Maniodepresivní psychóza

Blackangell
Takže podle tebe má maniodepresivní poruchu /psychózu/ plus gamblerství?
Sama si neporadíš, poraď se s psychiatrem, u kterého se tvůj přítel léčí případně poradnu pro hráčskou závislost.

Ahoj, jsem s přítelem asi tři měsíce a první měsíc to bylo úžasné, byl až hyperaktivní a plný elánu, ale pak se mi začal měnit před očima, stal se z něho jiný člověk. Odjede pryč, nic neřekne, třeba týden se neozve, nebere telefon... chová se chladně, nemá zájem o nic, ani o sex, nejdřív jsem hledala chybu v sobě, že se mnou už nechce být, pak jsem přemýšlela, jestli nebere třeba drogy, ale teď si myslím, že má asi tuhle nemoc. Nevím, jak se ho na to zeptat, jak to zjistit s jistotou, aby se neuzavřel ještě víc do sebe...

Ahojky ja ziji s pritelem asi pres 4 roky a je maniodepresivni je to celkem bes ale uz jsem si zvzkla. Uplne nejlepsi je kdyz na toho cloveka jdes psychologicky a netlacis na nej a hlavne nekricet...JInak muj pritel bere diky maniodepresi duchod plny tj, zhruba necelych 7 000. Da se to zaridit jen to chce pravidelne kontroly u psychiatra a potom reseni pres socialku atd. urcite to stoji potom za to kdyz dostava mesicne prijem za nic,jelikoz takovy jedinci maji problem s praci.. Drzim vsem palecky......

Už se neříká maniodepresivní psychóza, ale bipolární afektivní porucha.

Můj přítel trpí již delší dobou maniodepresivnímy stavy spojenýmy s hraním automatů. Je to už nesnesitelné protože se sbalí a zmizí třeba i na 3 dny a vždy prodá nebo zastaví mobilní telefon, a obtěžuje svoje staré rodiče a dá se říct, že je psychycky vydírá, aby mu dali víc peněz. Se mnou celou dobu nekomunikuje a když se dostane s toho nejhoršího vždy slibuje, že se to opakovat nebude. Nedá se na něj vůbec v ničem spolehnout. Třeba si plánujeme dovolenou a on pár dní před tím odeje, utratí všechny peníze a nezajímá ho vůbec nic. Poradí mi někdo jak ho mám zvládnout?? Bere sice prášky, ale jak dál????

Myslím, že mám. Jen si to nějak pořád neumím srovnat v hlavě. Je mi 22 mám čtyřletou dceru a pořád studuji na denním studiu. Říkám si, že jsem třeba jen vytížená, a proto tak unavená a nervózní. Před půl rokem jsem se rozešla s otcem svého dítěte a našla si někoho jiného, ale pořád mezi nimi přebíhám, chvíli chci být sjedním pak zase s druhým. Došlo to tak daleko, že nemám kde bydlet a nedokážu se pořád rozhodnout co vlastně chci. Místo řešení jsem si našla brigádu, abych se vytížila ještě víc a nemusela myslet na to co se děje okolo mě. Chci si připadat užitečná a nechci nikomu ubližovat, a sobě taky ne. Jen to, co se zdá být jeden den dobrý nápad mi hned druhý den připadá jako to nejhorší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Strašně se za sebe stydím a nemůžu se nikomu podívat do očí - ani sobě. Co to semnou vlastně je?

chtel bych se zeptat, jak muzu bezpecne poznat, jestli se u nekoho jedna o maniodepresivni psychozu nebo jestli je to "normalne" depresivni clovek po nekolika krizich. Kladu si totiz mnoho otazek o sve pritelkyni a nemohu se odhodlat k tomu, abych se otevrene zeptal. Myslim, ze ani ona o sve nemoci nevi. Takze muze se tento syndrom ukazat az treba rekneme kolem 17-18let nebo o neco driv? snad mi neci odpoved pomuze vyjasnit situaci dekuji

Prostě se mi střídají "dobrý" a špatný období. Ty špatný jsou hodně vysilující, prostě to nezvládám, ale ty "dobrý" se přežít dají.. Nemám problém s komunikací, jsem veselá a tak.. Opravdu jen čekám na to, až se vrátí krize.. Ale já přece chci žít...! Sním o rodině, velké lásce, které se mi zatím dostává.. Nejsem strašná? Neumím si prostě vážit svého štěstí, to bdue ta chyba.. Nebo je to v něčem jiném...? Opravdu nevím, co se sebou mám udělat.. Je mi 16 let a cítím se na nejmíň na 100... I když, to se možná už ten stoletý člověk cítí lépe... Vím, že něco není v pořádku, ale pořád nemůžu přijít na to, co to je.. Prosím, poraďte...

Zdravím všechny... No, já jsem se z horšího stádia deprese dostala nedávno... Málem jsem se zabila, rozešla s přítelem a zničila vztahy mezi mnou a ségrou.. A to proto, že jsem se dozvěděla, že mě chtějí dát na léčení z depresí.. Dozvěděla jsem se to omylem a určitě si dokážete představit, jaké to je být na pokraji života a sil a dozvědět se tohle.. Teď jsem jim svým způsobem vděčná za to, že se aspoň snažili, ale předtím jsem to brala jako maximální zradu... Ale ono je to se mnou mnohem složitější.. Mám trochu problémy se sebepoškozováním, s žitím a se vším.. Trpím hrůzou ze smrti (cizí, svojí smrti se nebojím), v tom těžkém období nebo spíš po něm jsem měla halucinace nebo co to bylo - viděla jse mstíny... černé stíny, které se na mě dívaly, mluvily, ale neublížily mi.. Bla jsem se chodit potmě i po baráku, prostě psycho.. Teď jsem docela OK, teda nejsem, ale zatím žiju, prostě ta "lepší" část, akorát čekám, kdy to na mě všechno spadne a nevím, jak tomu předcházet.. Nevím ani, jak by se to dalo nazvat. Vždyť jsem občas i v pohodě... Jsem přece normální, ne? Depresemi trpí každý...

Vypadá to, že se ti střídají deprese s mánií.Měla by jsi zajít k psychiatrovi.A to co nejdřív.Moje sestra nešla hned a díky té nemoci vyskočila z okna.Naštěstí se nic nestalo.

Nemoc mezilidských vztahů :-) Souhlas. Pokud není chyba v tobě, pak je určitě v tvém vztahu k okolí a naopak. Bohužel se těžko rozeznává, kdo za to všechno vlastně může. A hodně zaměstnávat, to pomáhá asi při lehké depresi, kdy se člověk přemůže, ale dál už to nefunguje. No a manie jsou bóóóží, dokud ti přátelé neřeknou, že se s tebou nedá vydržet. To je pak dost rychlý pád :-(

Jo, jo, deprese je horší než obě zlomené nohy. Laik nemůže pomoci. Já bych šla do AD /Lucie/ a pak uvidíš. Věty typu vzchop se, atd.opravdu nezabírají, spíš psychoterapie, kamarádi, na něco se těšit.Mně to zhoršil pracovní stres, i když jsem vždy měla svoji práci ráda, dnes se tam našli lidé, kteří mně tu práci naprosto znechutili a nemoc se mně moc zhoršila. Asi je to i nemoc mezilidských vztahů.

JA VIM LUCIE,DEPKA JE HORSI NEZ ZLOMENA NOHA,TA JE ASPON VIDET A LIDI TE SETREJ.ALE NECHUT ZIT SE BLBE ZAHANI.POMAHA,KDYZ SE NAPLANUJE NECO, NA CO BYS SE MOHLA TESIT A CO BY TI DODALO CHUT DO DALSIHO RANA.ZLATA MANIE.AT TI DA PSYCHOUS NECO NA UP STAV.CUS

Dobrý den, je mi 17 let a mám strach, že se mnou není něco v pořádku. Mám problémy s pláčem, přichází na mě stavy která trvají cca 1-3 hodiny a jednou i vícekrát denně. Přichází na mě úzkost a stahuje se mi hrdlo a nepřetržitě pláču, často se z něčeho obviňuju, že je to moje chyba. Po tomhle stavu přichází najendnou úleva a já se naopak začnu nekontrolovatelně radovat, dělám hlouposti, dokonce sme nesmírně komunikativní a předvádim se..zase tenhle stav trvá kratší dobu..a tak je to den co den už několik let..ale čím dál horší se mi zdá. prosím poraďte mi co mám učinit, jestli je možné abych s tím udělala něco sama

Neřekla bych, že má na to vliv práce. Já naopak mám práce dost a deprese přijde z ničeho nic a bezdůvodně. Mne to v práci brzdí. Mám takové deprese, že bych si nejradši hodila laso. Táhnou se s malými přestávkami několik měsíců.
Práce na to vliv nemá. Něco jiného je, když člověk smutní (odůvodněně) a něco jiného kdy má "klasické deprese".
Nic ve zlém. Hodně štěstí.

Jo, takové stavy že jsem se cítila sama, jsem také zažila. Ono to chce se asi hodně zaměstnat, když pracuju a ještě k tomu studuji VŠ, tak je mi hned líp, nemám totiž čas myslet, ale jakmile mám čas přemýšlet, tak na mě padají žárlivé pocity i když nemám důvod žárlit (přítel v životě jinou neměl než mě a je oddaný a věrný, kouká jen na mě), někdy deprese a ten strach z nemocí. Chce to pořád něco podnikat a na nic nemyslet.

Saša: Jo, já život miluju a bojím se toho, že se prostě něco pokazí - bojím se toho, čeho se bojíš ty. To je to..navíc - jsou chvíle kdy uvažuji racionálně a pak zas mimo. Faktem je, že mám kolem sebe spoustu lidí, co mě maj rádi, ale v podstatě jsem sama..jestli víš, jak to myslím.

Psycholog by možná nebyl na škodu, ale spíš tak, že bych se mohla vypovídat, jenže na to mám i spousty přátel nebo přítele, často jim o tom povídám. Chápou mě. Bojím se prostě nemocí, bojím se smrti, nechápu smysl života a toho všeho tady, docela mě to trápí.

Holky,lepsi radu, nez zajit k psychologovi ci posléze pak k psychiatrovi nemam.Trapite se a asi by bylo lepsi vyhledat odbornou pomoc.Hodne stesti!

No - já ten blázen asi jsem, máma říká, že jsem magor - mimochodem, co je to za číslo, co se napsalo u toho mýho neoznačenýho příspěvku ze včerejška..začíná mě chytat paranoia, že je to ID mýho kompu..chjo. Nevím, co s těmito stavy dělat..