Maniodepresivní psychóza

Díky Martine. Mám výhodu v tom, že teď nemám partnera, nemůžu si to vynachválit. Jediný stálý a jistý pocit lásky je ten mateřský. Takže miluju své děti, ať jsem v mánii či depresi. S chlapama je to jiné. Pořád jsem nechápala, jak se mi tak šíleně mění city, přisuzovala jsem to dříve spíše tomu, že se mění partneři než jsem přišla na to, že je to spíš ve mně. I když...oni taky byli zmatení, že jsem byla jednou taková, jindy maková a pořád dokola. Muset plnit manželské povinnosti je děsné:-)

To Honza: já mám kombinaci Dépakine & Zoloft (AD). V případě krize Zyprexu, ale snažím se, aby krize nebyly :-)
Teď zrovna se moc nedaří. Únava, zima, zpomalenost, neschopnost plnit manželské povinnosti ... :-( Začínám uvažovat, že se hodím na týden nebo dva marod a trochu to prospím. Není to zrovna finančně zajímavé řešení, ale i zdraví má svou cenu. Ostatně mně to stále radí má psycholožka. "MUSÍTE dostatečně odpočívat, nechte se na nějakou dobu zneschopnit!" ...
Jinak zdravám Leu, už se dlouho neozvala :-)

No jo, to toho ale nakecám...:-)

Honzo, když mi doktorka před tím rokem a půl navrhovala začít se léčit, dlouho jsem se bránila. Hlavně proto, že bych musela omezit alkohol, myslela jsem, že to nezvládnu. A nechtělo se mi do sebe cpát nějakou další zatracenou chemii. Pak jsem na to přistoupila, čehož nelituju, protože v té době už jsem byla po krk v mánii, že i okolí si začalo všímat a kdoví, co bych provedla. Mám opačné stavy než ty, naopak mi všichni lidi připadají skvělí, inteligentní, milí, příjemní, pokud teda nejsou vyloženě protivní, to pak mám taky chuť je zabít...Když jsem se v létě dostala do deprese, zhubla jsem asi 7kg, což jsem samozřejmě zase nabrala zpět a k tomu něco málo při tom Seroquelu. Ale co vím, horší je to u Zyprexy, známá přibrala 20kg, a to už musí být nářez.
Hlavně jsem tím chtěla říct, že zaplaťpánbu za ty léky. I tu BAP v podstaě beru jako nutné zlo. Nebojuju, přizpůsobuju se. Vztekat se je nanic. Tak hodně zdaru přeju.

Honzo, když mi doktorka před tím rokem a půl navrhovala začít se léčit, dlouho jsem se bránila. Hlavně proto, že bych musela omezit alkohol, myslela jsem, že to nezvládnu. A nechtělo se mi do sebe cpát nějakou další zatracenou chemii. Pak jsem na to přistoupila, čehož nelituju, protože v té době už jsem byla po krk v mánii, že i okolí si začalo všímat a kdoví, co bych provedla. Mám opačné stavy než ty, naopak mi všichni lidi připadají skvělí, inteligentní, milí, příjemní, pokud teda nejsou vyloženě protivní, to pak mám taky chuť je zabít...Když jsem se v létě dostala do deprese, zhubla jsem asi 7kg, což jsem samozřejmě zase nabrala zpět a k tomu něco málo při tom Seroquelu. Ale co vím, horší je to u Zyprexy, známá přibrala 20kg, a to už musí být nářez.

Jinak-už od puberty jsem mívala spíše deprese, hypománie tak dvakrát třikrát do roka. Žila jsem takhle bez požívání léků nějakých 20let, pak léčba těžké deprese a pak zase bez léků 10let. Myslela jsem, že mít "depky" je normální. A myslela jsem, že mám jen "dobrou náladu". To jsem třeba 14dní v kuse spala denně 4hodiny maximálně. Přičítala jsem to vlivu úplňku nebo stresu. "Přežila" jsem toho dost:-)

Sára: Poprvé se u mě doktorka zmínila o mániodepresi před rokem a půl, brala jsem různé léky, posledních 8měsíců Seroquel, stabilizátory, AD, od listopadu ale už jen ten Seroquel. Měla jsem brát ráno a večer, ale protože jsem pod jeho vlivem vrážela do futer, souhlasila, abych brala jednorázovku jen na noc. V půlce února jdu na kontrolu. Při té poslední mi řekla, že zkusíme vysadit úplně. Tak uvidíme, jestli to půjde se nesesypat. Jediným mým problémem v současné době je nespaní. Jinak ani deprese, ani mánie, ani euforie, prostě tak normálně žiju v pohodě. Ale je jasné, že u každého je to jinak. Kus od kusu:-)

To Martin: Depakine je ve své podstatě valproát - ten beru. Karbamazepin jsem bral chvíli - ale natekly mi uzliny a já měl za to, že to bylo po něm. Bral jsem celkem dlouho i lithium - 2 gramy denně, ale taky jsem po něm přibíral a hlavně jsem měl neskutečnou žízeň - vypil jsem minimálně 9 litrů vody denně. Zyprexa na mě působila stejně - byl to začátek přibírání po lécích. Chtěl bych zůstat pokud možno jen na dvojkombinaci léků - nejlépe asi depakine a zeldox. Po těchto lékách aspoň nepřibírám.

Ahoj Sáro! Vidím, že bereš podobné léky jako já. Byl bych moc rád, kdybych mohl léky úplně vysadit a žít normální život. Sám jsem špatnej z toho, že se mi nálady střídají. Já beru léky už 10 let - ale teprve něco málo před rokem mi diagnostikovali BAP. Z čehož vyplývá, že jsem celý léta byl léčenej špatně. Rozjely se mi díky tomu rychlý cykly změn nálad. Nejradši bych to všechno skončil. Už toho mám vážně dost. Pokusil jsem se o sebevraždu už několikrát - většinou v depresi a někdy pod vlivem hlasů. Po nejvážnějším pokusu jsem skončil na ARO, kde jsem byl ca týden v komatu. Dneska mě mrzí, že mě někdo venku našel - už jsem mohl mít věčnej klid. Ničí mě maniodepresivní psychóza a stejně tak léky, který na ní beru. Jeden čas jsem byl úplně bez léků - to bylo ještě v době, kdy doktoři nevěděli, že jsem maniodepresivní. Ale nevydrželo to dlouho. Mě už ani antidepresiva nepodávají, protože jsem se skoro vždycky zhoupnul do mánie. Přeju Ti, Sáro, ať se Ti daří - a to pokud možno dobře.

Ahoj všichni, kdo máte náladu chvilku poslouchat! S maniodepresí se léčím 8 let, beru léky (valproát, Seroquel, Velaxin a Mirzaten) jsem v současnosti docela stabilizovaná. V hypománii bývám protivná, ale až tak zle jako u Ou jeeee to teda není. Deprese jsou hrozná a nezdělitelná zkušenost. Najde se někdo, kdo by si chtěl se mnou takhle přes internet pokecat? Zajímají mě zkušenosti lidí s BAP, kteří třeba po několika letech braní léků mohli léčbu vysadit a nesesypat se. Jestli¨je to vůbec možné. Vím, že průběh a prognóza téhle nemoci je individuální a nejistá...díky za odpověď

Určitě bych to zkusil prohovořit. Dá se použít valproát, karbamazepim atd. Seroquel neznám, ale svého času jsem bral Zyprexu. Byl jsem po ní ospalý a rychle jsem přibýval na váze. Asi něco podobného...

To Martin:
Já se chci pokusit to zvládnout bez seroquelu. Ostatní léky beru, ale po seroquelu jsem jak praštěnej. Už jsem přemýšlel o tom, že se zkusim s doktorkou dohodonout třeba na tom, aby mi navýšila Zeldox. Místo seroquelu. Navíc po Zeldoxu jsem spíš hubnul, takže by to byla docela přijatelná varianta. Úplně sám nežiju - žiju se ségrou a léčit se léčim - ale po svým.

To Ou jeeee:
Tebe třeba serou lidi, ale u mě je to většinou daný právě tou mánií - protože lidi jako takový mám rád.

Honzo, mne taky vsichni priserne serou a to nemam rezonantni manii ani zadnou jinou. Ve volnych chvilich si predstavuji jak ruzne lidi skrtim, kopu, dusim, zkopavam ze schodu a tak podobne. Nejradsi bych nikoho nevidela, at vsichni chcipnou. A lecim se na vlekle deprese.

No, a fakt není možné brát ty léky?
Dá se říci toto: bez léků to bude určitě stejné, ne-li horší. A u léků lze najít takovou variantu, po které člověk zase tak moc netloustne a neblbne. Ale samozřejmě, na první pokus se to většinou nepodaří. Takže já bych ty léky rozhodně nezatracoval, ale pobavil bych se s doktorkou, že mě rozčilují tyhle vedlejší účinky, jestli by nezkusila něco jiného...
No a jako podstatné bych viděl to, jestli žiješ sám nebo ne. Pokud sám, tak je to pouze na tobě, jestli se chceš úplně zhuntovat nebo ne. Ale pokud nežiješ sám, tak není o čem uvažovat. LÉČBA!

Dobré ranko všem! Ne, že bych byl ranní ptáčátko, ale prostě čumákuju do tmy. Tak jsem si řekl, že sem zase něco písnu. Přiznám se, že posledních pár dnů jsem vzteklej jak pes - na všechno a na všechny. Před očima se mi rýsujou různý konfliktní situace - jak se hádám s policajtama, posílám je do pí.i a další šílenosti. Taky mám vztek - a to přímo šílenej na všechny politiky na celým světě. Vyhodil bych je jednou pro vždycky do vzduchu, aby už neubližovali obyčejným lidem. Nevim až tak, co se se mnou děje, protože jinak spim. Je pravda, že když mívám mánii, tak jsem budťo ve velmi dobrém rozmaru a nebo, jak mi bylo přilepeno v jednom zařízení, mívám rezonantní mánii - vzteklou, agresivní, arogantní. Jsem zvědavej, jestli se to zklidní. Rozhodně odmítám brát ty kvanta chemickejch sraček, po kterých jenom kynu jak posvícenská husa. A do léčebny se teda taky rozhodně nechystám. Ani nevíte, jak mě ta zkurvená BAPka sere! Navíc se mi do toho všeho ještě mísí myšlenky na sebevraždu - tak už jsem z toho totální osel. Jsem rád, že už skoro rok a půl nebyl žádnej pokus, ale proč to nejde tak, aby člověk jenom usnul a nevzbudil se? Je to všechno totál na pí.u! Doktorka mi není schopná říct, jestli jednou budu moct žít normální život (to by asi musela bejt jasnovidka). Ale vidim jednu věc: Čím dřív se začne tahle srágora správně léčit (což předpokládá správnou diagnózu), tím je větší šance na to se z toho dostat aspoň do tý míry, aby člověk mohl normálně pracovat, normálně žít. Já do pakárny už nechci - za posledních 7 let jsem stihl 21 hospitalizací, přičemž na maniodepresivní psychózu přišli až před rokem. Mám holt pech. A v invalidním důchodu do konce života opravdu zůstat nehodlám. Je to jen z nouze ctnost, protože po každým pokusu jít do práce následovala hospitalizace tak po 2-3 měsících. A to jen proto, že nástup do práce u mě rozjel máničku, takže jsem byl schopen dělat za 3-4 lidi, ale pak jsem spadnul z vejšky hubou přímo na držku. Nezlobte se, že sem píšu, prostě se z toho potřebuju aspoň vypsat. Můj život se podobá jízdě na horský dráze a je mi z něj už vážně hodně na blití.

Ahoj Martine! Na krev chodím tak jednou za čtvrt roku. Hladina na posledním odběru byla v léčebném rozmezí, takže by to mělo být v pořádku.

Honzo, a chodíš pravidelně na kontroly krve? 2g Dépakine by k tomu určitě opravňovaly...

Martine, díky za reakci. Sám jsem si upravil dávky léků - teď beru 2g Depakine a 80mg Zeldoxu denně. Cítím se svěží, mám dobrou náladu, pořád bych něco podnikal. Už nejsem tak utlumenej a přitom nejsem v mánii. Jinak jsem celkem stabilní už ca půl roku - takže kdyby ten pobyt v létě v PCP, který jsem absolvoval, nebyl plánovanej, tak jsem do špitálu vlastně ani nemusel...

Obávám se, že pokud se dotyčný nedopouští trestného nebo společensky neslučitelného chování (exhibicionismus a pod.), tak není žádný právní základ ho násilím přesunout do léčebny. Vše tak zůstává na jeho svědomitém braní léků. Mimochodem, mánie nepřichází během pár hodin. Vždy se proto dají podniknout preventivní kroky - tedy opět, pokud nemocný chce. Takže ani málo pravděpodobný relaps při medikaci lze rozumně a včas řešit.

jeste dodam, ze to myslim u pacientu u kterych byla tato nemoc diagnostikovana a odmitaji se sami lecit, nebo i v pripade lecby, kdyz svou manii nezvladnou a jejich blizci si vsimnou zavazneho chovani. mozna to zni hrozne, ale myslim to pro dobro obou stran