Co je pro dítě životně důležitou potřebou?

23.11.2000 00:00
Rodina a děti

Proč děti zlobí? Proč vždycky prozkoumávají to, co by neměly, dělají to, co není dovoleno, perou se, zlobí se navzájem, neposlouchají, provokují, odmlouvají, dělají nepořádek, a vůbec vzbuzují dojem, že chtějí mámu a tátu zničit? Proč máme u některých dětí dojem, že je skutečně baví dostávat se do potíží? Špatné chování je ve skutečnosti výsledkem toho, že dobré (zdravé) síly někde zbloudily. Děti zlobí z jediného důvodu: mají neuspokojené potřeby.

"Ale jaké neuspokojené potřeby," myslíte si asi, "by naše děti mohly mít? Dáváme jim najíst, oblékáme je, kupujeme jim hračky, udržujeme je v teple a čistotě..." Existují však i některé zvláštní potřeby (naštěstí je lze uspokojit velmi levně), které stojí mimo uvedené "základní" potřeby. Tyto záhadné zvláštní potřeby jsou nanejvýš důležité, nejen aby učinily děti šťastnými, ale aby udržely sám život. Nejlépe to snad vysvětlím, když vám budu vyprávět příběh.

Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, Evropa ležela v troskách. Mezi mnoha problémy, které bylo třeba vyřešit,byla péče o tisíce sirotků, jejichž rodiče byli buď zabiti, nebo byli od dětí válkou trvale odloučeni. Švýcaři, jimž se podařilo zachovat neutralitu, vyslali své zdravotníky, aby zjistili možná řešení.

Jeden lékař měl za úkol prozkoumat, jak nejlépe by se dala zajistit péče o osiřelá miminka. Cestoval po Evropě a seznamoval se s mnoha způsoby této péče, aby viděl, kte rý z nich je nejúspěšnější. Viděl mnoho extrémů. Američané kdesi postavili polní nemocnice; děti tam byly uloženy v postýlkách z nerez oceli, na pokojích byla dokonalá hygiena, a zdravotní sestry v uniformách jako ze škatulky jim v pravidelných čtyřhodinových intervalech dávaly vědecky sestavenou mléčnou výživu.

Na druhé straně pomyslné škály vysupělo do odlehlé horské vesnice nákladní auto, řidič se zeptal "Mohli byste se postarat o tyto děti?" a zanechal půl tuctu pla čících nemluvňat v péči vesničanů. Tady, obklopena dětmi, psy a kozami, v náručí vesnických žen, dostávala nemluvňata kozí mléko a později jedla ze společné mísy.

Lékař srovnával velmi jednoduše - děti nevážil, neměřil koordinaci pohybů ani nezjišťoval, zda se smějí či navazují kontakt očima. V těch dobách chřipek a úplavice používal tu nejjednodušší ze všech statistických metod: úmrtnost. A to, co zjistil, bylo poněkud překvapivé... Po celé Evropě zuřily epidemie a mnoho lidí umíralo, ale děti v drsných vesnických podmínkách prospívaly lépe než jejich vědecky opečovávané protějšky v nemocnicích!

Tento lékař objevil něco, co staré moudré ženy věděly už dávno, jenomže jim nikdo pořádně nenaslouchal. Zjistil, že děti potřebují k životu lásku.

Děti v polních nemocnicích měly všechno - kromě něhy a podnětů. Dětem na vesnici se dostávalo více objetí, štouchanců a věcí k vidění, než byly schopny pojmout a - pokud se rozumně dodržovala základní péče - svědčilo jim to.

Onen lékař samozřejmě nepoužil slovo "láska" (podobná slova vědce neuspokojují), ale popsal situaci dost jasně. Podle něj bylo důležité následující: časté dotyky a tělesný kontakt s dvěma nebo třemi určitými osobami, jemný, ale znatelný pohyb (např. poponášení sem a tam, pohupování na kolenou),kontakt očima, úsměv a pestré, živé prostředí (zvuky jako zpěv, povídání, napodobování dětské mluvy atd.).

Byl to důležitý objev a bylo to poprvé, co byl uveden v odborné literatuře. Nemluvňata potřebují lidský kontakt a lásku (a ne jen potravu, teplo a čistotu). Pokud je nemají, mohou snadno zemřít.

Miminka mají ráda doteky a mazlení. To platí i o malých dětech, ačkoli už jsou vybíravější v tom, kdo se s nimi může mazlit. Dospívající mládež už mazlení přivádí do rozpaků, ale dívky i chlapci v důvěrném rozhovoru připouštějí, že mají rádi projevy láskyplného citu jako kdokoli jiný. A jak postupně dospívají, s velkou energií už sledují zcela speciální formy lásky!

Staráme se o tělesné potřeby svých dětí, ale pokud je to všechno, co děláme, stále to nestačí. Naše děti mají také duševní potřeby - ty jsou prosté, ale životně důležité. Dítě potřebuje stimulaci, a to člověčí stimulaci. Aby bylo šťastné, denně potřebuje porci popovídání s přídavkem lásky a chvály. Pokud mu to bezezbytku dáváme - a ne jen neochotně zpoza kupy prádla na žehlení či novin - nebude to trvat dlouho a šťastné bude.

Zdroj: Biddulph: Proč jsou šťastné děti šťastné, nakladatelství Portál

Související články

Jsou děti zlé?

14.12.2000 00:00

Pouto mezi dítětem a rodiči

28.8.2000 00:00

Embryonální výchova

12.4.2000 00:00

Meditace v těhotenství

7.3.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Životně důležitá věc pro dítě je neustále ho poučujte ve všem co...
Lenka  |  27.12.2009 22:18

Před soudcem ve floridské Tampě v pondělí poprvé stanula 50letá žena,...
Američanka zastřelila své děti, protože odmlouvaly  |  1.2.2011 22:21

a tu já jsem nedostávala ani nedostávám a to už je mi dost a rodiče...
Láska  |  21.12.2013 17:25

tak jim to řekni.
Jarina  |  21.12.2013 17:31

všechno otočí proti mě a mojí rodině a nakonec z toho vyjdu jako...
vždycky  |  21.12.2013 17:43

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *