Koktavost, nebo vývojová neplynulost?

14.12.2010 00:00
Rodina a děti

Vlivem prudkého tempa ve vývoji řeči, které umožňuje dítěti říci mnohem více než předtím - a děti by nejraději všechny své myšlenky vyslovily současně - se stává, že dítě může najednou:

-         opakovat vícekrát jedno slovo či slabiku bez námahy, například „Moje moje moje maminka přijde!“ nebo „To to to to auto mám!“ či „Po-po-podej mi míč!“

-       měnit svou řeč v průběhu projevu tak, že zamění slovo nebo spojení, ale smysl toho, co chce říci, zůstává stejný. Například chce říci „My jsme se přestěhovali do nového domu,“ ale řekne „My jsme máme nový dům...“, protože je to pro něj snazší.

-        vsouvat do svých vět hlásky, slova či zvuky, které vůbec nesouvisejí s obsahem, ale mají za úlohu ulehčit pokračování ve výpovědi, například „To je hm auto.“

-        řeč často přerušit, dělat nápadné pauzy, delší než je potřebné k nadechnutí se, například „Mám -------- pěkné auto.“

Všechny vyjmenované těžkosti se odborně nazývají vývojovou neplynulostí řeči, a ačkoli připomínají koktavost, jsou průvodním jevem řečového vývoje. Jen si vzpomeňte, jak dítě začínalo chodit: občas zakoplo, spadlo, poskočilo. A podobně to vypadá i v řeči. Něco zopakuje, něco opraví, udělá pauzu, vsune hlásku nebo slovo. Velmi důležitý rozdíl mezi vývojovou neplynulostí a skutečným koktáním je doba trvání. Vývojová neplynulost trvá od několika týdnů po maximálně 6 měsíců. Když potom přirozeně nezmizí, může se zafixovat a přerůst do koktavosti.

Existují určitá pravidla, která by měli dodržovat dospělí v komunikaci s dítětem s neplynulostí v řeči. Základní „desatero“ zní:

1. Neupozorňujte dítě na neplynulosti v řeči a hlavně ho nežádejte, aby větu zopakovalo znovu a plynule!

2. Neříkejte dítěti, aby mluvilo pomaleji a aby se nadýchlo nebo uklidnilo.

3. Nežádejte od dítěte, zvláště v tomto kritickém období, aby mluvilo nahlas nebo recitovalo před příbuznými, před návštěvou apod.

4. Sami tvořte jednodušší a kratší věty.

5. Sami mluvte pomaleji.

6. Odstraňte situace, kterých se dítě bojí (např. nechte svítit světlo, když se bojí tmy).

7. Nemějte vůči dítěti nepřiměřená očekávání (např. Kluci nepláčou. Petr to umí lépe než ty apod.).

8. Důležité rozhovory ať probíhají zásadně v nepřítomnosti dítěte.

9. Nedělejte žádné náhlé změny životosprávy a na nutné změny, jakými jsou stěhování či změna mateřské školy, dítě předem připravte.

10. Když neplynulost přetrvává déle než několik měsíců, poraďte se s logopedem.

Ukázka z knihy Jak mluvit s dětmi od narození do tří let (Portál)

Související diskuse

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Dobrý den,prosim vás poradte mi,mám syna za měsíc mu budou 3roky,od...
Helena  |  30.1.2011 10:22

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *