Boj dítěte o moc

12.7.2011 00:00
Rodina a děti

Boj o moc souvisí s potřebou ovládat, být schopný, zvítězit nad druhým, něčeho od druhého dosáhnout nebo mít kontrolu nad situací. K tomu, aby dítě druhé ovládalo, může využít své síly a energie a tyranizovat druhé. Tímto způsobem se může dítě také chovat preventivně, abychom je neponížili, neublížili mu nebo je neranili.

Aktivní formou tohoto chování je u předškolních dětí vztekání, kopání kolem sebe, válení po zemi. Malé dítě vycítí, že rodiči je toto chování nepříjemné. Pokud mu rodič vyhoví, je to pro dítě signálem, že takovým chováním může s rodičem manipulovat a při jeho použití dosáhne svého. U školních dětí se boj o moc projevuje odsekáváním, dohadováním, odmlouváním, provokováním, lhaním nebo podváděním.

Děti se často uchylují ke lhaní a podvodům, když jsou trestány za špatné známky. Dítě známky buď rodiči zapírá, schovává před ním notýsek nebo žákovskou knížku se známkami a tvrdí, že je má učitel, nebo podvádí a podepisuje známky za rodiče. Může to dělat i proto, že chce vypadat v očích rodiče jako bezproblémový žák, nebo nad rodičem zvítězit tím, že ho přelstí. Dalším důvodem tohoto chování může být prevence - dítě se takto chce vyhnout tvrdému trestu.

Pasivní formou boje o moc je chování, kdy nedochází k přímé konfrontaci. Dítě je tvrdohlavé, může naoko souhlasit s požadavky, ale nakonec si stejně vše udělá po svém, nebo dále pokračuje, pokud je bez dozoru, v nežádoucím chování. Je typické zejména u autoritativně vychovávaných dětí. Pokud si nejste jisti, nakolik je váš styl výchovy autoritativní, pozorujte, jakým způsobem se starší sourozenec chová k mladšímu sourozenci nebo ke kamarádovi, když od něho něco vyžaduje. Mnohdy se uvidíte jako v zrcadle, protože děti v tomto případě zpravidla kopírují své rodiče.

K ovládání druhých může však dítě využívat i své slabosti nebo nedostatku svých schopností, své nemoci nebo postižení. V této situaci může s druhými manipulovat tak, že udělají přesně, co chce. Druzí jsou v těch případech méně obezřetní a myslí si, že dítěti tím pomáhají a ulehčují mu jeho úděl. Opak je ovšem pravdou; takto ho vedou k sobectví, neschopnosti vcítit se do druhých a vyjít jim vstříc, přijmout nějaká pravidla a podřídit se.

Nejčastěji se k boji o moc uchylují jedináčci. Dítě se snaží s rodiči manipulovat, aby mu vyhověli. Malý chlapec nechtěl jíst, ale rodiče chtěli dosáhnout toho, aby jedl. Dítě si začalo klást podmínky. Jedlo jen v případě, že si maminka sedla vedle něj, jídlo mu nakrájela, dala na jeho modrý talířek a pití nalila do modrého hrnečku. Před talířkem musela být položena sladkost. I tak dítě jedlo pomalu a snědlo malou porci. Maminka z obavy, aby se dítě dobře vyvíjelo a rostlo, vždy splnila jeho další přání. Jednou to byla za odměnu nová hračka, podruhé chlapec nechtěl jít spát, jindy chtěl jít na návštěvu, když se to vůbec nehodilo.

 

V boji o moc dítě stále trvá na svém a pokračuje v nevhodném chování, dokud nedosáhne svého. Obvykle se rodiče rozzlobí a mají obavy, že jejich autorita je narušena. Chtějí opět získat nad situací kontrolu a začnou s dítětem bojovat. Většinou se nechají zavléci do sporu a jejich reakce se projeví ve vystupňování situace. Nejprve vystupují z pozice síly a autority; tónem hlasu dávají dítěti najevo, že mají navrch. Pokud se dítě nepodřídí a pokračuje, začnou na dítě křičet a vyhrožují mu. Nakonec mu fyzickou silou zabrání provést to, co si chce vynutit.

K takovému konfl iktu dochází často mezi dětmi na druhém stupni základní školy a jejich rodiči a týká se oblékání. Dítě kombinuje oblečení podle svého vkusu a rodič mu zakazuje, aby šlo do školy takto oblečené. Trvá na tom, aby se převléklo. Dítě odmítne, dojde k hádce. Rodič si pak myslí, že zvítězil, protože dítě se nakonec převlékne. Zakázané oblečení si však vezme s sebou do tašky, ve škole jde na toaletu a převlékne se.

Jak tedy v tomto případě reagovat?

Neměli bychom zbytečně přistupovat na konflikt a neměli bychom se snažit za každou cenu nad dítětem vyhrát. Snažte se trénovat fyzicky i duševně, jak ovládat hněv a vyhnout se boji kdo s koho. Pokud se dítě vzteká, nevšímejte si ho a odejděte z doslechu. Vztekání potřebuje publikum, jinak ztrácí smysl. Pak je třeba dostat pod kontrolu své emoce. Zůstaňte klidní a buďte pevní, opakujte již řečené sdělení. Jakmile se uklidníte, můžete začít vyjednávat. Nahraďte ve své řeči „ty sdělení“ - „musíš“, „potřebuješ“ za „my sdělení“ - „musíme“, „potřebujeme“. Pokud požadavek dítěte nenarušuje řád rodiny a neomezuje vaši svobodu, můžete mu vyhovět. Tím, že mu vyhovíte, dáváte mu příklad, že není nutné, aby ve všech případech bylo po vašem.

Při stupňování konfliktu můžete říci: „Máš pravdu, nemohu tě k tomu nutit.“ To dítě zaskočí a vám to může pomoci získat ho ke spolupráci. Pokuste se pak formulovat, co je v této situaci potřeba, a nechte dítě navrhnout řešení, které by podle jeho názoru bylo přijatelné pro vás oba. Tím mu ukazujete, že ho respektujete, a vedete ho k samostatnosti.

  Taková je i vhodná reakce, pokud nesouhlasíte s tím, jak se dítě obléklo. Můžete mu sdělit svůj názor, ale neměli byste ho nutit. Respektujte jeho vkus a nechte ho nést důsledky jeho rozhodnutí. Ostatní mu dají najevo, co si o jeho oblečení myslí. Tím, že jeho rozhodnutí respektujete, utužujete vzájemný vztah a důvěru.

V případě, že je dítě příliš pod vlivem emocí, je „nepříčetné“ a konflikt není možné slovně zpracovat (zejména v období vzdoru), pomáhá sevřít dítě do náručí a pevně ho obejmout. Dítě však musí vědět, že ho máte rádi. Podstatou pevného objetí je vcítit se, nikoli dítěti ukazovat, že máte víc fyzické síly, a tak nad ním zvítězíte. Můžete svou empatii vyjadřovat tím, že budete chtít pochopit a formulovat, jakou emoci dítě potřebuje ventilovat a jak se cítí. Dítě potřebuje cítit vaši lásku a zároveň existenci hranic, které mu svým objetím ukazujete. Přestože se bude vzpínat a křičet, je třeba vytrvat v objetí až do konce, až z dítěte vyprchá všechen vztek a vzdor. Poznáte to podle toho, že se už na vás nezlobí a začne s vámi spolupracovat, například reagovat na známou básničku nebo hru, kterou s ním ještě v objetí začnete hrát. V pevném objetí musíte vytrvat až do okamžiku, dokud se opět mezi vámi nenaváže kladný vztah a dítě nezačne spolupracovat.

Důležité je si uvědomit, že pevné objetí není trestáním dítěte, ale procesem obnovování lásky. Pokud jsme na dítěti aplikovali pevné objetí již dříve, může zkoušet nás přimět, abychom objetí přerušili. Může poukazovat na to, že je už klidné a že ho můžeme pustit. V tomto případě bychom neměli na jeho přání přistoupit. Pusťte dítě teprve tehdy, až si budete jisti, že jeho vztek vůči vám pominul, láska mezi vámi byla obnovena a dítě si s vámi začne hrát, jako by se nic nestalo. Pokud byste pustili dítě dříve, proces pevného objetí by nebyl dokončen a nebylo by dosaženo žádoucího výsledku. Cílem není dítě zklidnit, ale obnovit láskyplný vztah mezi rodičem a dítětem, tedy radost, že jsme spolu a že se máme rádi. Pevné objetí zpočátku může trvat dost dlouho. Je třeba počítat s tím, že se během pevného objetí ventilují velmi silné emoce. Pokud si nejste jisti, že celý proces zvládnete sami, vyhledejte terapeuta, který je v metodě vyškolen. Pod jeho vedením první pevné objetí zvládnete a naučíte se ho provádět sami.

Další možnost, jak vůbec předejít boji o moc, spočívá v tom, že necháme dítěti volnou ruku. Předložíme mu více možností, ze kterých si může vybrat, nebo nastíníme pravidla či limit, v němž se může volně pohybovat.

Tuto metodu je možné použít například při nakupování. Rodiče dětí bojujících o moc mají zkušenosti, že dítě si obvykle v obchodě něco vybere a chce to za každou cenu. Jestliže mu rodiče nevyhoví, začne se vztekat, vřískat, válet se po zemi, dokud mu to nekoupí.

Předejít této situaci lze nastavením pravidla: dítě s rodičem může jít nakupovat, ale koupí se pouze věci, které jsou na seznamu. Dítě tedy dopředu souhlasí, že nebude chtít koupit nic dalšího. Dostane možnost výběru; pokud je například na seznamu jogurt, může si samo vybrat konkrétní jogurt z nabídky nebo příchuť, kterou chce. Tím se i zavazuje, že ho pak bude jíst.

Pokud chceme být benevolentní a dítěti něco koupit, můžeme určit pravidlo, že dítě si může vybrat něco v oddělení potravin, na co má chuť. Může to být však pouze jedna věc, a jakmile ji dá do košíku, je to potvrzení, že se pro tuto věc rozhodlo a nebude ji měnit. Zamezíme tím pak dohadování před pokladnami, kde jsou další lákadla, a dítě by mohlo chtít něco úplně jiného.

Zdroj:   Pozitivní výchova sourozenců v rodině (portál 2010)

Související články

Citové vydírání dítětem

27.5.2010 00:00

Malý vztekloun

2.4.2009 00:00

Rodič - tyran se z člověka stává už v raném dětství

16.12.2008 00:00

Záchvaty vzteku u dětí

19.6.2006 00:00

Vybij svůj vztek akcí!

22.9.2004 00:00

Stádia vciťování u dětí

27.8.2004 00:00

Tělesné reakce dětí jako důsledek stresu

13.8.2002 00:00

Respektování hranic druhých lidí

28.3.2001 00:00

Kopanec

11.1.2001 00:00

Jsou děti zlé?

14.12.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Tady se rozebírají jen důsledky, které obvykle z něčeho pramení....
Johny  |  3.8.2011 00:19

Moc chutná moc.
!  |  3.8.2011 07:48

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *