Děti s Aspergerovým syndromem

Dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, že si neuvědomuje nepsaná pravidla chování, tudíž dělá a říká věci, které druhé lidi urážejí, nebo prostě zlobí. Pro tyto děti bývají typické pravdivé a výstižné poznámky, které však v dané situaci nejsou vhodné a přivádějí druhé do rozpaků.

Například dospívající s Aspergerovým syndromem náhle uprostřed konverzace utne tok hovoru a bezostyšně a hlasitě prohlásí, že ten druhý má křivé zuby. Jistěže má pravdu, jenže takovéto poznámky rozhodně nepřispívají k plynulému hovoru, o udržení kamarádství nemluvě. Jeden chlapec posedlý počítači vyslechl rozhovor rodičů o tom, že sousedé mají nový počítač. Okamžitě se k nim vydal a začal přístroj hledat. Problém spočíval v tom, že byla skoro půlnoc a sousedé už spali. Vůbec nechápal, proč by se sousedi měli bát, že mají v domě zloděje, a nakonec se na ně dokonce rozzlobil, protože mu vynadali.

Jakmile jsou dítěti nějaká pravidla vysvětlena, přechází k jejich neúprosnému dodržování. Například se z něj stává jakýsi třídní policista a stíhá každého, kdo pravidla poruší. Ale také upřímně přizná pravdu. Jedno dítě ve třídě, kde se učitelka právě zabývala něčím jiným, záměrně zlobilo, aby pobavilo spolužáky. Jakmile si učitelka uvědomila, co se děje, zeptala se: ?Kdo to byl?? Rozhostilo se ticho. Prolomilo ho až dítě s Aspergerovým syndromem, které jí ochotně oznámilo, kdo zlobil. Vyčítavých pohledů spolužáků, kteří ho mlčky obviňovali ze zrady, si vůbec nevšímalo, nerozumělo jim. Jiné děti ochotně poruší pravidla, mají-li z toho prospěch nebo legraci, ovšem dítě s Aspergerovým syndromem nikoli.

Někdy se stává, že děti s Aspergerovým syndromem uplatňují pravidla v nesprávných kontextech. Například jeden mladík s Aspergerovým syndromem chtěl upoutat matčinu pozornost, protože se právě bavila s kamarádkami a on jí něco potřeboval říct. A tak hlasitě prohlásil: ?Hej, ty tam!? V dané chvíli si neuvědomil, že by bylo vhodnější oslovit matku jinak, slušněji. Tito jedinci jsou impulzivní, nedokážou domyslet důsledky svého jednání, proto řeknou první věc, která jim přijde na mysl. Lidé, kteří je neznají, si zpravidla myslí, že jsou drzí, rozmazlení nebo nevychovaní, vrhají na rodiče pohrdavé pohledy, aby jim dali na srozuměnou, co si o jejich nekompetentní výchově myslí. Výjimkou nebývají výčitky typu: ?Kdybych ho měl doma čtrnáct dní, srovnal bych ho.? Rodiče by jim své dítě jistě rádi svěřili, aby si sami odpočinuli a druhým ukázali, jak moc se mýlí. Základním předpokladem změny samozřejmě je, aby si ostatní uvědomili, že dítě s Aspergerovým syndromem není drzé a ani nechce být. Prostě neví, jak jinak by se v dané situaci mělo zachovat.

Carol Grayová (2000) vyvinula techniku, již nazvala společenské příběhy. Při práci s dětmi trpícími Aspergerovým syndromem se výborně osvědčuje, jelikož je učí, podle jakých vodítek se mají orientovat v sociální situaci. Dále vede druhé k pochopení úhlu pohledu daného dítěte, vysvětluje, proč dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, jako by se chovalo naivně, výstředně nebo neposlušně. Jakmile se chování dítěte vymyká očekávanému jednání, vzniká krátký příběh, který mu vysvětluje situaci a navede ho na vhodné chování i prožitky. Například dozor v jídelně si stěžuje na dítě, protože ve frontě na obědy zlobilo. Prvotní dojem je, že se dítě záměrně chovalo agresivně nebo že bylo drzé. Takové vysvětlení se hodí pro běžné děti, ovšem při využití techniky společenských příběhů je v první řadě nutné nahlédnout na vzniklou situaci očima příslušného dítěte.

Jakmile si s dítětem promluvíme o tom, co se stalo, snadno zjistíme, že ho například zmátlo pravidlo, že děti mají v řadě stát jedno za druhým, nikoli vedle sebe, nebo nepochopilo, proč vlastně musí stát ve frontě, případně nedokázalo odhadnout, kam se má zařadit či jak se má při čekání chovat. V případě ostatních dětí není třeba předpoklady a očekávání specifikovat, ovšem u malých dětí s Aspergerovým syndromem je to naprostá nutnost, protože jim chybí jakýsi přirozený cit pro sociální situace. Na druhou stranu se dokážou naučit, co mají dělat, ovšem první podmínka je patřičné vysvětlení.

Krátké příběhy dítěti nabízejí popis situace, důraz se pochopitelně klade na to, aby si dítě uvědomilo hlavní principy sociálního kontaktu a dokázalo posoudit, co se děje, bude či má dít a proč. Příběhy se píšou podle stanovených pravidel vycházejících z bohaté zkušenosti Carol Grayové.


Zdroj: Attwood - Aspergerův syndrom, nakladatelství Portál

Komentáře (16)

  • Obrázek uživatele INA
    INA (anonym)

    znám rodiče dětí s Asp.syndromem, je to velmi těžké je vychovávat, protože se většinou nesetkávají s úspěchem své výchovy. Někteří jsou po 10 letech péče už tak zničení, že samo potřebují psychol.pomoc. Dítě působí tzv. normálně, jen nevychovaně, takže ani úlevu od okolí nemohou rodiče očekávat, spíše odsudek. Sháním pro ně adresy na tzv. respitní, neboli úlevovou péči pro tyto děti na dočasný pobyt mimo domov, aby se rodiče mohli sami chvíli v klidu léčit. Vítě o něčem? Prosím, pište. sem. Děkuji.

    Čer 13, 2008
  • Obrázek uživatele liteon
    liteon (anonym)

    ať je rodiče začnou považovat za "modráčky", tzn. indigové děti (to teď frčí) a ULEVÍ SE JIM,neboť budou IN

    Čer 14, 2008
  • Obrázek uživatele kulicka.mak"seznam.cz
    kulicka.mak"sez... (anonym)

    dobry den..moje kamaradka ma chlapecka a tem ma ASP:Syndrom..prosim o zdeleni zda ma narok na castecny inv.duchod...chlapci je 9let..a musi mit stale dohled i ze skoly domu...dekuji za odpoved..

    Říj 27, 2008
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Dítě na částečný inv.důchod nárok určitě nemá,to až bude plnoleté.Ať si kamarádka zkusí zažádat o příspěvek na péči.

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele Blahova.hanci"seznam.cz
    Blahova.hanci"s... (anonym)

    Dobrý den,máme 4letého chlapečka.Je to andílek se srdíčkem na dlani,ale zatím jsme pořád v tápání.Musím se ho dotknout,vyžádat si osobně pozornost.Moc rád vyhledává kolektiv dětí,i když s nimi nedokáže komunikovat.Stačí mu jejich přítomnost k naprostému štěstí.Po roce běhání po lékařích,psych.vyš.,neurol. se začala rýsovat diagnóza:aspergerův syndrom.Zháníme různé informace,rady a zkušenosti ostatních rodičů.Máme neustále problémy s některými návyky a učením.Jako bych po něm chtěla zázrak.Od ledna bych měla jít do práce,ale mám strach.Nemám s ním zůstat raději doma? Ale školka je pro něj za odměnu.Prosím,jesti máte nějaké rady,které by nám mohly pomoci,ozvěte se.Děkuji

    Lis 21, 2008
  • Obrázek uživatele Yossarian
    Yossarian (anonym)

    Tohle ti řekne odborník ......jestli školka a tak.......a každý Asperger je úplně jiný, nedá se to nějak zevšeobecnit ani brát zkušenosti od jiných..... A s tím důchodem teda nevím,ale moje dcera měla důchod v prvním roce života ......pak z ní byl také Asperger....

    Lis 21, 2008
  • Obrázek uživatele Markéta
    Markéta (anonym)

    Dobrý den,mám syna s Aspergerovým syndromem,je mu 11 let a školku prošel relativně bez úhony.Nebylo to jednoduché,ale radím Vám z vlastní zkuš.,dejte ho tam. Jinak klasika je příspěvek na péči a ZTP/P,III:st.Mnoho úspěchů!!!

    Led 02, 2009
  • Obrázek uživatele yanay
    yanay (anonym)

    dobrý den přeji, je určitě velmi důležité vyhledat vhodnou školku. Mého syna s AS, když byl maličký cca 6let paní učitelky dokonce i bily po obličeji :( dodnes s obrovským smutkem vzpomíná na tu špatnou školku, kde mu dennodenně paní vychovatelky říkaly, že je zlobivý. Pak sám o sobě říkal, že je zlobivý a že zlobil. Hrozné stigma . Pak jsme vybrali školku s programem Marie Montessori a syn byl šťastný. Paní vychovatelky s ním sice měly taky hodně práce, ale milovaly ho takového jaký je. Dnes už bojujeme s některými pedagogy třetím rokem na základní škole, synkovi je již 9let. Je to výtvarně nadané sluníčko, který miluje malovat a keramiku, umí i na hrnčířském kruhu. Je prostě zvláštní :) Jeho výchova je sice náročná, sociální zaostalost se rok od roku projevuje silněji, ale jeho pohled na svět je naprosto jedinečný a je prostě takový jaký je :o)

    Bře 13, 2009
  • Obrázek uživatele Honza
    Honza (anonym)

    O tomto syndromu slyším poprvé. Popisované příznaky ale naprosto přesně vystihují mé problémy s chováním v dětství. Byl jsem neskutečně hyperaktivní dítě a nebylo lehké mne zvládnout. Ve škole jsem prospíval naprosto bez problémů, ale první dvojku z chování jsem měl už asi ve třetí třídě. Přesně jak se píše v článku.. učitelky na mne hleděly jako na nevychovaného a rozmazleného fakana. Když matka přišla na rodičovské schůzky nevěřila vlastním uším.. byl jsem sice hyperaktivní, ale učitelkami popisované problémy jsem doma neměl NIKDY! Přesně jak se píše v článku.. určitou věc dítěti "v klidu vysvětlit".. matka se mnou už v dětství komunikovala téměř jako s dospělým člověkem.. žádné hysterické výstupy, vše mi v klidu vysvětlila a bylo to. To bohužel vypatlané učitelky nikdy nenapadlo. Nikdy jim nedošlo, že čím více mi budou dávat trestů, poznámek, čím častěji na mne budou řvát před třídou a shazovat mne, tím větší čočku ode mne dostanou!!! Jak se říká "násilí plodí násilí". Pokud mohu doporučit nenechte ze sebe učitelkami dělat špatné rodiče a nenechte si od nich vše nakukat. Občas si také dupněte! Jsou lidé, kteří na práci s dětmi prostě nemají! A bohužel jich je víc než dost. Mimochodem díky učitelkám ve školce jsem skoro deset let nejedl maso. Tlusté a šlachovité fláky ze školní jídelny jsem zkrátka nesnášel. Doteď slyším větu: "Dokud to nesníš, neodejdeš od stolu". Nejednou jsem se i pozvracel. Pokud budu mít někdy děti a některá učitelka na ně bude toto zkoušet, chytne druhou o zeď, třetí o stůl!

    Kvě 19, 2010
  • Obrázek uživatele Jotule
    Jotule (anonym)

    dobrý den přeji, je...Dobrý den Yanay, omlouvám se, ale jsem v šoku!!! Jako by jste mluvila o mém 9-ti letém synovi. David je ve třetí třídě, před měsícem nastoupil nový pan učitel (se specializací spec. pedagogika) a ten mně upozornil před 14-ti dny na třídních schůzkách na Aspergeruv syndrom - podezření u mého syna. Když to tu čtu, tak vidím Davču! Prosím napište mi víc... Před rokem a půl jsme navštívili psychiatrickou ordinaci, ale tam paní doktorka nejdříve mluvila se mnou, pak teprve s Davčou a nakonec ho nechala namalovat obrázky. Diagnóza??? Nic, jen je zvláštní... vše přisuzovala vzniklé situaci... v té době probíhal rozvod a Davídek těžce nesl odchod otce a zlomilo ho oznámení, že jeho táta čeká nového potomka. Přestal ve škole komunikovat a stranil se kolektivu. Na doporučení školy (školní výchovná poradkyně)jsme se objednali v psychiatrické ordinaci... Především! Teď to vím, neměla spovídat mně a zjiš´tovat - to je práce psychologa. Psychiatr nepotřebuje tzv. rodinnou anamnézu. Tak prosím co vy? My chodíme do klasické ZŠ, ale te´d zvažuji, kde dát Davču šetrně vyšetřit a diagnostikovat? pak budu řešit dál... ZŠ, atd... Děkuji a pěkný večer Jotule

    Pro 10, 2010
  • Obrázek uživatele .
    . (anonym)

    Hlavně se zamysli, jak Davču poznamenal rozvod rodičů.... co se asi u vás doma dělo??? Psychiatr SAMOZŘEJMĚ potřebuje znát rodinnou a osobní anamnézu... to ale potřebuje každý lékař, i praktický.... Zkus najít psychologa/ psychiatra, který se zabývá systemickou psychoterapií a hlouběji probere rodinné vztahy. Výborní jsou psychoterapeuti Chvála a Trapková z Liberce.

    Pro 10, 2010
  • Obrázek uživatele Alena
    Alena (anonym)

    Mám tříletého syna, který nekomunikuje. Němý není, s mluvidly si pohrává, ale neřekne ani máma, táta apod. Miluje společnost dětí, ale ony se od něj odtahují, neboť mu nerozumí, co říká. Malému to nevadí, stejně za nimi běhá a je smutný, když se rozutečou. Jinak se vyvíjí normálně, pouze nemluví. Máte někdo zkušenost s podobným vývojem? Lékař řekl, že na jakoukoli diagnozu je brzy, sluch je v pořádku a intelekt k věku nadprůměrný. /zejména technicky je velmi zdatný/. Děkuji za každý postřeh, nerada bych něcozanedbala.

    Srp 22, 2011
  • Obrázek uživatele Jenny
    Jenny (anonym)

    Mám tříletého syna,...Moje kamarádka má syna a ten nemluvil do 4 let. Našla si na netu v Praze nějaké specializované pracoviště, kluk tam byl 2 měsíce a rozmluvili ho, byl tam ještě po roce jednou. Už chodí do 4. třídy ve škole, sice učení nic moc, ale je to bezvadný kluk. U nás ji doktoři říkali, že je brzy, ale v jeho 4 letech mu sama hledala pomoc a našla.

    Srp 22, 2011
  • Obrázek uživatele Nabijec
    Nabijec (anonym)

    Neznam svoji presnou diagnozu, ale asperger je jeden z horkych kandidatu... Vicemene podobne, jako to psal o neco driv Honza. Samotar, neustale musim neco delat, ale mam malo pratel. Zas na druhou stranu - aspon jsou to opravdovi pratele a ne paraziti vydavajici se za kamarady. Naucim se cokoliv, pokud se mi chce/jsem k tomu donucen. Dneska vladnu peti jazykama celkem plynule, mam maturu na SPS elektro... a stejne nedelam v oboru. Ale na zakladce mi disciplina fakt nesla, este k tomu musim pripocitat sikanu ze strany nekterych spoluzaku (sla mi lip matika, ale nesel mi fotbal, nakonec - telocvik byla moje nocni mura.) Aspon jednou za mesic jsem byl na koberecku u reditelky, vetsinou kvuli vyrizovani uctu s mymi spoluzaky. Uca ve treti tride me chtela poslat do zvlastni jen proto, ze jsem prohlasil na jeji adresu, ze to je svine - a mel jsem pravdu. Profa profesional by me za to nejspis serval, napsal poznamku, pozval rodice... ale ne toto. Aby to bylo o neco zabavnejsi, v sesty tride jsem dostal od jinyho ucitele pres palici tridni knihou. A to proto, ze jsem prisel pozde (trida se delila za ucelem jazykove vyuky a ja jsem nosil tridni knihu.) To uz jsem nevydrzel a na toho opilce jsem si postezoval v reditelne, z vlastni iniciativy. Profa doucil. Na prumce dtto, jen me stale vice obtezoval rostouci alkoholizmus myho fotra. Na vojne jsem dobil jednoho frajtra, kterej se na me zameril coby praskac, totez jsem udelal pred par rokama s jednim policajtem, kterej mi sahal mezi nohy... Vseobecne to moje krehky ja schovavam pred ostatnima, kdyz to chci nekomu ukazat, musi si to zaslouzit. Jinak jsem jen rocker, kteryho neradno drazdit s nejakejma hloupostma. Nejdu pro pest mos daleko. Tim si kolem vyrabim jakousi deformacni zonu, kde mi posklebovani ostatnich nevadi, ale at na me nekdo neco zkusi a budu zabijet. Ten posledni se zachranil jen diky tomu, ze mi adrenalin spadnul vcas. Nevim, jestli se tohle hodi na diagnozu, sam sobbe si to netroufnu.

    Říj 20, 2012
  • Obrázek uživatele Nabijec
    Nabijec (anonym)

    Snad bych este dodal, ze mam tendence padat do depresi, pokud se mi nedari nektere veci, hlavne ty srdecniho charakteru. Ale uz davno to neni pravidlo (chybama seclovek uci.)

    Říj 20, 2012
  • Obrázek uživatele Markéta
    Markéta (anonym)

    Dotazník pro rodiče dítěte s postižením Milí rodiče, jsem studentkou VOŠ oboru Předškolní a mimoškolní pedagogiky a dovoluji si Vás tím požádat o vyplnění dotazníku. Výsledky budou zpracovány v mé závěrečné absolventské práci. V žádném případě nebudou dále nikomu a nikde poskytovány. Dotazník je zcela anonymní. Cílem tohoto průzkumu je zjistit problematiku rodin s postiženým dítětem. Děkuji za Váš čas a ochotu ke spolupráci ;) https://www.survio.com/survey/d/V4X9A3D9W3N2I3T9L

    Led 28, 2018

Přidat komentář

Reklama

Reklama