Je to psychické týrání?

iviku... co bych za to dala, kdyby ten můj byl aspoň z poloviny takovej... ale on naopak, před autoritou se chová absolutně vyrovnaně......ví co má říkat, je o všem informován, zvláště o svých právech a o tom, co má říkat a dělat......jo, kluci jsou super.....

a zítra napíšu tobě sabo a anavi.ale jinak ti tví kluci,to je super,určitě je jim líp,proto se dobře adaptovali,jejich nervičky můžou odpočívat.pa pa

sabo,dopadlo to výborně,on věděl,že jak přijde řeč na peníze,tak má průser,dělá ještě k zaměstnání načerno a tak radši odkýval,abych mu to nezavařila..mám malýho ve své péči a vzdal se dle mého příkladu i práva na odvolání,ale on asi ani nevěděl,co to je.On je chytrej jak rádio,když se nade mně povyšuje,ale před autoritou je takhle malej...no jsem ráda,protože jsem se bála,aby mi ho nechtěl vzít,asi ví,že už by to ve svým věku nezvládl a že já mu ho dám kdykoliv bude chtít,k němu se chová krásně...takže tohle ke mně

vlastně jsi byla dneska, tak dej zprávičku.. jak to dopadlo, doufám, že soud byl tentokrát při vědomí a nedopustil, aby se tohle stalo....Dneska jsem byla na třídních schůzkách kluků, pro vysvětlení - 1.12.07 jsem se s klukama odstěhovala, začali oba chodit do jiné školy, tak jsem se taky mimo jiné ptala na adaptabilitu, na kolektiv.... nemají nejmenší problémy, že prý se s tím moc nesetkávají, že by ten přechod zvládl někdo tak hladce.....spousta dětí se zhorší třeba v prospěchu, ale oni ne... jsem na ně pyšná.....tak jim zdá se ta změna prospěla, doufám, že se k tomu bude přihlížet.....

iviku.. proč jsem si ho brala? byl usměvavej... milej.. klidnej.....zdálo se mi, že to je docela hodnej kluk.....až časem se mi to nějak nezdálo, ale přišli kluci, za sebou docela brzy.....vyčítám si, že jsem s tím něco neudělala dřív.....už jsem dostala i od mých rodičů, že jsem nebyla dost agresivní a bojovná, že v autě s právníkem jsem byla hrdina a u soudu jsem se div neomlouvala.... a nikdo z nic nepochopí, že tu těch 12 let někde musí být znát......sakra.Asi mám dojem, že to nemá smysl vyprávět někomu, kdo v té situaci nikdy nebyl......Myslí to se mnou asi dobře, ale co je v téhle situaci dobře.....kdo to dokáže rozeznat. Někdy mi stačí jen malinko energie a jsem schopná skály lámat, rozkrájela bych se do nudlí.... ale jindy mi naopak stačí takováhle malinká výtka... a jsem zase na začátku, tedy spíš na dně.... nevím, jak být silná pořád. A tak strsašně moc bych chtěla. I právník podotknul, že jsem v síni zastrašená a v autě bojovná......jak to udělat, abych byla i u soudu.... sakra.Já jsem si myslela, že se lze s ním domluvit. Ivíku, držím ti palce, protože nic jinýho ani nemůžu dělat..... než na tebe myslet, tak se drž a dej vědět..... pa.

ahoj anavi, bylas na procházce? Já ted nemůžu psát,později,koupu malýho...

jeste jsem se chtela zeptat, jak dlouho ti trvalo nez si byla ok

iviku, jedinou kamosku mam taky na Morave, to je tedy pech. A ta posledni veta znamenala, ze na muj zgravotni stav se zpravou ptal jen manzel.Dneska je mi desne, uz jsem to zkousela s tim usmevem, moc to nezabira. Pokusim se jit na malou prochazku, jestli to zvladnu.

ja vim, ale nemuzu spat, budeji me hrozne sny. kdyz uz usnu nejradeji bych spala cely tyden, cela se klepu ani ty prasky nezabiraji

sabo to je strašný....já bych to použila,úplně bych ho zdeptala,já bych ukázala,co je zač....já jdu k soudu o svěření do péče zítra,jen doufám,že chlapovi,kterek dělá na směny a nemá kde bydlet,nesvěří 2,5letý dítě....no snad bude rozumnej.Dávám mu ho kdy chce,nechci dělat potíže,chci mít jen klid.A vidíš to,někdo by ti mohl říct,tak proč sis ho brala...jenže oni to fakt umí maskovat,dokud jsou věci po jejich,dokud člověk drží ústa a krok.taky nechápu, že jsem ho neprokoukla dřív.Tak já se jdu na to vyspat,ale ty jdi taky,musíš to vydržet,bude líp...a přitom je to tak těžký vládat.Mě fakt pomáhá ten úsměv,funguje to a ještě pozitivní myšlení.

iviku... jo, taky bych chtěla být silná... neutápím se sice v alkoholu, lae ty deprese a strach mě pronásledují čím dál víc.. dnes bylo další jednání o svěření dětí do péče... tak to manžel dohnal tak daleko, že budou kluci vyslechnuti, s kým z rodičů chtějí natrvalo žít... a soud k tomu bude na žádost otce přihlížet... někdo mu dost dobře poradil...... a já se bojím, že o ně přijdu... on si moc dobře uvědomuje, co pro mě znamenají,nedovedu si představit, jak je může nechat takhle deptat.... co to má zasmysl. Ubližuje nejen mně, ale i jim......a já se musím tvářit jako silná.. nebo dokonce být silná.... a já budu....iviku, taky nejsem nejmladší......mám ještě 20 letou dcerku.... a ta když se to dozvěděla, tak byla docela ráda......svým přístupem ji skoro dohnal k sebevraždě.... nechtěla mi to říct, až te´d, po 3 letech to z ní vylezlo... a z mojí maminky taky, že jí vlastně našla a navíc schovala dopis, co dcerka napsala........nevím, zda by tohle obstálo u soudu..... ale asi to v případě nutnosti použiju...Jak může takovej člověk vychovávat děti... navíc, když mu o ně ani nejde... u soudu vytahoval jen majetek, auto a pneumatiky.... a napadal mě.Bože, jak jem si ho vůbec mohla vzít.....nedeje se, prosím, bojujte. Vždycky je nějaký východisko ze situace.

anavi já jsem holka z Moravy,prostě to máme daleko.Nerozumím tvé poslední větě.Už jsi se na sebe usmála?

Anavi, nejdůležitější ze všeho je spánek. Pak s jasnou hlavou se všechno řeší snadněji. Znám to, já v problémech nespala 3 měsíce. Držím palce.

ze ktereho kraje jsi ty? Jako vzdy mas pravdu, musim se dostat do pohody sama. vis co je ale hrozny, ze dneska mi napsa zpravu jen manzel, jak mi je.

anavi,musíš začít u sebe,přehodnotit v sobě věci,pomoct ti může někdo jen tehdy,když ty sama budeš chtít,proto je ve všem tolik neúspěchů,ve skutečnosti lidi opravdově věci měnit nechtějí...nespolíhej se na nikoho,jenom sama na sebe.ani psycholog ti nebude k ničemu,pokud ty sama nechceš.To není tak,že někdo něco udělá,naordinuje a bude ti líp.To je práce na sobě a ta je ze všeho na světě to nejtěžší,ovšem výsledky má vynikající- lidi jsou vyrovnaný a spokojený.každej nemocnej člověk musí spolupracovat.Ted se ti to zdá nemožný,že to snad ani nevydržíš,ale neboj,to přejde,vždycky může být ještě hůř,tohle si pamatuj.Naplánuj si jeden krok a ten do puntíku udělej,třeba jdi a usměj se na sebe do zrcadla....udělej to víckrát za sebou,pokud se ti to povede,pak třeba běž ven,sedni si někde do obchodáku na lavičku a pozoruj lidi,jak se tváří,jestli se usmívají,jaký asi mají starosti....pokud tohle trošku budeš schopná udělat,pak je to dobrý,můžeš se začít odrážet ode dna.Pokud ne,tak to znamená,že ještě na dně nejsi.
Zkus to a uvidíš,musíš to překonat,přemoct se.Nečekej na syna ani na dceru,nemají povinnost ti pomáhat,ty musíš!!

vubec se necitim dobre, proste nechapu vubec nic, nejhorsi je asi i to, ze mi syn slibil ze mi pomuze ale ani nezavolal a neukazal se tu. Na holce vidim jak se trapi, vsechno to moc boli. S dcerou se skoro nebavime chodi radeji ven, to jsem to vyhrala, jsem na to sama a nevim kestli je lepsi mluvit o tom nebo ne,psychiatr mi rekne chlapu je, no tak to nei zrovna pomoc co potrebuju. Mozna mi pomuze sestra ale ta ma taky svych starosti dost.k psychologovi chodim dokonce placenymu a zeby se mi ulevovalo to zrovna ne. Bojim se o dceru, presne jak jsem rikala, sama neprijde a meobejme proste je to vpr.... Snazim se dikx praskum nebulet ale citim jak to ve me lezi, je mi moc smutno.

anavi,tak to jsi moc daleko...škoda.víš co,to zvládneš,hlavně nepij,uvidíš za pár dnů ti bude líp...najdi někoho,komu se svěříš,třeba v kostele,prostě někomu.běž ven,nebud doma zavřená,vlez k psychiatrovi,zkontaktuj se s bílým kruhem bezpečí,najdeš je na internetu,oni ti bezplatně pomůžou,fakt,mají psychology,dobrý srdce,běž za něma.Oni tě pochopí.

strach mam,ten strach neni z neho, ale bojim se te bolesti, ktera ve me je, pred 13 lety mi to trvalo skoro rok. Vcera jsem ho vyhodila a jskoncila na injekci, ted jsem na praskach a zrovna se necitim dobre, moc mi chybi a takhle vecer ty myslenky prichazeji vic a vic. Nasle jsem ho s zenskou tak jsem ho vyhodila, porad je jeho vysvetleni ta moje minulost ale nevim jestli to vydrzim. Jsem hrozne vycerpana nekolik tydnu az mesicu jsem poradne nespala. musim se dat do kupy ale je to desive,i prest citim neco k nemu a to je moc tezky. Ale taky je to horsi tim, ze jsem se citila stastna pred tim nez se tak zacal chovat. kraj ustecky. Holky diky

ženy,paní,moc vám držím všem pěsti at vám vše dobře dopadne a aby jste vše zvládli v pohodě a měli se co nejlíp.Držte se!
Moje mamka se už nikdy nerozvede,moc krát jsem s ní o tom mluvila,přemlouvala,ale je tam strach a další věci,že radši bude žít v "teroru".
Anavi jsem jen dítě,ale podle zážitků vím že když si dva lidé nerozumí...,tak se mají radši rozvést,jemně a pravdivě vysvětlit dětem co se stalo,sednout si s nima nechat děti mluvit a odpovědět jim na veškeré otázky a nenechat je žít v omilu a nebo jim lhát že je vše v pořádku,to by byla chyba.věř mi,že dítě může mít psichyckou újmu i když se nerozvedete.
Vím je to těžké a bolestivé,ale vše je lepší než žít v hádkách v trápení,ponižování,ubližování a předstírání si a lhaní si že je vše v pořádku,děti ted chtějí k tátovi protože neví co se kolem děje,i když to vidí třeba na vlastní oči jak se hádáte,ale neví co se děje jen si můžou myslet a vytvářet si v hlavě vlastní teorire(většinou úplně opačné než je sama skutečnost),proto je lepší si s tím dítětem rozumně promluvit.

držte se!

rozejíta bude kklid