Je to psychické týrání?

Holky když to tady tak čtu...Milá Jani, nevzdávej to¨! tohole jsem si myslela před třemi měsíci také ,a ted co jsem sebrala poslední síly a odstěhovala se jsem konečně prohlédla.. nechápu jak jsem v tom mohla žít tak dlouho .. sakra měj se trochu ráda, jo můžeš dopadnou hůř ale sakra taky líp!! každý z nás má život jenom jeden, nikdo ti jiný další nedá tak se seber a dělej s tím něco... to se chceš v důchodu koukat za sebe jakej si byla tragéd!!! a pak už nebudeš mít možnost nic změnit... "nejenže musíme brát zodpovědnost za to co jsme učinili, ale i za to co jsme neučinili!! "
Odchod od tyrana není snadný a věř že po odchodu budeš mít pár měsíců peklo na zemi, ale pokud tohle zvládneš si volná...

Holky když to tady tak čtu tak mi to až srdce svírá!!!!
Já mám doma to samé,jsem zoufalá a nešťastná a nevím co mám dělat.
Je to od chlapů hnus,když dokáží týrat ženu.
Držte se a bojujte,já už tu bitvu vzdala!Jsem slaboch a nedokáži odejít a začít jiný život,bojím se že bych mohla dopadnout třeba ještě hůř.

Psychické týrání je...Opravdu dobrý, já už opravdu nemůžu.

Psychické týrání je falešný státní systém.Je to sugesce rozkazů,nikoliv zákonů.Takto už naši zákonodárci okradli celou nejnižší třídu občanů Č.R. a z toho už pozabíjeli milion a půl občanů Č.R..Aneb bilance vlády pana presidenta Č.R. Václava Klause.Dobrý ne?

neobviňuje se. Já také...Ivo

neobviňuje se. Já také utíkala s malou od podobného grázla, s jakým žiješ teď ty, musela jsem chodit i k psychologovi, než mi došla dpousta věcí a než jsem se zbavila sebeobviňování. Ivano, ty jsi dobrá máma a žena, nenech se prosím tě ničit. Jdi a ničeho se neboj.

Ivo, musíš pryč! Popadni...Moc děkuji za tu podporu, člověk to potřebuje asi slyšet i od někoho jiného.

Ivo, musíš pryč! Popadni holku a pryč!

tak jakou čekáš radu?Já jen doufám, že už to konečně dokážu. Jen jsem asi potřebovala utvrdit v tom, že já jsem ta "normální". Protože z jeho strany to vypadá, jako kdyby on byl ten který trpí.

dceru s sebou a mazejt pryč

pryč od něho,pryč!jenže on je jako magnet, když uteču, tak se stejně vrátím.

tak to mě mrzí.co...Já se tak snažím, ale prostě on žádné chyby nedělá, to jen já, já jsem jen ta, která pořád něco kazí. Už si připadám jako bych si to vymýšlela a jen hledala chyby a jemu tím strašně ubližovala. On má ohromnou podporu rodiny, navíc jsou v kontaktu každý den a ještě se jsou schopni navzájem krýt. Já bych tak nejraději utekla, jenže dcera by to neunesla.

Mám přítele, a poslední...pryč od něho,pryč!

Oženil jsem se s o rok...tak to mě mrzí.co manželská poradna?musíš to řešit.

Mám přítele, a poslední rok je to u nás hrůza. Pořád musím trpět jeho nálady, na všechny ostatní se tváří jako sluníčko a sotva se zavřou dveře bytu tak si na mě vylije zlost. Když na něho promluvím, tak mi neodpoví, když se ho zeptám co se stalo, tak prý nemá náladu. Nikdy mě nic nepochválil, doma má kompletní servis od snídaně až po večeři. Nikdy jsem neslyšela: "sluší ti to". To já musím lichotit jemu. Pořád na mě něco vidí, nesnáší mé kamarádky, mé rodiče. Pokud nás s dcerou vyzvedává někde, tak musíme stát 10 minit před domem, aby náhodou někoho nepotkal. A to mu nikdo nic neudělal.Já se tak pořád snažím a pořád to je špatně. Když jsem toho měla v práci moc, chodila jsem brzo ráno, aby jsem nemusela být tam přesčas, to abych večer fungovala doma. Jenže to bylo taky špatně, protože mi nevěřil, že chodím do práce, ale snad honit milence. Teď, když jsem doma tak mi taky nevěří, když jdu za kamarádkou a pak to spojíme s nákupem potravin, jsem pryč cca 2 hodinky, tak je zase tichá domácnost. Protože tu kamarádku nesnáší. Podle něj je stejné, když on jde s kamarádama do hospody a příjde po půlnoci, jako to že já se courám, když jdu nakupovat. Pokud bych chtěla jít večer sama, tak klidně, ale zase mi bude vyčteno s kým jsem a bůh ví co tam dělám. Proto se chodí bavit pouze on a já sedím doma. Dřív bylo normální, si říkat jen tak miluji tě, teď ně miluje jen pět minut po sexu. Ale na veřejnosti se ke mě nehlásí, připadám si jako prašivá, jako by se za mě styděl. On má prolustrovanou mou poštu, ví co mi kdo píše. Ale on má vše pod heslem. Kdysi jsem si brala tajně půjčky, abych mohla nakoupit jídlo, protože on nedělal. Teď po mě řve kam jsem ty peníze dala. Pořád to mám na talíři.Moje půjčky, moje splátky, ale jeho tím okrádám a on tím trpí. Nikdy jsme neměli společné peníze, on si pro sebe spoří, zaplatí inkaso a nic víc. Už jsem to nevydržela a začala jsem si s někým po internetu psát, přišel mi na to, dokonce má kopie rozhovorů, které jsme si psali. Okamžitě jsem to ukončila.A když mu zrovna nejsem po chuti mám všechno na talíři. Už nevím jak dál, už jsem se pokusila o sebevraždu. Otrávila jsem se práškama, když přijela rychlá, nebyl doma a když to zjistil, tak přišel až domů druhý den odpoledne. Jsem totálně zoufálá. Jen už nevím jak toho člověka můžu pořád milovat. Držím se jen kvůli malé.

Tak jsem udělala první věc a vyříkala si to s mamkou, lepší je asi opravdu znát stav toho druhého, protože jsem zjsitila, že mamka je na tom stejně, jen se snaží vyhýbat všem sporům a tiše tím trpí, špatně to snáší, teď víme že musíme být víc spolu. To její vylévání zlosti je přece jenom takové řekla bych klasické jako u hodně lidí, mám taky dny, kdy na psa řvu už po 3. opakování povelu (má ignorační období, normálně poslouchá na slovo) a normálně mě to nechává klidnou, tak jsme došly k tomu že my dvě jsme ještě tak nějak v normě... ze strany mamky přítele je to už horší, je třeba aby mu někdo řekl co nám dělá, ale on jen tak někoho neposlechne, k psychologovi ho nedoženeme a zase prosit o to naše známé je divný protože by se to mohlo ase obrátit proti nám že o něm něco roznášíme..

Oženil jsem se s o rok mladší holkou (mně 31), za rok jsme měli chlapečka, ale náš sexuální život skoro skončil. Kvůli chlapečkovi jsem se snažil celou věc bagatelizovat i když to šlo těžko.Vzali jsme se v době, kdy jsem měl dost peněz a měla se se mnou celou dobu dobře. Teď po pěti letech se stalo, že jsem přišel o zaměstnání a zatím se mně nedaří sehnat práci. Ona se musela vrátit do zaměstnání a hrozně ji to štve. Prohlašuje, že jsem neschopný uživit ženskou a když už nemám tolik peněz, tak co ze mně má, nemluví se mnou a o dalším škoda mluvit. Chlapečka mám moc rád, ale začínám mít pocit, že už to s ní dlouho nevydržím. Mám se rozvést? Snažil jsem se s ní o tom rozumně pohovořit, ale marně.Kromě toho už mně na ní všechno míchne a jsem s ní jen kvůli chlapečkovi. Všechno mně to mrzí, ale co s takovou ženskou,která se na vás vykašle, když jste ve srabu?

Dobry den mam takovy dotaz. Moji rodice jsou uz spolu 25 let. Táta 20 let pije alkohol hlavně pivo a stejnou dobu vyhrožuje, že se oběsí. První velké problémy vznikly před šesti lety, kdy měl táta nutkání na zabití. Chodil po domě s tím, že, když zavře oči vidí nůž a chce nás zabít. Nakonec se dostal na psychiatrii, kde mu řekli, že je v pořádku a poslali ho domů. Vše se nějak uklidnilo. Věděli jsme, že to nebude napořád. Další problémy přišly teď. Táta obviňoval mámu, že má milence a hodil sklenici mamce pod nohy. Hned na to hodil telefonem do zdi, vypil první alkohol co našel v lednici. Pak mačkal mamce ruce a pořád se ptal ,,odpovíš mi prosím". Ptal se nejdřív normálně pak už agresivně asi dvacet minut. Nakonec jsme s mamkou odjely pryč, aby se uklidnil. Když jsme přijely spal. V noci se vzbudil a nepromluvil ani slovo jen násaval víno, vodku z lednice. Na nic nereagoval tak jsme odjely s mamkou spat ke zname. Na druhý den jsme měly nachystané jídlo ale jeho nálada se moc nezměnila. Ještě více se opil v místní hospodě, naštěstí už k žádným afektům nedošlo. Potřebovala bych radu co v této situaci dělat. Děkuji

Pro Šárku
Šárko, to co popisuješ je psychické týrání. Dost o tom vím, sama jsem to zažila a bohužel moje děti taky. Dcera dokud se neodstěhovala, tak byla v podobné situaci jako ty. Dodnes má nervíky trochu "slabší". Doporučuji ti v Plzni bezplatné poradenství, je to Archa, Prokopova ulice naproti Komornímu divadlu. jsou tam psychologické pracovnice, proberou s tebou situaci. Věřím, že ti to pomůže. Drž se, ale určitě s tím něco dělej. Nesmíš hledat chybu u sebe, pokud nemáš kolem sebe porozumnění, ale jen samé negativní situace, tak se nelze divit, že máš takové pocity. Číslo na Archu: 377223221. Je to anonymní,na jméno se ti nebudou ptát.

Západní čechy.. ta brigáda jde u mojí školy těžko :( rozvrhář se nám za něco asi mstí takže jsme tam od rána do večera, zbývá jen víkend ale to jsou chvíle kdy si konečně můžu dělat co chci, většinou dospávám deficit z ranního vstávání. CHtěla jsem si zařídit byt s přítelem, ale pro něj to bylo po čtyřech letech ,,moc brzo" a hlavně už poslední rok stál za nic, takže už ani nejsme spolu. Já hlavně potřebovala objektivní názor, protože mi říkaj všichni i doktoři že si za svou špatnou psychiku můžu sama... tak mám pocit že je někdy celej svět proti mě a jediný co mě drží je ta škola, tam nemusím na nic myslet jen si dělám tu svoji látku a jsem tak i docela spokojená