Je to psychické týrání?

Pokud ona neplatí tu svoji část dluhu, proč on ji nedá k soudu?

Víte, je to složité, ale ten chlap má svoje kvality. Na jednu stranu je naivní jako dítě, ale na druhou stranu jeho hloubka duše je nezměrná. Oba dva jsme stejně zranitelní a oba jsme si prošli podobným vztahem. Chráníme jeden druhého a v tom je naše síla. To, že je náš vztah více kamarádský, než ten druhý je naše plus. Jeden bez druhého bychom pošli. Jsme závisle nezávislý a naopak. Ze začátku jsem byla zoufalá, i teď občas cítím bezmoc, když jeho žena o sobě dá vědět.Je to zoufalé, když někdo rozhoduje za vás a bez vás. Ale v hloubi duše cítím, že jednou jí její činy doběhnou samy. Vadí mi ten její psychický teror, ubližuje spoustě lidem, ale nejde to dokázat, každý je nakonec rád, že se jí zbaví. Ale jak říkám, jednou jí doběhnou vlastní činy.Neexistuje lidská spravedlnost, ale Boží ano. Omlouvám se všem, ale tak trochu jsem se chtěla vypovídat. Ne si stěžovat, bnebo se litovat. To ne. Jen mi prostě občas dojde, že jeden jediný člověk dokáže nadělat takovou paseku a je v podstatě nedostižitelný a nepostižitelný. Jeho činy se nedají dokázat, ani prokázat a vždycky bude mít navrch. Rychle mi došlo proč takovíto lidé vítězí a je to proto, že si vůbec nepřipouští, že by mohli chybovat, vůbec si nepřipouští, že by mohli prhrát, jsou si sami sebou tak jisti a tím jsou předurčeni předem k vítězství. Působí klidně a vyrovnaně, kdežto každý normální člověk je nervózní, zamýšlí se nad tím, jestli tím co dělá neubližuje tomu druhému a tím si zpola ubírá šanci na vátezství. Lépe soudce uvěří tomu, kdo se chová klidně a vyrovnaně, než tomu, co si už ze zoufalství podpíra bradu a vypadá chováním jako neandrtálec. Soudkyně teď může rozhodnout jak chce. A přítel to má vyřešené a já s ním. Nikdy nemůže ona dostat víc než tolik, kolik budeme mít. Další stání je až v srpnu, spousta prostoru pto to, užívat si života. Na dluhy jsme si zvykly. I když lépe by bylo bez nich. Ještě jednou se omlouvám za moji zpověď.

hodně zapeklitý případ,no...Evi,podle mě,byla velká chyba,že jste se neobrátila,po verdiktu soudu,na právníka.I když by jste zaplatila nějaký ten právní úkon,ve svém důsledku by vám ušetřil hodně peněz,ale co je nejdůležitější, nervů.
Hlavně od takové ženské co nejdál,bohužel jsem měl co dočinění s podobným typem lidí a tedy vím že podobné jednání,mají jako svůj koníček a neváhají při tom podvádět,lhát a další podobné praktiky.

Dluhy jsou z manželství a společné, ale ona platit nebude a soudit se nemá cenu. Bude to stát akorát prachy. A ona stejně nic platit nebude, jí je všechno jedno. Všechno.

Však to tak děláme. Psané je to na PC, podepsané přítelem.

Pořád nechápu, proč...¨S tím psaním to taky nechápu.

Pořád nechápu, proč platí dluhy za ní. Nebo jsou to jejich dluhy společné, z manželství? I pak by byla povinnost, že by je spláceli oba. A pokud píšete soudu,proč to nenapíšeš na počítači, nevytiskneš a on to může podepsat, ne?

Právě žena přítele je typickou představitelkou psychického teroru. Vypadá to strašně nevnně, když sdělute, jak s vámi jedná, ale ona se k tomu otevřeně doznává a dělá jí to vyloženě dobře, když někoho položí na lopatky. Přítel se jí ptal, jestli jí to stojí za to, takhle lidem ubližovat, ona mu odpověděla, že ano, aspoň ty lidi vidí padnout na kolena. Ona na mě taky útočila. Jenže, když to budu popisovat, tak to vypadá nevinně, ale ona si na člověku dokáže najít to, co má rád, koho má rád, kde je jeho slabina a na tu strunu začne brnkat, až vás dožene k slzám. Začalo to tím, že nás chtěla od sebe oddělit. Abychom se navzájem začali nenávidět, takže na mě, že jí přítel zahýbal a když jsem jí poslala někam, šla za přítelem, že o něm říkám, že je úplně nemožný, tak jí taky poslal někam a pak to pokračovalo a její útoky sílely. Dneska se tomu směju, ale do smíchu mi není, když vidím, jak to odnesl ten malý. Horší jak fyzické násilí je právě psychický teror. Jenže to se nedá prokázat a dokázat a naše zákony jsou v tomhle děravé a v podstatě neexistuje postih.

Mně je líto akorát toho kluka. Ten to má na doživotí. Bohužel. Ale nesporným fakten je, že on neví, že je něco špatně, svoji mámu má rád, takže je mu v podstatě dobře. Ale bohužel jsem viděla na vlastní očí, co jsem asi vidět neměla. Docela mě to hrotí. Je mi z toho zle a hodně dlouho mi bude trvat, než se z toho vzpamatuju. Na vlastní oči jsem viděla, jak se dá zničit nevinný lidský život, dětská duše. Je to hrozná bezmoc, když s tím nic nemůžete udělat. Můj názor je jenom výstřel do prázdna. Nejsem jeho matka a nikdo mě nikde neposlouchal a nikdo mě nikde poslouchat nebude i kdyby to byla stokrát pravda.

A když se jí to nepovedlo, tak začala útočit na mě.A vyhrožovat. Dokonce vyhrožuje i v předběžném opatření, které podala k soudu, ale to už soudkyně nemůže být tak blbá, aby jí nedošlo, o co jde. Kluka má prostě jenom jako zdroj příjmů. Přítel tomu klukovi jako výživné nabízel v podstatě modré z nebe akorát to nebylo finanční formou, protože peníze kvůli dluhům zatím nemá a odvíjí se to od toho, kolik si vydělá, tak mu strhnou od 2000 do 3000 korun. Ale zavinila si to sama. Dokud jim chodily složenky, tak to přítel oběhával, ale pak ho donutila k internetovému bankovnictví a všechno si nechala posílat elektronicky a on ztratil přejled o tom, kam dává peníze. Protože jí na to zřídil konto. Upomínky stornovala. Neplatila inkaso v bytě, paušál, ADSL a nějakou televizní přípojku a nezaplatila půlroční pojistku za auto. Pojistka za auto a inkaso šlo do exukuce a exekutorm příteli uvalil exekuci na plat. Zbytek jsem přítele dohnala, ať si honem vzpomene na to, co kde ho donutila podepsat a zbytek v exekuci není. Nemá ale cenu se soudit, aby platila polovinu sdluhů, stálo by to akorát prachy a ona stejně žádné nemá, tak jí nabídl, že ty dluhy zatáhne za ní s tím, že než je doplatí, tak klukovi bude posílat jenom 500 korun měsíčně, ale bude mu shánět veškeré oblečení, hračky jídlo, co nakupuje v Makru ve slevách a že jí bude posílat stravenky, co dostává od podniku. jenže nechtěla. Trvá na finanční hotovosti. Přítel ale trvá na tom, by výživné platil jinak, než hotově, rpotože z penězi neumí hospodařit - jeho žena a nakupuje za ně pitomosti. Navrhoval, že by třeba platil stravné ve školce a ktomu ještě dával věci, hračky, jídlo, stravenky, a to taky neprošlo. Zatím je všechno v jednání. Ono hodně věcí svědčí proti ní a jediné, co má je moje diagnóza depresivní syndrom. Jinak i lékařská zpráva ohledně toho malého hovoří v její neprospěch, ale protože návrhy k soudu píšu za přítele, protože je dislektik a má se psaním problém, snaží se mě vyšachovat, aby mohla být pánem situace a její poslední návrh je:

Opětovně apeluji na soud, ať v zájmu nezl.
- zamezí podávání podobných spisovatelských fabulací paní Štefkové
- n. pokud se tyto stanou součástí spisu vyvodí z toho následky vůči otci. Ten je jednoznačně ovlivňován člověkem s psychiatrickou diagnózou, která v konečném důsledku může nezl. ohrozit na zdraví, ale i na životě.

Akorát že přítel opaklovaně soud žádal o znalecké posudky na mě i na jeho ženu, aby se zjistilo, kde je pravda a soud se může informovat i u mého doktora u kterého jsem v péči. Docela mi vadí, že mě někdo označil za monsrum a skoro masového vraha nevinných dětí. Sama jsem vychovala syna s aspergerovým syndromem i s depresemi. I doktorka mi říkala, že nevidí důvod, proč bych s psychiatrickou diagnózou nemohla vychovávat dítě, když to zvládnu.

Cituji Právní zástupkyně...Aha, takže žijete ve společné domácnosti a na stejné adrese? Tak to na tebe zkoušeli

Cituji Právní zástupkyně matky navrhuje 4500 korun výživného vzhledem k příjmům otce a vzhledem k tomu, že vede společnou domácnost s pí Evou a je třeba zohlednit i její příjmy. Na to přítel konstatoval, že žijeme ve volném vztahu a soudkyně mu řekla, jestli to není fígl. Pak dokládal svoje příjmy a jeho žena ho nutila, aby se přestěhoval jinam do levnějšího bydlení a přivydělával si. Ale sama do práce nechodí. Na to konstatoval, že jeho ženě může být jedno s kým bydlí a jak a že spousta lidí tak žije, chlap s chlapem a ženská se ženskou a navzájem si vypomáhají.

To právní zástupkyně ženy přítele podala návrh, nechce se mi hledat ten papír, abych citovala, že se má při výživném brát ohled i na moje přijmy. A to si nevymýšlím, to je fakt.

nějak se mi Evo nezdá, jak na tebe soudkyně přišla, že bys měla platit výživné na cizí dítě. Pokud byste byli manželé, je to něco jiného

On dělá na stavbě a nedá dohromady životní minimum. Bohužel je problém v dluzích. Exekutoři mu strhávají jednu třetinu platu. Když zaplatí nájem a další poplatky, co měsíčně platí. Zbydou mu 2000 čistého na měsíc na měsíc. Když k tomu připočte zhruba ty dva tisíce, co mu průměrně z platu strhávají, je to 4000 na měsíc a jeho žena žádá 4500 korun měsíčně. Dluhy jsou jich obou a platí je on sám, část dluhů jsem z jistého důvodu přejala, prostě jsme spolu uzavřeli nepsanou dohodu, jistě Vám docvakne, o co go. Pokud dáme společně příjmy dohromady i výdaje, tak také nedáme dohromady životní minimum, což od nás soud původně žádal. Takže, plat přítele je kolísavý, odvíjí se to od druhu práce. Teď bral něco málo přes 12000 korun. 9500 dá za nájem a pak další poplatky. Jeho žena ho tlačila, aby si našel jiné, levnější bydlení, ale na ubytovně by platil 8000 korun a byl by bez soukromí a stejně by nedal dohromady životní minimum. Už jednou ho jeho žena na ulici dotlačila a on se bojí, že tam skončí zase. Záleží jen na soudkyni jak rozhodne. Jeho žena odmítá pracovat a není schopna si udržet práci. Nabídl jí, že do doby, než zaplatí dluhy,co jeho žena udělala, tak bude platit 500 korun výživného a že klukovi bude ještě shánět oblečení a hračky a potraviny, že s tím mu kamarádi pomohou, ale odmítla to, že nechce. Věci, které klukovi donesl naházela do popelnice. Nebyly dost IN. A to je problém jeho ženy. Nadstadardní životní poměry k nepoměru peněz které bere a nebere žáené. Je líná si dojít na pracák, na sociálku za to přinutila svého přítele, aby si přibral práci a ktomu samému nutí i mého přítele. Kdybych neřekla, že žijeme ve volném vztahu, tak solím prachy taky. Jsme spíš jako kámoši, než jako pár. Rozumíme si, máme společné zájmy, navzájem si vypomáháme. Teď se mi rýsuje přívýdělek, ale nehodlám svoje prachy cpát někam, kde to nemá perspektivu. Zomu klukovi peníze nepomohou, když se sama matka chová hůř jak dítě. Svoje peníze chci investovat do svého syna a na studia. Já samotná jsem tomu malému ochotna z věcí, které potřebuje k psychomotorickému rozvoji koupit cokoliv i oblečení, ale prachy tý ženský strkat nebudu.I přítel to tlačí na to, aby bylo výživné stanoveno jinou formou, než hotovostní, protože jeho žena neumí hospodařit s penězi a utrácí je za zbytečnosti.

Nechci reagovat na tuto...Jenže máte asi pravdu. Zažila jsem vlastní matku, která otci tak znepříjemnila život, že si pro nás přestal chodit. Nic jí nebylo dobré, ať můj táta udělal cokoliv, všechno bylo špatně. Chtěla jenom prachy a pořád to bylo málo. Teď tuhle situaci zažívám znovu z přítelova pohledu. Chlapi nikdy nebudou dost dobří pro výchovu svých dětí a matky budou hrát jednoznačně prim, i když svým dětem ubližují. Matky platit nemusí a otcové mohou klidně vydat všechny finanční prostředky a skončit na ulici.

Já jsem chtěla jenom pomoc a skončilo to tím, že jsem já ta špatná. O těch výhrůžkách a psychickém tlaku ze strany přítelovy ženy ani nemluvím. Jenže jak chápu, tak si stejně člověk musí pomoc sám.

Jenže přítel si zažádal o předběžné výživné a soudkyně rozhodla o tom, že ho živit budu já, aniž by se mě kdo ptal. Já mám svoje dítě a příteli jsem řekla, že mu s jeho synem pomohu.Ale ne, že do něho budu cpát veškeré svoje peníze. Je to jeho dítě a dítě jeho ženy. Bylo to předběžné opatření a soudkyně to zamítla. Já si nestěžuju, jenom soud rozhodl za mě a beze mě. A přitom jsme s přítelem více kamarádi, než partneři. Nevěděla jsem, jak se bránit. A nevím to doteď. Jeho syn je zpět u matky, a ta okamžitě zažádala o 4500 korun výživného. Ty dluhy platím z jistého důvodu a nebudu vysvětlvoat proč. Dokud byl jeho syn u nás, platil si dluhy sám přítel. Vadí mi to, že matka na svoje dítě bnepřispěje ani korunu, ale v okamžení, kdy je dítě zpět u matky, žádá výživné 4500 korun a ještě qby se i mlj výdělek započítaval do výživného. Navíc mi vyhrožovala, tahala mě po policajtech a podobné věci. Syn je čistě jejich záležitost, já jsem do toho byla zatažena a rozhodovalo se o mně a beze mě. A kdybych nedala jasně na srozuměnou, že žijeme ve volném vztahu, tak na toho kluka solím prachy dál. Navíc mi ta paní neustále vyhrožuje, i když přes přítele a právní zástupkyni. Protože s přítelem držíme při sobě a potřebuje se mě zbavit, aby si mohla z přítele udělat oslíčku otřes se. Ona platit nemusí nic, ale chlap má platit sumu, která by ho dostala na ulici. Není to stěžovánií, ale bezmoc. Nemoc se hájit a obhájit. Mám svoje zájmy a svoje vlastní dítě. Ale nevěděla jsem, co dělat, když soudkyně rozhodla, že mám živit cizí dítě. Nemám právní vzdělání. Jde tu o to, že matka je jednoznačně ikona a chlap rouvratitel a o tom to je. Matka nemusí nic a chlap klidně může skončit na ulici a to i v případě, že je jasné, že matka na dítě s prominutí, sere. A sám otec se může podělat, aby svoje dítě zachránil a prd. Ale to sem stejně nepatří. Jde o to, že ta ženská jenom vydírá, manipuluje a vyhrožuje a všichni jí to žerou. A nedá se nijak bránit.

Nechci reagovat na tuto...Evo,bohužel v dnešní době dvojnásobně platí,že každá dobrota musí být potrestána.

Dostala jsem se do nehezké...Nechci reagovat na tuto situaci, mozna ze mne ukamenujete, ale kdyby opustil dite otec, soud by okamzite nastavil vyzivne, zenske ligy by rvaly o tom, jaci jsou muzi spratci atd. Jaktoze nedostala matka ditete vymer na vyzivne, strhavat z podpory, a posilat diteti. To je ta spravedlnost.