Autoritativní rodiče

Autoritativnost je při výchově dětí rizikovým faktorem. Projevuje se duševní nepružností, snahou dirigovat, nedostatkem tolerance. S výraznějším projevem tohoto povahového rysu se setkáváme častěji u mužů než u žen. Autoritativní osobnosti jsou lidé, kteří nepřipouštějí diskusi a svých názorů se až křečovitě drží, považují je za jedině správné. Od dětí vyžadují naprostou poslušnost, kterou si vynucují buď po dobrém

Dospívající dcera nebo syn jim začínají účinně protiargumentovat a rodič se uchyluje k sankcím a represivním opatřením, což situaci a vzájemné odcizování jenom zhorší. Značně autoritativní rodič svému dítěti zpravidla nedůvěřuje, popírá jeho osobnost a snaží se je ovládnout a podrobit.

Autoritativní rodič brání zvláště citovému rozvoji a zrání dítěte, jeho samostatnému rozhodování a vytváří v něm pasivitu nebo vyvolává vzdor, který pak láme z pozice silnějšího. K dítěti a často i blízkým dospělým bývá přezíravý, jejich názory neuznává, vše ví ?lépe?, rád poučuje a vůbec se neumí vcítit do druhého. Dítě ponižuje a popírá jeho individualitu.

Tam, kde chybí dostatek prostoru pro rozvoj dětské osobnosti, kde se dítěti nedůvěřuje, kde je ve všem neustále kontrolováno a přímo či nepřímo řízeno, je ohrožena jeho seberealizace a vzniká živná půda pro úzkostné reakce, úzkostné stavy nebo jiné nepřiměřené prožívání a chování.

Zdroj: Vymětal - Úzkost a strach u dětí, nakladatelství Portál

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (11)

  • Obrázek uživatele Věra ?uptáková
    Věra ?uptáková (anonym)

    Bohužel jsem si v tomto článku přečetla cosi ze svého dětstí a myslím že z dětství mnoha vrstevníků. Moje maminka byla přísně autoritativní, stejně tak, jako byla moje babička. Slova jako musíš, nesmíš, lžeš, vymýšlíš si se mi táhla celým dětstvím a dospíváním až do chvíle, kdy jsem si v 18.letech vydupala svatbu a z domova odešla. Stejně tak moje sestra. Obě jsme se rozvedly. Teprve ve 30.letech jsem se odvážila matce důrazně oznámit, že je mi právě těch 30.let a že bych si ráda o svém životě a vztahu s mojí dcerou rozhodovala sama. Rok jsem trpěla chladem z matčiny strany, chodila kolem mne a mluvila se mnou jako se spolupracovníkem, protože jsme navíc pracovaly v jedné firmě. Potom, když odešla do důchodu, začala jsem pociťovat "oteple", bohužel jen na krátkou dobu. Vím, že měla silné výhrady na můj vztah s mojí dcerou, často mi vyčítala, že se jí na různé věci neptám, že jí nechávám, ať si dělá co chce. Moc mě mrzí, že maminka po autonehodě odešla a nevidí, jak bezvadný vztah se svou dnes již 21.letou dcerou mám, jak mi dnes z Anglie, kde je jako operka, každý den píše nebo telefonuje, jak spolu "řešíme" brobné i velké problémy jejich kamarádek, ... Upřimně závidím svojí dceři, je mi líto, že jsem tohle nedokázala zažít s vlastní matkou. Tak ráda bych od ní někdy bývala byla slyšela povzbuzení.A táta raději mlčel. Vím, že mě měla ráda, já jí moc, bohužel už si to spolu nikdy nevyříkáme. Jen jsem uspokojená tím, že jsem pro naší rodinu tuto hrozbu přerušila. A moc se těším, až budu sledovat, jak moje holčička vychovává v tomto novém rodinném duchu své děti.

    Dub 05, 2004
  • Obrázek uživatele Pája
    Pája (anonym)

    pocity méněcennosti.Co jsem udělala dobře,to byla moje povinnost,tak nač pochvala.Pokud jsem udělala chybu, následoval trest,neříkám,že vždy tělesný.Hlavně jsem cítila lítost,že rodiče se víc viděli v mladším bratrovi,a bohužel to trvá dodnes.Prakticky jsem svou matku nenáviděla.Naši se rozvedli,když mi bylo 16.Zůstala jsem s tátou a bratrem,dobrovolně.Jenomže mi najednou začala máma chybět.Musela jsem zastat její práci a ještě studium.Nic jsem neuměla,do kuchyně jsem nesměla,abych nezdržovala vaření.Začalo se mi stýskat, a tak jsem za mámou začala jezdit na víkendy.Bratr ne, takže ho táta "odměňoval" za to,že mámu "trestá". Nebudu to protahovat,dnes si s matkou rozumím nepoměrně víc a snažím se u svého syna neudělat stejné chyby.Zvláštní je,že jako babička se moje mamina chová úplně jinak!!!!!!!!!!!!!

    Dub 16, 2004
  • Obrázek uživatele mirka
    mirka (anonym)

    Moje matka uplatňovala také autoritativní výchovu, s bratrem jsme se jí báli, nikdy mezi námi nevznikl pěkný vztah. Dnes mám 2 chlapce v pubertě, snažím se spíše o kamarádský vztah. Matka mi vytýká, že jsem málo přísná, že nenám autoritu. Prý bych jim měla občas nafackovat. Mě se takové jednání příčí a určitě se k tomu nikdy nesnížím.

    Čer 02, 2004
  • Obrázek uživatele Američanka zastřelila své děti, protože odmlouvaly
    Američanka zast... (anonym)

    Před soudcem ve floridské Tampě v pondělí poprvé stanula 50letá žena, která ve čtvrtek zastřelila své dvě nezletilé děti. Důvodem mělo být jejich údajné odmlouvání. Policii zalarmovala matka Julie Scheneckerové. Výjezdová hlídka ženu našla v jejím domě, na šatech měla krev svého 13letého syna a o tři roky starší dcery. Vyšetřovatelům řekla, že děti odmlouvaly a ona to už nemohla dál trpět, což by prý měli pochopit. S pistolí ráže 38, kterou koupila pět dní před činem, plánovala zastřelit i sebe, ale nakonec tak neučinila. Místní média uvedl, že maminka Julie svého syna Beaua ve čtvrtek vezla na fotbalový trénink. Cestou ho střelila dvakrát do hlavy a pak se vrátila domů, kde našla dceru Calyx, jak řeší u počítače domácí úkol, tak ji střelila do tváře. Otec dětí, který je vojákem, byl v době činu na služební cestě v Kataru. O činu své autoritativní ženy se dozvěděl v pátek.

    Feb 01, 2011
  • Obrázek uživatele dědičné dispozice na psychiatrii
    dědičné dispozi... (anonym)

    matka je falešná, hvězda nucená, fotr je lakomec a ve skromnosti lhář. Kvůli nim jsem onemocněla. cítila pocity méněccenosti. Ani v nemoci mi nepomohli. Brali mě jako náhradní orgán. Brali mi všechny vidělané peníze, neuměla jsem se vzepřít, jako dítě jsem nemohla odejít byla jsem imrvere na nervy. Jako dítě jsem nebyla oblíbená, jako dospělá jsem byla zneužívaná. Chovali se ke mě odmítavě, pohrdali mnou a styděli se za mě, tenkrát jsem to nechápala.

    Zář 03, 2015
  • Obrázek uživatele rodiče a tyranie, děti lituju
    rodiče a tyrani... (anonym)

    onemocněla jsem depresí, vzali mi důchod, přestali se mnou vycházet, mluvit jinak než sprostě, zavírali mi ledničku abych se do ní nedostala. O můj stav se nikdy nezajímaly, lidem lhaly, co mi je.

    Zář 03, 2015
  • Obrázek uživatele meloun
    meloun (anonym)

    rodiče jsou dobří nebo špatní. Já kvůli těm svojím beru léky na spaní (jako dítě se hádali po nocích a neměli peníze), léky na uklidnění (všechno na mě sváděli, zneužívali mě a odmítali, vyhazovali jako malou z domu), léky na psychózu (ponižovali mě), léky na poruchu osobnosti (způsobovali mi traumata).

    Zář 11, 2015
  • Obrázek uživatele milan
    milan (anonym)

    rodiče jsou dobří nebo..." K dítěti a často i blízkým dospělým bývá přezíravý, jejich názory neuznává, vše ví ?lépe?, rád poučuje a vůbec se neumí vcítit do druhého." Tahle myšlenka plně vystihuje mé rodiče, hlavně matku. Naštěstí jsem neskončil v rukou psychologa nebo psychiatra. Mám již dokonce vnuka, ale s vlastní matkou se již ani nesnažím něco řešit, nemá to cenu. Ona dělá vše správně.

    Zář 11, 2015
  • Obrázek uživatele někdy
    někdy (anonym)

    " K dítěti a často i...se takoví autoritativní a demagogičtí rodiče také dočkají toho, že na stáří zůstanou sami.

    Zář 11, 2015
  • Obrázek uživatele Kdyby
    Kdyby (anonym)

    se mi něco podobného ělo,tak vím jistě,že bych chtěla co nejdříve odejít,osamostatnit se.Takovým rodičům co týrají své děti,nerozumím,je to pro mě nepochopitelné.Pokud nemám vztah k dětem,tak proč si je vlastně pořizovat.

    Zář 11, 2015
  • Obrázek uživatele někdy
    někdy (anonym)

    se mi něco podobného...si to neuvědomují, chybí jim zpětná vazba a nemyslí si, že dělají něco zase až tak špatně. A při mrdačce na to někteří slabodušší jedinci nemyslí, co přijde potom, myslím tím péči o zplozené potomky. Já když někdy z balkonu sleduji hysterické matky, které dělají vědi z kažřdé blbosti, řvou na děcko jak pavijáni, tak se mi svírá ruka v pěst.

    Zář 11, 2015

Přidat komentář

Reklama

Reklama