Je to psychické týrání?

Sabo, moc ti taky držím palce,vzdrž,mě se scifi scénáře stále též vracejí,a to co by se mohlo stát, máme to v sobě, zřejmě nějaký podvědomý obraný mechanismus,můj přítel se mi směje(v dobrém)že mám schýzu,časem to opravdu bude mírnější, hlavně nedávej najevo že ti to vadí,jo taky fungovala finta, že jsem chtěla dceru pohlídat i jindy, a to funguje 100%,když zjistí že mu chceš dávat děti víc než je stanovené, tak ho to obtěžuje a kličkuje,a možná budeš mít klid úplně.Muži jsou také citlivý, i když to tak nevypadá,to že dělaj takový věci, je to proto že jsou rozhození,naštvaní.Dej mu děti,s úsměvem,že si potřebuješ uklidit,odpočinout, aby si děti užili tatínka,že budeš mít návštěvu a že se ti to vlastně hodí,tím jak soupeří a škodí, vyvolá to vněm opačnou reakci, a děti si bude brát míň,už jen proto aby nebylo tobě fajn,a nemohla sis odpočinout,může to zkusit i Anavi, tohle mi poradil ten můj bývalý,bral to podle sebe, a ono to fungovalo.Je veliký rozdíl o děti bojovat,a je veliký rozdíl mu dát vlastně úkol,role se v tu chvíli vymění!!!!a taky sebou dětem nedávejte všechno,at se tatka stará,děti to přežijou a taky uvidí tatínka rozhozenýho a nejen naladěnýho víkenďáka, všechno zkuste holky převádět na situaci, kdyby jste byly vy tím tatkou,a jak by se vám to líbilo, a vzhledem k tomu že je znáte ty svý ex chlapi, tak přece znáte taky jejich slabiny jako oni vaše!!!

iviku, je to tak,má to fáze, a na konci jsme mnohem silnější,ta psychologie mě zachránila:-)))

anavi,já vím jak je to strašně těžké, ale nelze dětem upírat táty, babičky ani dědečky (s výjimkou úchylů samozřejmě),protože zakázané ovoce nejlépe chutná.Otci jde oto, aby ublížil sé bývalé, tak dětem třeba dopřává,ví že děti kupuje a dobře VÍ, že tebe to NIČÍ!!!!Prostě dělej jakoby Nic, i když tě to bude hodně štvát,ono to totiž nebude tak horký pořád, nebude ho to divadýlko bavit dlouho.Mě se osvědčilo, že takový týden až 14 dní s jejím tátou a novou ženskou zmírnil vše na přijatelnou míru.Nikdo se nedokáže přetvařovat tak dlouhou dobu, každý den kupovat dary,to samé s prarodiči, děti brzo pak pochopí že to není s tátou tak žhavý.Opravdu se na děti tak strašně moc neupínej, abys je nakonec neodehnala.Vše střední cestou,ted je to vše nažhavené, boj o děti, vydrž, ono se to zmírní,pamatuju si, jak jsem řekla bývalému muži, že tím vším především ubližuje dceři, že já ho můžu klidně poslat do pr...., že mě je to volný, a ono se to zmírnilo.Samozřejmě že nic není jalo mávnutím proutku, je to jako na houpačce, dlouho potom se to ještě vrací v různé síle, ale je fajn, že si to už uvědomuješ, chce to čas a pomalu na tom pracovat, a hlavně to musíš překonat i když to bolí, ne to zalejt.já měla též návaly šílenýho vzteku, chtělo by to antistresovej nafukovací pytel a vylejt si zlost na tom pytli, mě to strašně pomáhalo, kdo mě štval, pomyslně jsem mu rozbila .....,mě se ulevilo a nikomu jsem nic neudělala, a o to jde, vztek šel ven a mě bylo líp, lepší než alkohol, ten utlumí, a akorát je ti blbě.Jde o duševní pocit TVUJ!!!ale děláš pokroky, to je dobře moc dobře, držím ti palce, ty to dokážeš!!!I mě je líp, mužu o tom psát,nezůstává to skyté a je fajn že můžu poradit,opravdu to chce čas, uvidíš :-))))

jestli Ti mohu poradit odpoutej se neupínej se tak na děti pro ně budeš pořád máma a budou Tě v životě potřebovat i když si myslíš že je zajímají momentálně tátovo peníze i rada v životě bývá nad zlato.Mám syna je mu 28 pár měsícu ženatý a když chci vědět jestli vubec žije tak musím volat já už jsem si na to zvykla a říkám si lepší tak než kdyby mi fnukal do telefonu ale přece ví že tu mámu má hlavně koukej pořád dopředu zabývat se minulostíje deprimující at myslíš na to hezké či špatné hernajs postav se tomu čelem prožila jsem si své peklo na zemi ted si připadám jak královna svuj byt ,práci která mi zcela naplnuje ,dospělé děti dostatek volného času,mladý přítel akorát co moc nemám tak to jsou peníze ale člověk numuže mít vše držím palce

jE TO JAKO N HORSKE DRAZE, musim rict, ze dneska jsem zase na dne a klepou se mi nohy. Rano mi bylo docela fajn ale odpoledne to na me zase padlo a bylo to. Mam obrovskou chut se napit a vymejt si mozek. Bojim se toho ze mi holka zacne lhat a tajit, ze se schazi s tatou. Pritom jsem se o ni celou dobu dobre starala, byla ji dobrou mamou, ale ted se me strani. Nevim o cem se s ni bavit, nechce mluvit o nicem. Nemuzu stratit ji, to uz bych neprezila. Syn ten ani nezavola, kdyz mu neco reknu tak se tim prej nemam zabejvat nebo mu to nerikat a to mu je 25. no jo tata ma penize. Jelikoz mam stridave nalady tak si ani zadnej zajem nemuzu najit. Ujdu par metru a jsem unavena. Vim ze holka je ze me na nervi, ona zrovna tedka pres tyden marodila, tak videla jak na tom jsem. Jenze muj muz si mysli ze se s ni jen tak dohodne ze nekam spolu pojedou a ja se to dozvim od ni. Vubec nechape ze se ma zeptat me, ze on si zacal zit novej zivot a musi ho prispusobit on nam. Jelikoz jsem 8 let nic nedelala, jen zila pro rodinu bez kamaradek a zajmu tak mi posila penize. Je to pro me moc ponizujici ale co mam delat. Bojim se ze si koupi i holku. Do te doby nez zacaly problemy, tak jsme se s dcerou dobre bavily, ale ted se mi boji cokoliv rict. Snad se to zlepsi az pujde do skoly, ale trapim se, Celej zivot jsem zila pro rodinu, ja jsem ji nikdy nenarusila jako muj muz a ted se bojim ze na to budu sama. Co mi to bude platne ze az budou velci tak na to prijdou, jak je videt kluk na to jeste neprisel. Neznaji tatu po sttrance jake ho znam ja a ja nechci aby to znaly. Je mi z toho vseho strasne dmutno, chtela bych rvat, brecet a ani to uz nejde. Ja bohuzel vidim z minulosti jen to hezke, spatne jsem vzdy dala do pozadi. Jak se rika pro doborotu na zebrotu. Vim zase si jen stezuju ale mam strach a t oje hrozny. Manzela nechci zatim ani videt, ale v dusi ho stale mam a tim je to horsi. Holky ja bych to neradeji vse zaspala ale ani ten spanek nejde. Kez uz by bylo aspon jaro a dyl svetlo ta brzka tma je ubijejici. Prominte mi ale dneska mi opravdu neni ok.

Ahoj holky, všechno je to tak.....fáze vývoje jsou různé, ale musíme jimi projít..... i tím vztekem, i úlevou, i smutkem...aby nakonec došlo v tomu obrnění a síle jít dál. A já to vidím tak, že občas se vracíme dozadu, podle situací, které se stanou. J8 jsem se dneska posunula doředu, ale ještě teď se mi třesou kolena.......nejraději bych se šla napít, vybrečet.......vyvztekat.Ale jsem se sebou spokojená, udělala jsem další krůček dopředu.nenechám se napadat, osočovat a tlačit do kouta....Ale pořád ještě se mi chce brečet, jsem často smutná.....vrací se ty nálady..... různé negativní myšlenky......sci-fi, to jest vyvíjení teorií různých situací, proč a jak vznikly a jak se budou odvíjet dál... a tak se udržuju trvale v obavách, ve strachu a smutku....snažím se, tak moc se snažím, ale nějak jsem v tom ještě zabořená.Někdo dospěl k fyzickému násilí během manželství, já až na jeho konci a teď v téhle době,kdy už vlastně o nic nejde. Dneska třeba zrovna.....při předávání dětí.....málem mě zajel, ale stála jsem mezi otevřenými dveřmi a autem....... a kolen ase mi třesou ještě teď.Začala jsem bojovat, ale.....třesou se mi nohy.Děti to viděly, seděly na zadní sedačce.....a on chce kluky do své péče jo? Nebýt tu slušná společnost, asi bychse neudržela a řekla něco moc sprostýho.Ale asi by se mi neulevilo jak bych potřebovala.Mějte se, držte se, brečet, vztekat se, být náladová, to všechno je dovoleno.. ale není dovoleno to vzdát. Papa, pište, trošku se vám... i mně......uleví.

anavi tak je to správně...jen tak pokračuj,jasně že to jde pomalu,ale jde to a uvidíš,že za rok ti bude líp,vím,je to dlouhá doba,ale každým dnem budeš silnější,má to fáze,budeš se v tom plácat,ale vyplácáš se!!!!!

Mate obe velikou pravdu ale je pravda, aspon u mne , jak pise ivik ze se clovek musi zvednout a obrnit. Ja potrebuju navic najit sama sebe o to je to horsi. Snazim se jak to jde s tim boovat kazdy den, zatim ale me udrzuje jen vztek. Je ale pravda, ze tyden uz jsem nebyla na injekci a prasky se snazim taky omezit, az se jich zbavim tak bude vyhrano, ale za tyden nebo 14 dni se to zvladnout neda. Pro mne je to obrovsky pokrok
ale vsichni komem mne mi rikaji neres nic, ale ja to vyresit musim sama v sobe a oni to nechapou. Snazim se na sebe usmivat i ty prochazky, i cviceni ale zatim jsem dost slaba. Jde to pomalu ale jde. Nechci se zatim zabyvat tim co bude dal, ale co je ted. az to vyresim tak muzu myslet dal. Musim stat na vlastnich nohou a ty musi byt pevne. Je to chyba?

marky,máš plnou pravdu,já jsem ze všeho venku,protože já pochopila.....pomohly mi knížky,psychologie,zájmy atd.obrnila jsem se a posilnila,dnes už zvládnu,co musím,ale bylo to strašný.Jenže o tom to je,je to práce na sobě a ta je moc těžká.ze všech nejtěžší,ale vyplatí se.

a taky nebrečet před dětmi!!!!potřebujou silnou milující mámu!!!! děti ale nejsou blbý, vycítí jakékoliv napětí!!!!a co hlavně, do jejich podvědomí se ukládá vzor jejich rodičů - jednání!!!Jednou se v dospělosti budou chovat jako my!!!! Protože to viděli a slyšely od nás!!!Dětem jdeme vzorem, takže nestačí aby jen vyrostly, nesnažte se vynahradit vše posluhováním, a co nejvíe je naučte,nejlépe všechno, je to příprava na život, vidím to až teď, díky tomu že mám špatnou mámu, nedostala jsem moc vhodných rad,ale já jsem dělala vše proto,abych nebyla jako moje matka,a doufám že se mi to povedlo, že na to moje dcera jednou příjde až bude mít svoji rodinu a bude řešit otázky v životě, které se v každé další generaci opakují, vždyt je to vlastně koloběh,,,,viděla jsem v televizi příběhy lidí, kteří jsou hendicepovaní, namají třeba ruce, nebo nohy, nebo oči, a kolikrát jsem měla pocit že mají víc životní energie než já!!!!rvali se se životem víc jak já!!!!a když jsem si uvědomila že mám lepší možnosti, že mám vše to co oni nemají,začala jsem bojovat , protože když to dokázali oni, proč ne já???dost dlouho my byli vzorem, jejich vitalita,boj a energie mě převálcovala,mají můj obdiv,takže holky moje, zamyslet a hurá do boje se svou kámoškou psychikou!!!My to přece musíme dokázat, už kvůli těm dětem!!!!papapapa

všem přeji hodně síly,žádné víčitky, už se stalo!!!Těď to jde prostě dál!!!Nejhorší je náš našeptávač v naší hlavě,doporučuju i cvičit, a mě pomáhalo otužování, napřed horkou sprchu a pak hned studenou, to je takovej nářez, zkuste to!!!!Taky může pomoc začít chodit do nějakého kroužku, já jsem tenkrát oprášila flétnu,kamarádka mě vzala na břišní tance- vhodný jakýkoliv věk a postava,a taky jsem začala v domácnosti odstranovat věci, který mě děsně štvaly,jako blbý dárky, vrzající dveře-namazala jsem panty,totéž u ledníčky, prostě je potřeba něčím se zaměstnat, a to hlavní, začala jsem chodit do knihovny, a téměř dva roky jsem každý večer četla.Bylo mi vyčítáno že mi stačí k životu hajzl, světlo a knihovna.Četla jsem hlavně psychologickou literaturu, a našla jsem spoustu odpovědí na své rozhárané otázky v těch knížkách,o různých povahách , o tom že nejvíc ublíží právě blízcí lidé, znají totiž nejvíce našich slabostí, kterých bohužel využívají.a bohužel nás nikdo z těchto využívajících lidí nebude litovat. a co se týče chlapa, tak přiznané paroží nikdy dle mého názoru nerozdýchá,tohoto odpuštění jsou schopné ženy které milují,.a co se týče chlapů, nikdy se nepodbízejte holky, to chlapy nemaj rádi, oni musí lovit, žena musí být nad věcí, jinak ti největší šmejdi co by jinak neměli šanci, to vycítí, že žena je rozhozená, a úlisák se vloudí, to je jeho parketa a aby si udržel pozici začne tyranizovat,my je vlastně na svou zoufalost přitahujeme- ty šmejdy!!!!v takovém stavu žádné nelovit!!!!holky, půjčte si nějaké ty knihy, různé, brzo poznáte po kterých hmatnout,a tam i některé věci trošku zabolí! uvidíte se mnohem víc v situacích které děláte špatně, aniž by jste si je uvědomovaly, určitě vám to do budoucna něco dá, a posune vás to kousek zase dál, a v určitým věcech se budete mnohem lépe orientovat, alespon mě je mnohem lépe, a našla jsem si konečně hodného mužskýho a ne znovu tyrana.Dnes když se otáčím zpátky, nechápu jak mi mohlo být tak zle, takže držím palce všem!!!!!!!!!!!!!!!vzchopte se,usmívejte se, čtěte,chodte na procházky,cvičte a hodně jezte vitamíny!!!!

ahoj holky, ja porad rikam ze sem nepatrim, kdyz ctu vase pribehy tak ten muj je nic, pouze jsem na to sama. Ted mi zacla pomahat sestra a jsem ji za to moc vdecna. nalady se stridaji kazdou chvili, je to des. ale nejvic mi pomaha vztek a tak myslim opacne a uz je to lepsi. vlastne mi pomaha to, ze mi je vlastne meho muze lito, nabehl si zase na peknou k.... a to me zveda ze zidle a ten vztek je vetsi, na me se mu neco nelibio a sbali ho zase k.... jako pred x lety. Akorat me mrzi ze jeste holce nedokazal do oci rict ani proc jsem hp vyhodila. Ani mi nedela dobre kdyz si holka tajne s nim pise a nebo vola. Prosila jsem ji aby mi o tom rikala a nechci se ptat o cem se bavili, ale bojim se ze se mi odcizi, ma v tom hokej, ted je jeste navic nemocna tak nema kolem sebe ani kamarady, musi to tady pro ni byt za trest. Ja se citim hrozne slaba, snazim se usmivat a chodit na prochazky ale nejde to porad, podle toho jak mi je. jsem rada ze muzu aspon trochu nekomu neco napsat a ze vite jak mi je.
Ali nevim jak dlouho bych tohle vydrzela ja, jsem dost citliva a asi by me to hrozne vzalo, ale obdivuju te ze jeste veris ve stesti. V tomhle ja jsem pesimista musim se taky k tomu dopracovat. Vsichni tady mate mnohem vic sily nez ja, obdivuju vas a doufam ze to casem preboli a budu taky verit ve stesti, budu na tom asi jako Ivik bude to trvat hodne dlouho, protoze dalsi ublizeni uz bych nezvladla, zatim nemam na chlapy ani pomysleni. zatim se mejte a drzte se , jo a tobe taky hodne stesti Jerry.

ahoj holky, ja porad rikam ze sem nepatrim, kdyz ctu vase pribehy tak ten muj je nic, pouze jsem na to sama. Ted mi zacla pomahat sestra a jsem ji za to moc vdecna. nalady se stridaji kazdou chvili, je to des. ale nejvic mi pomaha vztek a tak myslim opacne a uz je to lepsi. vlastne mi pomaha to, ze mi je vlastne meho muze lito, nabehl si zase na peknou k.... a to me zveda ze zidle a ten vztek je vetsi, na me se mu neco nelibio a sbali ho zase k.... jako pred x lety. Akorat me mrzi ze jeste holce nedokazal do oci rict ani proc jsem hp vyhodila. Ani mi nedela dobre kdyz si holka tajne s nim pise a nebo vola. Prosila jsem ji aby mi o tom rikala a nechci se ptat o cem se bavili, ale bojim se ze se mi odcizi, ma v tom hokej, ted je jeste navic nemocna tak nema kolem sebe ani kamarady, musi to tady pro ni byt za trest. Ja se citim hrozne slaba, snazim se usmivat a chodit na prochazky ale nejde to porad, podle toho jak mi je. jsem rada ze muzu aspon trochu nekomu neco napsat a ze vite jak mi je.
Ali nevim jak dlouho bych tohle vydrzela ja, jsem dost citliva a asi by me to hrozne vzalo, ale obdivuju te ze jeste veris ve stesti. V tomhle ja jsem pesimista musim se taky k tomu dopracovat. Vsichni tady mate mnohem vic sily nez ja, obdivuju vas a doufam ze to casem preboli a budu taky verit ve stesti, budu na tom asi jako Ivik bude to trvat hodne dlouho, protoze dalsi ublizeni uz bych nezvladla, zatim nemam na chlapy ani pomysleni. zatim se mejte a drzte se , jo a tobe taky hodne stesti Jerry.

tady na příběhu ali děvčata jasně vidíte,žě začít od píky a bez majetku se dá vždycky,ali užívej si života a nevyčítej si nic,děti mají víc pochopení,než si myslíme.

ahoj všechny Vás zdravím,já mám taky svuj příběh a dost smutný,15 let jsem vychovávala sama tři děti když mi bylo 40 našla jsem si přítele popul roční známosti jsme se k němu nastěhovali a začlo se dít peklo na zemi projevil se jako cholerik moje nejstarší dvě děti utekly v zápětí a já s nejmladším synem zustala denně jsem měla na talíři že nám tam nepatři ani klika od dveří,že pes je tam víc doma než mi děti za mnou přišli jenom když nebyl doma a pak už vubec a když mi utek i nejmladši syn tak jsem začla jednat.ve svých 46 letech jsem si vzala hypotéku koupila byt podotýkám že jsme neměli ani svou postel mame všechno ale hlavně máme klid děti jezdí domu už i vnoučata,stydim se před nimy ale já myslela že i já mám právo ještě na lásku a mám akorát strach něco nového zacít ted je mi 49 a věřím že mě ještě něco hezkého čeká.

Anavi,moc lidí čte tyhle smutné řádky a každý rozumí,chápe a cítí co tady všechny prožíváte.Nemohu Ti pomoci,ale také jsem zažil strašně bolestný rozchod,poznamenal mě.Když mi někdo chtěl pomoci,řekl - čas vše napraví - nenáviděl jsem tu větu i toho,co ji řekl,ale bylo to hluboce pravdivé.Každý týden se ten pomyslný hrot bolesti přeci jen trošičku otupí a člověk začne hledět i do budoucna,slzy a beznaděj ustupují a zase občas vykoukne sluníčko.Moc to Tobě i všem tady přeji,rozumím a cítím bolest s Vámi.

kdyby to nebylo tak daleko ,tak jedu hned a navic tu mam holku, jjsi moc hodna Iviku, hodne mi pomaha kdyz si s vami pisu nebo ctu vase pribehy, vidim ze je tech nestastnejch hodne a ja tu silu taky musim najit, bude to trvat dele protoze ja ho mam rada a byla to rana z nebe, nebyl poslednich 10 let zly . Z toho se dostava hur. Ale jsi moc hodna.

anavi,prosím,usměj se,zkus to....pravda,takhle střídat se to u tebe bude,jsou to fáze,překonáš to,neboj...tak přijed za mnou :))

holky jsem zase na dne, trapim se moc , moc mi toho zustalo v srdci a hrozne to boli

sabo,to je krásný,jen tak dál...že ten úsměv moc pomáhá?
Sabo,jak mi ten můj tenkrát řekl,to víš...láska...no tak to byl můj druhej,taky jsem jako ty hledala něco,co mi chybělo,našla jsem tohodle,svůj osud,zamilovala se a spálila mosty,ublížila lidem a ta moje láska,kvůli které jsem všechno zničila,mi dva roky po svatbě řekne,odcházím...to víš,láska.To je to,co mě dostalo na kolena,dlouho jsem trpěla výčitkama,co jsem všechno zničila,utrápila jsem se,ale pak jsem se na všechno začala dívat z jinýho úhlu a to díky svýmu miminu,tenkrát,před třemi lety.Já si tu největší bolest prožila tenkrát,když odešel za láskou.Proto se nebojím být sama,raději,než být s tyranem,proto jsem ho klidně poslala pryč,mě už nemůže nic ublížit,už jsem silná.A mé velké děti,ty mi nic nezazlívají a to je podstatný.Takže já se na tebe dívám úplně normálně,vím,jaký to je,když něco hledáš,něco co ti chybí....zvládneme to,ne?Ty máš oporu,já mám malýho a anavi má nás,až se posune kupředu ,už to bude dobrý.Tak pa pa