Kdo v mládí přivykne, ve stáří neodvykne

Všechny zkušenosti se opakováním vrývají do mozku malého dítěte. Jak říká staré přísloví: ?Kdo v mládí přivykne, ve stáří neodvykne.? Co jsme se naučili v mládí, přetrvává.

• Jakmile se dítě jednou naučilo mít dudlík v ústech, necítí-li se dobře, bude i později potřebovat něco podobného v ústech, aby se cítilo lépe. Okusuje tužky, kouše si nehty nebo potřebuje cítit cigaretu mezi rty.
• Osvědčená zkušenost zahánět smutek z osamění pomocí lahvičky pokračuje někdy později s lahví piva.
• Pachy, na které si dítě zvyklo, když usínalo třeba s plenou na obličeji, si v dospělosti opatřuje například svým oblíbeným parfémem. Ostatní pachy zahlazuje různými deodoranty.
• Tak jako se dítě cítilo jistěji, drželo-li v ruce plenu nebo chrastítko, potřebuje člověk i v dospělosti pocit, že něco drží, že má nějakou ?berličku?. Drží pak v ruce jiné věci, třeba volant nebo výpisy z bankovního konta. Vlastnění materiálních věcí je pro něho důležitější než soužití s jeho bližními.
• Uklidňovalo-li dítě světlo noční lampičky, později také pátrá po zdrojích světla, na které by bylo lze se dívat. Co se hodí lépe než televizní nebo počítačová obrazovka?

Zdroj: Jiřina Prekopová - Když dítě nechce spát, nakladatelství Portál