Děti s Aspergerovým syndromem

7.3.2006 00:00
Rodina a děti

Dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, že si neuvědomuje nepsaná pravidla chování, tudíž dělá a říká věci, které druhé lidi urážejí, nebo prostě zlobí. Pro tyto děti bývají typické pravdivé a výstižné poznámky, které však v dané situaci nejsou vhodné a přivádějí druhé do rozpaků.

Například dospívající s Aspergerovým syndromem náhle uprostřed konverzace utne tok hovoru a bezostyšně a hlasitě prohlásí, že ten druhý má křivé zuby. Jistěže má pravdu, jenže takovéto poznámky rozhodně nepřispívají k plynulému hovoru, o udržení kamarádství nemluvě. Jeden chlapec posedlý počítači vyslechl rozhovor rodičů o tom, že sousedé mají nový počítač. Okamžitě se k nim vydal a začal přístroj hledat. Problém spočíval v tom, že byla skoro půlnoc a sousedé už spali. Vůbec nechápal, proč by se sousedi měli bát, že mají v domě zloděje, a nakonec se na ně dokonce rozzlobil, protože mu vynadali. Jakmile jsou dítěti nějaká pravidla vysvětlena, přechází k jejich neúprosnému dodržování. Například se z něj stává jakýsi třídní policista a stíhá každého, kdo pravidla poruší. Ale také upřímně přizná pravdu. Jedno dítě ve třídě, kde se učitelka právě zabývala něčím jiným, záměrně zlobilo, aby pobavilo spolužáky. Jakmile si učitelka uvědomila, co se děje, zeptala se: ?Kdo to byl?? Rozhostilo se ticho. Prolomilo ho až dítě s Aspergerovým syndromem, které jí ochotně oznámilo, kdo zlobil. Vyčítavých pohledů spolužáků, kteří ho mlčky obviňovali ze zrady, si vůbec nevšímalo, nerozumělo jim. Jiné děti ochotně poruší pravidla, mají-li z toho prospěch nebo legraci, ovšem dítě s Aspergerovým syndromem nikoli.

Někdy se stává, že děti s Aspergerovým syndromem uplatňují pravidla v nesprávných kontextech. Například jeden mladík s Aspergerovým syndromem chtěl upoutat matčinu pozornost, protože se právě bavila s kamarádkami a on jí něco potřeboval říct. A tak hlasitě prohlásil: ?Hej, ty tam!? V dané chvíli si neuvědomil, že by bylo vhodnější oslovit matku jinak, slušněji. Tito jedinci jsou impulzivní, nedokážou domyslet důsledky svého jednání, proto řeknou první věc, která jim přijde na mysl. Lidé, kteří je neznají, si zpravidla myslí, že jsou drzí, rozmazlení nebo nevychovaní, vrhají na rodiče pohrdavé pohledy, aby jim dali na srozuměnou, co si o jejich nekompetentní výchově myslí. Výjimkou nebývají výčitky typu: ?Kdybych ho měl doma čtrnáct dní, srovnal bych ho.? Rodiče by jim své dítě jistě rádi svěřili, aby si sami odpočinuli a druhým ukázali, jak moc se mýlí. Základním předpokladem změny samozřejmě je, aby si ostatní uvědomili, že dítě s Aspergerovým syndromem není drzé a ani nechce být. Prostě neví, jak jinak by se v dané situaci mělo zachovat.

Carol Grayová (2000) vyvinula techniku, již nazvala společenské příběhy. Při práci s dětmi trpícími Aspergerovým syndromem se výborně osvědčuje, jelikož je učí, podle jakých vodítek se mají orientovat v sociální situaci. Dále vede druhé k pochopení úhlu pohledu daného dítěte, vysvětluje, proč dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, jako by se chovalo naivně, výstředně nebo neposlušně. Jakmile se chování dítěte vymyká očekávanému jednání, vzniká krátký příběh, který mu vysvětluje situaci a navede ho na vhodné chování i prožitky. Například dozor v jídelně si stěžuje na dítě, protože ve frontě na obědy zlobilo. Prvotní dojem je, že se dítě záměrně chovalo agresivně nebo že bylo drzé. Takové vysvětlení se hodí pro běžné děti, ovšem při využití techniky společenských příběhů je v první řadě nutné nahlédnout na vzniklou situaci očima příslušného dítěte.

Jakmile si s dítětem promluvíme o tom, co se stalo, snadno zjistíme, že ho například zmátlo pravidlo, že děti mají v řadě stát jedno za druhým, nikoli vedle sebe, nebo nepochopilo, proč vlastně musí stát ve frontě, případně nedokázalo odhadnout, kam se má zařadit či jak se má při čekání chovat. V případě ostatních dětí není třeba předpoklady a očekávání specifikovat, ovšem u malých dětí s Aspergerovým syndromem je to naprostá nutnost, protože jim chybí jakýsi přirozený cit pro sociální situace. Na druhou stranu se dokážou naučit, co mají dělat, ovšem první podmínka je patřičné vysvětlení.

Krátké příběhy dítěti nabízejí popis situace, důraz se pochopitelně klade na to, aby si dítě uvědomilo hlavní principy sociálního kontaktu a dokázalo posoudit, co se děje, bude či má dít a proč. Příběhy se píšou podle stanovených pravidel vycházejících z bohaté zkušenosti Carol Grayové.

Zdroj: Attwood - Aspergerův syndrom, nakladatelství Portál

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Mám tříletého syna, který nekomunikuje. Němý není, s mluvidly si...
Alena  |  22.8.2011 02:39

Moje kamarádka má syna a ten nemluvil do 4 let. Našla si na netu v Praze...
Jenny  |  22.8.2011 08:19

Neznam svoji presnou diagnozu, ale asperger je jeden z horkych kandidatu......
Nabijec  |  20.10.2012 19:45

Snad bych este dodal, ze mam tendence padat do depresi, pokud se mi nedari...
Nabijec  |  20.10.2012 19:47

Dotazník pro rodiče dítěte s postižením Milí rodiče, jsem...
Markéta  |  28.1.2018 10:18

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *