Rozhovor: Ivana Königsmarková - Těhotenství není nemoc!

12.2.2001 00:00
Rodina a děti

Stále více lidí dnes už naštěstí chápe, jak důležité pro budoucí vývoj dítěte a život člověka je období těhotenství, porodu a doba po porodu. Česko však patří bohužel stále mezi země, kde je těhotenství považováno spíše za nemoc než pouze jiné, naprosto přirozené období v životě ženy. Dnes jsme pozvali k rozhovoru předsedkyni České asociace porodních asistentek, paní Ivanu Königsmarkovou, která se velmi výrazně angažovala v pražském Centru aktivního porodu na Bulovce (CAPu). Bohužel, toto centrum bylo před nedávnem přes poměrně velký odpor veřejnosti administrativně zrušeno pro absolutní nepochopení vedení jak samotné porodnice, tak Fakultní nemocnice Bulovka. Když však něco hezkého končí, otvírá se prostor pro vznik něčeho dalšího, nového. A Ivana Königsmarková v žádném případně neskládá zbraně. Naopak, chystá první Porodní dům v Čechách!

Paní Königsmarková, stále více žen si přeje rodit jinak, než je v českých porodnicích obvyklé. Čím vším se přirozený porod liší od těch nám běžně známých porodů?

Těhotenství, porod a šestinedělí nejsou choroby, jsou to jen jiné fyziologické stavy, a proto je není třeba léčit. Je zapotřebí odborný dohled, rada a péče zkušeného, dostatečně vzdělaného zdravotníka, a tím je v tomto případě porodní asistentka. Přirozený porod potom znamená, že se do tohoto jevu, do tohoto průběhu, co nejméně zasahuje, resp.nezasahuje vůbec. Zasahuje se jen v případech, kdy je to opravdu nutné. Úvodní výkony, jako je holení, klystýrování nebo podávání léků na tlumení bolesti nebo na urychlování porodu nejsou vůbec nutné, on totiž každý zásah potom obvykle vyžaduje další následný zásah. Když dáte ženě něco na urychlení porodu, znamená to, že bude mít větší bolesti, bude potřebovat něco na tlumení bolesti, může to vyvolat další reakce. Poměrně běžným lékem na tlumení bolestí jsou opiáty. Ženě je sice řečeno, že dostane léky na tlumení bolesti, ovšem už jí nikdo neřekne, že bylo zjištěno, že děti žen, které dostaly během porodu opiáty, mají větší sklon k užívání drog apod.

Co ale dělat, když se ženy přímo na porodním sále svých práv nemohou domoci, když už nemají dost síly a energie tyto věci s personálem porodnice řešit. Lze se nějak účinně ozvat?

Já maminkám, které připravuji k porodu, obvykle radím, aby si připravily předem do porodnice porodní plán. Znamená to ale, že žena musí být už předem informovaná o tom, co je možné a co možné není. V porodním plánu si napíše, jak by si představovala, aby porod probíhal (dejme tomu nechci oholit, nechci klystýr, chci volný pohyb v průběhu celého porodu, nechci léky na bolesti nebo jen v případě, že se tak dohodneme, nechci léky na urychlování porodu. Pokud budou potřeba léky z důvodu komplikace, pak chci informovat proč a jaké, chci si zvolit polohu při samotném porodu, nechci nástřih, pokud to nebude zapotřebí, chci nechat dotepat pupečník dítěte, chci dítě hned po porodu do náručí, chci dítě hned po porodu přiložit, nechci aby dítě bylo někam odnášeno, prostě chci, aby bylo celou dobu se mnou.) To jsou všechno věci reálné, 85% porodů je nekomplikovaných a proto může probíhat tímto způsobem. Z těch 15% komplikovaných se už velmi často dopředu ví, že porod bude probíhat komplikovaně, protože žena je třeba nemocná, dopředu se tedy předpokládá, že porod může probíhat komplikovaně, ať už z důvodu matky, nebo dítěte, protože těhotenství se třeba špatně vyvíjí a proto je třeba zapotřebí těhotenství řešit jinak. 85% porodů ale proběhne normálně a je možné postupovat výše popsaným přirozeným způsobem.

Avšak v rozporu s přáním mnoha českých žen stát postupuje spíše represivně. Vzpomeňme jen vynucené uzavření pražského Centra aktivního porodu. Je nějaká šance, že bude otevřeno nové centrum? A co pro to můžeme udělat?¨

Centrum aktivního porodu na Bulovce bylo zavřeno pro absolutní nepochopení vedení jak samotné porodnice, tak vedení Fakultní nemocnice Bulovka. Bohužel i když některé sdělovací prostředky se angažovaly, myslím si, že nedošlo k úplnému pochopení celé situace a věc se tak vytratila do ztracena. Centrum aktivního porodu na Bulovce ukázalo, že setkání dvou koncepcí na jednom pracovišti je nešťastné a že musí docházet zcela zákonitě ke střetům. Proto to je nefunkční. V současné době pracuji na přípravě Porodního domu. Mělo by to být samostatné pracoviště, kde budou pracovat převážně porodní asistentky, samozřejmě že budou spolupracovat s lékaři, s pediatry, s anesteziology. Mělo by to být pracoviště, kde by měly mít možnost porodit ženy, u kterých se předpokládá porod bez komplikací, ale měla by zde být možnost řešit i případné komplikace právě ve spolupráci s lékaři, se kterými budeme spolupracovat.

?a co pro to můžeme my všichni udělat?

Samozřejmě, že každá podpora je vhodná, dobrá a vítaná, ať už je to pomoc třeba nějakou radou, jakým způsobem postupovat při zakládání, zřizování nebo organizaci toho samotného projektu, nebo formou propagace. Důležité je sehnat dostatek finančních prostředků, protože vznik Porodního domu bude velmi finančně náročný. Mám představu, že kromě toho, že tam ženy budou moci rodit tak jako v civilizovaných zemích, to bude i vzdělávací centrum pro porodní asistentky a zároveň jakési modelové pracoviště, které podnítí vznik dalších takových pracovišť, eventuelně přeměn menších jiných porodnic na podobná pracoviště.

Kde dnes v ČR mohou ženy rodit přirozeně ?

No to je velký problém, přestože někde se snaží a někde to téměř již tak existuje. Nechtěla bych, aby se na některou porodnici zapomnělo. Nemůžu vyjmenovat všechny, ale určitě přirozeně je možné rodit ve Vrchlabí a ve Znojmě, to jsou dvě porodnice, které jsou propagátory porodů do vody. Pak se velmi snaží obě porodnice ? klinická pracoviště v Brně, jak na Obilním trhu, tak v Bohunicích. Dále vzniklo další pracoviště, které se jmenuje Centrum aktivního porodu v Kadani, a snaží se třeba v Táboře. O přirozené porody se většinou snaží v menších městech, nebo všude jinde než v Praze.

Asi je to tak, že i v této oblasti co si sami neuděláme či nevydupeme, tak to mít prostě nebudeme, nebo nám to eventuelně zakážou či odepřou?

Je to přesně tak. Pokud ženy samy nahlas neprojeví své přání a své právo na dodržování základních lidských práv, co se porodnictví týče, pak toho porodní asistentky mnoho nezmohou. Existuje Hnutí za aktivní mateřství, což je sdružení, které vzniklo za účelem změny služeb v porodnictví a toto sdružení pořádá různé akce. Mimo jiné jsme spolupořádali mezinárodní konferenci Přivádíme děti na svět, kde se právě mluvilo o tom, kdo že vlastně ty děti na svět přivádí a jak. Jde totiž například i o to, že poloha ženy při porodu zásadně mění tradiční pojetí toho, jak je chápáno postavení ženy a muže v naší společností ? není totiž v našich krajích obvyklé, aby muž klečel ženě u nohou, jak si to některé polohy u přirozeného porodu vyžadují?

Sami jsme před 4 lety zažili, že dítě je po porodu ihned odneseno pryč od matky, aniž by se někdo zeptal, jak si to přejí rodiče. Změnilo se v porodnicích od roku 1997 něco?

Myslím, že ta změna je velká. Za tu dobu se situace změnila, mnohde je ženě alespoň když nic jiného tak během doby před porodem umožněn volný pohyb, děti někde, ale bohužel ne všude, nejsou odnášeny, někde je dobře podporováno kojení. Co bohužel ještě existuje málo je vyhovět ženám, aby mohly rodit v jiné poloze než vleže na zádech.

Z klasické homeopatie víme, že spousta nemocí, které se projeví u dětí teprve později, byla nastartována už v průběhu porodu, kdy dítě i matka utrpěly různá traumata a emocionální zranění. Překvapuje nás, že se v této společnosti až později hasí to, čemu by se dalo předcházet i přirozenými porody.

Já myslím, že je to takový klasický obrázek naší společnosti, že tak to funguje nejen v porodnictví, ale i v jiných oblastech našeho života a bohužel je to tak. Znám mnoho žen, které díky zážitkům z prvního porodu upustily od dalšího těhotenství, i když původně si přály mít více než jedno dítě. Znám mnoho žen, které rodily ve stresu další dítě, právě proto, že měly špatný zážitek z minulých porodů. Zrovna předevčírem u mě byla maminka, která má za sebou dva porody. Chtěla poradit, protože má takové zážitky z porodů, že si přeje rodit další dítě císařským řezem jako řešení.

Česká republika se chlubí jednou z nejnižších úmrtností v souvislosti s porodem na světě. Není to ale na úkor přirozenosti a přání žen ? rodiček? Trochu mi to připomíná komunistické časy se snahou o co nejvyšší ?plnění plánu?, jak toho dosáhneme je vedlejší, hlavně že plníme?. Navíc se např. podle WHO (Světová zdravotnická organizace) stále více přikládá důležitost i dalším aspektům porodů: např. právu na soukromí, používání neagresivních prostředků tlumení bolesti, psychickému stavu rodičky.

Doba minulá jednak s rozvojem techniky a také s tendencí k centralizaci vytvořila velké porodnice, jakési velkovýrobny, a tento trend pokračuje i v současné době. Malé porodnice se ruší a velké se naopak slučují, takže je docela normální, že porodnice má 2000 porodů za rok, ale některé mají i mnohem více. To je taková továrna. Technika vytlačila cit a intimitu z porodních sálů a nahradila je rutinou, která bohužel přetrvává až dodnes. Světová zdrav. organizace vydala doporučení, jak zacházet se ženami při porodu, dokonce vydala přehled činností, které mohou být škodlivé, pokud se provádějí rutinně. Toto doporučení podepsali i čeští lékaři, Česká gynekologicko-porodnická společnost JEP, neboť je členem Mezinárodní federace gynekologů a porodníků. Mezi takové škodlivé postupy patří např. rutinní holení, rutinní podávání klystýru, rutinní podávání léků na tlumení bolesti, rutinní provádění nástřihu při porodu. To jsou všechno věci, které se dnes ještě u nás běžně provádějí. Kromě doporučení Svět.zdravot.organizace existuje dokument z r.1994 z Amsterdamu Deklarace o právech pacientů, jehož signatářem je také ČR. V tomto dokumentu se také kromě jiného říká, že pacient (a u nás se z těhotné ženy, rodičky a šestinedělky udělala pacientka) má právo na respektování soukromí, na respektování vlastní osoby, zachování intimity, na úplné objektivní informace, na rozhodování sám o sobě. Pacient je zodpovědný za své zdraví a ke všem výkonům, které se provádějí, je zapotřebí informovaný souhlas, tzn. že pacient, v tomto případě těhotná rodička, pokud je s ní něco děláno, tak by měla aspoň souhlasit. Předtím, než s tím bude souhlasit, by jí mělo být vysvětleno, co se dělá a proč se bude dělat. To platí o podávání léku, ať už jsou to léky proti bolesti nebo léky urychlující porod, a všechny jiné zákroky během porodu. Každá rutina je špatná, je třeba přistupovat přirozeně individuálně ke každé ženě. Tak jako při bolestech hlavy si sami rozhodneme, jestli si dáme obklad na hlavu, jestli si budeme hlavu masírovat, jestli si vezmeme tabletku, anebo jestli půjdeme k lékaři, aby nám píchl injekci, protože ta bolest už je nesnesitelná, tak zrovna tak u porodu jsme to my, rodičky, které by měly rozhodnout o tom, jestli nás to už hodně bolí nebo ještě málo a jestli potřebujeme nějakou podporu nebo ne.

Paní Königsmarková, jste předsedkyní České asociace porodních asistentek. Jak je nebo jak by v budoucnu měla být tedy definována práce porodní asistentky? Co je náplní činnosti Vaší asociace?

Začnu tou asociací ? je to profesní občanské sdružení porodních asistentek České republiky. Její náplní je zastávat zájmy porodních asistentek, zastávat zájmy žen, rády bychom spolupracovaly s organizacemi na státní, ale i místní úrovni, se zdravotnickými zaměstnavatelskými organizacemi, s pojišťovnami, prostě se všemi, koho se naše činnost může dotýkat a kdo může spolurozhodovat o tom, čeho se práce porodních asistentek bude týkat.

Co se druhé otázky týče, porodní asistentka je kromě lékaře jediným odborníkem, který je vzdělán k tomu, aby pečoval o ženu v souvislosti s mateřstvím, tedy v průběhu těhotenství, porodu a po porodu. Porodní asistentka i podle současných zákonů se stará o ženu v těhotenství, tzn. že může dělat běžnou poradnu, výchovu k rodičovství, výchovu k mateřství, přípravu k porodu, cvičení těhotných. Co se péče při porodu týče, je vzdělaná k tomu, aby pečovala o ženu během celého porodu, aby mohla samostatně vést porody, aby se uměla postarat o dítě, aby uměla ženu poučit o péči o dítě, o kojení a v době poporodní, tj.v šestinedělí by měla porodní asistentka dělat tzv.návštěvní službu. Tahle péče bohužel u nás v současné době po listopadu téměř zmizela, jediný okres, kde nezanikla a funguje celoplošně je Zlín. Je pravda, že někdo by mohl namítnout, že tato část péče byla někdy nekvalitní, ale myslím si, že právě ČAPA by mohla v rámci regionu být tím garantem kvality péče, s tím, že by si ohlídala, aby ty, které tuto péči poskytují, to dělaly opravdu dobře. Tzn. že porodní asistentka po porodu, kdy žena si ještě není úplně jistá v manipulaci s dítětem (3., 4. den) a nemá úplně upravenou laktaci, porodní asistentka přijde domů, poradí té ženě, zkontroluje ji od hlavy k patě a zároveň zkontroluje miminko a pomůže s kojením, eventuelně s koupáním a s podobnými věcmi.

Paní Königsmarková, děkujeme vám za rozhovor a přejeme úspěch vašeho projektu. Chcete-li pomoci (finančně, či jinak) s přípravou tohoto projektu, pošlete e-mail na i.konig@volny.cz.

(V Praze se dne 27. ledna 2001 ptali Barbora a jiří Maškovi)

? OSUD.cz 2001 (Rozhovor smí být citován pouze v elektronických médiích a s uvedením zdroje a url adresy)

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Petro,naprosto s vámi souhlasím.V našem kraji si zatím porodníci...
jitka  |  9.11.2006 03:06

Některé reakce na rozhovor s Ivanou Koningsmarkovou podle mě moc pěkně...
Ivana D  |  5.1.2007 17:23

Je to prosté: 1) pokud mají lidé strach (např. z bolesti, nebo ze...
Medonos  |  19.7.2007 17:09

Medonosi, a kolik Ty jsi porodil /a/ dětí přirozeným způsobem bez...
TerezaK  |  19.7.2007 21:04

no, teď konigsmarková nechala matku rodit 48 hodin dítěti nakonec...
Jana  |  14.1.2011 13:36

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *