Pomočování dítěte - A jak na to

7.5.2008 00:00
Rodina a děti

Vždy znovu přicházejí dotazy, co a jak dělat, když dítě už chodí do školy a pořád se ještě v noci pomočuje. Je to věc tíživá, jak pro dítě samo, tak pro rodiče a všechny ostatní, komu na něm záleží. Je to znamení, že něco není v pořádku, že dítě není ještě dost vyspělé, že se nedovede vyrovnat s kulturními nároky své společnosti.

Musíme k tomu však hned dodat, že jde sice o věc nemilou, ale že je mnoho jiných závažnějších a nebezpečnějších věcí a že právě z téhle nepříjemnosti se velká většina dětí přece jen dostane. Je ovšem třeba vzít to za správný konec. Nu, a k tomu by měly přispět i následující řádky.

Předně musíme mít jistotu, že močový měchýř a funkce vyměšovacích orgánů dítěte jsou v pořádku, že nejde o nějaké onemocnění či funkční nebo anatomickou odchylku, která by byla ovlivnitelná medicínskými zákroky. Znamená to, že na prvním místě se k případu vyjadřuje lékař - pak teprve nastupuje psycholog se svým pomocným programem.

Ve velké většině případů jde o určitou slabost či nezralost spojení svěračů močového měchýře se strukturami nervového systému, které ovládají jejich uvolnění. Víme, že u malého kojence se svěrače uvolňují samovolně při určitém naplnění močového měchýře. Je to účelný a zdravý mechanismus, neboť jen tak se dostává z těla ven všechno možné, co by jinak bylo škodlivé. Po jednom roce je u velké většiny dětí pravý čas, kdy jsou schopny uvědomit si napětí svěračů a ovládat je. To se děje ve dne a pod kontrolou vědomí. Ve spánku však, kdy je vědomí utlumeno, to může trvat ještě hezky dlouho, než se všechna potřebná spojení vybudují a dítě buď vydrží suché celou noc, nebo je naplněný močový měchýř včas probudí, aby se mohlo samo vyčurat. Světová zdravotnická organizace soudí, že do čtyř let je na to pořád ještě čas a zeje to svým způsobem "normální". Teprve pak je dobře začít s "pomocným" programem.

Ten má několik položek. Předně je důležité, aby se v noci močový měchýř dítěte příliš nenaplňoval. Pomáhá tomu určitá dieta. Ta však není nijak drastická. Většinou je zcela zbytečné trápit dítě žízní od pozdních odpoledních hodin - ale osvědčuje se, když dítěti dovolíme pít před večeří i po večeři, ale nic jiného než obyčejnou vodu. Nemusí to být zrovna voda z vodovodu, může to být některá z těch, které jsou běžně na trhu. Neměla by však být slazená (!) ani bublinková (!) ani se šťávou - prostě jen voda. Samozřejmě před večeří ani po večeři žádný čaj, žádné mléko, ba ani žádné ovoce! Naopak, doporučuje se dát dítěti ještě před spaním krajíček chleba s něčím slaným, neboť sůl zadržuje tekutinu v těle. Děti mají někdy rády sardelové máslo nebo podobnou pomazánku.

Než jde dítě spát, dbáme na to, aby se čtyřikrát po čtvrt hodině šlo vyčurat. Má tak jistotu, že močový měchýř je před spaním vskutku prázdný (což jinak nebývá), a navíc se čtyřikrát "nabudí" ono spojení svěračů močového měchýře a odpovídajících center v kůře mozkové. Je pak větší pravděpodobnost, že napětí svěračů při naplnění močového měchýře překoná útlum kůry mozkové a dítě vzbudí.

Budit dítě do půlnoci nebo i později, dokud ještě tvrdě spí, nejen že nic nepomáhá, ale dokonce vypracování dobrého návyku brání. Dítě se tak "učí" močit ze spánku, protože k dokonalému probuzení stejně nedochází. Chráníme sice postel, ale jinak nic dobrého neděláme. Je však možno nařídit budík a vzbudit dítě ve čtyři nebo v pět hodin ráno, kdy už spí lehce a uvědomuje si, co dělá. Pak ještě do rána dospí.

Samozřejmě, nikdy nezapomeneme je výrazně pochválit, kdykoliv se mu povede udržet se celou noc v suchu.

Nezapomeneme také zavést deníček, do něhož poctivě zapisujeme, co dítě od pozdního odpoledne jedlo a pilo, zdali se něco pozoruhodného nepřihodilo, jak spalo - a hlavně ovšem, kdy bylo pomočeno (pokud jsme měli možnost to kontrolovat). Nezřídka se totiž stává, že z takovýchto zápisků po určité době vyčteme, které okolnosti denního života v rodině pomočování dítěte podněcují a které je omezují.

Konečně poslední rada: toto naše schéma může být jen prvním vodítkem - není samozřejmě žádným zaručeným receptem. Každé dítě je trochu jiné a trochu jinak na pomocné praktiky reaguje. Je tedy jen dobře v případech, kdy naše základní doporučení nezabírá, individuálně požádat o pomoc psychology pracující v pediatrických ambulancích nebo obrátit se na oddělení dětské psychiatrie.

Zdroj: Zdeněk Matějíček - Škola rodičů, nakladatelství Maxdorf

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

http://enureza-inkontinence-pomocovani.webgarden.cz/
admin  |  28.3.2009 15:43

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John...
Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích  |  28.12.2014 19:43

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *