Panická porucha

Rada bych se také podelila se svymi zkusenostmi s panickou uzkosti. Predne bych chtela kazdemu rici, ze nikomu nepomuze hezke počasí-tedy ani slunicko-ani louka plna kytek a ja ještě nevim co .To je pouze takove siditko. Touto nemoci jsem zacala trpet před deviti lety. Zacalo to vcelku nevinne. První ataka v aute, když jsem jela sama. Jak jsem to vyresila? Prestala jsem jezdit. Jenze pak me to prepadlo v autobuse-prestala jsem jezdit autobusem A pak jsem pomalu zacala delat vse, co je pro vetsinu lidi naprosto normalni. Prestala jsem chodit do obchodu. Pokud jsem pracovne mela mit skoleni-onemocnela jsem-jenom jako,ale zustala jsem doma. V minulem roce jsem uz nebyla schopna ani rano vstat a jit do práce. Manzel to nechapal. Kdo nezazil panickou uzkost, nikdy nepochopi!!!Dnes kdy jsem da se rici zdrava, tak mu to mam trochu za zle. Stve me to, ze me nechtel chapat.Literatura, kterou jsem mu davala cist mu nic nerikala. Opravdu jsem trpela. Pomohl mi samozrejme psychiatr. Rok beru antidepresiva-Seroxat. Zabral hned a mohu vam vsem rici, ze muj život je zcela jiny. Sama chodim do obchodu-jezdim autobusem, navaly lidi mi nevadi. Zkratka nedejte se a jdete se lecit. Leku se nebojte. Je to nemoc a nemoc jako takova se musí lecit. U nas to zatím není asi normalni, když jde clovek k psychiatrovi,ale nedejte se.To ziti potom stoji opravdu za to. Drzim vam paleckyJana

Já taky nemůžu, taky ach jo snad jindy. Hezký víkend bez atak!!!!

Já bohužel v 18 hod. nemůžu, píšu z práce a tou dobou už v práci nejsem, tak se nezúčastním. Ach jo.

Martine; naprosto s tebou souhlasim.Je videt, ze jsi si prosel velky kus cesty a nacerpal z ni mnoho pouceni!Obdivuhodne.

Navrhuji Xchat mistnost zvanou PANIKA.Teď ještě čas.Ale to je jedno.Jak by jsme se domluvili????Takže kdo chce pokecat tak ať pošle mail na Johanz"seznam.cz A do kolonky předmět napiše :Panika zitra v 18 na Xchat.A nebo Sms Na 0724027992 cau snad se to rozjede.Ateď cau jdu na kolo.Johanz

Tak pojedem na virtuální dovolenou ? A ten chat by taky nebyl k zahození. Vždyť fakt žijem jednou, tak proč si neužívat. No jsem zvědavá jak budu mluvit na podzim, no už se zase bojím. A proč ? Že se mi to stalo poprvé na podzim, tak to přece nemusí být pravidlem, ne ? A víte co taky hodně pomáhá ? Sport, potom jste tak unavení, že na nějaké pozorování nemáte pomyšlení. Je to ta zdravá únava. I když včera večer jsem přišla ze cvičení a špatně se mi dýchalo, ale já už ani nepoznám jestli to je astma nebo nervový. Asi nervový, protože jsem si říkala, že mi nic nepomůže a já budu muset na pohotovost na kapačky (kvůli ast. záchvatu), ale potom to zase na chvíli přešlo a tak za půl hoďky zase a potom už to bylo dobrý. Uklidnila jsem se a usnula únavou. Jste taky po atace unavení ? Nebudeme si kazit náladu, vždyť venku je tak krásně a vlastně i docela život. Dnes hýřím optimismem. Lidi pište a třeba si pomůžeme.

Ahoj Mária, na tento server jsem se dostala úplně náhodou, moc se mi líbila tvá odpověď. Jsem taky posierka, ale moc se mi líbí tvůj návrh o virtuální dovolené. Překvapuje mě, kolik lidí dnes žije ve strachu! Já jsem věřící, chodím do kostela, a kolik strachu jsem si užila a užívám! To se do mě někdy zahryzne taková myšlenka a je otravná jako moucha a pořád nahlodává a na hlodává.... to je děs, třeba teď, mám půl roku rovnátka a najednou jsem se zamyslela nad tím, že je budu mít ještě 2 roky a najednou mi to připadne úplně šílené, mít v hubě nějaké dráty tak dlouho!!!! No, a já blb nad tím furt přemýšlím! Dyť já nevím, jestli vůbec Pámbu dá a já tady za ty dva roky budu a já si s tím dělám starosti, to je fakt na bednu. Nakonec si říkám, že sme tady každý jen na chvilku a měly bysme se vysrat na nějaké strachy a nenechat si utíkat život. Stejně mě zařáží, že těch lidí, kteří se něčeho bojí, je tolik. Myslím si, že je to dobou. Dnes by měl být každý perfektní, nejlepší, bez chyby ... no, fakt, bude to dobou. Tak já jsem se teď rozhodla se na ten perfektionismus aspoň trochu vykašlat a všeho si víc užívat. A myšlenky ať si přijdou, jaké chcou. Přece se s nimi nebudu prát!A budu se těšit ze všeho hezkého a taky na všechno hezké!!! Když mi Bůh dal život, tak si ho nebudu dobrovolně kazit, no ne? AŤ žije ŽIVOT!

Miláčkove.Už jsem dlouho nenapsal a mezitim se to rozrostlo do pěkných rozmeru.Podporruji Maria co kdybychom založili mistnost na chatu ve ktere bychom se mohli navzajem pomoci.Nejvíce mi pomohlo to že moje žena chápala co seděje a měla se mnou nekonečnou trpělivost.Dnes jsem (doufam z nejhoršího ven a nedělá mi problem jet ve vytahu,a když se mi huře dycha tak si řeknu že to přejde a když ne tak děj se vůle páně.Flegmatismus je lek na naše trable protože ataky spouští jakekoliv vyrušení podvědomi z klidu.Zase jsem se rozepsal mejte se hezky a nad tim chatem uvažujte.Johanz

Ahoj všichni, jsem ráda, že někomu je díky dopisování lépe. Také se budu snažit si vzít něco z rad od druhých.Je to tak, člověk se nesmí moc pozorovat a nesmí na ty ataky myslet, jenže ono to není vždycky tak snadné, ale musím říci, z vlastní zkušenosti, že to jde sice pomalu, ale jde. Mě už je také lépe díky tomu, že vím co to je a jak to funguje a jak na to. Jen kdyby už to bylo pryč úplně to by jsme to šli všichni společně oslavit co? Snad nám to všem časem odezní a bude zas dobře.Také je venku už delší čas sluníčko a to tedy mě také dělá dobře na psychiku a tak si myslím, že snad všem. Protože deprese se léčí světlem a toho je přeci v zimě málo, proto je nám tak dobře u moře a když je sluníčko. Na jednu stranu je dobré když má člověk práci zvláště pro odbourávání těch černých myšlenek, jen kdyby jsme nemuseli být celý den když je hezky zavření v místnostech jak rybičky v akváriích, ale pěkně na sluníčku venku mít někde psací stoly to by bylo fajn co? Tak milí spoludopisovatelé a spoludopisovatelky mějte se zatím fajn a zas napište Vaše Naďa.

Svátky ušly, ale Velikonoce neslavím, takže skoro den jako každý jiný. Mám sama ze sebe radost, protože mám období, kdy tu "hnusnou ataku" začínám zvládat a to taky díky vám. Protože si řeknu, no bóže, tak se mě udělá špatně, ale nic se mě nemůže stát. Zkuste si to taky říct. Fakt to pomáhá. Vždyť o nic nejde, to mě chce jenom mozeček potrápit, ale jinak jsem úplně zdravá a nic se mi nestane a nic závažnýho to není. Akorát mě u toho trápí to astma, ale já si řeknu, to není astma to jsou nervy a je to lepší. Jenže kamarád vyhrál v pondělí nějaké peníze a šli jsem slavit, tak jsem bumbala a šla spát až ve dvě ráno. Tak to byl den, když odcházel alkohol začínalo to na mě jít, ale zase jsem řekla, že to nic, že to je absťák. A bylo mi líp, nesmím se tak sledovat. Tak musím končit, musím pracovat. Hezké dny a jsem ráda, že vás mám.

ahojte, tak ake boli sviatky? ziadne ataky? nikto nic nepisete, Vam je ale dobre...tak sa drzte,pa.pa

Ahoj lidi,náhodně jsem zabloudila na tyhle stránky.Nedejte se.Jsem jedna z vás.Bojuji hodně let.Teprve nedávno jsem tuhle zákeřnou nemoc začala zvládat.Začínám ji mít pod kontrolou.Sama se vystavuji situacím, které jsou mi nepříjemné.Jde to těžce, ale jde ! :-)Je fajn když vidím, že mne tyhle stavy už nesužují v restauraci,že se začínám bavit, jsem uvolněná.Strašně si života vážím a mám ráda sama sebe za to, že jsem se nedala..Třeba ještě nemám tak zcela vyhráno :-).Všem Vám držím palce a věřím, že to i vy zvládnete !!!Pokud bude někdo chtít podporu, klidně se mi ozvěte:-)

Maria,to je perfektní nápad.Tam nám nikdo nebude vyčítat ,jak se chováme a nemusíme se před nikým stydět.

Ahoj lidičky :-),nás ale je !!!!Můžu poradit, nedejte se, bojujte.Já bojuji devátý rok.V poslední době s velkým úspěchem a to se mi nechtělo kdysi už ani žít.Nevzdala jsem to,vystavuji se situacím které mi nědělaly dobře.Pomalu začínám chodit mezi lidi, do restaurací, začínám se radovat ze života.Jen to chce nácvik.Nejde to hned.Trvá to třeba řadu let.Věřím,že to všichni zvládnete.Držím palce, ikdyž vím, jak stašně těžké to je !Pokud někdo s podobným problémem potřebuje podporu, ráda se podělím, pište ! :-)

Ahoj Hanko, já jsem měla ze začátku také tyto stavy po celý den, ale aby jsi to tak neměla, i když je to strašně vysilující musíš s těmi myšlenkami pracovat ze všech sil pořád tzn. pořád je všelijakou činností zahánět. Já jssem byla na tom tak, že jsem se bála jít i do krámu. Tak jsem začala tak, že jsem šla nejprve okolo domu. Druhý den k obchodu. Třetí den dobnitř. Pak pro dva rohlíky. Pak pro větší nákup a dnes už chodím normálně nakupovat. Musíš dělat to čeho se právě tak strašně bojíš, že nezvládneš. Protože tím zjistíš, že se Ti vlastně nic nestane. Ale samozřejmně, že to nepůjde hned. Mě to trvalo asi dva měsíce. Začala jsem procházkami v parku nejlépe s někým, pak sama okolo domu nebo v parku kam si troufneš čím dál delší, pak ty obchody a pak práce. Strašně jsem se té práce také bála. To mi trvalo než jsem se odhodlala do práce půl roku. A teď již pracuji rok a půl. A když mi není dobře jdu na chodbu, na záchod, jako pro sváču a pod. Nejde to hned já sama jsem nemocná takto již druhým rokem, ale je to lepší. Co je jisté za každou cenu prolamovat ten strach po malých kouskách, ale jde to i když říkám, je to jak vylézt na obrovskou horu. A druhý den zas, ale snad se to vyplatí, než být do smrti v těchto stavech. Když to totiž nezkusíte ani nebude vědět jestli to zvládnete a budete se bát pořád dál. Hlavně se nevzdávat. Já vím je to strašně těžké. Říkám horší než fyzická bolest, ale jen bojováním kousek po kousku to zvládnem. Prý se nemoc připravuje dlouho a tak bohužel dlouho i odeznívá a tak musíme být trpěliví. Já vím, že si někdo řekne ono se jí to radí. Ale věřtě mi také je mi někdy velmi těžko a někdy už nemohu, ale pak si řeknu musím, musím. Hlavně si také najděte nějakou motivaci proč se snažíte, když už třeba nechcete pro sebe tak alespoň pro někoho např. pro své blízké nebo proto aby jste zase mohli dělat co jste měli rádi. Tak hodně úspěchů v boji s tou jak jste pojmenovali hnusnou atakou!!!!!!!!!!!!!!!Nedovolíme aby nás zničila!!!!!!!!!! Ahoj

hej decka, vyserme sa na ataky, coho sa vlastne tak bojime? fakt si myslime, ze sme tak dolezity ze by sa svet zrutil keby sme fakt" zomreli"....je to asi aj o nasej sebeckosti...zameriavame sa na seba, podme zit! ha viete si predstavit, ze by sme vsetci takito "poserkovia" isli spolu na dovolenku?Prave ma napadlo, podme si spravit taku virtualnu dovolenku, kde pojdeme na tyzden mimo domov....co poviete? Kto chce ist nech sa prihlasi do 7 dni.A mozeme si zaspievat od Elanu pesnicku Podme sa bat... P.S : A piste viac, toto je najlepsia terapia!!!

Ahojte všichni,moc děkuju za podporu.Mária jsi moc hodná za pomoc,ale jsem ze Zlína.Už jsem zkoušela i Nadiny rady,jenomže u někoho atak přijde jednou za čas,kdežto u mě převládají hrozné myšlenky i celý den,které nedovedu ovlivnit a z toho mám pořád záchvaty.Nemůžu jít třeba ani sto metrů do obchodu,protože okamžitě se mi udělá zle,že po cestě omdlím.A to nëmluvě o cestě autobusem,nebo když mám jít někde do společnosti.Myšlenky ovládají a řídí můj život a to je kolikrát horší než atak,protože v mých myšlenkách je mi pořád na umření.Nevím ,jestli mě někdo chápe,ale je to pro mě hrozné.Máte s tím někdo zkušenosti?

Ahoj všichni,tak jsem si přečetla další příspěvky, které přišly po mě a cítím tak nějak radost, že nejsem sama a mám vás všechny, kteří ví jaké to je utrpení.Jsem hrozně ráda, že Martin napsal takové dobré rady. A Hanka jak napsala ta "hnusná ataka", to jsem se musela i zasmát. Ona je fakt HNUSNÁ, ale přišlo mi to tak nějak k smíchu. Možná se té nemoci snažím vysmívat a proto mi to připadá jako skvělé pojmenování. Jen kdyby to šlo tak dobře a myslet na něco jinýho. MOje podhoubí pro ataku je nicnedělání. Teď jsem byla 3 týdny doma nemocná a jako kdybych pohnojila. Nic jsem nedělala a jak přišel večer a tma a byla jsem sama doma, tak ataka jen kvetla, naštěstí to nebylo tak hrozné. Nejvíc mě ale štve, že bych chtěla třeba cestovat, ale copak to jde, když se bojím, že třeba někde v poli se mě udělá špatně (ataka, astma) a mě nikdo a nic nepomůže. Ale říkám si, že mám kdyžtak Lexaurin, ale bylo mě řečeno, že při astma se nemá brát nic na uklidnění, že to zpomaluje dýchání. No tak co teda ? Pak se zase sleduju, jestli nedýchám pomalu a pořád dokola. Mám ze všeho strach, z dovolené (na kterou stejně nakonec nepojedu), z miminka (které bych jednou chtěla mít, ale mám strach, že se o něj nebudu moc postarat), z výletů na kole (které tak miluju, ale zase se bojím zachvatu astma a v poli ?), ze zbraní ( co když mě rupne v bedně a já se třeba dokážu zabít ?). No prostě hrozný. Ale vaše články mi dodávají optimismus a hlavně člověk nesmí myslet na to co bude a žít přítomností a taky pomáhá, když se každý den na něco těšíme. Tak pa.

cau martin, tak sa tusim za tie 3 roky stal celkom slusny psycholog amter, ono tato choroba ma aj vela kladov, skutocne sa stavame lepsimi, chapeme viac, ,mnej odsudzujeme, ono nas to asi strasi vlastne svedomie, hlavne nas takych precitlivelych , zodpovednych a bojazlivych, ako som napr. ja, chce z nas malepsich ludi...ha, tvoj prispevok je mily a je fajn, ze sa zapojil aj chlap, oni sa k tomu tazsie priznavaju...tak mohli by sme si pisat, uz sa tesim na tvoj mail, drz sa a ked budes mat atak mysli nato ze niekto na teba pozitivne mysli a veri ti!!!cau cau.

Hanka, kasli na nich, maju to stastie ze take nic neprezivaju, skus sa ich spytat, ci keby si mala chripku, ci by sa tiez k tebe takto spravali...je to choroba ako kazda ina. tiez som predtym nato pozerala tak, ono je jednoduchsie niekoho odsudit ako pochopit.Najdi si dobreho psychoterapeuta, psychologa a ten ti odporuci, ci potrebujes lieky, al. nie, viem aj jedneho dobreho v Prahe, ak si z Prahy napis, dam Ti na neho kontakt. Neboj prejde Ta to !!!