Záchvaty vzteku u dětí

19.6.2006 00:00
Rodina a děti

Stává se, že někteří rodiče bývají zcela rozčarováni z narůstající neschopnosti zvládnout výbuchy hněvu svého dítěte.Vypadá tak rozumně, dospěle, a pak se v obchodě plném zákazníků vzteky válí po podlaze, zatímco oni na sobě cítí upřené pohledy přihlížejících. Ale dítěti je to jedno -- dupe, je celé rudé, chce se stůj co stůj vyšplhat do vozíčku, kde na to není místo, nebo chce hračku, která není vhodná ani pro jeho věk, ani pro rodinný rozpočet. Rodiče mu domlouvají, zkoušejí to s pokáráním, plácnou ho přes zadeček, nic nepomáhá. Mají pak už jen jedno přání - zmizet z obchodu.

Proč má dítě tyto nekontrolované výbuchy hněvu? Mezi 2. a 5. rokem života je povrchová kortikální oblast mozku už rozvinutá a umožňuje dítěti mluvit a rozumět řeči ostatních, tedy i rodičovským přednáškám plným dobrých rad. Ale hloubková oblast mozku, zvaná limbická, která umožňuje kontrolovat nálady, je ještě nezralá, takže dítě se vzteká při sebemenší mrzutosti. Je zachváceno hněvem a už ani neví, co ho vyprovokovalo. Rozčilení rodičů nebo jejich morální lekce nepůsobí a jen ještě stupňují jeho hněv a zoufalství nad vlastní bezradností.

Musíme dítě především uklidnit. Musíte ho obejmout stejně jako novorozeně, které nás potřebuje jako ochranný obal, a umožnit mu, aby shromáždilo energii tryskající do všech stran. Můžeme ho obejmout fyzicky - vezmeme ho do náručí a řekneme mu, že jsme smutní stejně jako ono. Jestliže je však příliš rozčilené a nesnese byť jen dotyk, sedněme si k němu, abychom se dostali na jeho úroveň, a povězme mu, že i my se zlobíme, že tento vozík byl špatně vymyšlen nebo že si v životě nemůžeme koupit všechno, co bychom chtěli. Nebo prostě odveďme jeho pozornost na nějaké jiné předměty zájmu. Jestliže nic z toho nepomůže, vyjděme s ním z obchodu a vraťme se domů, ale bez křiku a obviňování. A přihlížejícím osobám vysvětleme, že dítě je jen unavené. Nesmíme zapomínat, že jsme také mluvčími svého dítěte, jeho zástupci pro vztahy s veřejností!

Jak vymezit hranice bez násilí?
Vstupuje vaše dítě do vaší konverzace s partnerem? Dejte mu na srozuměnou, že musí počkat, ale přitulte ho k sobě, aby cítilo, že na ně myslíte. Přichází vás o něco prosit, když mluvíte do telefonu? Posaďte si ho na kolena, tlumeně pokračujte v hovoru a přitom ho objímejte. Přichází a tahá vás za oblečení, když mluvíte s někým jiným? Neodstrkujte ho tvrdě; položte mu ruku na rameno, aby vědělo, že berete na vědomí jeho žádost.


V prostředí, v němž panují vztahy zajišťující dítěti pocit bezpečí, se jeho agresivní a asociální sklony regulují. Základní myšlenkou tedy není potlačit za každou cenu jeho agresivitu ani na ni odpovídat rovněž agresivitou, ale využívat její potenciál pro rozvoj energické, dokonale sociálně integrované osobnosti. Vztahy vzájemné důvěry, prostředí snadné komunikace, návyk vyjadřovat své myšlenky umožňují přirozeně velmi aktivnímu dítěti nasměrovat energii pozitivně a stát se dynamickou a zajímavou osobností. Jestliže naproti tomu budete přecházet od lhostejnosti a uhýbání k autoritativnímu chování, v němž chybí porozumění, podpoříte agresivní chování dítěte.

ukázka z knihy Agresivita dětí
autor: Edwige Antier
nakladatel: PORTÁL

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

nemyslím si, že je vhodné děti nazývat parchanty..
Kateřina  |  11.10.2012 21:18

No nezlobte se na mě.. ale proutek používat u takto malých dětí.. jste...
Markéta  |  17.10.2012 19:19

Naprosto souhlasim. Vyjadreni, ze to male dite nemohlo popadnout dech...
D  |  17.10.2012 19:29

Ahoj Holky, taky se vaše dvouletá radost dokáže tak vztekat? Zkoušely...
Lenka  |  10.9.2014 23:22

Prosím o řadu můj 3let syn má záchvaty až upadne do bezvědomí pak...
Roman  |  19.10.2015 23:07

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *