4 nejčastější chyby rodičů, jimiž brzdí pohybový vývoj svých dětí

Největší vývoj z pohledu pohybového ústrojí a motoriky se odehrává zhruba do jednoho až jednoho a půl roku života dítěte. ?Z ležícího miminka, které samo neudrží hlavičku, se postupně stává lezoucí, sedící a následně stojící a chodící človíček, který se učí poznávat svět kolem sebe. A právě v tomto období dělají rodiče největší chyby, pokud jde o pohybový vývoj svých dětí,? upozorňuje MUDr. Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.

Omezování pohybu dětí sedačkou, kočárkem, chodítkem
Pohybový vývoj dítěte je v prvním roce úzce spojen s vývojem nervové i svalové soustavy. Určité pohybové programy jsou lidem dány již při narození a postupem času se vyvíjí a zdokonalují. Právě pro správný a přirozený pohybový vývoj je důležité neomezovat děti v pohybu. „Pro rodiče je mnohokrát pohodlnější a z jejich pohledu bezpečnější upoutat dítě do sedačky, kočárku či chodítka. Přirozený vývoj tím ale spíše zpomalují a ovlivňují špatným směrem,“ varuje lékařka Michaela Tomanová.
Jak to dělat správně: Velmi výhodné je naopak děti nechat volně ležet třeba přímo na podlaze, na hrací dece nebo koberci, kde nehrozí pád. Zároveň zde mají pevnou oporu a mohou se volně pohybovat a zkoušet co vše jejich tělo dokáže.

Pomáhání do pasivního sedu, když dítě ještě neumí sedět samo
Velkým problém z hlediska přetížení zádových svalů může být pasivní sed. Dochází k němu ve chvíli, kdy dítě ještě není schopné se posadit samo a vy mu do sedu pomůžete. Třeba tím, že ho podložíte například polštářkem a necháte ho tak dlouho sedět. Důsledkem je přetěžování zádových svalů, které nejsou na tuto zátěž připravené a trénované a následně ke špatnému pohybovému vývoji.
Jak to dělat správně: Důležité je, abyste nechali dítě dělat jen to, co samo zvládne. Pokud se do sedu nedostane samo přirozenou cestou přes bok, neposazujte jej. Teprve až bude jeho pohybový a centrální nervový systém připravený, bude i dítě připravené se posadit samo.

Chůze za ručičky. Opora, která brzdí
Když už dítě samo vstává a pokouší se o první krůčky, potřebuje oporu a dopomoc, aby nabralo jistotu. Ze začátku ho tedy můžete jemně přidržovat. Pokud ale dlouhodobě dítě držíte za ručičky, zvykne si na oporu a nebude nucené samo udržovat správnou rovnováhu. Tím se celý vývoj chůze zpomalí. Při nešetrné dopomoci prováděné silou může navíc dojít i k poškození především ramenních vazů či kloubních pouzder, které jsou v dětském věku ještě nestabilní a volné.
Jak to dělat správně: „Nechte všemu volný průběh. Dítěti pomáhejte vždy opatrně, jemně a jen na co nejkratší dobu, než samo získá jistotu. Pro pohybový vývoj je důležitá především fáze lezení, a čím déle bude tato fáze trvat, tím lépe. Až bude dítě připravené, začne se samo stavět třeba s oporou o křeslo či sedačku. Rozhodně mu nepořizujte žádná chodítka či jiné pomůcky, protože ty nepodporují správný nácvik pohybových stereotypů,“ doporučuje Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.

Nevhodně zvolené pohybové aktivity v předškolním věku
V rozmezí 3 až 6 let dochází u dětí k rychlému růstu, mění se struktura tkání a celé postury. Toto období provází další rozvoj motoriky, jako je držení rovnováhy, stoj na jedné noze nebo skákání. Mnoho předškolních dětí i školáků je ale pohybově méně zdatných, tzv. nešikovných. Pokud v tomto období nedojde ke správnému nácviku koordinace a stability a tím k dobrému vývinu centrální nervové soustavy a pohybového systému, může u dětí docházet například k častějším úrazům.
Jak to dělat správně: Již v předškolním věku doporučuji zvolit pro dítě vhodnou pohybovou aktivitu, která umožní dále rozvíjet pohybové schopnosti dítěte, zlepšovat jeho koordinaci a upevňovat jistotu v pohybu. Dítě získá potřebné dovednosti, upevní správné pohybové stereotypy, bude obratnější a méně náchylné k úrazům, zranění i deformitám pohybového systému.

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama