Maniodepresivní psychóza

A jak se na to dívá tvůj psychiatr? Pořád se mně zdá, že lítáš v (hypo)mánii. Po takovém dlouhodobém nevyspání a námaze (bez spánku tělo pěkně trpí) by mohla přijít deprese. Podle mě by se s tím mělo něco rychle dělat...

No tak nic... Dneska už jsem spala 4,5 hodin:-)

Před půlhodinou dalších 50, unavená, omámená, ale nejde spát! Zavřu oči a míhají se mi tam takové nějaké obrazy a nepříjemné to sice není, ale tolik potřebuju spát. Poraďte mi někdo, co to herdek se mnou je??

Už raději nepiju.

Já si dám před tím quiteapínem tak dva tři lahváče a spím jak mimino

Zase od půl druhé vzhůru, dávám si už 3.čtvrtlitrák meduňkového čaje.
Na noc 100mg quetiapimu, ještě včera to bylo 50. No to jsem zvědavá. Ale později snad odpadnu...

Brala jsem Lamotrigin Actavis, 2xdenně 50mg,plus Seroquel na noc. Teď mi Lamotrigin vysadila a zvyšila Seroquel na 3xdenně. Beru ted jenom ho. Ode dneška. Byla jsem na kontrole. Já se z té mojí doktorky zblázním(haha)...fakt bych ji někdy zabila. To byly blbé řeči. Chjo.

Pořád mně není jasné, jak tyto stavy léčíš. Přece musíš brát nějaké léky na hypománii (až mánii), ne? Tedy nějaké stabilizátory?

Herdek, od půl druhé vzhůru, půl litru meduňkového čaje a pořád naprosto čilá. Kdyby to šlo, zacvičila bych si, to mě zklidňuje. Ale bez hudby to není ono.

To asi ne, ale skoro, co já vím, co to bylo. Noc předtím spánek opět tak 4hod. V sobotu dopoledne jsem začala chrlit. A nebyla jsem k zastavení. Byli jsme na chalupě, hráli, zpívali a popíjeli(já jen symbolicky obarvovala minerálku bílým). Pořád jsem mluvila, nikoho nenechala domluvit, protože jsem "věděla" co chce říct(četla myšlenky), stupňovalo se to, mluvení, vtipy, vzpomínky, pořád jsem musela mluvit a dostávat to z hlavy ven. K večeru pak už se mi i zdálo, že se se mnou něco děje, že to není v pořádku, ale zastavit to nešlo. Perpetum mobile. Pak večer po prášcích zklidnění ale dobré to nebylo. Byla jsem unavená, spát se chtělo, ale sotva jsem zavřela oči, viděla jsem šílené věci. Sebe šílenou hnusně zpotvořenou, různé ďábelské postavy, navíc jakoby jedno já našeptávalo tomu druhému škaredé vzpomínky, ty vzpomínky se zjevovaly, no, co vím jistě, nebyl to sen. Tep tak 120za min.brnění celého těla, měla jsem pocit, že to jedno já chce vyskočit z toho druhého, vetřelec...přežila jsem. Protože všichni spali, psala jsem, abych dostala ty věci z hlavy ven. Pořád jsem měla potřebu mluvit. Vypila jsem tak 4litry ovocného čase a 2lítry meduňky. Odpadla jsem v pět. Spala hodinu a měla hnusné sny, ale už se to dalo.

Já jsem zatím v klidu. Léky jsem omezil a nic se neděje. Raději to proberu se svým doktorem, abych ho moc nenaštval. Vidím, že máš zajímavé zážitky! Co myslíš tou "schízou"? Chceš říci, žes měla i nějaké halucinace?

...sakra, ale moc mě mrzí, že neumím malovat. To by byl báječný surrealistický obraz, kdybych ztvrárnila to, co se mi "zdálo"!

Martine, sakra bacha! Já měla v pátek taky pocit, že mi je nějak "divně", tak jsem si vzala AD. Zase že to budu brát. A v sobotu jsem byla v pekle. Takovou mánii jsem nikdy nezažila. I schízu už pak.

Začínám se opakovat. Už týden se cítím nějak "divně". Hlavně jsem ale přesvědčen o tom, že mně nic není a nikdy mně nic nebylo. Brát léky je zbytečné - no, zatím jsem je jenom omezil a ne plně vysadil. Uvidíme, jak to bude pokračovat...

Báro, píšou tam, že dědičná zátěž je vysoká a možná u dětí. Ale nemůže to přece být pravidlem. Stejně nemůžeš udělat víc, než se o té nemoci dovědět co nejvíce, já taky bojím, že moje pubertální holky tím začnou trpět. Ale neovlivním to.

http://psychologie.doktorka.cz/afektivnl-poruchy:-manie-bipolarni/

Dobrý den, otec mého manžela má diagnizovanou maniodepresevní psychózu a chtěla bych se Vás zeptat, jak je to dědičné. Mám 7 měsíční dceru, která má podezření na epilepsii a když jsme lékařce řekli, že otec otce má maniodepresivní psychózu, tak se trochu zarazila. Děkuji moc za odpověď. Bára

Martine, ale je mi tě líto, že máš ty výkyvy takové. Teď po té druhé depresi to beru tak, že jsem byla v pekle, čerti mě za dobré chování propustili a povolají mě zase až za dalších deset let. A sem tam takové ty párdenní, vždyť jsem to stejně brala jako jen takový světobol, co má každej. Jsem na to zvyklá od svých 14ti let, tak co.

Přesně! Já teď dva dny trpím bolením břicha, nadýmáním (ehm-pardon) a přemýšlela jsem, jestli třeba nemám rakovinu tlustého střeva. Měla jsem dojem, že bych to vzala s naprostým nadhledem:-)
(Pak jsem zjistila, že to bylo z pastilek od dr.Müllera, kámoš má prý to samé, kupovali jsme si je oba, když se nám po mohutném prozpěvování při sobotní akci ztratil hlas)
Víš, dneska sem si slíbila, že to budu brát poctivě. Herdek, až do smrti...Já ale asi nedokážu s tím popíjením přestat. Snad ještě nejsem na vrcholu kopce.

No vidíš, vždyť ti jsi učebnicový pacient s bipolární poruchou! To je krásná hypománie (skoro až mánie) a ještě krásnější deprese. U nás je hrozně zvláštní to, že nám naše stavy dlouho připadají naprosto normální. Euforická nálada je výborná a je to přece naše "přirozenost", že se nám vše daří a že je vše tak výborné. A v depresi je jasné, že je všechno špatně a že už vždycky bude všechno špatně. Léky bereme jenom tehdy, když je opravdu nějaký větší problém. Jakmile to víceméně jde, tak se dávky snižují až vysazují. Doktor to přece vidí zbytečně dramaticky... Mluvím v množném čísle, protože se s tebou plně shoduji a navíc jsou to typické vlastnosti pro pacienty s touto nemocí. A teď trochu z mých zkušeností. Vzhledem k mým rychlým výkyvům mám největší problémy právě s tou rychlou změnou nálady. Třeba minulý týden jsem byl v příjemně euforické náladě. Postupně se nálada zlepšovala, takže jsem se začal těšit i na jinak nepříjemné věci. Třeba jsem si řekl, že to bude VÝBORNÉ, až se co nejdříve objednám na vytrhnutí mé jedné osmičky. Nakonec jsem se cítil tak dobře a překypoval jsem takovou ohromnou energií, že jsem volal svému doktorovi, co se to děje. Naštěstí jsem se nedovolal. Po tomto výbuchu se začala nálada zhoršovat a teď jsem mírně dole. Na osmičku půjdu, ale mám z toho pěknou hrůzu. Do ničeho se mně nechce, ale není to zase tak hrozné. A protože jsem celkem v normě, tak si začínám jako obvykle snižovat dávky léků. Podle mě totiž na špatnou náladu stačí AD a nemusím se dále ládovat antiepileptikem a antipsychotikem. Ach jo, to bude zase doktor mrmlat...