Jak na povzbuzování dětí

7.3.2007 00:00
Rodina a děti

Děti bychom měli chválit proto, aby měly motivaci chovat se lépe. Tohoto cíle dosáhneme jasnou, konkrétní a osobní formou pochval.

Pochvala by měla být jasná
Než začnete chválit, ujistěte se, že vás dítě vnímá. Pochvalu proneste jasně a srozumitelně, nemá smysl něco si mumlat pod vousy, když dítě navíc se zápalem sleduje televizi. Klekněte si k dítěti, podívejte se mu do očí, hovořte s ním mile, citlivě. Dítě by ani na vteřinu nemělo zapochybovat o tom, zda svá slova myslíte vážně. Povzbuzení pojmete jako jedno z nejdůležitějších sdělení, která můžete svým dětem předat. Mělo by je proto vnímat plnými doušky.

Pochvala by měla být konkrétní
Má-li dítě být ochotné změnit se, v první řadě potřebuje vědět, zač je chválíte, jakým chováním si pochvalu zasloužilo. Je třeba, abyste mu konkrétně sdělili, co je předmětem povzbuzení. Obecná prohlášení typu "jsi šikovná holka", "jsi hodný kluk" nikam nevedou, protože dítě neví, čím si pochvalu zasloužilo. Navíc si mohou myslet, že pochvala není upřímná. Mnohem účinnější je konkrétní formulace: "Děkuju ti, že jsi vynesla koš, když jsem tě o to poprosila.", "Jsi šikovný, že ses se sestrou podělil o hračky." Dítě pak zřetelně slyší, co udělalo dobře, má motivaci totéž chování opakovat.
Dále je důležité pochválit dítě co nejdříve poté, co něco udělalo dobře, aby mělo konkrétní spojení mezi pochvalou a svou zásluhou.

Pochvala by měla být osobní
Pochvala a povzbuzení je v každé interakci mezi rodičem a dítětem specifická. Dítě by ovšem vždy mělo bez jakýchkoli pochyb cítit, že pochvala je opravdová a že je určena jen jemu. Různé formy pochval mívají rozličné dopady. Osvědčuje se formulování pochvaly v první osobě jednotného čísla, jinak řečeno chvalte sami za sebe, například: "Moc mě potěšilo, že sis tak pěkně uklidil pokojíček.", "Děkuju, že přišla hned, když jsem na tebe zavolala, vážím si toho.", "Dneska jsem si s tebou moc ráda hrála, mám radost, když si tak pěkně rozumíme."
Při povzbuzení a pochvale jednejte citlivě a něžně, především s malými dětmi. Takové pohlazení po vláskách leckdy dokáže divy. Mějte na paměti, že každý rodič chválí dítě svým specifickým způsobem, proto druhé nenapodobujte, ale hledejte si vlastní formulace a projevy.

Výjimky a kroky správným směrem
Někdy se stává, že si rodiče zoufají, protože prostě nedokážou na chování dítěte najít nic, co by podle nich bylo hodné pochvaly. Děti nikdy nedělají to, co po nich chtějí, nikdy se s nimi nedokážou dohodnout, aby půjčovaly hračky druhým dětem a podobně. Je zcela pochopitelné, že v negativním rozpoložení hledáme pozitiva velmi obtížně. Přesto s trochou úsilí dokážeme mnohé. Pozitivní prvky v chování dětí najdeme vždy, stačí se chvíli bedlivě dívat. Chcete-li pomoci dítěti, aby se změnilo, investujte do hledání výjimek čili pozitivního chování. Děti prostě potřebují vědět, že alespoň něco umějí udělat dobře. Teprve pak si mohou začít budovat větší sebedůvěru a měnit se.
Nikdy nečekejte, až situace dospěje do stavu dokonalosti, nečekejte, až dítě něco dokončí k vaší plné spokojenosti, než je pochválíte. Změna nikdy nebývá náhlá, pokaždé je postupná, tudíž je třeba děti chválit, aby měly dostatek motivace k dalším snahám. Například povzbuďte dítě k vydatnější snaze, jakmile postřehnete, že si sedlo k domácím úkolům: "Udělala jsi mi radost, když sis tak brzy začala dělat úkoly." Nečekejte, až bude úkol hotový. Pochvala je prvním krokem na cestě ke změně, nezapomínejte.

Dvojnásobná pochvala a povzbuzení
Účinek pochvaly a povzbuzení lze zdvojnásobit tím, že o ní řeknete dalším lidem. Pochválíte-li dítě před ostatními nebo před někým, kdo pro dítě hodně znamená, bývá obrovskou motivací a velkým zdrojem uspokojení. Například zaznamená-li otec u dítěte pěkné chování, jednak dítě pochválí hned a jednak pak pochvalu týž den zopakuje před maminkou nebo jí o té velké události poví. Když dítě něco provede, káráni se obvykle rozmazává všude možně, nezřídka se o něm dozví kdekdo. Tendence by měla být přesně opačná. Pochvalu dítěti klidně zopakujte, řekněte o ní druhým, prostě z ní udělejte velkou novinu.

Vytrvalé chválení
Některé děti zpočátku odmítají pochvalu i povzbuzení. Někdy zavrtí hlavou a podotknou: "Určitě jsem to neudělal dobře, to říkáš jen tak." Anebo nevěří, že rodič svá slova myslí upřímně. Pokud pro ně pochvaly v minulosti byly naprostou vzácností, je zcela pochopitelné, že si na ně potřebují zvyknout. Nejdřív si totiž musejí ověřit, že pochvala opravdu platí. Odmítá-li dítě pochvalu, nenechte se odradit, vytrvejte. Odmítání spíše pojímejte jako důkaz obrovské potřeby, aby bylo hodně chváleno. Vytrvalost se vyplatí, uvidíte.

Zdroj: John Sharry - Řešíme problémy a výchovou dětí a dospívajících, nakladatelství Computer press

Související články

Náctiletí

8.9.2005 00:00

Jádrem lásky je komunikace

18.5.2004 00:00

Odvaha být nedokonalý

9.12.2002 00:00

Děti potřebují lásku

22.5.2002 00:00

Respektování hranic druhých lidí

28.3.2001 00:00

Přidat komentář

 
* *