
  • Obrázek uživatele uf
    uf (anonym)

    A proto rodiče kteří nejsou na rodičovství dostatečně zralí at si dítě nepořizují....

    Pro 27, 2013
  • Obrázek uživatele xxxxxxx
    xxxxxxx (anonym)

    Jenže to je podle mě jedna z nejtěžších věcí.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele xxxxxxx
    xxxxxxx (anonym)

    Jde o celkové uspořádání citů, emocí a myšlenek.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele .
    . (anonym)

    Každý potřebuje lásku. A...To sice ano, ale děti nejvíce. Bohužel, realita je často jiná... mámy odhazují děti do popelnic, rodiče týrají děti, nebo si jich minimálně vůbec nevšímají :-(

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele Pampeliška
    Pampeliška (anonym)

    To sice ano, ale děti...Já myslím, že přece jen většina dětí se rodí z lásky a tam, kde je chtějí. Ano, je hodně těch, kde to tak není, a je třeba o tom mluvit a psát. Ale ať zas neupadnem do skepse, jak to bude s budoucími generacemi, když se všechny děti budou rodit nechtěné a budou týrané. Ne, většina je milována. Naštěstí.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele ú
    ú (anonym)

    Já myslím, že přece jen...To si nemyslím. Většina dětí se podle mne rodí z úletů, nebo z musu.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele Miluška
    Miluška (anonym)

    Jsem už hodně dlouho dospělá rodiče mi dali to základní umožnili odmaturovat a pak pryč. Nechtěla bych se vrátit do dětství. Teď když jsou staří na mě lásku chtějí. Ale co jim mam vracet když mi nic takového nedali. Vím že je to moje povinnost jim v rámci mých možností pomáhat. To je ale všechno jak to cítím. Bohužel.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele Sovička
    Sovička (anonym)

    Abychom nepřeháněli, tak dítě taky potřebuje svůj malej prostůrek, občas pohlavek, někdy vést a k tomu asi i ten adekvátní postoj. I láska se musí zasložit, není to sice žádná hodnota se kterou se obchoduje, ale pro ten vřelý cit, který je dáván, tak aby nebyl narušen by bylo asi neshůdnější, aby byl aspoň trochu opětován. Pokud dříve raněný dokáže dávát upřímnou nezahlcující lásku, je to velikán se silnou duší, naproti tomu kdo ji dostával a přesto se chová necitlivě. Taky se stává, že ne každej se otevře něčí náruči, ať už si myslí, že může ublížit, nebo mu může být ublíženo. Myslím, že, když dítě pozná, že se není třeba ostýchat přirozenosti, tak to je ten první krok k navázání hlubšího vztahu. Láska není podmíněná, ale měla by být zasloužená. Nedá se koupit, ale člověk by si jí měl vážit a střežit ten cit. Dítě to až tak ještě nechápe, je plné rozmarů a nálad, ale vnímá a pamatuje si.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele Miluška
    Miluška (anonym)

    Už jsem pochopila že ať dělám co dělám tak mám u rodičů pocit že si jejich lásku nějak nezasloužím. I kdybych se na nudle rozkrájela. Prostě to od nich necítím necítila jsem ale jsou to rodiče a jiné mít nebudu a jsem ráda že je ještě mám. S tvým názorem že se láska musí zasloužit v mém případě nesouhlasím. Láska buď je nebo není.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele tak jest
    tak jest (anonym)

    Abychom nepřeháněli, tak...proto tě trestám , že tě miluji

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele já
    já (anonym)

    Abychom nepřeháněli, tak...Něco jiného je pokárat a potrestat z lásky pro dobro dítěte a něco jiného je metodu facek atd. používat jako normální běžnou věc. Sovo, píšeš naprosté kraviny. Jak si má např. malé miminko podle tebe lásku zasloužit- psala jsi, že lásku si musí dítě zaloužit, ne? a jak asi, tím, že nebude brečet? Ptákoviny na entou. Dítěti každá dobrá matka dává lásku nepodmíněně, dobrá matka nědělá s dítětem výměnný obchod ve smyslu něco za něco- ty budeš hodný a já tě za to budu mít ráda, ale běda jak ne- když zazlobíš, když si neuklidíš pokojíček, když mi nepomůžeš oloupat brambory, už tě ráda mít nebudu! Správná matka na tohle nehraje. Trest pro prospěch dítěte neznamená, že jej matka nemá ráda, ale také neodvrhne svoje dítě jen proto, že někdy zalumpačí. Nepřestane ho mít ráda, když něco provede, nebo neposlechne.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele já
    já (anonym)

    Už jsem pochopila že ať...Miluško, jako bych to psala já. Mám to úplně stejně, jako ty. Své rodiče mám moc ráda, ale oni mě dělali takové hrozné věci, že jsem po maturitě vypadla. Všechno, co jsem kdy udělala, bylo podle nic špatně, pořád mě mlátili a sprostě mi nadávali. V dospělosti jsem byla kvůli tomu jeden čas v péči psychologů. Lásku od nich neznám. Snažila jsem se jim zalíbit, snažila jsem se, aby mě měli alespoň trochu rádi, snažila jsem se, aby viděli, že je mám ráda. Neodmlouvala jsem a dělala všechno, co mi řekli a sama od sebe i další věci- snažila jsem se být hodná a poslušná holka. Jenom mi ale nadávali a když se mi něco povedlo, tak pro ně to nic nebylo. Spíš mi ještě víc vynadali, že jsem debil a komu se to může líbit :-( tak jsem si po maturitě život zařídila po svém, vypadla jsem z baráku a i když se mi stýská a mám je ráda, nejde to, nezmění se. Už jsem je 1ě let neviděla, ael kdybych se tam ukázala, tak mi zase hned začnou nadávat hned ve dveřích, že jsem kráva a debil atd. takže nic. Sama mám nyní rodinu, holky skoro 12let a 7 a nedovedu si představit, že bych je mlátila, nebo jim nadávala. Že bych je nepohladila a nepomazlila se s nimi. Mám je strašně ráda a vynahrazuji jim tím víc to, co mi rodiče z nějakého důvodu nedali. A vidím, že to jde i bez bití a nadávání, holky jsou hodné, slušné, dobře se učí a nejsou s nimi žádné problémy, jsme spokojená rodina, díky Bohu a nechci se hlavně dopustit chyb, jakých se dopouštěli moji rodiče na mne.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele Sovička
    Sovička (anonym)

    Něco jiného je pokárat a...Ano, láska buď je nebo není, je to vzájemnej cit, ale copak se člověk nikdy nebál skutečně milovat, aby pak byl raněn? A dětmi jsme všichni a já mám pocit, že můj názor vztahuješ jen na batolata, ale já tady přitom píši o vědomé vzájemnosti. Ne, nepíšu kraviny. Ty mě tady kritizuješ jak je důležité bezpodmínečně milovat, ale copak není důležité mít hezké vztahy? Kdo v dnešní době řekne "Nejsem hoden tvé lásky"?... O tom píšu. Milovat upřímně a bezpodmínečně? Ano. Ale láska, to je přece oboustranej vztah, hezkej, o upřímnosti. Umět si získat důvěru dítěte, které k tobě příjde s problémem, ty ho vyslechneš, to tě pak obejme a řekne, že jsi fajn rodič. Tvůj názor razí myšlenku, že člověk má milovat oddaně a upřímně, já s tím souhlasím, ale snad nejde jen o to, že jí dáváme, ale i o to, že jí přijímáme a já nejsem tak troufalej, abych řekl, že v mém případě je samozřejmá. Copak je všechno tak samozřejmé, že není důvod si ničeho vážit? Co je na tom tak špatného, když si člověk váží mezilidského vztahu? Nevidím jen jednu stranu. Schopnost upřímně a oddaně milovat, jako by to byla jediná ctnost, ano, je to ctnost, ne samozřejmost. A co nějaká aspoň částečná ohledůplnost vůči citům milujícího. Je jasne, že opravdovej cit musí vzplanout, nedá se vzbudit systematickými kroky. Nemá smysl to více rozebírat. A lehkej pohlavek snad může mít i dobrej úmysl. O mlácení tady nebyla vůbec řeč.

    Čer 15, 2014
  • Obrázek uživatele !
    ! (anonym)

    Ano, láska buď je nebo...Mícháš tady hrušky s jablky. Mluví se tu o lásce rodičů k dítěti a ty sem pleteš všechno možné. Když dítě nedostene dobrý základ, když nepozná lásku- kterou mu jako první mají dát a učit jeho rodiče, tak pak taková osoba může mít v dospělosti v tomto ohledu docela problém. Pokud rodiče s dítětem hrají hru na lásku, že si jí musí zasloužit, tak je to chyba. a nejde jen o batolata, toto zkrátka není dobré. A vlastně to není dobré ani v jiných vztazích. Kšeft s láskou. Slušný člověk nepotřebuje obchodovat s city.

    Čer 16, 2014
  • Obrázek uživatele 1234567
    1234567 (anonym)

    Mícháš tady hrušky s...Tak nějak. Baba je nějak mimo.

    Čer 16, 2014
  • Obrázek uživatele chichi
    chichi (anonym)

    Měla by si vzít prášíček a bude jí hej. Takovou jedubabu bych nechtěl ani za mámu, ani za partnerku. Obchodnice.

    Čer 16, 2014
  • Obrázek uživatele Sovička
    Sovička (anonym)

    Chápu reakci od !.. Ale to chichi.. Asi bych teď jakože měl říct, jestli tohle máš zapotřebí a že je třeba být nad věcí, prostě jakože na oko oduševněle mentorovat, pravda je takové, že na mě působíš lstivě a falešně, ať jsi co jsi.

    Čer 17, 2014
  • Obrázek uživatele Homer
    Homer (anonym)

    Chápu reakci od !.. Ale to...Tak když nechápeš, tak si přesedni, možná si sedíš na vedení.

    Čer 17, 2014
  • Obrázek uživatele alois nud
    alois nud (anonym)

    potřebují pořádně přes dršku, šmejdi zasraný smradlavý uřvaný, výchovu mlácením, práci už od dětství

    Čer 17, 2014
  • Obrázek uživatele jhgjhghjj
    jhgjhghjj (anonym)

    Ja mela první dítě v osmnácti a od te doby jsem šťastná.

    Feb 23, 2016
  • Obrázek uživatele Awhenlah
    Awhenlah (anonym)

    potřebují pořádně přes...To, že tebe vychovávali takhle je smutné a na tvém vyjadřování je to znát, ale nesuď ostatní podle sebe. Mě rodiče vychovali s láskou, štěstím a ve spokojenosti, za což jim jsem i ve svých čtyřiceti letech stále velmi vděčný a vážím si jich. Proto doufám, že tu ještě dlouho budou, abych jim mohl všechnu jejich péči a lásku oplácet co nejdéle.

    Feb 24, 2016

Přidat komentář

Reklama

Reklama