Je to psychické týrání?

nekám kam se svěřit,při brouzdání na netu jsem našla tuto diskuzi, a třeba mi vyvrátíte, nebo naopak potvrdíte mé tušení. S manželem jsme se seznámili před čtyřmi lety, oba v těžké životní situaci, mamžela opustila již druhá manželka a já se rozešla s rodinou s kterou jsem podnikala, bydlela a jako svobodná matka vychovávala syna. Bláznivě jsem se zamilovala, a přehlížela drobné nedostatky mého protějšku, jakp že jeho životní stroskotání zavinila jeho manželka, a že nemá stabilní zaměstnání jsem vůbec neřešila, brala jsem, že podniká a to je vždy nahoru a dolu. No časem jsem zjistila, že spíš dolu. Oba jsme měli dluhy z předešlého života, nicméně já pracoval, a pronajali jsme si byt, já jezdila do práce a manžel pracoval doma na netu. V práci se kupily problémy, šéfová šla do krachu, a peníze nevyplácela, načež jsem doma slyšela, jak ji já držím nad vodou, jak je ona neschopná, a jak by jsme měli založit vlastní firmu. No nechala jsem se přesvědčit, manžel vytvořil stránky, nasmlouval reklamu, v tom je fakt dobrej, a firma se rozjela, nicméně, firma závisí na poptávce, a ta je ded na bodu mrazu...No ale to snad ani není příčina, a není to to co chci psát, vzali jsme se před třemi roky,vybudovaliá firmu, manželovi vzrostlo sebevědomí, a já, ho mám na bodu mrazu. Neustále jsem poučována, jak co dělám špatně, jak firmu rozjel, a já nejsem schopna ji udržet, navíc velmi zásadní rozpor je v sexu. Manžel ho potřebuje denně, a já se mu snažím vyhovět, takže náš den začíná tak že vyvenčím pejsky, a jdu vzbudit manžela, nejlépe sexem, popřípadě se spokojí orálem, jak toto není, je zle. Neustále mi vzdychá při filmex jde je sex, že to by chtěl jednou zažít,doma vůbec nic nedělá, protože já ho prý nemám dostatečně ráda, kdybych měla, ležím s ním, líbám ho, cválím ho, a toužím po něm, což já prý v dostatečné míře nepředvádím, neb i když je sex každý den, někdy i dvakrát, necítí z něj lásku. At udělám co udělám je to špatně, čte mi sms, a dnes už nemám jedinou kamarádku, neb

Katko,je samozřejmé,že výčitky budou provázet vždy takový krok.Partnerství je krásná věc a vstupujeme do něj,abychom udělali druhého člověka šťastným,pomohli naplnit jeho touhy a přání,byli pro něj kamarádem a přítelem ve chvílích štěstí i smutku,či nemoci.Krok,který tohle vše ukončí,je nesmírně náročný na psychiku obou.Ale v případě psychického týrání či teroru je jediným možným řešením.Bude to bolet a výčitky Tě budou - stejně jako reakce hlupáků,kteří věří jemu a jeho mistrné manipulaci s nimi - provázet ještě nějaký čas.Vše vydržíš a otevře se Ti pohled na krásné,blankytně modré nebe,kde Tě bude čekat už jen štěstí a jednou i nový vztah.Lítost není dobrý lék.A pokud se Ti někdy výčitky vzbouří a začnou nahlodávat Tvé správné rozhodnutí,zavři oči a vrať se v myšlenkách k němu.Co bude následovat?Ještě první večer jeho úsměvné vítězství a Tvůj bezmocný pláč.Nikdy na to nezapomeň.Přečti si příspěvky nad sebou.Tyran zůstane vždy jen tyranem a nezaslouží ani špetku soucitu.

Katko,myslím,že jsi udělala...Horacio,suhlasim...Ja som podala o rozvod,bola som ta najvacsia spina tohto sveta,samozrejme on ma poohovaral kade sa dalo a predo mno sa hral na ,,svateho,,...a pred inymi ludmi takisto...vela ludi a tkz.priatelov sa mi otocilo chrbtom,takisto rodina...len koli tomu,ze mojou prioritou je,ze clovek ma byt v zivote stastny...a nezit zivot niekoho ineho,ale ten svoj...niekedy mi este prejde hlavou,ci som urobila spravnu vec,pretoze mi ho bolo a je luto.Ale viem,ze rozvod bol jednine riesenie a najlepsie,co som mohla sama pre svoju zachranu urobit.Mam este stavy,kedy neviem ,,co zo sebou,, ale verim v silu cloveka,ze jedneho dna si ma to stastie najde a jemu,ho zelam tiez.... :-)

Katko,myslím,že jsi udělala tu nejrozumnější věc,která se udělat dá.Tihle slaboši na ráznou reakci ženy,která zmobilizuje všechny své poslední síly a odejde od něj,reagují výčitkami,výhrůžkami sebevraždou a vším,co lze nazvat citovým vydíráním.To jen potvrzuje dříve napsané,jací jsou to ve skutečnosti slaboši a zbabělci a spoléhají vždy na to,že partnerka bude vše mlčky snášet a nikdy od nich neodejde.Myslím,že tohle je ten nejlepší způsob řešení a jednou,až se odrazíš od toho pomyslného dna,si uvědomíš,jak krásný může být život,když člověk není ponižován,týrán a doslova zašlapáváno do země jeho sebevědomí.Hodně štěstí.

no ja riesim presne taky isty...s vámi oběma souhlasím,mám to doma vše zařídím,musím zajistit,on venku neusměvavěší,pro druhé i noci vstane vyhoví,já něco chci hrůza pro věc kterou by normální udělal během chvíle on dovede mi nadávat,hodinu,jsem oničem k ničem,já už se nabrečela hrůza někdy nevím kudy kam,doma jde okolo mne jak nějaké věci beze slova,jdu s obchodu jede se spolupracovníkem zastaví směje se co jsem mu koupila .Já v tem moment bych mu plivla do tváře,příjde dom mám být tico nebo prý zase dostanu.dál nemůžu

no ja riesim presne taky isty problem...koli kt.som sa vlastne aj pred par mesiacmi rozviedla...Manzel nebol vecne s nicim spokijny,mohla som robit cokolvek.Manipulacia bola na dennom poriadku,psychicke stavy (najkor hrdina,potom plac) s tym sme zili.Boli sme mlady manzelia on 34 ja 30,manzelmi sme boli 3 roky z toho 1,5 sa zacili prejavovat taketo stavy...Som velmi makky clovek, vela som mu tolerovala a nechcela som si to pripustit.Zacal ma tahat na uplne dno a na tom dne som teraz,ale stupam opat spat hore...Rozviest sa bolo tazke,po vsetkych tych vyhrazkach, manipulacii,predstierani samovrazdy....ale dokazala som to a este stale mi pise a rozobera moj zivot...Je tazke sa od niekoho takeho odputat.Chcela som vela krat pomoct,zial,pomoct cloveku kt.to nechce a nestoji o to sa neda....Zelam vela stastia,kazdemu kt. to preziva a pevne nervy....

Reaguji na Danču. Člověk by...Helo, u takových lidí se nedají používat žádná rozumná pravidla. Ty se chováš tak, jak bys chtěla, aby se ti druzí (nebo ve vztahu 2 lidí) ten druhý choval k tobě, ale nedočkáš se. Ať se snažíš a děláš všechno podle něj, vždy se zachová jinak, než čekáš a udělá z tebe "blbce", nešiku,.... nevím co ještě, ale nakonec si připadneš jako úplná nula, na úrovni malého dítěte. Nic radši neděláš, protože bys to mohla třeba zkazit. Bohužel jsem to zažila dost let a moc ráda, bych podobným lidem (asi většinou ženám) pomohla tím, že o tom taky píšu. O sobě jsem už také tak pochybovala a několikrát jsem se ocitla na úplném dně. Jeho (manželovo) jediná starost byla, abych to neříkala rodičům, bratrovi, nikomu. Já jsem ho přeci jen nepochopila, o to se nestaral. Ani nevím,jestli z toho měl radost, nevím...
Nikdo tedy nevěděl, co se děje u nás doma. Maminka mi vždy říkala, že má radost z mého manželství.

Ten druhý vždy zajde tak...Reaguji na Danču. Člověk by se měl k druhým chovat jako k sobě. Vzdorovat manipulacím není otázka duševní síly.

Marie,jsi moudrá,tolerantní a citlivá žena.Přeji Ti krásný,pohodový den.

Po přečtení příspěvku "jima" musím souhlasit s vyjádřením k jeho příspěvku,které napsal Horacio. Potvrzuje se tím to, že ten, kdo to nezažil - nevěří.

Jim, pokud to takto cítí, má možnost třeba žít tam, kde si myslí, že by mu bylo lépe, dobře.... Myslím, že snad na tyto stránky zabloudil a plete se do toho, co nechápe. Lidé, kteří žijí nebo žili ve vztahu s člověkem, který je psychicky týral (týrá) mají jiné problémy než jim.

jim - jsi hlupák.To by mi bylo docela jedno,ale degraduješ tady psychické problémy lidí,o jejichž trápení nemáš ani ponětí a to už mi jedno není.

Nejhorší psychické týrání je žít živořit v České Republice.Zde není život,ale tyranizace,šikana a v neposlední řadě zlodějina končící vraždou nás občanů Č.R. od naší nacistické vlády Č.R. a antikristapresidenta Č.R. Václava Ády Klause.Česko je ten nejhorší koncentrační tábor na světě.Nemít já opravdu pravdu,tak nemáte Vy všichni přispěvatelé nejen této diskuse ty problémy o kterých se všude zminujete...

Maruško, ahoj, soucítím s...Jaruško, ta poslední věta, to jsem chtěla vymazat a zapomněla jsem. Jsi hodná, že soucítíš, je to skutečně dost těžké. Většinou to však ůpřichází tak nějak postupně, že ta osoba "týraná" si to ze začátku ani neuvědomuje. Já když jsem se byla poprvé poradit, tak jsem si říkala, jestli jsem tam dobře, jestli to není jen můj pocit, jestli si to snad nevymýšlím apod...... Byla jsem však ujištěna, že tento způsob "týrání" či manipulace je o tom, že nemáš modřiny ale máš z toho nemocnou duši.

Marie,nemáš mi za co děkovat,nic jsem pro Tebe ani ostatní neudělal,bohužel.To,že je to ubíjející,si dokáži představit,musí to být pro týranou ženu nepopsatelné utrpení.Myslím,že se takhle chovají muži vnitřně velmi slabí,zbabělí ač na venek působící seriozním způsobem a možná i vzdělaní.

Maruško, ahoj, soucítím s tebou, co jsi chtěla napsat v tom předminulém příspěvku v poslední větě?

Angeliko,možná trošku neví,co...Horacio, děkuji ti za všechny, kdo tady vlastně volají o pomoc. Je dobré, když člověk ví, že v tom nejsi sám. Je to tak ubíjející, že se to ani nedá popsat. Vidět to ale není.... Co je to za lidi, když se takto chovají???? Já to stále nechápu. Příčí se to mojí mysli.

Je moc dobře, že existují tyto stránky, které mohou používat osoby (asi převážně ženy), které jsou ve vztahu psychicky týrány. Já jsem z těch, které to zažily a je to těžké, moc těžké. Kdo to nezažil, tak to aabsolutně nepochopí. Já si občas říkám, že je to jako ve filmu. Tam bych o té ženě (o mně) řekla, že je snad "blbá". Ale je těžké se osvobodit z toho vězení, které nikdo okolo nevidí. Často z toho vzniká beznaděj, a nezbývá síla na ten krok...... Já jsem ho už udělala, a není to poprvé. Chci věřit, že tentokrát je to naposled. Vždy jsem se vrátila zpět k manželovi, zapomněla na všechno špatné a věřila, že to zvládnu. Bohužel to s takovým člověkem opravdu nejde. zapíměmNmoc ží ,

mile zeny dalsi rady taky pro vas na www.tojesila.cz

Angeliko,možná trošku neví,co chce,myslím,že ještě nedospěl,na jedné straně chce Tvou přízeň a tělesnou lásku,na straně druhé se nechce vázat.Ale řekl bych,že psychické týrání to není,určitě Ti nechce ublížit,neví asi,co sám se sebou.A pro Marii - nežil jsem ve vztahu,kdy bych sám byl psychicky týrán,ale jako dítě na to nikdy nezapomenu a od té doby jsem na to strašně citlivý a empatický,dokáži se vcítit do člověka,který je takto týrán a kdybych mohl,pomohl bych každému,je mi to opravdu moc líto,ty příběhy tady jsou nesmírně smutné a bolestné,umocněné obtížnou dobou,kdy odejít a osamostatnit se od tyrana znamená finanční a sociální jistotu,kterou každý z nás nemá a tak oběť musí trpět,plakat po nocích a před celým světem hrát to bolestivé divadlo,jak je to u nás doma v pořádku.

obecně, vztahy jsou hrozně moc těžký. Minimum lidí je ve vztahu stále šťastných.

Moje kamarádka 4 roky byla s přítelem, viděla že to nemá budoucnost, žádné společné názory na budoucnost, děti, bydlení, on nic nespořil a nemyslel na to co bude, ona jo. jemu táhne na 30, ona za 2 roky vystuduje a chtěla by jistotu, vlastní byt (hypotéku) a podobně. Ukončila to, i když se milujou, musela, jinak by se trápila dál, věděla, že se nezmění. Ale stálo jí to přes rok utrpení, rozchodů, návratů a pláče.

A já.. no, mám přítele přes půl roku. Teď vlastně ne, protože mi před 5 dny řekl, že budeme jen kamarádi, že nevidí budoucnost, vyčetl mi pár věcí, o kterých ale nikdy předtím nemluvil. Nikdy neřekl co mu vadí, a najednou to na mě vybalí všechno najednou, zčistajasna, prostě jdeme domů odněkud (nebydlíme u sebe) a on vybalí, proč s ním jsem.. já mu říkám, že proto, že s ním být chci, to mu nestačí, já se rozbrečím, on nakonec že spolu budeme.. pak se vidíme, super večer.. další schůzka- to samé v bleděmodrém, on se ptá proč s ním jsem, já mu to říkám, jemu to nestačí, odcházím s pláčem že se sejdeme další den.. tak se sejdeme, mazlíme se, objímáme, vyspíme se spolu, super, ale on zas začne.. a že budeme kamarádi, což se prý může změnit, když bude vůle.. já odcházím s pláčem, úplně hotová, smiřuji se s tím, že je konec. Včera mi napíše, že se chce sejít, že si chce v klidu promluvit.. Takže mi zase svítá naděje, že konec se nekoná?
Proč to sem píšu, nepřijde vám to taky jako psychické týrání? aspoň máma to tak vidí. A já? trápila jsem se, ale zas je to dlouhá doba na to rozejít se možná jen proto, že jsme si to pořádně neujasnili.. chci mu dát šanci, ale bojím se, aby se to neopakovalo donekonečně..