Motorický vývoj dítěte

5.10.2009 00:00
Rodina a děti

V prvních měsících života je duševní i sociální vývoj dítěte neoddělitelně spjat s vývojem motorickým, pohybovým. Právě proto se pro označení této vývojové oblasti u dětí raného věku používá termín

Na rozdíl od vývoje sociálního a řečového probíhá velká část pohybového vývoje malého dítěte spontánně. Pokud mu poskytneme vhodné podmínky a pohyb mu umožníme,
nepotřebuje se ho nijak učit; jeho osvojení je do značné míry vrozené. Dává to smysl i vývojově. I velmi primitivní živočichové ovládají nějakou formu pohybu, je to dovednost vývojově podstatně jednodušší (i starší) než vývoj řeči a socializace.

Novorozenec má vrozené některé pohybové reflexy spojené s krmením, úlekovou reakcí a snahou reflexně se přidržovat svého pečovatele. Není však schopen samostatného pohybu a ještě dlouhou dobu nebude. V živočišné říši je osmnáct měsíců obvykle nutných k osvojení bezpečné chůze naprostou raritou. Ke konci devátého měsíce se většina dětí již bravurně pohybuje po zemi plazením nebo lezením, umí si podat hračku i rohlík, ovládá jemnou mimiku obličeje, napodobuje pohyb dospělých.

A jak dítěti přiměřený motorický rozvoj umožnit?
Často ho chovejme a houpejme, musí přitom namáhat svaly, které v postýlce nevyužije. Nosme ho v šátku, později v klokance nebo v nosidle na zádech. Dítě, které je jakýmkoli způsobem nošeno, musí neustále zapojovat svůj smysl pro rovnováhu, vyrovnávat pohyb dospělého, a posiluje tak celé své tělo.

Poskytujme podporu pro hlavičku, pouze dokud ji dítě neudrží ani na chvilku samo. Pak postupně oporu přestávejme poskytovat, samozřejmě přiměřeně tomu, jak se zpevňují svaly dítěte.


Přizpůsobujme způsob držení a nošení dítěte jeho vývoji, nezůstávejme za jeho vývojem pozadu. Nenosme však dítě v poloze, pro kterou ještě není zralé. Novorozeně ještě hlavičku nedrží, a proto ji několik prvních týdnů podpíráme. Při svislém držení máme jednu ruku pod zadečkem dítěte, druhou nejprve přidržujeme hlavičku, později hrudní páteř a za několik měsíců můžeme dítě posadit obkročmo na svůj bok a druhou ruku už máme volnou.


Byla jsem pozvána na posouzení psychomotorického vývoje čtyřměsíční holčičky, jejíž rodiče měli neurčitý pocit, že ?něco není v pořádku?. Na první pohled jsem na dítěti nenašla žádné známky odlišného vývoje, ale přesto něco bylo jinak. Až asi po půl hodině jsem si uvědomila, že je to ve způsobu, jak rodiče dcerku drželi v náručí. Snažili se o dokonalou podporu zad i hlavičky, drželi ji strnule a neadekvátně jejímu věku. Dítě hlavičku drželo už zcela samostatně a mohlo být nošeno převážně ve svislé poloze s hlavičkou přes rameno dospělého. V tomto věku mu také
tento způsob nošení poskytuje mnohem více zrakových podnětů.


Někdy se ze správného držení miminka dělá hotová věda, přitom rodiče ve většině případů intuitivně dobře vědí, jakým způsobem dítě chovat. Ale o jedné důležité zásadě je třeba se zmínit. Nikdy nedávejme dítě do polohy, do které se samo ještě neumí dostat. Tedy neposazujme ho, když se samo neumí posadit, ani ho nestavme, pokud se do stoje nedostane samo.

Motorický vývoj každého kojence jde svým vlastním tempem, které odpovídá vývojové úrovni jeho svalové a nervové soustavy, a není proto vhodné toto tempo předbíhat.


Zavěšujme nad dítě různé hrazdičky a hračky, které se rozpohybují při náhodném mávnutí ručičky. Z náhodného máchnutí se za několik týdnů stane cílený pohyb. Stejně můžeme trénovat cílený pohyb nožiček chrastítky, která se rozezní, když do nich dítě kopne.


Dávejme bdělé dítě na bříško a motivujme ho v této poloze ke zvedání hlavičky a k uchopování hraček.


Měňme novorozenci alespoň trochu polohu při spaní, střídejme polohu hlavičky u dětí, které ji ještě neotočí samy.


Používejme lehátko, ve kterém dítě lépe vidí okolí a snáze otáčí hlavičkou.


Jakmile se dítě snaží uchopit hračku do ruky, nabízejme různá chrastítka a hrkátka a vsouvejme mu je do dlaně.


Ve chvíli, kdy se kojenec začne cíleně přetáčet na bříško, může začít trávit větší část bdělého stavu na velké dece na zemi. Podstatně se tím zvětší jeho akční rádius a prostor pro výzkumy.

Jakmile to počasí dovolí, pokládejme dítě i venku na trávu, je to smyslově fascinující zkušenost.


Buďme nápadití při koupání miminka, hledejme různé ?plavací polohy?, učme ho cákat a kopat nožičkama ve vodě. Máme-li chuť a peníze, choďme na kojenecké plavání. Dnes je velice populární s miminky ?plavat?, zprvu doma ve vaně, později v bazénu pod dohledem instruktorky kojeneckého plavání. Aktivity to jsou bezvadné, ale pokud na ně rodičům nestačí peněženka, mohou směle plavat doma a později i v bazénu sami, stejně jako to dělala generace jejich rodičů. Samozřejmě je přitom třeba opatrnosti, citlivosti k projevům dítěte a určitě neškodí si o kojeneckém plavání i něco přečíst.
Při prvních několika návštěvách bazénu postupně prodlužujeme pobyt dítěte ve vodě. Nikdy ho do plavání nenuťme, kontakt s vodou mu tím můžeme na dlouhou dobu zošklivit. Máme-li doma uplakánka,
který od narození vodu ?nemusí?, smiřme se s tím, koupejme ho i doma s maximální obezřetností a výuku plavání nechme až na předškolní nebo mladší školní věk.


Zdroj: Pohodoví rodiče ? pohodové děti (Portál)

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Přeji všem hezký den, už jste četli jak to vedou naši skvělí...
Vblogger  |  5.10.2009 21:30

Velmi dobrý příspěvek, který může pomoci mnoha nezkušeným rodičům...
Ing.Helena Prokopová  |  6.10.2009 20:46

Dobrý den, v tomto článku je řeč o malinkých dětech, ale chtěla bych...
Motorika u prvňáčka  |  10.10.2009 19:39

S těmi hvězdíky konkrétně zkušenost nemám, ale doporučila bych...
Petra Sekalová  |  13.10.2009 22:45

Mrkněte i na http://www.tojesila.cz/
tojesila  |  14.10.2009 13:18

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *