Řeky smrti v Číně

“Na základě našich celkových měření v uplynulých letech kvalita vody nejen zůstala normální, ale v některých případech se dokonce i zlepšila,“ prohlásil minulý týden Li Lej, náměstek úřadu pro životní prostředí v čínském městě Lan-čou.

    Jeho uklidňující slova byla reakcí na kontroverzi, kterou vyvolal šanghajský list Oriental Morning Post, když loni v říjnu napsal, že od 60. let minulého století bylo jen v 80 kilometrů dlouhém úseku Žluté řeky v blízkosti Lan-čou, metropole vnitrozemské provincie Kan-su, vyloveno nejméně 10.000 lidských těl, napsal časopis Forbes.

    Úřady v Lan-čou tento údaj popřely, když minulý týden oznámily, že každoročně je ze Žluté řeky vyloveno asi sto lidských těl.

    Tento počet je ovšem hluboko pod skutečným číslem. Jeden z “lovců těl“ Wej Ťin-pcheng uvádí, že každoročně na svém místě asi 25 kilometrů po proudu pod Lan-čou vytáhne z vody 80 až 100 mrtvol. A to je jen jedním z mnoha, kdo se podílejí na tomto výnosném, byť morbidním oboru podnikání. Počet těl vylovených z řeky v blízkosti Lan-čou navíc podle šanghajského listu rok od roku stoupá o zhruba 200 až 300 mrtvol.

    Přítomnost rozkládajících se těl v řece není omezena jen na oblast kolem hlavního města provincie Kan-su. Lovci těl pracují na většině toku Žluté řeky, druhé nejdelší v Asii, od regionu západně od Lan-čou až po provincii Šan-tung.

    Vodní toky s plovoucími mrtvolami nejsou v Číně nijak novým problémem, ale v uplynulých týdnech přitáhly víc pozornosti poté, co někdo do řeky Chuang-pchu protékající Šanghají naházel více než 16.000 prasečích mršin. Řeka poskytuje pitnou vodu pro více než pětinu města. A vzápětí farmáři naházeli více než tisíc uhynulých kachen do řeky Nan v provincii S'-čchuan. Velké čínské řeky se jednoduše stávají márnicemi pro lidi, ptáky i zvířata.

    Wej Ťin-pcheng, vytížený lovec těl z Lan-čou, uchovává svou “kořist“ v malé zátoce Žluté řeky. Mrtvoly nechává plavat ve vodě obličejem dolů, dokud je příbuzní neidentifikují a nekoupí si jejich ostatky, aby je mohli pohřbít. Tato praktika sice zpomaluje rozklad, ale dál kontaminuje řeku.

    Li Lej z úřadu pro životní prostředí v Lan-čou sice uvádí, že hnijící těla kvalitu vody ve Žluté řece neovlivňují, ale jeho tvrzení nezní věrohodně.

    “Pokud jsou tato těla ponechávána ve vodě k rozkladu, pak následný dopad na znečištění je mnohem vážnější než to, co způsobuje vyhazování domácího odpadu do vody,“ napsala ve zprávě v minulých letech hydroelektrárenská společnost Daxia Hydropower Company s odvoláním k situaci ve Žluté řece. A v říjnu 2012 článek v polooficiálním čínském listu Global Times zdokumentoval, jak říční voda znečištěná lidskými ostatky a smíchaná s vodou ze studní je nebezpečná k pití.

    Je neuvěřitelné, že i nalezená těla jsou před identifikací ponechávána ve vodě. Vláda v Lan-čou část ostatků, o než se nikdo nepřihlásí, nechává spálit a tvrdí, že zavádí procedury, jež se mají s touto situací vyrovnávat. Ale ve skutečnosti se město povětšinou staví nevšímavě k praktice, proti níž už v roce 2006 slíbilo, že bude bojovat.

    Jak je možné, že se o tenhle problém nestará policie? List Global Times odhaduje, že jen pět procent mrtvol v řece jsou oběti zločinů. Nejčastěji údajně jde o sebevrahy, anebo lidi utopené nešťastnou náhodou. Tomu ale odporují prosté důkazy. “Většina těl, o která se nikdo nepřihlásí, patří ženám, které do Lan-čou přijely za prací z venkova,“ řekl sběrač těl Wej Ťin-pcheng. “Většina z nich byla zavražděna.“

    Úřady zjevně nemohou vyřešit problém, jehož existenci odmítají uznat. V důsledku toho rozkládající se těla dál zamořují města a městečka podél Žluté řeky. V Číně prostě zombie nechodí, ale plavou.

Zdroj: ČTK