7 otázek napoví, zda se dítě může vydat na cestu do školy samo

Váháte, zda už je vaše dítě dostatečně zralé na to, aby samo zvládlo cestu do školy? O věk v tomto případě až tak nejde, spíš o samostatnost a zodpovědnost. Rozhodování vám usnadní, když sami sobě položíte několik otázek.

„Diskuze, v jakém věku pustit malého žáčka samotného do školy, je celkem zbytečná. Mnohem důležitější je, na kolik se nám už podařilo vypěstovat v dítěti smysl pro samostatnost a odpovědnost, aby cestu v pohodě zvládlo. Ovšem záleží i na dalších okolnostech. Třeba na umístění a vzdálenosti školy od bydliště nebo čase, kdy se bude dítě vracet domů,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je sama maminkou 4 dětí školního věku. Nejlepší prý je, zkusit si nejprve odpovědět na pár otázek. Díky nim zjistíte, zda už je potomek na sólo cestu do školy dostatečně zralý.

 

1. Zvládne už přejít rušnou křižovatku?

Promyslete si, nebo ještě lépe – projděte si společně s dítětem – celou cestu do školy, a přesvědčte se, jak zvládá provoz na ulici. Nejošidnější jsou samozřejmě rušné křižovatky, které je třeba cestou do školy překonat. Jak moc jsou frekventované? Dají se například obejít podchodem?

Co se osvědčilo: Pokud je to možné, je lepší jít ze začátku kousek cesty s dítětem a přes nebezpečné křižovatky ho doprovodit. Pak se s ním rozloučit a nechat ho pokračovat samostatně.

 

2. Bude se vracet za šera nebo za tmy?

Hlavně děti, které dojíždějí do školy z okolních obcí autobusem nebo vlakem, musí vstávat brzy a v zimě jdou často kus cesty ještě za tmy. Pozdě odpoledne nebo navečer se zase za tmy či za šera vracejí. Co můžeme udělat pro jejich bezpečí a svůj klid?

Co se osvědčilo: „Samozřejmě, pokud je to možné, dítě ke spoji doprovodíme nebo si s ním dáme odpoledne sraz někde na půl cesty. A tu první půlku cesty, kdy bude samo, strávíme pro větší pocit bezpečí společným povídáním po telefonu,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová.

Tip: Čím výraznější barevné oblečení a čím víc odrazek i na tašce, kole atd., tím líp. A vůbec není od věci dát s sebou dětem baterku-blikačku nebo čelovku.

 

3. Dokáže se soustředit na cestu?

Se spolužáky, kamarády nebo se sourozencem je cesta do školy vždycky zábavnější. Ovšem zároveň se zvyšuje riziko, že se děti tak zaberou do debaty, až třeba přehlédnou červeného panáčka na semaforu.

Co se osvědčilo: Pomůže jediné – stále dokola opakovat dětem bezpečnostní zásady, aby si je zapamatovaly a staly se pro ně rutinou.

 

4. Poradí si v hromadné dopravě?

Cestuje dítě do školy dopravními prostředky? A dokáže si poradit, když spoj nepojede, bude výluka, spadne trolej…?

Co se osvědčilo: Je nutné připravit dítě i na tyto nečekané situace, které mohou nastat, a naučit je, jak v takových případech postupovat. Určitě se o nich alespoň bavte a společně s dětmi hledejte nejlepší řešení.

 

5. Dokáže si říct o pomoc?

Někdy je třeba, aby dítě umělo požádat o pomoc dospělé, ocitne-li se v situaci, v níž si samo neporadí.

Co se osvědčilo: „Často děti varujeme před různými nebezpečími, která na ně v životě číhají. Nebudujme v nich ale pocit, že všichni kolem jim chtějí ublížit. Člověk přece není jenom zdroj nebezpečí, ale také případný zdroj pomoci. Naučte proto děti pár triků, jak poznat, koho je vhodné oslovit a kdo jim nejspíš pomůže. Třeba starší paní, která tolik nespěchá, nebo maminka s kočárkem – ty jistě budou mít pochopení s nečekanou situací pomoci,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

 

6. Zná nazpaměť vaše telefonní číslo?

Adresu domova a telefonní číslo aspoň na jednoho rodiče by měl umět zpaměti každý školák – vždyť ne každý malý žáček má svůj telefon…

Co se osvědčilo: Určitě je dobré naučit děti nazpaměť i adresu školy nebo telefon na babičku. A říct mu, že pokud nastane nějaká nepředvídaná situace, není vůbec ostuda požádat někoho, zda by mu nepomohl najít při výluce náhradní spojení. Všichni z nepojízdné tramvaje vystupují a budou mít pro malého školáka pochopení. A všichni dospěláci mají mobilní telefon a nechají ho v případě nutnosti zavolat rodičům.

 

7. Stihne dojít do školy včas?

Zvláště mladší děti nemají ještě příliš pojem o čase, cestou je i ledacos zaujme, a tak se může snadno stát, že přijdou do školy pozdě.

Co se osvědčilo: „Dobrou službu udělají dítěti vlastní hodinky. Někdy se cestou rozváže tkanička, malý školáček se potřebuje ujistit, že úkol je opravdu v aktovce, zapovídá se s kamarády… Odhadnout utíkající minuty je pro malé dítě složité a ručičky na hodinkách mu v těchto okamžicích budou dobrým pomocníkem,“ říká Štěpánka Štrougalová.

 

Tip: Pěšky je lepší než autem

„Nenechte se unést na vlně, že všichni rodiče v okolí vozí své dítko do školy autem nebo je vyprovází. Pokud tomu nic nebrání, nechte svého prvňáčka chodit do školy samotného. Uděláte pro něj víc, než si umíte představit. Vím, o čem mluvím. Stačilo mi k tomu pár let praxe ve škole, kde jsem učila,“ vzpomíná Štěpánka Štrougalová a hned přidává vysvětlení: „V prvních hodinách probíhají ty nejdůležitější předměty. Děti přivezené až před práh školy jsou ještě neprobuzené. Vůbec není radost je učit. Je obrovský rozdíl mezi chováním dětí přivezených až do „třídy“ a dětmi, které šly do školy „po svých“. Ty jsou již probuzené, mají za sebou spoustu zážitků i pár lumpáren. Zkrátka už jsou na den připravené.“

A pokud opravdu musíte vozit děti do školy autem? „Zkuste alespoň vyjíždět o pár minut dřív, abyste měli čas zastavit o pár bloků blíž před školou a kousek cesty jít společně pěšky nebo poslat dítě samotné. Pomůžete tím jemu, sobě i učitelům,“ říká na závěr Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

 

Zdroj: www.juklik.cz

 

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (3)

  • Obrázek uživatele Věra
    Věra (anonym)

    V dnešní době bych byla klidná jedině v tom případě, že (kvůli ranní časové tísni) přivezu dítě autem cca 100m od školy a pěšky ho pomalu doprovodím, aby se doopravdy protáhl a "pobral", v horším případě dohlédnu z auta, že došel v pořádku až ke škole nebo se připojil ke spolužákům. Bála bych se dneska dítě poslat z domu samotné kamkoliv, kde bych ho neměla v dohledu. DNES NEBEZPEČÍ ČÍHÁ VŠUDE, na dospělé, natož na děti. HROZNÁ POLISTOPADOVÁ DOBA PRAVDY A LÁSKY.

    Zář 04, 2020
  • Obrázek uživatele VĚRA
    VĚRA (anonym)

    V dnešní pohavlistické době plné nenávisti, závisti, zločinnosti...bych se bála svoje děcko poslat někam dál do školy samotné. Auto je v ranním kalupu výhodou, dovezu cca 100m od školy a doprovodím kousek pěšky nebo dohlédnu z auta, že se přidalo ke spolužákům. Jinak by po mě do večera, než děcko zas uvidím, nic nebylo. Vzpomínám na dobu "zlé totality", kdy jsme si volně běhali, jezdili na kolách, i jednotlivě chodili na houby, chytat ryby na prut s nití...rodiče mohli být stále klidní. Nějaký úchyl se vyjímečně a velmi opatrně taky někde objevil, ale byli jsme z domu i ze školy poučeni. A ti vyjímeční úchylové se tehdy báli, protože by se jim zábava škaredě vymstila, to nebylo jako dnes, že jsou málem všichni HÁJENI.

    Zář 04, 2020
  • Obrázek uživatele k p
    k p (anonym)

    I v případě, že máme na přechodu právě zelenou je nutné se vždy, (a někdy je to potřeba udělat i opakovaně,) rozhlédnout na obě strany, dokonce i v jednosměrné ulici. Ti kteří to odnesli, ať už životem, nebo jen zraněním, by určitě souhlasili. Učit každý dělá chyby, byť nejčastěji jen opravdu výjimečně. Je zapotřebí s tím počítat, být na tyto případy připraven. Zvláště na podzim to po mírně navlhlém blátíčku a mokrém listí klouže prakticky stejně jako na ledě. I když si řidič uvědomí svoji chybu a ihned zabrzdí, na takovém povrchu ještě proklouže desítky metrů. Pro dítě to vůbec není samozřejmá informace.

    Zář 04, 2020

Přidat komentář

Reklama

Reklama