Hyperaktivní dítě

Hyperaktivní dítě

25.10.2002 00:00  |  Rodina a děti

S čilým, čiperným a neposedným dítětem se někdy setkal asi každý. Jsou-li tyto a ještě další projevy chování dítěte nadměrné, hovoříme o hyperaktivitě. Zatímco čilost nebo čipernost je poměrně dobře ovladatelná, neklid je zpravidla zvladatelný dítětem jen krátce a až pod silným tlakem okolí (např. pod hrozbou trestu).... celý článek

Komentářů: 74 | Poslední komentář: 1.9.2015 14:11

Komentáře

reagovat 26.10.2006 16:50 - Honza 37

Ono je opravdu těžké rozlišit čiperné a bystré dítě od hyperaktivního. Když se to vezme kolem a kolem, tak každý z nás má nějakou malou poruchu. U někoho je to nezřízená chuť na sladké, někdo si nedokáže odříct cigaretu, někteří z nás závidíme těm druhým, pomlouváme je, a podobně.... Chci tím říct, že my rodiče nejsme vůbec dokonalí a že nám s dětmi kolikrát chybí trpělivost a hlavně laskavý přístup. Vždyť co rodičů dá děti raději před televizi, než aby vzali pohádkovou knížku a s dětmi si četli! Co rodičů dá přednost svému soběctví před zájmem o své vlastní dítě! Z tohoto podhoubí se pak vytváří atmosféra, ve které děcko vyrůstá, prostředí, kde se formují jeho návyky a kde získává modely chování. Hyperaktivita je zejména o poruše soustředit se! V kolika rodinách běží současně televize či rádio při hrách s dětmi, v kolika rodinách se odbíhá od stolu při jídle, řeší se "důležité věci". To všechno formuje naše děti a vnáší to do jejich duší neklid. V neposlední řadě je to i vytrácení se duchovna z našich rodin. Ztráta víry ve vyšší hodnoty a ideály a v první řadě ztráta víry v Boha...To je příčina psychických problémů nejenom u dětí, ale také u nás dospělých. Ať si to každý přebere po svém. Je totiž rozdíl mezi většinou dětí, které rodiče vychovávají ve víře v Boha a rozdíl mezi dětmi, které vychovává buď televize, či rodiče pouze materielně orientovaní. Děkuji, že jsem mohl svobodně napsat svůj názor na věc.

reagovat 26.10.2006 17:22 - iša

Já děti ještě nemám,ale napsal sy to Honzo dobře.Dnešní děti vychovává televize a okolí.Dnešní rodiče už nemaj tolik času a nebo sy ho spíše neumí udělat.Doúfám,že mi to půjde líp a že na ně i na sebe budu moc být hrdá,Ale člověk nikdy neví jak to vše bude.

reagovat 26.10.2006 17:24 - Veronika

Mam 3lete dite a nedokazu rozlisit zda me dite je hyperaktivni. Neni prave prilis ciperne, i kdyz je velmi aktivni, ale myslim tim fyzicky je v normalu. Bohuzel s koncentraci je to horsi, neodkaze se soustredit na jednu vec snad vice nez pul minuty. Pritom jak tady pise Honza, deti mohou byt neklidne kdyz se jim rodice nevenuji, napriklad kdyz si s nimi nesednou a napr. nectou si knizku. Ale jak to dite vubec prinutit aby si sedlo? Anebo kdyz uz sedi, tak mu ctu chvilku a pak uz si dela to co chce samo, a ja si muzu cist sama pro sebe :-)) Stejne je to s jidlem, u nas se nikdy nesedi u stolu. Dite mi beha po mistnosti, hraje si s hrackami a mezitim se naji. Vyresila jsem to tak, ze mu dam nakrajene jidlo na talirek pobliz hracek a ono si vzdycky dobne mezi hranim.

Navic kdyz mluvim o tomhle problemu s tchyni, tak ta se vzdycky smeje a vzpomene si ze jeji syn byl uplne stejny, takze ono to muze byt spise v genech. Ale nejsem si jista. Nemuzu ale uplne souhlasit s Honzou, i kdyz na tom vsem je take neco pravdy, zajiste, a respektuji jeho nazor.

reagovat 7.12.2006 13:47 - pet

Veroniko, mám 2 děti a to dost živé.

Mám jen jednu radu uhonit vaše dítko,

ten recept osvědčený. Naše děti nechtěly

sedět ani v kočárku. Nevěděla jsem jestli

mám první běhat za dětmi nebo za kočárkem.¨

Řešení bylo jednoduché. Zrušila jsem kočárek

a děti chodily pěšky. Tím se unavily a taky

se uklidnily. Procházky se prodlužovaly.

U dětí se zlepšil spánek a prospělo jim

to také na kondičce.

reagovat 7.12.2006 15:49 - MONI

No,ale zrovna tohleto neplatí na opravdu HYPERAKTIVNÍ děti.Kdo má dítě takhle živé,tak ví,že rodič padne a dítě prostě nelze unavit.Mám doma 12 letou už slečnu.A věřte,že když byla malá,tak jsem zkoušela různé fígle jak ji unavit.....A nejednou to zkončilo tak,že já po celém dopoledni unavená s procházky a dcera ta by dál juchala...Je to těžké-unavit je.

reagovat 7.12.2006 15:51 - MONI

...od lékaře dg: hyperaktivita

reagovat 7.12.2006 18:46 - Renata Markova

mám hyperaktivní dítě a žiji s přítelem,se kterym mám druhé dítě 18měsíců

reagovat 8.12.2006 05:11 - Hana

Zalezi taky na tom jak moc silna je ta hyperaktivita, cetla jsem o pripadu kdy si matka nemohla opravdu ani na minutu sednout, jak bylo dite neposedny a musela to resit psychiatrem. Mam pro vas vsechny ale dobrou zpravu pubertou to ustane. Vim ze je to dlouha doba cekat tolik let, bohuzel tato v podstate nemoc se tezko leci. Mela jsem takovyho bratra, chvily neposedel, psychous nam dal tenkrat nejaky obrazky aby jsme ho drzeli za ruku a on se soustredil, nedokazal to vic jak 30 vterin. Porad nekde lital, byl u kazdyho pruseru. Ted je mu 24 a jak kdyby nikdy nic nebylo. pravda ale je ze se snadno rozcili a pak sproste nadava, ale to dneska kde kdo.

reagovat 8.12.2006 07:54 - MONI

Ano je to pravda,dceři je dnes 12 a půl a mohu potvrdit,že s věkem nahoru je to lepší a lepší.Jen tyto děti potřebují opravdu pravidelný režim a musejí vědět,kde jsou určeny meze......Pamatuji si velmi dobře dobu,kdy jsme ji museli pořád držet za ruku-až do 5 let neexistovalo,abychom někde šli a ona vedle nás po chodníku-nemyslitelné!!!Nikdy neměla žádný úraz a to jenom díky tomu,že jsme ji fakt nemohli pustit ani na 5 vteřin.Ale zase na druhou stranu,temperament zůstal a tak se v životě snad neztratí.I když u nás je to spojeno s poruchou učení,dá se to zvládnout.Hold chce to někdy pevné nervy a trpělivost.

reagovat 17.12.2006 23:27 - Iva

Chtěla bych požádat o radu mám 2,5letého syna a je hyperaktivní neustále je na pochodu nevydrží chvíli v klidu o hračky se nezajímá vyhraje si s kosmetikou když mu ji vezmu začne se vztekat dokáže stát u skříňky a nutit si věci a nejde ho nijak odpoutat máte někdo podobné problémy poraďte děkuju

reagovat 2.2.2007 14:32 - Martina

Mám problém s rok a púl starou holčičkou nechce skoro vúbec spát.Pokud spí přes demn stačí jí i púl hodiny nedostanu ji spát dřív jak v 1 hodinu ráno uspávám jí třeba tři hodiny a je to vždycky hrozná scéna.Pokud spát přes den nejde tak usne kolem osmý hodiny večer a za dvé hodiny je vyspalá a znovu usne ve čtyři ráno a kdybych ji nenutila tak snad nejde vůbec.trvá to už 4měsíce pan doktor říká že je to normální ,ale už sem z toho docela unavená.Chtěla bych nějak poradit děkuju moc.

reagovat 2.2.2007 22:43 - milda

hyperaktivni deti jsou spirituelni deti, jsou velmi citlive, vnimaji nevedome vsechno co se kolem nich deje, nejlepe zajit za doktorem, ktery leci take homeopatii,

reagovat 21.2.2007 10:57 - Hanka

PRO IVU, mám syna 26 měsíců a projevuje typycké příznaky hyperaktivity. Nechodí normálně, ale lítá po bytě z jednoho konce na druhý, pozdě se naučil chodit na nočník - nevydržel na něm sedět, pořád odbíhal, od jídla mi odbíhá, pomalu abych ho honila po místnosti, mluví nesrozumitelně svojí hatmatilkou, nechce opakovat slova, když mu seberu nějakou věc, aby jí nezničil, okamžitě se začne vztekat, lehne si na zem, kope nohama, rukama, dokud ho opět nějakým způsobem nerozptýlým. Na domluvu jsem rezignovala dávno, takže jsem přešla na systém pohlavků, ale brzy jsem zjistila, že ikdybych ho měla umlátit, tak stejně po dvacáté půjde a udělá to samé, co jsem mu zakázala. Hračky ho nezajímají, jen pořád někde po něčem lézt, lítat a dělat si co chce. Jsem z toho sama na prášky. Pohlavky dávno nepraktikuji, ale brzy asi sama sobě nasadím sedativa, protože hyperaktivní děti jsou na zabití. Kdo ví, ten zná. Když čtu články o takových dětech, tak mě jímá hrůza, co mě ještě čeká, protože synovi byli teprve dva roky a já občas bývám naprosto vyčerpaná. Nezbývá jen doufat, že se brzy srovná, nechat mu v rozumné míře volnost při hraní, netrestat ho, ale chválit a motivovat. Nevím, jak to zvládnu, ale trochu mě uklidňuje, že nejsem sama a že se to časem snad zlepší.

reagovat 21.2.2007 11:54 - Simča

Někdy bývá příčina i v jídle, např. moc cukrů. Děti hodně jedí různé zaručeně zdravé řezy z mléka a medu, pijí sladké džusíky, limonády, sladká mléka apod. Takže stojí za to upřít pozornost i tímto směrem.

reagovat 15.3.2007 15:42 - Markéta

Paní Hanko, mám hyperaktivního syna, rovněž 26 měsíců, přesně co popisujete, se děje u nás, ale s nočníkem stále zápolíme. Už si s ním nevím rady, občas si už beru prášky na uklidnění. Nevím, jestli s ním zajít k nějakému odborníkovi nebo čekat, jestli se někdy zklidní.

reagovat 16.3.2007 01:11 - Veronika

Mojemu certovi jsou ted 3 roky, samozrejme ze vsechno je pri starem, nekdy snad i horsi. Zacal ted mluvit (myslim tim zretelne), a cely den jen krici a povida a zpiva a... stale dokola. Neustale potrebuje pozornost, kdyz se bavim s nekym jinym, a to i po telefonu, zacne do toho kricet anebo zacne schvalne nahlas zpivat abych se s nikym proste nedomluvila. Zatim jsme to vyresili tim, ze jsme ho dali do skoly, ne jen do skolky, kde se deti pouze hlidaji, ale do "doopravdove" skoly, uci se trosku pocitat, ctou mu knizky apod. To docela pomohlo, tim se mi i potvrdilo, co si myslim dlouhou dobu: ze tyhle deti jsou hyperaktivni proto, ze toho maji prilis na mysli, nedokazi se soustredit a tak se radeji vybijeji fyzicky. Napriklad to co mi radi nektere maminky, ze ho mam tzv. utahat, se mi zas tak neosvedcilo: za 1. utaham sama sebe a ne jeho a za 2. nekdy tyhle deti jsou sice utahane, ale aktivni jsou jeste vic. Takze pratelska, klidna atmosfera, a hlavne zabavit mozek - to je to co se (zatim) osvedcilo mne.

Take k te strave, pomohla mi moc tchyne (jak jsem drive psala, sama mela stejne potize se svym synem - mym muzem). Naucila me varit trochu jinak pro sve dite, nez napr. pro sebe, spise vegetarianske tezke kase (napr. hodne lustenin, jahly, krupice) na slano, ona take pece domaci ruzne chleby (z celozrnne mouky). Take to velmi pomaha, s nacpanym briskem se to pak tezko lita :-))

reagovat 16.3.2007 05:08 - Veronika

Jeste dodam, ze jsem si znovu "postezovala" v tematu Mam strasne otravne dite. Mozna si sama nechci priznat, ze me dite je hyperaktivni, a napriklad kdyz s nim jdu k doktorovi, nezminim se o jeho prilisne aktivite, jaksi se stydim... stezovat si na sve jedine dite. Take navic neverim na nejake zkoumani anebo pripadne leky. Sama jsem mivala zname, ktere davali svemu diteti sedativa, a moc jsem s timhle tenkrat nesouhlasila, a vlastne ani ted ne. Za dalsi - spousta lidi mi tvrdi, ze tyhle deti jsou vlastne velmi inteligentni a pokud se jim pomuze se skolou a venuje se jim dostatek pozornosti, vyrostou z nich chytri lide (take mam par znamych u kterych se zvlastni pece a pozornost vyplatila - jejich deti jsou velmi uspesne). Zrejme je ale nebezpecne tyhle deti trestat a shazovat je, pak se bojim, ze se jejich prilisna intenzita obrati tim nespravnym smerem... Je to ale fakt tezke, obcas nevybuchnout, ze?

reagovat 3.4.2007 22:29 - Renata

Memu synovi bude letos sest let,mnel jit v zari do skoly, ale dostal odklad ze zdravotnich duvodu.Je po transplantaci kostni drene tu prodelal pred rokem!Ale mam problem s jeho hyperaktivitou,neustale zlobi,provokuje,bije svou dvouletou sestricku!Kdyz mu neco reknu tak si dela co chce vubec neposloucha nekdy mi pripada ze se ridime podle nej aby byl klid.Se spanim vecer jsou neustale problemy,chodi spat semnou jinak by rval ani nevim jak dlouho!Byl vysetren psychologem ale tam nic pani doktorka nezjistila tak zavazneho-vysledky-Socialni kontakt navaze,behem vysetreni spolupracuje,v zaveru zvysene unaveny,zhorsena koncentrace pozornosti.

Aktualni uroven rozumovych schopnosti lezi v pasmu nadprumeru a to jak v oblasti verbalni tak v oblastiperformacni.A GRAFOMOTORICKY projev je v pasmu prumeru.Nevim co bych mnela delat dal?Prosim o uprimnou radu jestli jit za tetskym psihiatrem aby se zklidnil.dEKUJI ZA ODPOVED!!!!

reagovat 6.4.2007 15:14 - Jarmila

Mám taky moc živé děti-dvě. Holka má 7 let a kluk 3 roky. S posloucháním mají velký problém obadva, v jednom kuse se honí, skáčou a neustále na sebe křičí a bijí se. Holka je v první třídě, má potíže se psaním, a věci do školy má furt v nepořádku. Do tří let velice špatně spala a bývala dost uplakaná. Ted´ je drzá a ke všemu má připomínky. Kluk se spaním tak velké problémy neměl, do 1 roku byl hodný. Ale potom se to obrátilo. Leze po nábytku, vyloženě ho lákají nebezbečné věci /elektrika a pod./ Párkrát už mi málem vlítl pod auto, a to ho mám stále na očích. Hračky rozbíjí, z žádnou si nepohraje. Snažím se jim vše vysvětlit, ale je to marné, nic na ně neplatí. Vyzkoušela jsem toho už docela dost, a jsem už zoufalá. Doma žádnou podporu nemám, partner ,s nima je chvíli a zlobí se i na mě. Dává mi za vinu, že jsou takový. Tchyně by řešila vše vařečkou, kvůli tomu se i pohádáme. A diskutovat s nima nemá význam, to už jsem vzdala. Samozřejmě,že

mě jich nikdo moc nepohlídá, jen když jsem v práci.

Nevím už kudy kam, jsem unavená a hlavně chci těm svým čertům pomoct....Děkuji za odpověd·!

reagovat 9.4.2007 23:21 - Markéta

Začínám mít pocit, že je to zlobení asi normální! Mám 2,5 letou dceru a půlročního syna. Holka je ale čertice, temperamentní, živá. Všude je jí plno a hlavně je to jedinec, který si jde tvrdě za svým a nikdo jí nemůže omezovat. Je to naše vymodlená holčička, ale kolikrát by jsme jí "přetrhli".V porovnání se synem, který je od narození andílek, byla dcera od mala uplakaná, nespokojená a to přetrvává dodnes.Připadá mi, že pláče bezdůvodně od rána do večera.Po obědě nechce spát, to vydrží i hodinu brečet v ložnici.Nejhorší na tom je, že je potom odpoledne hrozně mrzutá, ukňouraná, když se nevyspí. Veškeré výchovné metody u ní nefungují a tak jsem stále zoufalá, co nám z ní vyroste. Přitom to do roka a půl, bylo tak úžasné dítko, které všechno papalo.Dnes nechce téměř žádné ovoce ani zeleninu. "Dobrůtky" by mohla po celý den. Rozhodla jsem se skoncovat s nimi, protože jejich konzumace bezesporu vede k její hyperaktivitě a nechuti ke zdravému jídlu. U nás je to obdobné, manžel má na výchovu svůj názor a já také, kompromis není možný!Jó, a tu vařečku už máme taky za sebou. Platí na ní jen chvíli, ale alespoň něco!!! Nejsme žádní trýznitelé (cukr a bič). Manžel říká, že z toho vyroste.Tak na to se moc těším až to bude, protože mám pocit, že ze mně za chvíli bude hysterická neustále vystresovaná matka, která potřebuje lékařskou pomoc! Tak maminky, pevné nervy a vězte, oni nám ty dítka z toho vyrostou!!!

reagovat 16.5.2007 10:35 - zlata

Mam doma 10 leteho syna,ktery je hyperaktivni(ADHD).Ve skole jsou problemi i kdyz dostal k sobe asistentku,ktera mu ma pomahat v priprave,aby mel vse napsane atd.Opak je ale pravdou.Kluk chodi domu z poznamkama ze nema splneno co se ponem ve skole chce a pani u¨citelka to dava zavinu nam,ze se mu dostatecne nevenujem a neprohlizime uceni kde ma napsano co ma delat.Co muzete psat kdyz to nema zapsane!Nektere dny je zcela v pohode,ale zase jine k roztrhani,ale musime to zvladat,protoze i nas 3 lety je hyperkinetik.Poradte nam prosim co je lepsi nez leky na sklidneni od psichiatra? Dekuji Zlata

reagovat 16.5.2007 15:56 - Esmeralda

Na hyperaktivitu je dobré podporovat sebevědomí kluka,nic není tak důležitého jako jeho dušička a srdíčko,když přinese poznámku tak mu zdělte ať si z toho nic nedělá,že učitelka mu nerozumí,kdyby ho učitelka plně chápala,tak by nepsala poznámky,ale motivovala by dítě a to právě zkuste vi.Dítě se silným sebevědomím dokáže i nemožné,podle příspěvku odhaduji,že ve škole ho moc neberou zkuste vyměnit školu,někdy to stojí za to.Jinak doporučuji sehnat jednu z nejlepších knih jak na děti a většinou se změní i rodiče a pohled na dítě.Knihu by měli číst oba partneři,aby měli stejný náhled na dítě.Kniha se jmenuje RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN napsali ji PAVEL KOPŘIVA,JANA NOVÁČKOVÁ,DOBROMILA NEVOLKOVÁ,TATJANA KOPŘIVOVÁ většinou se v knize každý sám najde a pozná se v různých situacích.Vřele doporučuji.Na zmírnění těchto dětí se podává doživotně rybí tuk,máme s ním dobré zkušenosti,zmírňuje stavy nálad a pít dlouhodobě meduňku a třetalku.Třezalku v létě ne,nesmí se s ní na slunce a ruší antidepresiva a léky na srdce jinak je víborná.(každý žijeme tak jak umíme a ne jak chtějí druzí)

reagovat 16.5.2007 16:02 - Veronika

Memu diteti jsou 3 roky, kluk. Jakmile oslavil 3. narozky, zmenil se k nepoznani. Predtim s nim byly neustale problemy, nechtel spat, nechtel si ani sednout behem dne, neustale lital venku, nechtel jist apod. apod. Neposlouchal! Vsechno muselo byt po jeho! Budil se nekolikrat za noc, kricel hystericky a trvalo mu asi hodinu nez zase zaspal. Byla jsem fyzicky a psychicky na dne... Ale nakonec se to zmenilo!

Jsem tak rada, ze jsem nikdy nepouzila "zarucene" metody nasich rodicu a prarodicu: varecku, kleceni v koute, zavirani v loznici a nechat maleho vybrecet se az usne apod. Ja nevim, nechci delat ze sebe andela, taky jsem na nej obcas zarvala anebo do nej strcila kdyz jsem byla opravdu vyzdimana a nevedela kudy kam, ale napr. varecka? to mi pripadalo skoro bolestive reseni. Napriklad to ze nechtel maly spat jsme vyresili tim, ze jsme ho vozili v aute dokud neusnul. Mi rodice si klepali na celo, ale fungovalo to. Take s jeho prilisnou energii a neschopnosti koncentrovat se jsem si nakonec poradila: zjistila jsem ze resenim neni unavit ho fyzicky, ale resenim je unavit jeho mozek. Takze cteni knizek s velkymi obrazky, pousteni ruznych video, vysvetlovani, prochazky, proste klidek a pohoda, to je to co takovehle deti potrebuji (i kdyz zase: ne vzdycky se mi zadarilo byt v pohode, mne se napr. osvedcilo hodne spat a tak jsem mela vice sily druhy den). Jednou z nejdulezitejsich veci pro me bylo a je - dobre prcka nakrmit, snazit se mu 'nacpat" brisko. Tyhle deti ne ze by nechtely jist, ony jaksi "nemaji cas". proto dodnes napriklad udelam veceri, dejme tomu gulas, a pak mu toho vetsi cas rozmixuju na kasi a navrch dam kousky masa a knedliku a zaliju omackou aby to vypadalo jako normalni jidlo. Pak ho nakrmim a ta kase mu neda tolik prace s kousanim, a maly se naji podstatne rychleji a sni toho vic. i kdyz stale jsou dny kdy jist moc nechce, a tak si s nim hraju a pritom ho jakoby mimochodem nekrmim.

Ja vim, ze tyhle rady davaji smysl a nejsou nic noveho pod sluncem, ale prece: mne se osvedcily. Nekdy je to vsechno piplacka, ale duvodem, proc se tolik zde rozepisuju, je to ze nemusite dat na okoli, kteremu se ne vzdycky libi, kdyz se diteti presprilis venujete. Dejte na to, co samy citite, kdyz se vam nezdaji rady vaseho doktora, neposlouchejte ani jeho! Mne se to vyplatilo.

reagovat 23.11.2007 18:57 - akatka

Mile mamy sama bych potrebovala pomoc, memu synovi bude pet let ze ma lmd mohu podekovat skoro byvalemu manzelovi ktery byl domaci nasilnik. Kdyz ho zavreli bylo synovi neco pres tri roky, trpel hysterickymi zachvaty a sebeposkozovanim kdybych ho nedrzela tak by se zabil a jediny co pomohlo na zkloidneni byla studena sprcha, nebojte nejsem herodes radila jsem se i s doktory. V noci i ve dne se pocuraval dokonce i venku se pokakal do kalhot, nemluvil jen vydaval skreky, nejedl, neposlouchal me, mel proti me agresivni vypady, nebyl se schopen sam najist, oblict, proste prizpusobit. s jidlem to bylo tezky muselo to jit nasilim jinak by skoncil na jednotce intezivni pece a jeste k tomu mel atopicky ekzem. K tomu mam jiz 7letou dceru ktera me castovala nadvkami typu ty pico tak mi to kup a nakonec perlicka kdyz byl ve vazbe tak jsem zjistila ze cekam treti dite to byl sok. Ne ze bych s nim spala ale nejak se zapomnel jestli chci atak kdyz je clovek v bezvedomi tak mu to tak ani neva. takze devcata te asi tak ve zkratce co bylo. Nyni me dcera miluje a otce nechce videt, syn uz se sam naji,oblekne, nekdy i pohraje a dokonce i mluvi i kdyz ma chyby ve vyslovnosti a dela mu problem sklonovat ale pilujem pomoci logopedky a ucim ho venku za pohybu protoze nema rad kdyz ho do neceho nutim takze mame skolu hrou. Dokonce ted behem tydne jsem ho naucila poznavat barvy. Stale se mu snazim zvysovat sebevedomi a dodavat mu sebeduveru nekdy je to tezky ale mame obrovsky kus prace za sebou a velky nas ceka. Nebot lide nemaji pocopeni pro takove deti ale on je muj syn a ja ho miluju jaky je. Takze pokud mate pro me radu budu rad. tak zatim ahoj Katerinagutova"seznam.cz

reagovat 24.11.2007 22:39 -

Milé maminky,

I já mám doma, dnes už skoro osmiletého chlapce s ADHD.Už samotné těhotenstý a následný porod nebyl standartní.Skoro do půl roku se mi budil i 17-krát. za noc. Přes den neměl potřebu nic naspávat a tak jsem zkrátka byla v jednom kole. Syna jsem kojila a brala jsem to, jako že to tak má být. Vždycky byl pro mně na prvním místě.

Ve třech a půl letech jsme ho dali do školky, kam se mimochodem velice těšil a moc se mu tam líbilo. Školku navštěvoval 1. rok a nebyl vůbec žádný problém.Druhý rok, ale probíhaly ve školce nějaké změny a chlapce dali na jiné oddělení a tím dostal i jiné paní učitelky. Už po týdnu si na něho začala paní učitelka stěžovat, vůbec jsem tehdy nevěděla co jí na to říct...Je pravda, že už v té době jsem si začla všímat, že syn je jiný než ostatní děti.Kolikrát si třeba paní učitelka stěžovala,že se nepřevlíká, nebo mu to jde velice pomalu a musí se na něho čekat. On mi potom doma říkal, že nějaký kamarád hledal ponošku, tak mu jí pomáhal najít. Často jsem slýchávala, jak na něho křičela, když jsem vcházela do školky a opravdu mi z toho nebylo moc hezky. Vše vyvrcholilo na besídce pro maminky, kdy při nástupu dětí jeden chlapec upadl a paní učitelka řvala na mého syna, že mu podrazil nohy. Ten stál vedle a ani kouskem slova se nezmínil, že nic takového neudělal.Besídku jsme si s manželem natáčeli a doma jsme si to znova procházeli. Opravdu syn nic neprovedl, chlapec zkrátka škobrtl o bačkoru.Bylo mi to tak líto, měla to být pěkná besídka pro rodiče a já to nakonec obrečela. Doma jsem synovi vysvětlovali, že to měl paní učitelce říct, ale ten vůbec nepohopil o co jde.

Když mu bylo 5. let, začal chodit do hudební školy a hrát na klavír. Vybral si to sám a my jsme ho v tom samozřejmě podpořili. Na klavír chodil dvakrát týdně po půl hodině. Paní učitelka okamžitě poznala, že má problémy s koncentrací a rozvrhla mu hodiny do kratších intervalů. Mimochodem alespň touto cestou ji chci velice poděkovat. Je to učitelka na svém místě.Často jsem byla jejich hodin přítomna. Umí syna zaujmout a používá k tomu různých způsobů. Samozřejmě umí i pokárat, pokud necvičil , ale vše je více než vyrovnané laskavostí a pochvalami a syn jí má moc rád.

Když nastupoval do první třídy začala jsem mít obavy s toho, jak to půjde dál. Mezi tím jsme byli u dětské doktorky a tam mi poprvé řekla, že by jsme s ním měli zajít k psychologovi, že se jí zdá hyperaktivní. Jen mi potvrdila, to co já si myslela delší dobu a o čem jsem nemohla přesvědčit ani svého muže. Je pravda že každý si to představuje jinak a taky každé dítě je jiné. Kdybych měla v kostce popsat to naše tak bych uvedla pár příkladů:Stále se na vše ptá a na všechno chce slyšet odpověď,všechno má potřebu si prohlížet a brát do rukou.(většinou to dělá problémy v obchodech)Špatně a pomalu se obléká dodnes mu dělá problémy zavázání tkaniček, nebo zapnutí knoflíků.Pokud má sedět na židli nevydrží bez pohybu snad ani chvilku.Má potřebu vše komentovat, neustále skáče ostatním do řeči atd.. Jinak je velice citlivý, rád se mazlí..bezprostřední...

Byli jsme objednaní na kontrolu a v té době nám už začly první problémy ve škole. Opět jsem začla slýchat, když jsem si ho vyzvedávala ze školní družiny, jak paní vychovatelka křičí, protože měl uklidit stavebnici, okamžitě a on mu tam chyběl ještě jeden díl a bez toho to přeci nemůže být...

Na první třídní schůzce nám paní učitelka řekla, že si na něho nechce stěžovat..ale..

Chtěla bych jen napsat, že syn se do školy, taky velice těšil. Chvíli jsme váhali nad odkladem, ale potom jsme si řekli, že mu to snad ani nemůžeme udělat. Asi po prvním měsíci začal chodit ze školy smutný, začal být uzavřený. Říkal, že má životní smůlu, že mu paní uč. nerozumí, že se snaží atd...Začaly se mu zhoršovat známky a donesl první poznámky.Když jsem se s ním učila doma neměla jsem s ním sebemenší problémy, ale ve škole to zkrátka nedělalo dobrotu.

Dětský psycholog nakonec potvrdil ADHD a navrhl léčbu ritalinem. Je pravda, že jsem s toho byla docela zmatená. Nic jsem o tom do té doby nevěděla a nechtěla jsem aby syn něco musel brát. Ale byly jsme před problémem, který bylo potřeba řešit okamžitě. Nakonec jsme se s manželem dohodli na tom, že to zkusíme.

Od té doby jsme ještě navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu.

Návštěvu pana doktora i PPP beru jako obrovskou pomoc. Zeptala jsem se snad úplně na vše co potřebuji a ptám se dodnes. O všem se snažím bavit zcela otevřeně.Často se ptám i na konkrétní situace ve výchově.

Dnes syn navštěvuje 2. třídu základní školy a ritalin užívá stále. Pomáhá mu hlavně soustředit se na učení.Prospěch má velmi pěkný a do školy chodí moc rád.Byl mu vystaven individuální plán výuky . Paní učitelka nešetří pochvalami a inspirací.

Často se ptám sama sebe, zda děláme dobře..Nevím, ale co by bylo pokud, bych to neřešila tímto způsobem. Možná kdyby byli všichni učitelé a vychovatelé,jako je paní uč. na klavír, nikdy by nic brát nemusel.

Ještě mi nedá abych se nevyjádřila k některým názorům,jako děti unavit atd. Manžel chodí se synem sportovat do tělocvičny, bruslit atd.. ale to by mu ve škole asi zrovna moc nepomohlo. Navíc, čím jsou tyhle děti unavenější, tím to je obvykle horší.

A že jsou takové děti proto, že mají špatný základ v rodině?Myslím, že nám to doma klape velmi pěkně a přesto je syn takový, jaký je.

Všem rodičům těchto dětí přeji hodně trpělivosti a lásky.

reagovat 6.1.2008 22:25 - Vlaďka Bláhová

Dnes jsem si už ze zoufalství našla článek o hyperaktivních dětí. Mám dceru 2 roky a 4 měsíce a je absolutně nezvladatelná. Od narození nespí, v souč.době vstává denně okolo 6h ranní a vydrží do večera do 20h být neustále vzhůru, za celý den není ani 5 minut, kdy by si sama pohrála s hračkami, pouze s námi, s rodiči a vydrží u toho chvilku, baví jí prohlížet časopisy, zpívat, hrajeme na piánko, říká básničky, zpívá písničky, zná barvy, počítá do pěti a začíná pomalu už i do deseti. Neustále leze po mě, pořád se domáhá ke mě na klín, když se maluji, je to s velikým problémem, všechno mi bere, ničí, náhodou když ji vidím, že se s něčím zabavila, vezmu si do ruky noviny, ona to spatří, jde a mlátí mi do nich, leze po mě a když nereaguju, tak mi do nich švihne, že mi je roztrhne. Neustále se domáhá soustředit se jen a jen na ní. Jak jsem psala, že v poledne nespí a vydrží 13-15h celý den od rána mluvit, brebentit, neunaví se, bydlíme u lesa, chodíme často i na dlouho ven, v létě celý den v bazénu a spánek se u ní nedostavuje, tak když jde večer spát, po dvou hodinách se vzbudí a pláče a když usne, tak několikrát za noc se probouzí a ráno je už zase brzo vzhůru. Nemohu to pochopit. Narodila se mi v mých 41 letech, těhotenství jsem měla tak bezvadné, bez problémů, ale pravda je, že jsem v těhotenství spala přes den pouze 2x, byla jsem jak trysková myš, pořád jsem někde byla, jezdila jsem autem, stále jsem něco dělala, neodpočívala jsem, byla jsem neustále v pohybu - jak se říká, že to děcko si všechno převezme z matky, tak nevím, zda na tom něco je, ale přes dva roky nevím co to je si přispat a nebo si jít lehnout přes den, kdybych nejela na nákup, nemám pro sebe ani chvilku, takže využívám každé situace kdy je potřeba něco jet koupit a jsem ráda, že vypadnu z domu. Nejsem skoro schopná ani uvařit, protože když jsem v kuchyni, malá je tam se mnou a při vaření omáčky, kdy tam jsem 2 hodiny, ona též, dokáže napáchat neskutečné věci. Už jí nebaví ani TV, žádná pohádka, nebaví jí kreslené pohádky občas nějaký film, kde hrají děti a zpívá se a Dádu. Byla jsem s ní už objednaná v létě na psychologii, ale manžel to bral, že z ní chci dělat blázna, což sama vím, že tak není, že psycholog nám naopak pomůže, protože se s ní i stydím jít někam na návštěvu, protože každých 5 minut tropí katastrofu a doma jsme na ní i tři dospělí i má 19-letá dcera a máme problém všichni tři jí zvládnout, takže jsem podle článků usoudila, že je též zřejmě hyperaktivní a zítra zvedám telefón a volám na objednání k psycholožce a jsem zvědavá jak se tento náš problém bude řešit, neboť v září nastupuji zpět do práce a neumím si představit nespat a v 5h vstávat a být do 16h v práci u počítače a od rána jen psát a psát jako zapisovatelka u soudu, nevím kde jinde sehnat jakoukoli radu a to, že už byla několikrát bita, to byla, protože to ani jinak nešlo, domluvy nepomáhají, vydržela jsem to dlouho, ale bylo to marné, zaměstnáváme ji poměrně dost a střídám s ní činnosti a jí nic nebaví, ale ničit věci, všechno prozkoumat, rozebrat, to ano, to by jí bavila, nechat jí tak týden v garáži tak o ní nevíme. Tímto jsem se podělila o zážitek a takto hyperaktivní dvouletou holčičkou a kdybyste někdo měl nějakou radu, budu za ni velice ráda. Děkuji Vlaďka

reagovat 7.1.2008 00:01 - mamina iva

milá Vladko,já ti sice radu nedám,ale přidám ti svou zkušenost,abys věděla,že v tom nejsi sama.Máme mnoho společného....narodil se mi ve 41letech,v srpnu měl dva roky,celé těhotenství jsem chodila do práce až do porodu,v noci jsem nemohla spávat,tak jsem třeba chodila po terase a tak...ráno mátoha a šla jsem za pult.Jezdila autem,pro zboží,no prostě normálka,protože mi nic nebylo.Jak se narodil,tak od té doby ústa nezavřel,už v porodnici si ho nechtěli brát sestry abych se aspon chvíli vyspala....no a tak to šlo do dvou let,naštěstí mi usnul přes oběd na hodinu,ale to bylo tak vzácný,že jsem chodila doma po špičkách.Jinak když vařím - mám to co ty,nesmím se mu nevěnovat...prostě mám to s ním stejný tady v tomhle a myslela jsem,že jsem snad ten příspěvek psala já,mám taky 19cti letou dceru a ani doma ho nikdo nechce hlídat,v obchodě bych na něj potřebovala vodítko.Ale...jakmile k někomu přijdeme,dělá,že mně nezná,má nový impulsy,jde si tam hrát,je absolutně samostatnej a nejlíp,když na té návštěvě mají děti.Taky mluví,zná říkanky,říká R,vyslovuje slova bezchybně,má moc rád Dádu a její písničky a ted se po vánocích na pár minut zabaví nekonečným příběhem na DVD,to jsme dosud neměli,ale koupili jsme to hlavně pro něj,osvědčilo se,protože se mi párkrát už i stalo,že jsem UVAŘILA!!!v klidu.V noci už ted trochu líp spí,ale nesmím odejít,to se pořád budí a řve a hledá mně a neusne,takže spím s ním a nesmím ani dřív vstát,protože by vstával se mnou.A tak jsou dny,kdy spíme do devíti zachumlaní v peřinách a je nám fajn.Prostě jsem mu musela podřídit celej svůj režim.Jak jsem štastná,když přijede mamka hlídat a já vypadnu a neslyším,nikdo po mně neleze.Ted sháním jesle nebo školku aspon na těch 5dní v měsíci,protože mu jasně chybí vrstevníci a ve třech půjde do školky taky už normálně,jinak bych se asi zbláznila a on zvlčil,potřebuje kolektiv.Nemůžu se jít v klidu ani osprchovat,o líčení taky ani nemluvím,no prostě to máme spolu přes kopírák.Už kdysi mi doktorka dala nějaký kapky,asi fenistil,aby se večer zklidnil a já se trochu prospala,občas to zabralo,ale já mu to moc nechtěla dávat.No a jinak mi doktorka řekla,že můžu být ráda,že je zdravej a šikovnej,společenskej a tak.

Takže jedinej rozdíl mezi náma je ten,že náš kluk spí se mnou a já spím tak dlouho,dokud je klid,ani kdybych se měla počůrat, tak nevylezu dřív,za ten klid mi to stojí a on se aspon vyspí.Zkus to taky tak.

reagovat 16.10.2008 17:04 - Marie,

Dobrý den,hledala jsem nějakou vhodnou stránku,kde bych se mohla poradit.Mám dva syny jednomu je 25let-Franta a tomu druhému je 12let-Vašek toho jsem měla později a o toho se zde bude jednat.Syny vychovávám sama bez jejich otců.Franta má už tři roky přítelkyni Anetu a spolu si koupily byt,tak už u mě tři roky nežije,ale pravidelně mě Franta s Anetou navštěvují.Vždy si s Anetou dobře popovídám,po třech letech jsem si na ní zvykla jako na vlastní dceru,když je Franta v práci,třeba na noční,Aneta u mě doma i přespí.Moc jsem si přála,aby se oba nastěhovali ke mě,né jenom kvůli mě,ale i kvůli Vaškovi,protože je málý a před třema rokama,špatně nesl bratrův odchod s baráku.Aneta byla na mé straně a souhlasila,ale Franta nechtěl ani slyšet,že prý se svou matkou,tedy se mnou nebude bydlet v jednom baráku.Malý Vašek si za tři roky zvykl,že u nás jeho bratr už nežije.Aneta je hodná holka,začala se taky o Vaška starat,když jsem byla v práci tak ho pohlídala,aby nebyl doma sám,kupuje mu dárky k Vánocům,k narozeninám,hraje sním pexeso a karty a pomáhá mu s učením.Franta se mu taky věnuje,koupil mu videohry,které sním hraje.Vašek byl vždycky hodný dítě a dobře se učí,rád mi doma pomáhá s nádobím atd...,ale ted je jiný,změnil se,ale né k lepšímu,ale k horšímu.Nepřestal se sice dobře učit a ani mi nepřestal pomáhat v domácnosti,ale začal být velice agresivní a vzteklý,začal sprostě nadávat a nadává mě a vadí mu uplně všechno,nemůžu ani v klidu jíst ,začne mi nadávat,že mlaskám.Začal taky nadávat Anetě,která je stoho celá špatná,protože nechápe čím si to zasloužila.Dokonce i vynadá Frantovy,řekne mu,že nestojí o ty jeho videohry.Např.Už jedte domů,já Vás tady nechci,řekne jim,tedy Anetě a Frantovy.Jednou mě napadlo,že Vašek se snad do Anety zamiloval a ted žárlí na Frantu a na Anetu je naštvaný,protože jí nemůže mít.Aneta se o něj starala jako o svého mladšího brášku a byla na něj pořád hodná i Vašek jí měl rád,dokonce jí to jednou řekl,Aneto,mám Tě rád,tak to řekl.Ted jí pořád říká,že jí nemá rád a pořád jí nadává,ona si ho napřed nevšínala,ale ted mu řekla,že at jí dá pokoj,že mu nic špatnýho neudělala.Tohle všechno se stalo do roka,Vašek uplně změnil své chování,je to možná tím,že mu ted bude 13let a že se dostal do puberty.Jsou případy,že se žáci zamilují do svých učitelek,ale,je možný,že by byl Vašek zamilovaný do Anety a ted žárlí,že je to bráchova holka a že žije s ním a proto jí ted nemá rád?já nevím co si mám myslet,já si ted sama nevím s Vaškem rady,protože je zlý i na mě.Aneta mi řekla,že ke mě uplně přestane jezdit na návštěvy,už toho má prý sama plný zuby a nemá prý zapotřebí,aby jí malý kluk pořád nadával.Já jsem jí řekla at si ho nevšímá,sama musím přiznat,že Aneta je pro mě dobrá přítelkyně,jsem ráda,že si syn našel takovou,pořád si sní mám o čem povídat a vzhledem k tomu,že jsem starší,tak se mi Aneta svěřuje stejně jako své matce,máme spolu dobrý vztah.Celkem mě mrzelo,když řekla,že přestane za mnou jezdit,jen proto,aby nenusela snášet to,že na ní Vašek řve,aby vypadla,aby jela domů,cítí se trapně,že na ní řve malý kluk,uplně jí to zaráží,neví co má dělat,jestli mu má vůbec reagovat na jeho zlobu,dokonce jí kluk vrazil i facku ,když jsem ho napomenula tak dal i mě,řekla jsem mu,že ho dám do polepšovny,že si tohle dovolovat nebude,ale nemyslím to vážně,do polepšovny bych ho nedala,jenom ho straším.Učí se dobře,ale ted měl v žákovské knížce poznámku za ničení majetku a krádež,tak to mě zarazilo,vždyt,býval tak hodný.Poradte mi co mám dělat?Myslíte,že mám respektovat Anetino rozhodnutí,že ke mě kvůli Vaškovy na nějaký čas nepojede?pomohlo by to?

reagovat 6.10.2009 11:03 - Jan Haflant

Mám pravnučku pravděpodobně trpí hyperktivitou, odmítá po sobě uklízet, chodí do druhé třídy,zhoršila se v učení,mladší sestřiku nejen zlobí, ale ubližuje ji,jakoby měla radost když dítě pláče.(bere ji hračky,dělá schválnosti které se ji nelíbí),maminka je trpělivá, ale nešťastná,hledá ale nenachází způsob jak ve výchově pokračovat.Lékař ji předepsal nějaké prášky, bez znatelnéího zlepšení.Ve škole má novou učitelku která je velice přísná, což není na závadu, ale odmitá komunikovat. (na př. když některé dítě něco nepochopí a optá se, odpoví že nic nebude stále opakovat, že není papoušek.Na děti působí destruktivně, děti chtějí svou učitelku, ale tu ředitel nechává pro první třídu, neboť je k dětem laskavá a s dětmi to umí.Vnučka si neví rady, situace se horší,rád bych ji pomohl, ale nevím jak.Prosím o radu, která populární knížka by rodičům dávala odpovědi, jak k dětem přistupovat a řešit
všeobecně dost podobné situace s kterými si rodiče neví rady.

reagovat 8.10.2009 13:12 - Dominika

Mám pravnučku pravděpodobně...

Dobrý den, moje zkušenost s "zkrocením mé dcery" je taková: udělala jsem jí "galeje" od rána do večera, tzn. aktivity, které ji unaví. Chodí na sporty, kroužky atd. Situaci jsem samozřejmě nejdříve diskutovala s doktorkou, která mi poradila ještě dětský doplněk stravy - Hvězdíky. Působí na hyperaktivitu a soustředěnost. Nejsou moc drazí, a tak jsem to zkusila.V kombinaci s nabitým programem to opravdu pomáhá..Vřele doporučuji vyzkoušet, třeba to zabere.Přeji hodně štěstí.

reagovat 10.10.2009 20:00 - Veronika

Mam 3lete dite a nedokazu...

Ahoj - mému Míšovi se snažím věnovat na 100 % a myslím, že výchovu na televizi skutečně nenechávám, slepujeme spolu mašinky, stavíme puzzle, děláme draky, skládáme utíčka, čtu mu pohádky a to jak za sebe jako mámu, tak i tátu, kterého bohužel Míša nemá. Samozřejmě se ho snažím už i něco naučit (je mu 5 let), se soustředěností míval ale problémy - a to i když jsme dělali věci, které ho opravdu bavili, snadno se nechal něčím rozptýlit, tak jsem mu na radu doktorky začala dávat dětské vitaminy a myslím, že se to opravdu zlepšilo, muže to ale samozrejme byt i tim, ze od te doby je zase o rok starsi.

reagovat 13.10.2009 22:40 - Marie Smutná

No já těm vitaminum moc nefandim, co synkovi davate?

reagovat 11.5.2010 18:24 - Jana

Dobrý den, mému synkovi Míšovi je teď 4,5 roku. Už od 3 let má diagnostikovánu ADHD poruchu s hyperaktivitou. Vždy byl lehce dravější, než ostatní děti, ale nyní se jeho chování zhoršilo. Děti začal cíleně napadat, jakmile se mu něco nebo někdo nelíbí. Doma ho zvládám, ale ve školce je to katastrofa. A to přes to, že chodí do školky, kde je menší počet dětí, než v obvyklých školkách, vyučují tam speciální pedagožky... Snažím se ho přes den co nejvíce unavit, televizi skoro nepouštíme - večerníčka, když ho stihneme, společným sportem je koloběžka, na které podnikáme výlety, pěší chůze, když jsme doma stavíme vláčky, koleje, puzzle. Prostě aby se nenudil. Ale když u něj nejsem já, ani manžel, začíná být vzteklý, agresivní, prosazuje si i násilím to, co chce on, odmítá uposlechnout požedavky (úklid hraček, ddopol. odpočinek, ukončení hry...) a propadá záchvatům téměř histerického vzteku. Netuším co s ním mám dlt víc. Navštěvujeme jak dětskou psycholožku, tak psychiatričku, dostal léky na zlepšení a zklidnění. Fungovali asi 1/4 roku, kdy byl Míša milionovej, ale s nástupem lepšího počasí opět zklouznul zpět ke svému staému chování. Myslíte, že byste mohli poradit, máte-li někdo s takovým dítětem zkušenost, co bych mohla dělat, aby alespoň nenapadal ostatní? Připadám si jako špatná matka a už vůbec netuším, jak bych mohla zlepšit jeho chování... Jsem z toho dost nešťastná a myslím, že Míša taky. Jsmne jako v začarovaném kruhu, ze kterého se nemůžeme vymotat.

reagovat 15.11.2010 08:38 - Andyna

No,ale zrovna tohleto...

To přesně mám já doma :-/ mám 3 letého syna a 11ti letého.Ten jedenáctiletý byl jako malý taky hyperaktivní a ještě pořád je,ale tak středně...ale ten 3 letý mi tedy dává :(( zvládáme ho jen tak tak,nejde ho unavit,prostě je to hrůza.Když s ním jdeme ven,tak radši do lesa,na delší procházku než třeba na hřiště,i když by moc rád,jenže on je strašně divoký,nestíhám ho ani stále sledovat,bije děti,i když opravdu není zlý,háže na ně písek,hračky a i doma na nás,těší ho hluk,takže hlasitě mluví,křičí a dělá hluk boucháním hračkama do stěny,do dalších hraček a podobně :/ naši mi ho ani hlídat nechtějí,nezvládají ho :(( Objednala jsem se proto k psychiatričce dětské na konzultaci a poté uvidíme,zda bude muset ho léčit lékama a nebo ne,ale myslím si,že ano.

reagovat 15.11.2010 08:43 - Andyna

No,radu zatím nemám,jelikož to mám doma taky :( mám 3 letého syna a jak popisujete vy,je přesně můj prďola.Už to došlo do takové situace,že v nervák z amlýho se hádám i s přítelem,jsme z něj oba na nervy a bohužel se vždy pohádáme a už jsme několikrát skoro pohořeli v našem vztahu.Objednala jsem se proto k psychiatričce dětské,psala mi,že se mám objednat a doufám,že bude nějaká léčba,protože je to strašný,nezvládám to a tím pádem vám poradit v násilí malého k dětem,nemůžu,mám taky totiž ten problém.Myslela jsem si taky,že věkem se to zlepší,ale je to naopak,je horší a horší :-/ hodně zdaru přeju ...

reagovat 23.11.2010 18:55 - michal

Mám problém s rok a púl...

mame syna 3,5 roku stareho a povim nic jineho nez preckat tuhle dobu nepomuze

reagovat 9.1.2012 20:36 - Martina

Memu diteti jsou 3 roky,...

A jak se Váš příspěvek týká ADHD?

reagovat 10.1.2012 13:24 - Andyno

doufám, že bude nějaká léčba? jako třeba léky? To vážně chcete do tříletého dítěte cpát sedativa nebo co???

reagovat 10.1.2012 23:16 - Rodič

No,radu zatím...

Na zadek. Sice nemám rád, když někdo bije děti, ale všechno si nemůžež nechat líbit, co je moc, to je moc. Samozdřejmě přiměřeně. Ale když někoho bezdůvodně praští, tak mu taky hned jednu plácni.

reagovat 10.1.2012 23:21 - Rodič

Sedativa v žádnym případě!!! Sou to drogy rychle se vyvijí tolerance a způsobují závislost srovnatelnou s heroinem. Navíc je ve vívoji, a tohle je pro mozek o hodně škodlivější, než alkohol. Zapomeň!!!

reagovat 11.1.2012 08:36 - pravopis

proboha lidi, pravopis vám nic neříká? Vždyť to úplně bije do očí....samozdřejmě, vívoj, nemůžež,... Copak nemáte ani základní školu?

reagovat 11.1.2012 11:32 - Pravopis

proboha lidi, pravopis vám...

Třeba taky maji ADHD.

reagovat 11.1.2012 18:43 - nojo

svazat je napevno provazem, to pomaha.

reagovat 23.1.2012 16:23 - MARTINA

Zalezi taky na tom jak moc...

TŘAK TO MĚ TĚŠÍ MÁM SYNA TEN MÁ 9 ROKŮ A NAVŠTĚVUJEME DĚTSKÉHO PSYCHIATRA A JSME NA LÉCÍCH,KOLIKRÁT SI ŘÍKÁM JAK TO VŠECHNO ZVLÁDNEM,ALE TĚŠÍ MĚ ŽE TO MŮŽE PŘESTAT

reagovat 23.1.2012 19:17 - :?

Martino a svazujes sveho syna?

reagovat 23.1.2012 21:52 - Tomáš

Martino a svazujes sveho syna?

Hyperaktivní dítě naopak potřebuje zaměstnat. Pohyb,sport,v horšim případě ho posadit k počítači. Vim,že je to těžký,ale dá se to zvládnout. Největší problémi jsou ve škole,protože má problémi se soustředěnim.

reagovat 20.4.2012 22:47 - vera

Ja teda nevym jestly je syn hyperaktyvni lekař nam to nrřekl ale problemi se ve škole soustředit mame jako hrom a to je teprve 1 třida.co nas čeka dal?

reagovat 20.4.2012 23:04 - doc. Nunvář

Takovýho hyperaktivního hajzlíka párkrát pořádně seřezat, ono ho ta hyperaktivita přejde...

reagovat 29.6.2012 11:49 - Alfabet

Dobrý den,
provozujeme online poradnu, která se zaměřuje na problematiku SPUCH u dětí. Poradna funguje zdarma 24hodin denně a najdete ji na adrese http://poradna.alfabet.cz. Mohou se na náš obrátit rodiče dětí se SPUCH, učitelé a další lidé, které zajímá tato problematika.

reagovat 29.6.2012 11:49 - Alfabet

Dobrý den,
provozujeme online poradnu, která se zaměřuje na problematiku SPUCH u dětí. Poradna funguje zdarma 24hodin denně a najdete ji na adrese http://poradna.alfabet.cz. Mohou se na náš obrátit rodiče dětí se SPUCH, učitelé a další lidé, které zajímá tato problematika.

reagovat 21.7.2012 22:14 - Klára

Máme syna Jonáše, 7 let a od 4 let má diagnostikováno ADHD.
Vždy byl živý, brzy seděl (5. měsíc),chodil (9. měsíc) a plynně mluvil (15 měsíc). Nikdy nechtěl sedět v kočárku, po obědě spal jen do roku a půl, ale plíny nosil skoro do tří let.
Jemná i hrubá motorika byla vždy lehce podprůměrná, zato slovní vyjadřování a paměť jsou velmi dobré.
Větší problémy nastaly v MŠ, kde si p. uč. stěžovaly, že je nesamostatný v oblékání (ve 3 letech), že je příliš živý a nesoustředěný, že narušuje chod MŠ.
Od 4. let chodil do speciální MŠ, navštěvovali jsme PPP a dětského psychiatra. Zpočátku měl i zde prblémy s narušováním chodu třídy a s agresivitou vůči ostatním dětem i pedagogům. Velmi hlučné byly a jsou i jeho projevy nesouhlasu a záchvaty vzteku, které přecházejí ve stavy, kdy Jonáš řve, křičí a kope kolem sebe a nepomůže nic, než počkat, až to odezní. A tak odpočíval a jedl v jiné místnosti než ostatní děti.
POslední rok docházky do MŠ užíval Ritalin (jen ve školce, doma ne) a p.uč. říkaly, že je to "jiné" dítě. Konečně ve školce spolupracoval s ostatními dětmi, měl obrázky na nástěnce, vystupoval na besídkách, a hlavně - našel si kamarády, kteří ho mají celkem rádi (i když se stále chová jako "ředitel zeměkoule").
V září nastoupí do 1. třídy a po doporučení PPP jsme jej zapsali do speciální školy, bude se učit podle normálního vzdělávacího programu, ale ve třídě jich bude jen maximálně deset dětí a p. uč. bude mít k ruce sistenta pedagoga. Od šesté třídy by měl přejít na běžnou základní školy, tak doufám, že to nějak zvládneme.
Co nám chybí, je kontakt na rodiny, které mají stejné dítě jako my, aby měl na hraní a dovádění rovnocenného partera ...
Někdy (poměrně dost často) se kupříkladu na dětském hřišti dostáváme do konfliktu s ostatními rodiči, a to když Jonáš při hře zapomene na okolní svět a ve stylu nevidím-neslyším do někoho vrazil ...
Tak to nám chybí.
Dítě s ADHD je svým způsobem i dar, vybral si právě nás za své rodiče ...
Hodně sil

reagovat 7.8.2012 13:38 - Bára

Dobrý den, také mám syna 7 let s ADHD, takže vím o čem mluvíte. Jsme na stejných lécích. Jsou to miláčci, i když to okolí vidí jinak, protože nevědí. Přeji Vám pevné nervy, někdy je potřebuji i já. Aspoň víme, že ty miláčky máme..

reagovat 20.9.2012 15:06 - lanova

Mám problém s rok a púl...

tak přesně toto jsme měli do 3 a půl roku,teď chodí pozdě spát a ráno brzo vstává,ale je to lepší,než ta hrůza předtím.Vůbec Vám to nezávidím :-(

reagovat 20.9.2012 17:33 - Milan

nechce sa mii to citat posli mi prosim skratenu verziu do mailu danielmiklosovicjekar@gmail.com

reagovat 24.9.2012 21:34 - Eva

Máme syna Jonáše, 7 let a...

Dobrý večer, máme 7,5 letou dceru a naprosto zkušenost s ADHD.Na mou žádost měla odklad první třídy, chodila do přípravky a nyní je v 1.tř běžné zš,ale otevřeli spec. třídu, kde je jen cca 10 dětí a mají vyškoleného pedagoga.Vede se jí tam moc dobře.Má na dopoledne 2x ritalin a na noc ještě jiné léky, protože trpí spánkovou poruchou a i úzkostmi.Ikdyž má dcera léky, tak se konečně cítí lépe, je to na ní vidět a také je znát, jak moc jí dělá dobře, že je úspěšná. Hodně lásky našim živáčkům i maminkám, je to na našich bedrech:-)

reagovat 13.11.2012 22:52 - Monča

Dobrý večer, máme 7,5...

Dobrý den, právě jsem se dozvěděla,že moje sedmiletá dcerka má ADHD. Myslela jsem si to už dříve a proto jsem jí nechala dát odklad do školy a teď v první třídě se mi to potvrdilo. Již odmalička byla někdy skutečně nezvladatelná. Dřív konala, než myslela, cožjí ovšem zůstalo a spousta jiných věcí. Někdy jsem opravdu zoufalá a nejvíc, když slýchám, jak mám nevychované dítě apod. Už nějak nemám sílu ani nervy někomu vysvětlovat, jakou poruchou má dcera trpí. Někdy jsem na okraji sil, protože nejen dcerka, ale i jiné starosti mě dost ubíjí. Potřebovala bych k sobě nějakou maminku a ke své holčičce nějakého kamaráda nebo kamarádku se stejnou diagnozou, aby jsem do této problematiky lépe viděla a moje dcera neměla pocit,že je jiná než ostatní.

reagovat 15.1.2013 16:18 - Olga

Taky jsme doma řešily tento problém se synem. Zkuste se podívat na toto www.brainjogging.cz a tam se dočtete více.
jsou to hry na procvičení mozku, paměti. Syna to baví a fakt mu to pomohlo.

reagovat 11.2.2013 12:02 - Jarmila

Taky jsme doma řešily tento...

A to na todle pomáhají nějaké hry? To jsem ještě neslyšela..ale kdyby to fungovalo, tak by to bylo super jen co je pravda.

reagovat 11.2.2013 22:12 -

obdivuju všechny matky, které dokážou mít s těmito nezvladatelnými vzteklými a uječenými parchanty trpělivost. (Mám jednoho takového dárečka v příbuzenstvu, všichni kromě jeho mámy ho nesnášejí). Já bych to nezvládla. Po přečtení této diskuze jsem ráda, že děti nemám.

reagovat 6.3.2013 14:13 - Olga

Vazne fungují, kdyz to díte vydrzi u toho sedet kazdy den cca tech 20 min. Tak to pomůze. Někdy to díte i baví, nastesti tomu tak je u nas. Tak pokud resite podobny problem, urcite to zkuste.

reagovat 6.3.2013 15:36 - Tak

můj syn byl od mala hodně hyperaktivní,takový živel,bylo ho všude plno.Ted je mu 16 let a úplně se to otočilo,i ve škole patří k těm klidnějším.Takže já bych to nijak neřešila,kluci bývají živější,než třeba holčičky a s věkem se zklidní.Nikola

reagovat 6.3.2013 16:01 - mp

můj syn byl od mala hodně...

Nesouhlasím, jak u jakých jednotlivců.

reagovat 6.3.2013 17:56 - Petra

Ono je opravdu těžké...

Chtěla bych požádat o radu.
Mám 7letou dceru,která nastoupila do první třídy a jsem z ní zoufalá. :-( Začala okusovat tužky,pero,pastelky no prostě vše co do pouzdra patří.A už začala okusovat věci i doma např při koukání na pohádku má okousaný ovladač.Přijde mi,že si to ani neuvědomuje.Už ji paní učitelka dovolila i žvýkačku v hodině,ale to zabralo tak na týden.Strašíme jí i doktorem,nemocnicí,ale to funguje pár dní a pak je vše zase při starém.Dnes přišla ze školy se slabikářem,kde na každé straně otrhala rohy,myslela jsem že mě raní.Přemýšlím nad tím,že ji asi vezmu k psychologovi,ale napřed bych to chtěla zkusit nějak vyřešit bez doktora,třeba jen s paní učitelkou.Prosím nemáte někdo zkušenosti s psychologem??
Díky moc za odpověď

reagovat 28.12.2014 20:12 - Doporučuji knihy Johna Virapena - pravda o lécích


Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti

John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257

reagovat 14.8.2015 22:46 - Kačenka

Myslím si, že i dítě s ADHD by mělo mít jasně stanovené hranice, kam až může zajít. Mám bratrance Jakuba a ten ještě v 5 třídě ZŠ kroutil hlavou před fotoaparátem a jeho tatínek mu vůbec nic neřekl. Podle mě by se měly hyperaktivní děti vychovávat stejně, jako ty děti zdravé, to tedy znamená Netolerovat mu vše, když uvidím, že dělá něco, co nesmí, např. vběhne bez rozmyslu a nebo si bude vynucovat vše, co vidí, proč mu jednu neplesknout přes zadek? Nikdy bych neřekla on je hyperaktivní, tomu budu vše tolerovat a na zdravé dítě budu přísná? Právě děti, kterým se vše toleruje ať už kvůli ADHD, nebo kvůli tomu, že jsou vytoužené, či prvorození, mají pak v životě problémy v manželství, hůře se přizpůsobují požadavkům těch druhých například v práci, nikdy nebudou zodpovědní, budou spíše labilní...
Takže raději ať se dítě po plácnutí a to pltí i pro hyperaktivní děti, vyvzteká, než aby se celý život trápilo. VÝCHOVOU MÁME DĚTI PŘIPRAVIT NA SKUTEČNÝ ŽIVOT, TAKOVÝ, JAKÝ JE A NE HO SVÝM DĚTEM ZNIČIT NAŠÍ HLOUPOSTÍ A ÚSTUPKY!!! Děkuji, že jsem mohla říci svůj názor o této velmi časté problematice, nejen v dnešní době a děkuji všem, kteří si přečtou tento příspěvek, za pozornost.

reagovat 15.8.2015 12:28 - Na

prvním místě je důslednost,to je nejdůležitější.

reagovat 15.8.2015 12:28 - Na

prvním místě je důslednost,to je nejdůležitější.

reagovat 1.9.2015 08:43 - hračkář

prvním místě je...

Jakou máte osvědčenou hračku pro tuze živé díte? Nevím přesně kolik mu je ale sotva žblechtně pár slov Takže asi málo :) Nejlíp něco dřevěného. Cenu neřešte.
Taky asi dodat že je to holka a moc ji nabaví panenky.
Takže malé shrnutí:skoro nemluvící holka, dřevěná hračka,a abych tak řekl tak pokud možno ne vyloženě holčičí :)

reagovat 1.9.2015 10:36 - Učitel

Hyperaktivita nebo prostě zlobí. Nalupat na zadek, čím dřív, tím líp.

reagovat 1.9.2015 14:11 - Petra

Hyperaktivita nebo prostě...

učiteli souhlasím s vaším názorem.Dnes když dítko ve škole zlobí,rodiče řeknou že je chudák hyperaktivní a neřeší to.U nás v domě je jeden 10letý zlobivý chlapec.Dovoluje si i dospělého poslat do pr...A stěžovat si rodičům?Chudák je jen hyperaktivní neví co je špatné,tak se nezlobte že vás poslal někam,on za to nemůže.Kluk by zasloužil od táty pár facek a oni hoi ještě omlouvají.

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

prvním místě je důslednost,to je nejdůležitější.
Na  |  15.8.2015 12:28

prvním místě je důslednost,to je nejdůležitější.
Na  |  15.8.2015 12:28

Jakou máte osvědčenou hračku pro tuze živé díte? Nevím přesně kolik...
hračkář  |  1.9.2015 08:43

Hyperaktivita nebo prostě zlobí. Nalupat na zadek, čím dřív, tím líp.
Učitel  |  1.9.2015 10:36

učiteli souhlasím s vaším názorem.Dnes když dítko ve škole...
Petra  |  1.9.2015 14:11

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *