Rozvody a svobodné matky

25.3.2011 00:00
Rodina a děti

Církevní tabu ani maloměšťácké předsudky nepřekáží v tom, abychom nevyužili své svobody oddělit se od člověka, když se nevyklubal podle našeho gusta. Nikdy nebyl rozvod lehčí než dnes. Alespoň pro dospělé. Děti pykají za lehkost odloučení rodičů stále s velkou bolestí.

Těžká konfliktní situace, ve které jeden z rodičů zapudí druhé­ho ze svého zklamaného srdce, je pro dítě strašná pohroma. Ve víře v rodiče by se muselo spojit s jedním proti druhému. Chce ale zůstat věrné oběma a cítí se roztržené. Jeho zoufalé pokusy urovnat poměry mezi otcem a matkou žalostně ztroskotají.

 

Dítě bolestně touží po jednotě rodičů. Každý rozkol mu projíždí srdcem jako nůž, cítí se tažené tu na jednu, tu na druhou, ztrácí svoji vnitřní rovnováhu a nemůže najít v sobě klid.

Na napětí v rodině reaguje dítě jako seismograf. Malé dítě cítí ve svém srdci pravdu lépe, než dokáže vypozorovat vyškolený psy­choterapeut. Je přitahováno do většího silového pole. Dává ta­tínkovi lásku, kterou mu žena odepírá. Tím už ale dítě přestává být dítětem.

Pokud mu nikdo nepřispěchá na pomoc, musí se dítě bránit ne­snesitelnému narušování rovnováhy samo. Přitom používá různé strategie.

Dynamické extrovertní dítě vytáhne do aktivního boje. Jako věrný spojenec zatraceného rodiče bojuje na jeho straně a snaží se všemi dostupnými prostředky ponížit toho, který zatracuje. Tyto děti svými ostrými reakcemi signalizují, že rozvod nezna­mená svobodu a že válka stále pokračuje.

I něžné uzavřené dítě nemůže jinak, než se pokusit co nejlépe uniknout vnitřnímu narušení. Nevolí však otevřený boj, ale útěk před ním. Hledá útěchu ve snění a pátrá po bezpečí ne ve vzta­zích, ale v předmětech, které se mu jeví spolehlivější než lidé. Technicky precizní přístroje mu dávají díky propočitatelnosti alespoň jednu věcnou jistotu. Tak končí spousta dětí z rozvede­ných rodin u gameboyů nebo internetu, a mohou se na nich stát dokonce závislými. Neboť základní potřeba, pravé bezpečí, zů­stává při cestě životem nenaplněna a pokusy ji kompenzovat jdou jen přes náhražku.

Stálým pocitem svobodné nebo rozvedené matky s jedináčkem je strach, že sama nedokáže dát dítěti to, co potřebuje.

Když tomuto strachu podléhá, prodělává zničující zkušenost: „Teď nejsem ani dobrá bankovní úřednice, ani správná matka. Vlastně nejsem nic.“

Dítě se cítí jako Černý Petr, to kvůli němu je matka nešťastná.

Bez podpory muže to nemá matka jednoduché. Je to úloha, kte­rou dokáže zvládnout jen statečná, odolná a velkorysá žena. Musí směrovat agresivitu svého syna, ačkoli je pro to lépe před­určen otec. Má také jen omezenou možnost ukázat dítěti svým příkladem, jak se má člověk chovat k jiným. Přes její zklamání z partnerského života musí své dítě nechat poznat, že může své­ho otce milovat a ctít. Větu: „Můžeš být jako tvůj tatínek,“ doká­že říci jen žena s velkým srdcem.

Jediné řešení, při kterém se dítě může cítit jako dítě, je, že se ro­diče i přes své odloučení ctí a dovolují dítěti, aby milovalo a ctilo jak matku, tak i otce. Dítěti dělá dobře, když mu matka řekne: „Mám radost z toho, že miluješ svého otce a rád ho navštěvuješ. Budu jen ráda, když jednou budeš takový jako on. Ctím tvého otce v tobě...“ Podobná slova chce dítě slyšet i od otce, když mluví o matce. Teprve potom může ctít své rodiče a prospívat i přes jejich rozvod.

Zdroj: Jirina Prekop - Jak být dobrým rodičem, Grada

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

On asi ten článek byl psán pro normální lidi, kteří se rozcházejí z...
Fiona  |  4.4.2011 11:39

ach, si ty ale idiot..vies vobec co to trepes??a ty si napisal kolko clankou???
andrea  |  7.5.2011 01:00

ale dobre, tot su strasne vynimky,,,ide o ine pripady, ked sa rodicia...
andrea  |  7.5.2011 01:03

Ahoj Fionka, presne tak, jedina ty si pochopila o com je asi kniha, mimochoom...
andrea  |  7.5.2011 01:09

svobodne matky sukaj odjakziva nejlip
tomaslezal@yahoo.com  |  3.6.2011 15:31

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *