Strach z předčasného porodu

19.1.2011 00:00
Rodina a děti

Někdy po čtvrtém měsíci těhotenství můžeme pozorovat rostoucí břicho, zaoblení mezi pupkem a stydkou kostí. Děloha (uterus) se z velikosti menší hrušky (v době počátku gravidity) rozrůstá v orgán, který přechovává, vyživuje, podporuje a chrání půlmetrového tvorečka, kterého na závěr silou stahů svalstva vypudí na světlo světa.

Někdy během pátého měsíce cítí žena „motýlky“ v břiše - cosi jako kručení v břiše nebo plynatost. Jsou to první pohyby dítěte, které vnímá, ačkoli to se pohybuje už celé týdny. Teď je asi dvacet centimetrů velké a leží schouleno v děloze. Matka cítí jeho trhavé pohyby, jak se plod, plovoucí v plodové vodě, odráží od stěn dělohy. Od té chvíle může matka vlastními smysly a nepochybně vnímat živou bytost, kterou v sobě nosí - nepotřebuje k tomu ultrazvuk. Její vztah k dítěti je niternější a intenzivnější.

Zpočátku je čilost plodu jen stěží vnímatelná, ale s přibývajícími týdny dává o svých aktivitách vědět stále výrazněji. V určitém rytmu střídá spánek a bdění, někdy jako by rebeloval, jindy zas je tichý jako myška. Stále výrazněji ovlivňuje myšlenky a pocity své matky. Ale také obráceně: již brzy po dvacátém týdnu pravděpodobně vnímá svou matku i vnější svět. Reaguje na „stres“, hluk, hudbu a především na matčin hlas. Ani její břicho nezůstává ovšem jen pasivním článkem. Na obrazovce ultrazvuku se sice děloha jeví jako pouhá kabina pro maličkého astronauta, je to ale velice čilý orgán, rozšiřující se sval vybavený slizniční výstelkou, která je nyní v úzkém spojení a trvalé výměně s placentou.

Každý sval je určen k tomu, aby se stahoval (kontrahoval). Také sval děložní je během těhotenství v činnosti, udržuje se „fit“ a mnohokrát denně se stahuje. Tyto mimovolné svalové kontrakce, to jsou ony „těhotenské bolesti“. V průběhu těhotenství přibývají na počtu i intenzitě. Ve 30. týdnu nejsou žádnou vzácností tři až čtyři stahy za hodinu. Některé z nich matka cítí, většinu přejde bez povšimnutí. Slovo „stahy“ bývá obvykle spojováno se slovem „bolesti“.

Jedna z nejběžnějších otázek, slýchaných v těhotenské poradně, zní: „Je normální, že mi tvrdne břicho?“

Křečovité a někdy přetrvávající bolesti v podbřišku dohánějí mnoho těhotných žen za dne k jejich gynekologům, v noci a o víkendech do nemocničních ambulancí. Zatímco nevolnost prvních týdnů je jen nepříjemná, záchvaty kontrakcí rostoucího svalu mezi čtvrtým a osmým měsícem matky zneklidňují a znejisťují. Tyto ženy nevyhání v noci do nemocnice nepříjemnost bolestí, ale starosti o dítě. Mají strach, že by „ztvrdlé břicho“ mohlo znamenat počátek příliš brzkého konce jejich těhotenství.

Sedmatřicetiletá Daniela, sama ženská lékařka a dnes matka zralého kojence, vypravuje: „Mezi 26. a 29. týdnem jsem měla hodně stahů a dostala jsem strach. Bylo mi nedobře, protože jsem měla pořád před očima nešťastné případy z naší kliniky. Příliš brzký porod a pak navzdory veškeré péči, navzdory dlouhé intenzivní léčbě duševně nebo tělesně postižené dítě. Když se děložní branka po týdnu křečovitých stahů neotevřela, uklidnila jsem se a dokázala jsem se se vším zase vyrovnat.“

Otázku, jsou-li stahy nebezpečné, nebo neškodné, nelze vždy zodpovědět okamžitě. A tak leckterou ženu, která si dělá starosti, lékař na ambulanci pro jistotu přijme do nemocničního ošetřování. Stejně jako u Daniely je tomu však u většiny žen (90 %): stahy nejsou poruchou těhotenství, nejsou to předčasné porodní bolesti. S takovou ženou se pak nějakou dobu vídáme každý den, hovoříme s ní, provádíme CTG a odebíráme vzorky na bakteriální vyšetření. Určité infekce skutečně mohou vyvolat předčasné bolesti, a dokonce předčasný porod. Pravidelně vyšetřujeme dělohu. Ta obvykle zůstává uzavřena, což se dá s jistotou určit vaginální sonografi í. Ta je uklidňující. Stahy většinou nepůsobí negativně na dělohu. Léčba medikamenty, které zabraňují stahům, není nutná.

Kolik bolestí žena cítí a jak silně je cítí, totiž nakolik jí připadají hrozivé, závisí samozřejmě mimo jiné na stupni jejího úzkostného napětí. Když je ponechána sama sobě, může se dostat do začarovaného kruhu: kontrakce vyvolávají úzkost, ta způsobuje duševní i tělesné napětí, to zase posiluje kontrakce. Tak se těhotenství stává hrozbou.

Je dobré, když má žena někoho, kdo nepodléhá panice, ale naopak ji podpoří v tom, aby dbala na vlastní potřeby. Jak jsme již řekli, lékaři jsou v případě „neklidného břicha“ velkorysí v „psaní neschopenek“.

Ale stává se, že bolesti neustupují. Stává se, že se příliš brzy otevře děložní branka. Stává se, i když skutečně zřídka, že plodový vak praskne tak brzy, až hrozí předčasný porod. V takových případech je o ženu přece jen lépe postaráno v nemocnici.

Ošetřování na klinice spočívá ve snaze co možná prodloužit dobu do porodu, pokud se při tom dobře daří samotnému dítěti. Je třeba, aby dostatečně vyzrály plíce, játra a mozek. Každý den navíc může být cenným ziskem. Dítě bývá každodenně, někdy i několikrát za den, pečlivě vyšetřováno ultrazvukem, CTG a infekční diagnostikou.

Zdroj:  Maminkou ve čtyřiceti? (Portál)

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Je to velký zázrak.
karel  |  19.1.2011 21:25

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *